Kapitola 61

Je uzdraven chlapec posedlý démony

JEŽÍŠ, Petr, Jakub a Jan jsou pryč, pravděpodobně na jednom výběžku hory Hermonu, a ostatní učedníci se mezitím dostávají do těžkostí. Když se Ježíš vrací, okamžitě vidí, že něco není v pořádku. Jeho učedníci jsou obklopeni zástupem lidí a znalci Zákona se s nimi dohadují. Když lidé vidí Ježíše, jsou velmi překvapeni a běží mu vstříc. Ptá se: „O čem se s nimi přete?“

Jeden muž vychází ze zástupu, kleká před Ježíšem a vysvětluje: „Učiteli, přivedl jsem ti svého syna, protože má oněmělého ducha; a kdekoli se ho zmocní, mrští jím o zem a on má pěnu u úst, skřípe zuby a ztrácí sílu. A pověděl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nebyli schopni.“

Znalci Zákona chtějí zřejmě využít toho, že se učedníkům nepodařilo chlapce uzdravit, a snad se posmívají jejich úsilí. Ježíš přichází v pravý čas. Říká: „Nevěřící generace, jak dlouho musím zůstat s vámi? Jak dlouho vás musím snášet?“

Zdá se, že Ježíš adresuje tyto své poznámky všem přítomným, ale bezpochyby jsou určeny především znalcům Zákona, kteří působí těžkosti jeho učedníkům. Potom říká o chlapci: „Přiveďte ho ke mně.“ Ale když chlapec přichází k Ježíšovi, démon, který se ho zmocňuje, ho poráží na zem a působí mu prudké křeče. Chlapec se svíjí na zemi a z úst mu vychází pěna.

„Jak dlouho se mu to stává?“ ptá se Ježíš.

„Od dětství,“ odpovídá otec. „Znovu a znovu ho [démon] házel do ohně i do vody, aby ho zahubil.“ Potom otec prosí: „Ale můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“

Snad již po celá léta hledá otec pomoc. A nyní, když se to Ježíšovým učedníkům nepodařilo, je opravdu zoufalý. Ježíš si všímá zoufalé prosby toho muže a povzbudivě mu říká: „Ten výraz: ‚Můžeš-li‘! Všechno je přece pro člověka možné, jestliže má víru.“

„Mám víru!“ volá ihned otec, ale prosí: „Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“

Ježíš pozoruje, jak se k nim sbíhá zástup, a proto přísně napomíná nečistého ducha: „Oněmělý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a již do něho nevstupuj.“ Démon vychází a přitom působí, že chlapec křičí a zmítá se v mnoha křečích. Pak leží chlapec nehybně na zemi a většina lidí říká: „Je mrtvý!“ Ale Ježíš bere chlapce za ruku, a chlapec vstává.

Předtím, když byli učedníci kázat, vyháněli démony. A proto se nyní, když vstupují do jednoho domu, soukromě Ježíše ptají: „Proč jsme ho nemohli vyhnat?“

Ježíš naznačuje, že to bylo proto, že neměli dost víry, a odpovídá jim: „Tento druh nemůže vyjít ničím, kromě modlitbou.“ K vyhnání tohoto mimořádně mocného démona byla zřejmě v tomto případě nutná příprava. Byla nutná silná víra a modlitba, v níž by byla vyjádřena prosba o Boží posilující pomoc.

Potom Ježíš dodává: „Vpravdě vám. . . říkám, jestliže budete mít víru velikosti hořčičného zrna, řeknete této hoře: ‚Přemísti se odtud tam‘, a ona se přemístí, a nic pro vás nebude nemožné.“ Víra může být opravdu mocná.

Překážky a těžkosti, které stojí v cestě pokroku v Jehovově službě, se mohou zdát nepřekonatelné a neodstranitelné jako doslovná velká hora. Ježíš však ukazuje, že pěstujeme-li ve svém srdci víru, zaléváme-li ji a povzbuzujeme-li ji k růstu, vyroste do zralosti a pomůže nám překonat překážky a těžkosti podobné horám. Marek 9:14–29; Matouš 17:19, 20; Lukáš 9:37–43.

▪ S jakou situací se setkává Ježíš, když se vrací z hory Hermonu?

▪ Jak Ježíš povzbuzuje otce, který měl chlapce posedlého démonem?

▪ Proč nemohli učedníci vyhnat démona?

▪ Jak mocnou se může podle Ježíšových slov stát víra?