Kapitola 59

Kdo je vlastně Ježíš?

KDYŽ se člun s Ježíšem a jeho učedníky dostává do Betsaidy, přivádějí k Ježíšovi jednoho slepce a prosí, aby se toho muže dotkl a uzdravil ho. Ježíš ho vyvede za ruku z vesnice, pak mu plivne na oči a zeptá se ho: „Vidíš něco?“

„Vidím lidi,“ odpovídá muž, „protože pozoruji něco, co se zdá jako stromy, ale chodí.“ Ježíš pokládá muži ruce na oči a vrací mu zrak tak, že muž vidí zřetelně. Pak ho posílá domů a dává mu pokyn, aby nevstupoval do města.

Ježíš a jeho učedníci odcházejí nyní do vesnic ve Filipově Cesareji, v nejsevernější části Palestiny. Ke krásnému místu asi 350 metrů nad mořem, kde leží Filipova Cesarea, vede dlouhé, asi padesátikilometrové stoupání. Cesta pravděpodobně trvá pár dní.

Cestou se jde Ježíš do ústraní modlit. Do smrti mu zbývá jen asi devět nebo deset měsíců a má starost o své učedníky. Mnozí ho již přestali následovat. Jiní jsou zřejmě zmateni a zklamáni, protože odmítl, když se ho lidé pokoušeli učinit králem. Nedal také svým nepřátelům, kteří ho chtěli provokovat, žádné znamení z nebe, jež by potvrzovalo jeho královské postavení. Co si myslí učedníci, kým podle nich je? Když přicházejí na místo, kde se Ježíš modlí, ptá se jich: „Co říkají zástupy, kdože jsem?“

„Někteří říkají, že Jan Křtitel, jiní Elijáš, ještě jiní Jeremjáš nebo jeden z proroků.“ Ano, lidé se domnívají, že Ježíš je jedním z těchto mužů, který vstal z mrtvých.

„Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ ptá se Ježíš.

Petr ihned odpovídá: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“

Ježíš Petra chválí za tuto odpověď a pokračuje: „Říkám ti také: Ty jsi Petr, a na této skále chci vystavět svůj sbor a brány hádu jej nepřemohou.“ Ježíš zde poprvé oznamuje, že vybuduje sbor a že jeho členy neudrží po jejich věrném pozemském běhu v zajetí ani smrt. Pak říká Petrovi: „Chci ti dát klíče nebeského království.“

Ježíš tedy zjevuje Petrovi, že dostane zvláštní přednosti. Ne, Petr nedostává první místo mezi apoštoly ani se nestává základem sboru. Ježíš sám je tou skálou, na níž vystaví svůj sbor. Petr však má dostat tři klíče, jimiž takříkajíc otevře určitým skupinám lidí možnost vejít do nebeského Království.

Prvního klíče použije Petr o letnicích roku 33 n. l., když ukáže kajícným Židům, co mají dělat, aby byli zachráněni. Krátce nato použije druhého klíče, aby otevřel věřícím Samaritánům možnost vejít do Božího Království. V roce 36 n. l. použije třetího klíče, až otevře tuto možnost neobřezaným pohanům, Kornéliovi a jeho přátelům.

Ježíš pokračuje v rozhovoru se svými apoštoly. Zklame je, když jim poví, že zakrátko bude muset v Jeruzalémě trpět a že bude usmrcen. Petr nechápe, že Ježíš bude vzápětí vzkříšen k nebeskému životu, a proto si bere Ježíše stranou. Říká: „Buď k sobě laskavý, Pane; tento osud tě vůbec nepotká.“ Ježíš se však odvrátí a odpoví: „Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“

Kromě apoštolů jsou zřejmě ještě jiní, kteří Ježíše doprovázejí při jeho cestě. Nyní je tedy volá k sobě, aby jim ukázal, že není snadné ho následovat. Říká: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj mučednický kůl a stále mě následuje. Kdokoli chce totiž zachránit svou duši, ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně a dobré zprávě, zachrání ji.“

Ano, Ježíšovi následovníci musí být stateční a obětaví, chtějí-li být hodni jeho přízně. Jak říká Ježíš: „Kdokoli se totiž stydí za mne a má slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ Marek 8:22–38; Matouš 16:13–28; Lukáš 9:18–27.

▪ Proč si Ježíš dělá starost o své učedníky?

▪ Co se domnívají lidé o tom, kdo je Ježíš?

▪ Jaké klíče jsou dány Petrovi a jak jich použije?

▪ Jak a proč je Petr pokárán?