Kapitola 102

Kristus triumfálně vjíždí do Jeruzaléma

DRUHÝ den ráno, v neděli 9. nisana, odchází Ježíš se svými učedníky z Betanie a míří přes Olivovou horu k Jeruzalému. Zanedlouho přicházejí k Betfage na Olivové hoře. Ježíš dává dvěma učedníkům pokyn:

„Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a hned najdete uvázanou oslici a u ní oslátko; odvažte je a přiveďte je ke mně. A jestliže vám někdo něco řekne, povíte: ‚Pán je potřebuje.‘ A tak je okamžitě vyšle.“

Učedníci sice v první chvíli nepostřehnou, že mají tyto pokyny něco společného se splňováním biblického proroctví, ale později si to uvědomí. Prorok Zecharjáš předpověděl, že Boží zaslíbený Král pojede do Jeruzaléma na oslu, ano, „na vzrostlém zvířeti, synu oslice“. Podobně jel kdysi král Šalomoun na mláděti osla ke svému pomazání.

Když učedníci vstoupí do Betfage a berou tam oslátko a jeho matku, někteří kolemstojící říkají: „Co to děláte?“ Ale když slyší, že zvířata jsou pro Pána, dovolují ti muži učedníkům, aby zvířata odvedli k Ježíšovi. Učedníci kladou na oslici a na její mládě své svrchní oděvy, ale Ježíš si sedá na oslátko.

Jak Ježíš přijíždí k Jeruzalému, zástupů přibývá. Většina lidí klade své svrchní oděvy na cestu, jiní utínají větve stromů a rozprostírají je. „Požehnaný je Ten, kdo přichází jako Král v Jehovově jménu!“ volají. „Pokoj v nebi a sláva na nejvyšších místech!“

Někteří farizeové v zástupu se rozčilují kvůli tomuto volání a stěžují si Ježíšovi: „Učiteli, napomeň přísně své učedníky.“ Ale Ježíš odpovídá: „Povídám vám: Kdyby oni mlčeli, křičely by kameny.“

Když se Ježíš přibližuje k Jeruzalému, dívá se na město. Dává se nad ním do pláče a říká: „Kdybys ty, ano ty, v tento den rozeznalo to, co souvisí s pokojem — nyní je to však utajeno před tvýma očima.“ Jeruzalém musí zaplatit cenu za svou svévolnou neposlušnost, jak Ježíš předpovídá:

„Tvoji nepřátelé [Římané pod vedením vojevůdce Tita] kolem tebe vystaví opevnění ze špičatých kůlů a obklíčí tě a ze všech stran tě budou tísnit a mrští o zem tebou a tvými dětmi uprostřed tebe a nenechají v tobě kámen na kameni.“ K tomuto zničení Jeruzaléma, které předpověděl Ježíš, skutečně dojde o 37 let později, v roce 70 n. l.

Jen o několik týdnů dříve viděli mnozí ze zástupu, jak Ježíš vzkřísil Lazara. Nyní stále vyprávějí druhým o tomto zázraku. A tak když Ježíš vstupuje do Jeruzaléma, je v celém městě rozruch. „Kdo je to?“ chtějí lidé vědět. A zástupy jim říkají: „To je ten prorok Ježíš z Nazaretu v Galileji!“ Když farizeové vidí, co se děje, naříkají, že nic nezmohou. Říkají totiž: „Svět jde za ním.“

Ježíš jde do chrámu vyučovat, což dělá vždy, když je na návštěvě v Jeruzalémě. Tam k němu přicházejí slepí a chromí a on je uzdravuje. Když přední kněží a znalci Zákona vidí ty podivuhodné věci, které Ježíš dělá, a když slyší, jak chlapci v chrámu volají: „Zachraň, prosíme, Syna Davidova!“, zlobí se. „Slyšíš, co říkají?“ protestují.

„Ano,“ odpoví Ježíš. „Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců jsi opatřil chválu‘?“

Ježíš dále vyučuje a rozhlíží se po všem, co je v chrámu. Chýlí se k večeru. Společně se dvanácti tedy odchází a vydává se zpět asi tři kilometry do Betanie. Tam stráví nedělní noc, pravděpodobně v domě svého přítele Lazara. Matouš 21:1–11, 14–17; Marek 11:1–11; Lukáš 19:29–44; Jan 12:12–19; Zecharjáš 9:9.

▪ Kdy a jak vstupuje Ježíš do Jeruzaléma jako Král?

▪ Jak důležité je, aby zástupy chválily Ježíše?

▪ Co Ježíš pociťuje, když se dívá na Jeruzalém, a jaké proroctví vysloví?

▪ Co se děje, když jde Ježíš do chrámu?