Kapitola 55

Mnozí učedníci přestávají Ježíše následovat

JEŽÍŠ vyučuje v synagóze v Kafarnaum o své úloze, kterou má jako pravý chléb z nebe. Jeho řeč je zřejmě pokračováním rozpravy, která začala, když ho lidé našli při svém návratu od východní strany Galilejského moře, kde jedli ze zázračně opatřených chlebů a ryb.

Ježíš pokračuje a poznamenává: „Chléb, který dám, je mé tělo ve prospěch života světa.“ Dva roky předtím, na jaře roku 30 n. l., řekl Ježíš Nikodémovi, že Bůh tak velice miloval svět, že dal svého Syna jako Zachránce. Nyní tedy Ježíš ukazuje, že každý ze světa lidstva, kdo symbolicky jí z jeho těla tím, že projevuje víru v oběť, kterou má Ježíš zakrátko přinést, může získat věčný život.

Lidé však o Ježíšova slova klopýtají. Ptají se: „Jak nám může tento muž dát jíst své tělo?“ Ježíš chce, aby jeho posluchači pochopili, že se jeho tělo bude jíst v obrazném smyslu. Aby to tedy zdůraznil, říká něco, co by bylo v doslovném smyslu ještě odpudivější.

„Pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev,“ prohlašuje Ježíš, „nemáte život sami v sobě. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a vzkřísím ho v posledním dnu; neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním.“

Ano, kdyby zde Ježíš podněcoval ke kanibalismu, znělo by jeho učení velice pohoršlivě. Ježíš zde však samozřejmě nemluví o doslovném jedení těla nebo pití krve. Prostě zdůrazňuje, že všichni, kteří dostávají věčný život, musí projevovat víru v oběť, kterou má přinést, až obětuje své dokonalé lidské tělo a vylije svou krev života. Ale dokonce ani mnozí z jeho učedníků se nesnaží pochopit jeho učení, a proto namítají: „Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?“

Ježíš ví, že mnozí z jeho učedníků reptají, a proto říká: „O to klopýtáte? Co tedy, kdybyste spatřili Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl předtím?. . . Výroky, které jsem k vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří.“

Ježíš pokračuje: „Proto jsem vám řekl: Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud mu to není dáno Otcem.“ A tak ho mnozí z jeho učedníků opouštějí a přestávají ho následovat. Ježíš se tedy obrací ke svým dvanácti apoštolům a ptá se jich: „Nechcete snad také jít?“

Petr odpovídá: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ To je opravdu znamenitý projev věrné oddanosti, i když Petr a ostatní apoštolové snad plně neporozumějí Ježíšovu učení ohledně této věci.

Ježíš je sice Petrovou odpovědí potěšen, ale poznamenává: „Což jsem nevyvolil vás dvanáct? Přesto jeden z vás je pomlouvač.“ Mluví o Jidáši Iškariotském. Ježíš možná v tomto okamžiku rozpoznává v Jidášovi „počátek“ neboli výchozí bod nesprávné dráhy.

Ježíš právě zklamal lidi, když odmítl jejich pokusy učinit jej králem. Možná si říkají: ‚Jak může být tento člověk Mesiášem, když nechce přijmout právoplatné postavení Mesiáše?‘ Také tím se budou lidé ve své mysli zabývat. Jan 6:51–71; 3:16.

▪ Za koho dává Ježíš své tělo a jak tito lidé ‚jedí jeho tělo‘?

▪ Která další Ježíšova slova jsou pro lidi otřesná, ale co zdůrazňuje Ježíš?

▪ Jak reaguje Petr, když mnozí přestávají Ježíše následovat?