Kapitola 76

Oběd u farizea

JEŽÍŠ odpověděl kritikům na otázku, odkud má moc, s níž uzdravil němého muže. Poté ho jeden farizeus pozve na oběd. Před jídlem si farizeové obřadně myjí ruce až k lokti. Dělají to před jídlem a po jídle, a dokonce i mezi chody. Ačkoli toto ústní podání neporušuje Boží psaný zákon, jde nad to, co Bůh požaduje ve věci obřadní čistoty.

Když Ježíš na ústní podání nedbá, hostitel je překvapen. Ačkoli snad své překvapení nevyjádří slovy, Ježíš je postřehne a říká: „Farizeové, vy čistíte vnějšek poháru a mísy, ale váš vnitřek je plný drancování a ničemnosti. Nerozumní! Neudělal snad vnějšek ten, kdo udělal i vnitřek?“

Tak Ježíš odhalí pokrytectví farizeů, kteří si obřadně myjí ruce, ale své srdce neomývají od ničemnosti. Radí: „Jako dary milosrdenství. . . dávejte to, co je uvnitř, a pohleďte, všechno ostatní je na vás čisté.“ Pohnutkou dávání by mělo být milující srdce, ne touha zapůsobit na jiné svou předstíranou spravedlností.

„Běda vám, farizeové,“ pokračuje Ježíš, „protože dáváte desetinu z máty a routy a každé jiné zeleniny, ale přecházíte právo a Boží lásku! To jste byli povinni dělat, ale to ostatní neopomenout.“ Boží Zákon daný Izraeli vyžaduje placení desátků neboli desetiny výnosu z polí. Máta a routa jsou drobné rostliny, bylinky používané ke kořenění jídla. Farizeové pečlivě dávají desetinu i z těchto nevýznamných bylinek, ale Ježíš je odsuzuje, protože nedbali na důležitější požadavek projevovat lásku, laskavost a skromnost.

Ježíš je dále odsuzuje slovy: „Běda vám, farizeové, protože milujete přední místa v synagógách a pozdravy na tržištích! Běda vám, protože jste jako ty pamětní hrobky, které nejsou patrné, takže po nich lidé chodí a nevědí o tom!“ Jejich nečistota není zjevná. Náboženství farizeů je navenek okázalé, ale nemá vnitřní hodnotu. Je založeno na pokrytectví.

Když takové odsouzení slyší jakýsi právník, jeden z lidí zběhlých v Božím Zákoně, stěžuje si: „Učiteli, když to říkáš, urážíš také nás.“

Ježíš pokládá i tyto odborníky v Zákoně za odpovědné a říká: „Běda i vám, kteří jste zběhlí v Zákoně, protože nakládáte lidem náklad, který je těžké nosit, ale sami se nákladu nedotknete jediným prstem! Běda vám, protože stavíte pamětní hrobky proroků, ale vaši praotcové je zabíjeli!“

Náklad, o němž se zmiňuje Ježíš, jsou ústní podání, ale tito právníci by neubrali ani jediný malý předpis, jímž by lidem ulehčili. Ježíš zjevuje, že právníci dokonce souhlasí s vražděním proroků, a varuje, že bude „ ‚krev všech proroků prolitá od založení světa. . . vyžadována od této generace, od krve Abela až po krev Zecharjáše, který byl zabit mezi oltářem a domem.‘ Ano, říkám vám, bude vyžadována od této generace.“

Svět lidstva, které je možné vykoupit, začal, když se Adamovi a Evě narodily děti. Abel tedy žil při „založení světa“. Po zlovolné vraždě Zecharjáše vyplenilo Judu syrské vojsko. Ale Ježíš předpovídá své generaci horší vyplenění, protože je v ní větší ničemnost. K tomuto vyplenění dojde o třicet osm let později, v roce 70 n. l.

Ježíš pokračuje ve svém odsouzení slovy: „Běda vám, kteří jste zběhlí v Zákoně, protože jste odňali klíč poznání; sami jste nevešli a těm, kteří vcházeli, jste bránili!“ Odborníci v Zákoně jsou vázáni povinností vysvětlovat Boží slovo lidem, odemykat jeho význam. Ale nedělají to, a dokonce lidem odnímají příležitost porozumět.

Farizeové a znalci práva jsou na Ježíše rozzuřeni, že je odhalil. Když odchází z domu, prudce mu odporují a obtěžují ho otázkami. Snaží se ho polapit při nějakém výroku, za který ho budou moci dát zatknout. Lukáš 11:37–54; 5. Mojžíšova 14:22; Micheáš 6:8; 2. Paralipomenon 24:20–25.

▪ Proč Ježíš odsuzuje farizey a odborníky v Zákoně?

▪ Jaký náklad uvalují právníci na lidi?

▪ Co bylo „založení světa“?