Kapitola 48

Odchod z Jairova domu a nová návštěva Nazaretu

BYL to pro Ježíše rušný den — cesta po moři z Dekapole, uzdravení ženy s krvotokem a vzkříšení Jairovy dcery. Ale ten den ještě neskončil. Když Ježíš odchází z Jairova domu, zřejmě jdou za ním dva slepci a křičí: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův.“

Tím, že Ježíše oslovují „Synu Davidův“, vyjadřují víru, že Ježíš je dědicem Davidova trůnu, a tedy zaslíbeným Mesiášem. Ježíš si však jejich volání o pomoc naoko nevšímá, snad aby vyzkoušel jejich vytrvalost. Muži se však nevzdávají. Jdou za Ježíšem tam, kde nocuje, a když vejde do domu, vstoupí za ním.

Tam se Ježíš zeptá: „Máte víru, že to mohu udělat?“

„Ano, Pane,“ odpovídají s důvěrou.

Ježíš se tedy dotkne jejich očí a řekne: „Ať se vám stane podle vaší víry.“ Rázem oba vidí. Ježíš jim pak přísně nakáže: „Hleďte, ať se to nikdo nedoví.“ Ale oni ve své radosti nedbají na Ježíšův příkaz a hovoří o něm po celém kraji.

Když tito muži odcházejí, přinesou lidé dovnitř muže posedlého démonem, jehož démon připravil o řeč. Ježíš démona vyžene a muž okamžitě začíná mluvit. Zástupy žasnou nad těmito zázraky a říkají: „Nikdy nebylo nic takového vidět v Izraeli.“

Jsou přítomni i farizeové. Nemohou zázraky popřít, ale ve své ničemné nevíře opakují své obvinění ohledně zdroje Ježíšových mocných skutků. Říkají: „Vyhání démony prostřednictvím panovníka démonů.“

Krátce poté se Ježíš vrací do domovského města Nazaretu, tentokrát v doprovodu učedníků. Asi před rokem navštívil synagógu a vyučoval tam. Přestože se lidé zprvu podivovali jeho příjemným slovům, později se nad jeho učením pohoršili a pokusili se ho zabít. Nyní se Ježíš milosrdně znovu pokouší pomoci svým někdejším spoluobčanům.

Zatímco jinde se lidé k Ježíšovi sbíhají, zde zjevně ne. A tak jde v sabatu vyučovat do synagógy. Většina těch, kteří ho slyší, je ohromena. „Kde dostal ten člověk takovou moudrost a takové mocné skutky?“ ptají se. „Což to není tesařův syn? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub a Josef a Šimon a Jidáš? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Kde tedy dostal ten člověk všechny tyto věci?“

‚Ježíš je přece obyčejný zdejší člověk jako my,‘ uvažují. ‚Viděli jsme ho vyrůstat a známe jeho rodinu. Jak by mohl být Mesiášem?‘ A tak ho navzdory všem skutečnostem — navzdory jeho velké moudrosti a zázrakům — zavrhují. I jeho vlastní příbuzní o něho klopýtají právě proto, že ho důvěrně znají, a to vede Ježíše k závěru: „Prorok není v necti kromě ve svém domovském území a ve svém vlastním domě.“

Ježíš se vskutku podivuje nad jejich nedostatkem víry. Neprovádí tam tedy žádné zázraky kromě toho, že vloží ruce na několik nemocných a uzdraví je. Matouš 9:27–34; 13:54–58; Marek 6:1–6; Izajáš 9:7.

▪ Jakou víru dávají najevo slepci tím, že oslovují Ježíše jako „Syna Davidova“?

▪ Na jakém vysvětlení Ježíšových zázraků se usnesli farizeové?

▪ Proč je od Ježíše milosrdné, že se vrací, aby pomohl lidem v Nazaretu?

▪ Jak je Ježíš v Nazaretu přijat a proč?