Kapitola 84

Odpovědnost učedníka

KDYŽ Ježíš opustil dům význačného farizea, který je zřejmě členem sanhedrinu, pokračuje v cestě k Jeruzalému. Následují ho velké zástupy. Ale z jakých pohnutek? Co vlastně znamená být jeho pravým následovníkem?

Ježíš se cestou obrátí k zástupům a možná, že je překvapí, když řekne: „Jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, ano, a dokonce svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.“

Co tím Ježíš myslí? Ne aby jeho následovníci doslova nenáviděli své příbuzné. Musí je spíše nenávidět v tom smyslu, že je milují méně, než milují jeho. O Ježíšově předkovi Jákobovi se říká, že „nenáviděl“ Leu a miloval Ráchel, což znamenalo, že Lea byla milována méně než její sestra Ráchel.

Uvaž také, že Ježíš řekl, aby jeho učedník nenáviděl „dokonce svou vlastní duši“ neboli život. Ježíš tím opět myslí to, že pravý učedník ho musí milovat víc než svůj vlastní život. Ježíš tím zdůrazňuje, že stát se učedníkem je vážná odpovědnost. Není to něco, k čemu by mělo dojít bez pečlivého uvážení.

Být Ježíšovým učedníkem s sebou nese těžkosti a pronásledování. To Ježíš ukazuje dalšími slovy: „Kdokoli nenese svůj mučednický kůl a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.“ Pravý učedník tedy musí být ochoten nést stejné břemeno pohany, jaké snášel Ježíš, dokonce i smrt z rukou Božích nepřátel, bude-li to nutné. Právě to zanedlouho čeká Ježíše.

Proto je třeba, aby zástupy, které následují Ježíše, důkladně zkoumaly, co znamená být Kristovým učedníkem. Ježíš to zdůrazňuje znázorněním. Říká: „Kdo z vás například, který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil? Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit, a všichni přihlížející by se mu začali posmívat a říkat: ‚Tento člověk začal stavět, ale nebyl schopen dokončit.‘ “

Ježíš tedy znázorňuje zástupům, které ho následují, že než se někdo stane jeho učedníkem, měl by se pevně rozhodnout, že dokáže splnit vše, co to obnáší. Je to stejné, jako když se člověk, který chce stavět věž, předem ubezpečí, že má prostředky na její dokončení. Poté Ježíš předkládá jiné znázornění:

„Nebo který král, jenž pochoduje, aby se střetl s jiným králem ve válce, si nejprve nesedne a neporadí se, zda je schopen s deseti tisíci vojáky se vypořádat s tím, který proti němu přichází s dvaceti tisíci? Jestliže to vskutku nemůže udělat, pak dokud je ještě onen daleko, vyšle sbor vyslanců a žádá o mír.“

Pak Ježíš zdůrazňuje hlavní myšlenku svých znázornění slovy: „Můžete si tedy být jisti, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším svým majetkem, nemůže být mým učedníkem.“ K tomu musí být ochotné zástupy, které ho následují, i každý jiný, kdo se dozví o Kristu. Musí být ochotni obětovat všechno, co mají — všechen svůj majetek včetně samotného života —, chtějí-li být jeho učedníky. Máš takovou ochotu?

„Sůl je sice znamenitá,“ pokračuje Ježíš. Ve svém Kázání na hoře řekl, že jeho učedníci jsou „sůl země“, čímž myslel, že mají na lidi ochranný vliv, jako konzervuje doslovná sůl. „Jestliže však sůl ztratí svou sílu, čím bude okořeněna? Nehodí se ani jako půda ani jako hnůj,“ dospívá k závěru Ježíš. „Vyhazují ji. Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“

Tak Ježíš ukazuje, že i ti, kdo už jsou nějakou dobu jeho učedníky, nesmějí zeslábnout ve svém odhodlání vytrvat. Jinak se stanou neužitečnými — světu pro posměch a Bohu k potupě. Proto budou jako zesláblá, pokažená sůl vyhozeni, ano, zahubeni. Lukáš 14:25–35; 1. Mojžíšova 29:30–33; Matouš 5:13.

▪ Co znamená ‚nenávidět‘ své příbuzné a sebe sama?

▪ Jaká dvě znázornění Ježíš předkládá a co znamenají?

▪ Co Ježíš myslí závěrečnou poznámkou o soli?