Kapitola 77

Otázka dědictví

LIDÉ zřejmě vědí, že Ježíš obědvá ve farizeově domě. Proto se tisíce lidí shromažďují před domem a čekají, až Ježíš vyjde. Na rozdíl od farizeů, kteří Ježíšovi odporují a snaží se ho přistihnout při nějakém nesprávném výroku, naslouchá mu lid dychtivě a s oceněním.

Ježíš se nejprve obrací ke svým učedníkům a říká: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, což je pokrytectví.“ Předtím během jídla ukázal, že celý náboženský systém farizeů je plný pokrytectví. Ale i když se snad ničemnost farizeů skrývá za zdánlivou zbožností, nakonec bude odhalena. „Není však nic pečlivě skryté,“ říká Ježíš, „co nebude zjeveno, a tajné, co se nestane známým.“

Ježíš dále opakuje povzbuzení, které dal předtím dvanácti, když je vyslal na kazatelskou cestu do Galileje. Říká: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, a potom nejsou schopni udělat nic víc.“ Bůh nezapomíná ani na jediného vrabce, a proto Ježíš ujišťuje své následovníky, že Bůh nezapomene ani na ně. Říká: „Když vás. . . přivedou před veřejná shromáždění a vládní úředníky a autority. . ., svatý duch vás právě v tu hodinu naučí, co máte říci.“

Ozve se jeden muž ze zástupu: „Učiteli, pověz mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ Mojžíšův Zákon dává pokyn, že prvorozený syn má dostat dvě části dědictví, a proto by neměl být žádný důvod ke sporu. Tento muž však zřejmě chce více, než činí jeho zákonný podíl na dědictví.

Ježíš právem odmítá se do věci vměšovat. Ptá se: „Člověče, kdo mě nad vámi ustanovil soudcem nebo rozhodčím?“ Potom dává velice důležité napomenutí zástupu: „Mějte oči otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ Ano, ať má člověk sebevíc, přece zemře a všechno tu zanechá. Ježíš to chce zdůraznit a také chce ukázat, jak pošetilé je nevytvářet si dobrou pověst u Boha, a proto užívá podobenství. Vysvětluje:

„Země jednoho bohatého člověka dobře rodila. Uvažoval tedy v sobě a říkal: ‚Co udělám, když nemám kam shromáždit svou úrodu?‘ Proto řekl: ‚Chci to udělat tak: Chci strhnout své zásobárny a vystavět větší a tam chci shromáždit všechno své obilí a všechny své dobré věci; a své duši chci říci: „Duše, uložila sis mnoho dobrých věcí na mnoho let; pohov si, jez, pij, těš se.“ ‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši. Kdo má pak mít věci, které jsi nastřádal?‘ “

Ježíš dochází k závěru: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ Jeho učedníky sice snad nic nesvádělo k tomu, aby si pošetile hromadili bohatství, ale snadno by se jim mohlo stát, že by je každodenní životní starosti odváděly od služby Jehovovi celou duší. Proto Ježíš při této příležitosti opakuje znamenitou radu, kterou dal již asi o půldruhého roku dříve v Kázání na hoře. Obrací se k učedníkům a říká:

„Kvůli tomu vám říkám: Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst, nebo o své tělo, pokud jde o to, co budete nosit. . . Dobře si všimněte, že krkavci ani nesejí semeno ani nesklízejí a nemají stodolu ani zásobárnu, a přece je Bůh krmí. . . Dobře si všimněte, jak rostou lilie; ani se nelopotí ani nepředou; ale říkám vám: Ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich. . .

Přestaňte tedy hledat, co byste jedli a co byste pili, a přestaňte být v úzkostném napětí, neboť to všechno jsou věci, o které dychtivě usilují národy světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete. Nicméně hledejte neustále jeho království a tyto věci vám budou přidány.“

Vyplatí se přesně dbát Ježíšových slov, především v dobách hospodářských těžkostí. Kdo má příliš velké starosti o své hmotné potřeby a začíná polevovat v duchovní činnosti, projevuje tím vlastně nedostatek víry, že je Bůh schopen postarat se o své služebníky. Lukáš 12:1–31; 5. Mojžíšova 21:17.

▪ Proč se snad ten muž ptá na dědictví a jaké napomenutí dává Ježíš?

▪ Jakého podobenství Ježíš užije a co jím chce znázornit?

▪ Jakou radu Ježíš opakuje a proč je vhodná?