Kapitola 69

Otázka otcovství

JEŽÍŠOVA rozprava se židovskými vůdci při svátku nabývá na intenzitě. „Vím, že jste Abrahamovo potomstvo,“ uznává Ježíš, „ale snažíte se mě zabít, protože mé slovo nečiní mezi vámi žádný pokrok. Mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce, a vy proto děláte to, co jste slyšeli od svého otce.“

Ježíš sice neříká, kdo je jejich otcem, ale jasně ukazuje, že sám má jiného otce než oni. Židovští vůdcové nevědí, koho má Ježíš na mysli, a proto odpovídají: „Náš otec je Abraham.“ Domnívají se, že mají stejnou víru, jakou měl Abraham, který byl Božím přítelem.

Ježíš jim však odpovídá slovy, jež v nich vyvolávají otřes: „Jestliže jste děti Abrahamovy, čiňte skutky Abrahamovy.“ Ano, skutečný syn napodobuje svého otce. „Ale nyní se snažíte zabít mne,“ říká Ježíš, „člověka, jenž vám pověděl pravdu, kterou jsem slyšel od Boha. To Abraham nedělal.“ Ježíš proto opět říká: „Činíte skutky svého otce.“

Stále ještě nechápou, o kom Ježíš mluví. Vyjadřují, že jsou zákonnými syny Abrahamovými. Říkají: „My jsme se nenarodili ze smilstva.“ Tvrdí, že jsou pravými ctiteli jako Abraham, a tak prohlašují: „Máme jednoho Otce, Boha.“

Je však Bůh skutečně jejich Otcem? „Kdyby byl Bůh vaším Otcem,“ odpovídá Ježíš, „milovali byste mě, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. Také jsem vůbec nepřišel sám od sebe, ale On mě poslal. Jak to, že neznáte to, co mluvím?“

Ježíš se snažil ukázat těmto náboženským vůdcům, k čemu to povede, jestliže ho zavrhnou. Nyní jim však výslovně říká: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce.“ Jakým otcem je Ďábel? Ježíš ho označil jako zabijáka a řekl také: „Je lhář a otec lži.“ Proto Ježíš dochází k závěru: „Ten, kdo je z Boha, naslouchá Božím výrokům. Nenasloucháte, protože nejste z Boha.“

Židé se rozzlobí, protože je Ježíš tak odsoudil, a odpovídají: „Neříkáme správně: Jsi Samaritán a máš démona?“ Výraz „Samaritán“ naznačuje pohrdání a potupení, protože Židé Samaritány nenáviděli.

Ježíš přehlíží tuto opovržlivou narážku, že je Samaritán, a odpovídá: „Nemám démona, ale ctím svého Otce, a vy mne zneuctíváte.“ Dále dává překvapivý slib: „Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neuvidí smrt.“ Tím ovšem nechce říci, že všichni, kteří ho budou následovat, doslova nikdy nezakusí smrt. Míní tím spíše, že nikdy nezakusí věčné zničení neboli „druhou smrt“, z níž neexistuje vzkříšení.

Židé však chápou Ježíšův výrok doslovně. Proto říkají: „Nyní již víme, že máš démona. Abraham zemřel, proroci také; ale ty říkáš: ‚Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neokusí smrt.‘ Přece nejsi větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Za koho se prohlašuješ?“

Z celé této rozpravy je jasné, že Ježíš poukazuje těmto mužům na to, že je zaslíbeným Mesiášem. Neodpovídá však přímo na jejich otázku, kým je, ale říká: „Jestliže oslavuji sám sebe, má sláva není nic. Je to můj Otec, kdo mě oslavuje, ten, o němž říkáte, že je vaším Bohem; a přece jste ho nepoznali. Ale já ho znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych jako vy, lhář.“

Ježíš se dále zmiňuje o věrném Abrahamovi a říká: „Abraham, váš otec, se velmi radoval z vyhlídky, že uvidí můj den, a viděl jej a radoval se.“ Ano, očima víry vzhlížel Abraham vstříc příchodu zaslíbeného Mesiáše. Židé však nevěří a odpovídají: „Ještě ti není padesát let, a přesto jsi viděl Abrahama?“

„Vpravdě, vpravdě vám říkám,“ odpovídá Ježíš, „dříve než Abraham začal existovat, byl jsem já.“ Ježíš zde ovšem mluví o své předlidské existenci, kdy byl jako mocná duchovní osoba v nebi.

Židy rozzuří Ježíšovo tvrzení, že existoval před Abrahamem. Sbírají kameny, aby ho kamenovali. On se však ukryje a bez nehody vychází z chrámu. Jan 8:37–59; Zjevení 3:14; 21:8.

▪ Jak Ježíš ukazuje, že on a jeho nepřátelé nemají stejného otce?

▪ Co znamená, že Židé označují Ježíše jako Samaritána?

▪ Co má Ježíš na mysli, když říká, že jeho následovníci nikdy neokusí smrt?