Přejít k článku

Přejít na obsah

Příběh o ztraceném synovi

Příběh o ztraceném synovi

Kapitola 86

Příběh o ztraceném synovi

JEŽÍŠ právě farizeům dovyprávěl příběh o opětovném získání ztracené ovce a ztracené drachmy. Nyní pokračuje dalším znázorněním, tentokrát o milujícím otci a jeho vztahu ke dvěma synům, z nichž každý má vážné nedostatky.

Nejprve mladší syn, hlavní postava znázornění, vezme své dědictví, které mu otec bez váhání vydá, opustí domov a věnuje se velmi nemravnému životu. Naslouchej však, jak ten příběh vypráví Ježíš, a pokus se rozeznat, koho měly postavy představovat.

„Nějaký člověk,“ začíná Ježíš, „měl dva syny. A mladší z nich řekl svému otci: ‚Otče, dej mi tu část majetku, která mi připadá.‘ Pak jim rozdělil své prostředky k životu.“ Co udělá mladší s tím, co dostal?

„Mladší syn,“ vysvětluje Ježíš, „si později, za nemnoho dnů, všechno shromáždil a odcestoval do ciziny, do vzdálené krajiny, a tam promrhal svůj majetek tím, že žil prostopášným životem.“ Utratil totiž své peníze s prostitutkami. Pak přišly zlé časy, jak vypráví Ježíš.

„Když všechno utratil, v celé té krajině nastal krutý hladomor a on začal mít nouzi. Dokonce šel a uchytil se u jednoho občana té krajiny a ten ho poslal na svá pole pást vepře. A toužíval, aby se nasytil lusky svatojánského chleba, které žrali vepři, a nikdo mu nic nedal.“

Pást vepře bylo ponižující, protože to byla zvířata podle Zákona nečistá. Ale syna nejvíc trápil mučivý hlad, který ho dohnal až k touze po žrádle pro vepře. Svým hrozným neštěstím se podle Ježíše „vzpamatoval“.

Ježíš pak vysvětluje: „Řekl [si]: ‚Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, zatímco tady hynu hladem! Chci vstát a cestovat ke svému otci a řeknu mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě. Již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jakoby jedním ze svých nádeníků.“ ‘ Vstal tedy a šel ke svému otci.“

Něco tu stojí za zamyšlení: Kdyby se byl otec obrátil proti němu a hněvivě na něho křičel, když odcházel z domova, syn by asi neměl tak jednoznačnou představu, co má udělat. Třeba by se rozhodl, že se vrátí a pokusí se pracovat někde jinde v rodné zemi, aby se nemusel před otcem ukázat. Něco takového jej však ani nenapadlo. Chtěl domů!

Otec v Ježíšově podobenství zcela jasně představuje našeho milujícího, milosrdného nebeského Otce, Jehovu Boha. A snad jsi také rozpoznal, že ztracený neboli marnotratný syn představuje známé hříšníky. Farizeové předtím kritizovali Ježíše právě proto, že s nimi jí. Koho však představuje starší syn?

Když je ztracený syn nalezen

Ztracený neboli marnotratný syn v Ježíšově podobenství se vrací do domu svého otce. Jak je přijat? Naslouchejme, jak to Ježíš popisuje:

„Zatímco byl ještě daleko, jeho otec ho zahlédl a byl pohnut lítostí a běžel a padl mu okolo krku a něžně ho políbil.“ Jaký milosrdný a vřelý otec to byl a jak dobře znázorňoval našeho nebeského Otce, Jehovu!

Otec pravděpodobně slyšel o prostopášném životě svého syna. A přece ho doma vítá a neočekává žádné podrobné vysvětlování. Ježíš má také takového vřelého ducha a sám se přibližuje k hříšníkům a výběrčím daní, které v podobenství znázorňuje marnotratný syn.

Je pravda, že otec v Ježíšově podobenství má rozlišovací schopnost a bezpochyby měl určitou představu o tom, že jeho syn činí pokání, protože vidí, že se syn vrací se smutným, zkroušeným vzezřením. Ale sám projevuje lásku a iniciativu, takže syn se může snadněji vyznat ze svých hříchů. Ježíš vypráví: „Pak mu syn řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě. Již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jakoby jedním ze svých nádeníků.‘ “

Ale sotva stačil dopovědět tato slova, otec již přistupuje k činu. Přikazuje svým otrokům: „ ‚Vyneste rychle to nejlepší roucho a oblečte mu je a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály. A přiveďte vykrmeného mladého býka, poražte ho a jezme a radujme se, protože tento můj syn byl mrtvý, ale opět ožil; byl ztracen, ale našel se.‘ A začali se radovat.“

Mezitím byl otcův „starší syn. . . na poli“. Poslechni si konec příběhu a snaž se zjistit, koho starší syn znázorňuje. Ježíš říká o starším synovi: „Když přicházel a blížil se k domu, uslyšel koncert a tanec. Zavolal si tedy jednoho ze sluhů a dotazoval se, co to znamená. Řekl mu: ‚Přišel tvůj bratr, a tvůj otec porazil vykrmeného mladého býka, protože se mu vrátil v dobrém zdraví.‘ Ale rozzlobil se a nebyl ochoten jít dovnitř. Jeho otec pak vyšel a snažně ho prosil. Odpověděl a řekl svému otci: ‚Tolik let ti sloužím jako otrok a ani jednou jsem nepřestoupil tvé přikázání, a přesto jsi mi ani jednou nedal kůzle, abych se potěšil se svými přáteli. Ale jakmile přišel tento tvůj syn, který projedl tvé prostředky k životu s nevěstkami, porazil jsi pro něj vykrmeného mladého býka.‘ “

Kdo kritizoval podobně jako tento starší syn milosrdenství a pozornost věnované hříšníkům? Nebyli to snad znalci Zákona a farizeové? Vždyť Ježíš vypráví toto podobenství právě proto, že jej kritizovali, že vítá hříšníky. Starší syn tedy očividně znázorňuje právě tyto osoby.

Ježíš končí příběh slovy, jimiž se otec obrací na svého staršího syna: „Dítě, byl jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje; ale prostě jsme se museli těšit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtvý, ale ožil, a byl ztracen, ale našel se.“

Ježíš tedy neříká nic o tom, co nakonec udělal starší syn. Později, po Ježíšově smrti a vzkříšení, opravdu i „velký zástup kněží poslouchal víru“, a snad mezi nimi byli i někteří z této třídy „staršího syna“, o níž zde Ježíš mluví.

Ale koho znázorňují ti dva synové v dnešní době? Musí znázorňovat ty, kteří poznali o Jehovových předsevzetích dost, aby mohli vstoupit do vztahu k Bohu. Starší syn znázorňuje některé členy „malého stáda“ neboli „sboru prvorozených, kteří byli zapsáni v nebesích“. Ti zaujali podobný postoj jako starší syn. Netoužili přivítat pozemskou třídu, „jiné ovce“, protože se obávali, že je tato třída zastíní.

Marnotratný syn naproti tomu znázorňuje ty z Božího lidu, kteří odcházejí, aby se těšili z radovánek, jež poskytuje svět. Během doby se však kajícně vracejí a opět se stávají činnými služebníky Božími. Jak laskavý a milosrdný je Otec k těm, kteří uznávají, že nutně potřebují odpuštění, a vracejí se k němu! Lukáš 15:11–32; 3. Mojžíšova 11:7, 8; Skutky 6:7; Lukáš 12:32; Hebrejcům 12:23; Jan 10:16.

▪ Komu vypráví Ježíš toto znázornění neboli příběh a proč?

▪ Kdo je hlavní postavou příběhu a co se s ním stane?

▪ Koho v Ježíšově době představují otec a mladší syn?

▪ Jak Ježíš napodobuje příklad soucitného otce ze svého podobenství?

▪ Jak se dívá starší syn na přivítání svého bratra a jak se farizeové chovají podobně jako starší syn?

▪ Jaké uplatnění má Ježíšovo podobenství v naší době?