Kapitola 107

Podobenství o svatební hostině

VE DVOU znázorněních Ježíš odhalil znalce Zákona a přední kněze, a ti ho chtějí zabít. Ale Ježíš s nimi dosud neskončil. Říká jim ještě další podobenství:

„Nebeské království se stalo podobným člověku, králi, který uspořádal svatební hostinu pro svého syna. A vyslal své otroky, aby zavolali na svatební hostinu ty, kteří byli pozváni, ale nebyli ochotni přijít.“

Jehova Bůh je ten Král, který připravuje svatební hostinu pro svého Syna, Ježíše Krista. Jeho nevěsta, 144 000 pomazaných následovníků, s ním bude nakonec spojena v nebi. Královi poddaní představují izraelský národ, který byl v roce 1513 př. n. l. uveden do smlouvy Zákona a dostal možnost stát se „královstvím kněží“. Tak jim tehdy bylo původně předloženo pozvání ke svatební hostině.

Nicméně první výzva k těmto pozvaným vyšla teprve na podzim roku 29 n. l., kdy začal Ježíš se svými učedníky (královými otroky) dílo kázání o Království. Ale přirození Izraelité, kteří slyšeli tuto výzvu ohlašovanou otroky v letech 29 až 33 n. l., nebyli ochotni přijít. Bůh tedy dal národu pozvaných další příležitost, jak to vysvětluje Ježíš:

„Opět vyslal jiné otroky a řekl: ‚Povězte pozvaným: „Pohleďte, připravil jsem oběd, moji býci a vykrmená zvířata jsou poraženi a vše je přichystáno. Pojďte na svatební hostinu.“ ‘ “ Tato druhá a konečná výzva těm, kteří byli pozváni, začala o letnicích 33 n. l., kdy byl na Ježíšovy následovníky vylit svatý duch. Tato výzva byla oznamována do roku 36 n. l.

Velká většina Izraelitů však také tuto výzvu odmítla. „Bez zájmu odešli,“ vysvětluje Ježíš, „jeden na své vlastní pole, jiný za svým obchodem; ostatní se však chopili jeho otroků, nestoudně s nimi zacházeli a zabili je.“ Ježíš pokračuje: „Král se rozzlobil a poslal svá vojska a zahubil ty vrahy a spálil jejich město.“ To se stalo v roce 70 n. l., kdy Římané srovnali Jeruzalém se zemí a vrahové byli pobiti.

Potom Ježíš vysvětluje, co se mezitím stalo: „Potom [král] řekl svým otrokům: ‚Svatební hostina je sice přichystána, ale ti, kteří byli pozváni, toho nebyli hodni. Proto jděte na silnice vedoucí z města a pozvěte ke svatební hostině každého, koho najdete.‘ “ Otroci to učinili a „místnost pro svatební obřady byla naplněna těmi, kteří spočinuli u stolu“.

Toto dílo shromažďování hostů ze silnic mimo město, v němž žili původní pozvaní, začalo v roce 36 n. l. První ze shromážděných neobřezaných Nežidů byl římský důstojník Kornélius a jeho rodina. Shromažďování těchto Nežidů, kteří jsou všichni náhradou za ty, kteří původně odmítli výzvu, pokračuje až do dvacátého století.

Ve dvacátém století se místnost pro svatební obřady naplňuje. Ježíš vypráví, co se v té době stane: „Když vešel král, aby si prohlédl hosty, zahlédl tam člověka, který nebyl oděn svatebním oděvem. Řekl mu tedy: ‚Člověče, jak ses sem dostal, když nemáš na sobě svatební oděv?‘ Ten zůstal oněmělý. Král potom řekl svým sluhům: ‚Spoutejte mu ruce a nohy a vyhoďte ho do tmy venku. Tam bude [jeho] pláč a skřípání zubů.‘ “

Tento muž bez svatebního oděvu znázorňuje zdánlivé křesťany v křesťanstvu. Bůh nikdy neuznal, že by měli pravé znaky duchovních Izraelitů. Bůh je také nikdy nepomazal svatým duchem jako dědice Království. Jsou proto vyvrženi ven do temnoty, kde utrpí zničení.

Ježíš uzavře své podobenství slovy: „Je totiž mnoho pozvaných, ale málo vyvolených.“ Ano, z izraelského národa byli mnozí pozváni, aby se stali členy Kristovy nevěsty, ale vybráno bylo jen málo přirozených Izraelitů. Většina ze 144 000 hostů, kteří dostávají nebeskou odměnu, patří k Neizraelitům. Matouš 22:1–14; 2. Mojžíšova 19:1–6; Zjevení 14:1–3.

▪ Kdo byl původně pozván na svatební hostinu a kdy jim bylo pozvání předloženo?

▪ Kdy teprve jsou tito pozvaní vyzýváni, aby přišli, a kdo jsou otroci, kteří výzvu rozhlašují?

▪ Kdy je rozhlášena výzva podruhé a kdo je zván potom?

▪ Koho znázorňuje muž, který nemá svatební oděv?

▪ Kdo jsou ti mnozí povolaní a ti nemnozí vyvolení?