Kapitola 113

Pokora při posledním pasach

PETR a Jan již přišli do Jeruzaléma, aby tam vykonali podle Ježíšových pokynů přípravy pro pasach. Ježíš tam přichází později odpoledne, zřejmě s ostatními deseti učedníky. Když Ježíš a jeho společníci sestupují z Olivové hory, klesá slunce k obzoru. Za dne už Ježíš město z této hory neuvidí, dokud nebude vzkříšen.

Zanedlouho přichází Ježíš se svými společníky do města a ubírají se do domu, kde budou slavit pasach. Vystoupí po schodech do velké horní místnosti, kde najdou všechno připravené pro svou soukromou oslavu pasach. Ježíš se těšil na tuto událost. Říká o tom: „Velmi jsem toužil jíst s vámi tento pasach, dříve než budu trpět.“

Podle tradice pijí účastníci pasach čtyři poháry vína. Když Ježíš přijal pohár, který je zřejmě třetí, vzdává díky a říká: „Vezměte jej a podávejte si jej navzájem mezi sebou, neboť vám říkám: Od nynějška nechci opět pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“

Někdy během jídla Ježíš vstane, odloží své svrchní oděvy, vezme ručník a naplní umyvadlo vodou. O to, aby byly hostům umyty nohy, se obvykle stará hostitel. Při této příležitosti však není přítomen žádný hostitel, a proto se o tuto osobní službu postará Ježíš. Kterýkoli z apoštolů se mohl chopit této příležitosti. Zřejmě je však mezi nimi stále ještě nějaké soupeření, a tak žádný z nich této příležitosti nevyužije. Nyní jsou v rozpacích, když jim začíná umývat nohy Ježíš.

Ježíš dojde k Petrovi, a ten namítne: „Jistě mi nikdy nebudeš mýt nohy.“

„Pokud tě neumyji, nemáš se mnou podíl,“ řekne Ježíš.

„Pane,“ odpoví Petr, „nejen mé nohy, ale také mé ruce a hlavu.“

„Kdo se vykoupal,“ odpovídá Ježíš, „nepotřebuje víc než si dát umýt nohy, ale je zcela čistý. A vy jste čistí, ale ne všichni.“ Říká to, protože ví, že Jidáš Iškariotský plánuje, že ho zradí.

Když Ježíš umyl nohy všem dvanácti, také svému zrádci, Jidášovi, oblékne si svrchní oděv a opět se položí ke stolu. Pak se zeptá: „Víte, co jsem vám učinil? Oslovujete mne ‚Učiteli‘ a ‚Pane‘ a mluvíte správně, neboť jím jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám totiž vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Otrok není větší než jeho pán, ani ten, kdo je vyslán, není větší než ten, kdo ho poslal. Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“

Je to opravdu krásné poučení o pokorné službě. Apoštolové by neměli usilovat o první místo a neměli by si myslet, že jsou tak důležití, že by jim měli druzí stále sloužit. Je třeba, aby jednali podle vzoru, který jim dal Ježíš. Tímto vzorem není rituální omývání nohou, ale ochota sloužit bez předsudků, bez ohledu na to, jak podřadná nebo nepříjemná práce to může být. Matouš 26:20, 21; Marek 14:17, 18; Lukáš 22:14–18; 7:44; Jan 13:1–17.

▪ Co je zvláštního na tom, jak vidí Ježíš Jeruzalém, když tam přichází slavit pasach?

▪ Který pohár zřejmě podává Ježíš při pasach dvanácti apoštolům, když vyslovil požehnání?

▪ Která osobní služba byla obvykle poskytována hostům, když byl Ježíš na zemi, a proč nebyla poskytnuta při pasach, který slavil Ježíš s apoštoly?

▪ Jaký cíl sledoval Ježíš tím, že vykonal podřadnou službu, když umyl svým apoštolům nohy?