Kapitola 95

Poučení o rozvodu a o lásce k dětem

JEŽÍŠ a jeho učedníci jsou na cestě do Jeruzaléma, aby se tam účastnili pasach roku 33 n. l. Překračují řeku Jordán a vydávají se na cestu oblastí Pereje. Ježíš byl v Pereji několik týdnů předtím, ale tehdy byl povolán do Judeje, protože jeho přítel Lazar byl nemocný. Když byl tenkrát v Pereji, mluvil k farizeům o rozvodu, a oni se nyní k této věci znovu vracejí.

Mezi farizey jsou různé názory na rozvod. Mojžíš řekl, že by bylo možné rozvést se se ženou, jestliže je „na ní. . . něco neslušného“. Někteří se domnívají, že se to vztahuje pouze na necudnost. Ale jiní zastávají názor, že „něco neslušného“ zahrnuje i velmi nezávažné přestupky. Farizeové tedy chtějí Ježíše zkoušet a ptají se ho: „Je zákonné, aby se muž rozvedl se svou manželkou z jakéhokoli důvodu?“ Jsou přesvědčeni, že ať řekne cokoli, dostane se do těžkostí s farizey, kteří zastávají jiný názor.

Ježíš zvládá tuto otázku mistrovsky, protože se neodvolává na žádný lidský názor, ale na původní manželské uspořádání. „Nečetli jste,“ ptá se, „že ten, kdo je stvořil, učinil je od počátku mužského a ženského rodu a řekl: ‚Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky, a ti dva budou jedno tělo‘? Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“

Ježíš ukazuje, že Božím původním předsevzetím bylo, aby manželští druhové k sobě lnuli a aby k žádnému rozvodu nedošlo. Jestliže je to tak, odpovídají farizeové, „proč tedy Mojžíš předpisoval dát jí potvrzení o propuštění a rozvést se s ní?“

„S ohledem na tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš učinil ústupek, abyste se mohli rozvádět se svými manželkami,“ odpovídá Ježíš, „ale od počátku to tak nebylo.“ Ano, když Bůh v zahradě Eden stanovil pravé měřítko pro manželství, neučinil žádné opatření ohledně rozvodu.

Ježíš dále říká farizeům: „Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva [řecky porneia], a žení se s jinou, cizoloží.“ Ukazuje tím, že porneia, což je hrubá sexuální nemravnost, je jediným důvodem k rozvodu, který Bůh uznává.

Když si učedníci uvědomí, že by manželství mělo být trvalým spojením a že pro rozvod je pouze tento důvod, říkají mu: „Jestliže je muž v takové situaci vůči své manželce, není radno se ženit.“ Není sporu o tom, že člověk, který uvažuje o manželství, by si měl vážně uvědomit trvalost manželského pouta.

Ježíš pak mluví o svobodném stavu. Vysvětluje, že někteří chlapci se narodí jako eunuchové a jsou neschopni manželství, protože nejsou sexuálně vyvinutí. Jiní byli učiněni eunuchy lidmi, kteří krutě poškodili jejich pohlavní orgány. Někteří však potlačují svou touhu po manželství a po sexuálních stycích, aby se mohli plněji věnovat záležitostem, které souvisejí s nebeským Královstvím. Ježíš končí výrokem: „Kdo [svobodnému stavu] může učinit místo, ať tomu učiní místo.“

Nyní začínají lidé přinášet k Ježíšovi malé děti. Ale učedníci děti napomínají a snaží se poslat je pryč, protože zřejmě chtějí chránit Ježíše před zbytečnou únavou. Ale Ježíš říká: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit, neboť takovým patří Boží království. Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevstoupí.“

Ježíš zde poskytuje opravdu znamenité poučení. Chceme-li přijmout Boží Království, musíme napodobovat malé děti v jejich pokoře a učenlivosti. Ale Ježíšův příklad také ukazuje, jak důležité je především pro rodiče, aby trávili čas se svými dětmi. Ježíš nyní projevuje svou lásku k malým dětem tím, že je bere do náruče a žehná jim. Matouš 19:1–15; 5. Mojžíšova 24:1; Lukáš 16:18; Marek 10:1–16; Lukáš 18:15–17.

▪ Jaké různé názory mají farizeové na rozvod, a jak se tedy snaží Ježíše zkoušet?

▪ Jak čelí Ježíš snaze farizeů, kteří ho chtějí zkoušet, a co uvádí jako jediný důvod k rozvodu?

▪ Proč říkají Ježíšovi učedníci, že by bylo lépe nevstupovat do manželství, a jaké doporučení Ježíš dává?

▪ Co nás učí Ježíš svým jednáním s malými dětmi?