Přejít k článku

Přejít na obsah

Rada Martě a poučení o modlitbě

Rada Martě a poučení o modlitbě

Kapitola 74

Rada Martě a poučení o modlitbě

BĚHEM své judejské služby vstoupil Ježíš do vsi Betanie. Tam bydlí Marta, Marie a jejich bratr Lazar. Možná, že se s nimi Ježíš seznámil již dříve během své služby, a tak je s nimi již důvěrně spřátelen. Teď vchází do Martina domu a ona ho vítá.

Marta dychtí poskytnout Ježíšovi to nejlepší, co má. Vždyť je to velká čest, když někoho navštíví zaslíbený Mesiáš! A tak se Marta pustí do přípravy složitého jídla a stará se o mnoho dalších maličkostí, které by měly Ježíšovi zpříjemnit pobyt.

Ale Martina sestra Marie usedá u Ježíšových nohou a naslouchá mu. Po chvíli přijde Marta a říká Ježíšovi: „Pane, nevadí ti, že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat? Pověz jí tedy, aby mi pomáhala.“

Ježíš však odmítá Marii něco říci. Naopak dává radu Martě, protože se příliš stará o hmotné věci. „Marto, Marto,“ laskavě ji kárá, „jsi úzkostlivá a rozrušuješ se mnoha věcmi. Potřebných věcí je však jen několik nebo pouze jedna.“ Ježíš říká, že není nutné trávit spoustu času přípravou mnoha chodů jídla. Stačí jich pár, nebo i jen jeden.

Marta to myslí dobře; chce být pohostinnou hostitelkou. Přesto pro svou úzkostlivou snahu postarat se o hmotné zajištění ztrácí příležitost dostat osobní poučení od Božího vlastního Syna! A tak Ježíš končí: „Marie, ta si vyvolila dobrý podíl a nebude jí odňat.“

Později při jedné příležitosti požádá kterýsi učedník Ježíše: „Pane, nauč nás, jak se modlit, právě jako Jan také vyučoval své učedníky.“ Tento učedník možná nebyl při tom, když Ježíš před půl druhým rokem předložil v Kázání na hoře vzorovou modlitbu. Ježíš tedy opakuje své poučení, ale pak přidává znázornění, aby zdůraznil, jak je potřebná vytrvalost v modlitbě.

„Kdo z vás bude mít přítele,“ začíná Ježíš, „a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože ke mně právě z cesty přišel můj přítel, a nemám nic, co bych mu předložil‘? A ten zevnitř odpoví a řekne mu: ‚Přestaň mi dělat těžkosti. Dveře jsou již zamčené a mé malé děti jsou se mnou na lůžku; nemohu vstát a něco ti dát.‘ Říkám vám: Ačkoli nevstane a nic mu nedá, kvůli tomu, že je jeho přítel, jistě vstane a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho smělé neodbytnosti.“

Tímto přirovnáním nechce Ježíš říci, že Jehova Bůh není ochoten odpovídat na snažné prosby jako přítel z jeho příběhu. To ne. Znázorňuje však, že odpoví-li neochotný přítel na neodbytné prosby, tím spíše to udělá náš milující nebeský Otec. Ježíš tedy pokračuje: „Proto vám říkám: Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno. Každý totiž, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nalézá a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“

Potom Ježíš poukáže na nedokonalé, hříšné lidské otce slovy: „Kdo je vskutku mezi vámi takový otec, který, jestliže syn prosí o rybu, mu snad podá hada místo ryby? Nebo jestliže také poprosí o vejce, podá mu štíra? Proto jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kteří ho prosí!“ Ježíš poskytuje opravdu podnětné povzbuzení, jak být neodbytný v modlitbě. Lukáš 10:38–11:13.

▪ Proč dělá Marta tak rozsáhlé přípravy pro Ježíše?

▪ Co dělá Marie a proč chválí Ježíš ji, a ne Martu?

▪ Co pohne Ježíše k tomu, aby opakoval své poučení o modlitbě?

▪ Jak Ježíš znázorňuje, že je třeba být neodbytný v modlitbě?