Kapitola 73

Samaritán se chová jako bližní

JEŽÍŠ je možná blízko Betanie, vesnice asi tři kilometry od Jeruzaléma. Muž, který je znalcem Mojžíšova Zákona, k němu přistupuje s otázkou: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“

Ježíš rozpozná, že muž, právník, se neptá jen pro informaci, ale protože ho chce vyzkoušet. Snad chce Ježíše přimět, aby odpověděl způsobem, který urazí cítění Židů. Proto Ježíš právníka přiměje, aby se vyslovil sám; zeptá se: „Co je napsáno v Zákoně? Jak čteš?“

Právník projeví v odpovědi neobyčejné pochopení a cituje z Božích zákonů v 5. Mojžíšově 6:5 a 3. Mojžíšově 19:18: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚svého bližního jako sám sebe‘.“

„Odpověděl jsi správně,“ reaguje Ježíš. „Dělej to dál a získáš život.“

Právník však není spokojen. Ježíšova odpověď mu není dost podrobná. Chce, aby mu Ježíš potvrdil, že jeho vlastní názory jsou správné, a že je tedy spravedlivý ve svém zacházení s druhými. Proto se ptá: „Kdo je skutečně můj bližní?“

Židé věří, že pojem „bližní“ se vztahuje jen na ostatní Židy, jak se zdá naznačovat kontext v 3. Mojžíšově 19:18. Vždyť později řekl i apoštol Petr: „Dobře víte, jak nezákonné je pro Žida, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiného rodu.“ Proto právník a snad i Ježíšovi učedníci věří, že jsou spravedliví, pokud zacházejí laskavě jen s ostatními Židy, protože Nežidé podle jejich názoru nejsou vlastně jejich bližní.

Jak může Ježíš opravit jejich názor, a přitom své posluchače neurazit? Vypráví příběh založený možná na skutečné události. „Jeden člověk [Žid] šel z Jeruzaléma do Jericha,“ vysvětluje Ježíš, „a padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a zasadili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého.“

„Náhodou,“ pokračuje Ježíš, „šel po té silnici jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho po protější straně. Podobně také Levita, když se dostal na to místo a viděl ho, obešel ho po protější straně. Ale nějaký Samaritán, který cestoval po té silnici, přišel k němu, a když ho viděl, byl pohnut lítostí.“

V městě Jerichu bydlí mnoho kněží a jejich chrámových pomocníků Levitů. Je to 23 kilometrů od Jeruzaléma na nebezpečné silnici, jež klesá o 900 metrů od chrámu, kde oni slouží. Očekávalo by se, že kněz a Levita jinému Židovi v tísni pomohou. Neudělají to však. Místo toho pomůže Samaritán. Židé Samaritány tak nenávidí, že nedávno Ježíše uráželi nejsilnějšími slovy, když ho nazvali „Samaritánem“.

Jak pomůže Samaritán Židovi? „Přistoupil tedy k němu,“ říká Ježíš, „a ovázal mu zranění, když je polil olejem a vínem. Potom ho vysadil na své vlastní zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něho. A příští den vyndal dva denáry [mzda asi za dva dny], dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něho, a cokoli vydáš navíc, to ti chci splatit, až se sem vrátím.‘ “

Když Ježíš dovyprávěl příběh, zeptal se právníka: „O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?“

Právník by nerad přiznával nějakou zásluhu Samaritánovi, tak jednoduše odpoví: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“

„Jdi a sám jednej stejně,“ uzavírá Ježíš.

Kdyby byl Ježíš řekl právníkovi přímo, že i Nežidé jsou jeho bližní, muž by to byl nejen nepřijal, ale většina posluchačů by se asi byla v rozpravě s Ježíšem postavila na právníkovu stranu. Ale tento příběh ze života nepopiratelně objasnil, že k našim bližním patří i jiní lidé než náš vlastní rod a národ. Ježíš má opravdu podivuhodný způsob vyučování! Lukáš 10:25–37; Skutky 10:28; Jan 4:9; 8:48.

▪ Jaké otázky položí právník Ježíšovi a proč se asi ptá?

▪ Koho pokládají Židé za své bližní a proč je možné věřit, že tento názor sdílejí i učedníci?

▪ Jak vyloží Ježíš správný názor tak, že jej právník nemůže vyvrátit?