Kapitola 98

Učedníci se dohadují, když se blíží Ježíšova smrt

JEŽÍŠ a jeho učedníci jsou blízko řeky Jordánu, kde přecházejí z oblasti Pereje do Judeje. K pasach roku 33 n. l., do něhož zbývá jen asi týden, s nimi cestuje mnoho jiných lidí.

Ježíš jde před svými učedníky a oni žasnou nad jeho smělým odhodláním. Vzpomeň si, že několik týdnů předtím, když zemřel Lazar a Ježíš se chystal na cestu z Pereje do Judeje, povzbuzoval Tomáš ostatní: „Pojďme také, abychom s ním zemřeli.“ Vzpomeň si také, že když Ježíš vzkřísil Lazara, sanhedrin plánoval, jak Ježíše zabít. Není divu, že učedníci dostanou strach, když nyní znovu vstupují do Judeje.

Ježíš chce svých dvanáct učedníků připravit na to, co přijde, a proto je odvádí soukromě stranou a říká jim: „Hle, pokračujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona, a odsoudí ho k smrti a vydají ho lidem z národů, budou si z něho tropit žerty, plivat na něj, mrskat ho a zabijí ho, ale o tři dny později vstane.“

To je v posledních měsících potřetí, kdy Ježíš řekl svým učedníkům o své smrti a vzkříšení. A ačkoli mu naslouchají, nechápou. Snad proto, že věří, že bude obnoveno izraelské království na zemi, a těší se, že budou mít slávu a čest v pozemském království s Kristem.

Mezi těmi, kteří cestují k pasach, je Salome, matka apoštolů Jakuba a Jana. Ježíš nazval tyto muže „Syny hromu“, bezpochyby pro jejich prudkou povahu. Ti dva chovají už nějaký čas ctižádostivé přání mít vynikající postavení v Kristově Království, a řekli o své touze matce. Ta nyní za ně přistupuje k Ježíšovi, sklání se před ním a žádá ho o laskavost.

„Co chceš?“ ptá se Ježíš.

Odpoví mu: „Dej slovo, že se tito dva moji synové posadí jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici v tvém království.“

Ježíš si uvědomuje, odkud tato žádost pramení, a proto říká Jakubovi a Janovi: „Nevíte, oč prosíte. Můžete pít kalich, který se chystám pít já?“

„Můžeme,“ odpovídají. Ačkoli jim Ježíš právě řekl, že ho čeká hrozné pronásledování a nakonec poprava, zřejmě nechápou, že má na mysli právě to, když mluví o „kalichu“, který má pít.

Ježíš jim však říká: „Skutečně budete pít můj kalich, není však na mně, abych vám dal posadit se po mé pravici a po mé levici, ale patří to těm, kterým to připravil můj Otec.“

Ostatních deset apoštolů se během doby dozví, oč žádal Jakub a Jan, a zlobí se. Jakub a Jan se možná stavěli do popředí, když se předtím apoštolové dohadovali, kdo je největší. Z jejich nynější žádosti je patrné, že neuplatnili radu, kterou jim v té věci dal Ježíš. Je smutné, že stále ještě silně touží po vynikajícím postavení.

Ježíš se tedy chce vypořádat s tímto nejnovějším sporem a s roztrpčením, které z toho vzniklo, a proto si svolává dvanáct učedníků. S láskou jim radí: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a že velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.“

Ježíš dal příklad, který by měli napodobovat. Vysvětluje: „Právě jako Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ Ježíš nejen sloužil ve prospěch jiných, ale bude sloužit do té míry, že za lidstvo zemře. Učedníci potřebují mít podobný postoj jako Kristus, totiž chtít raději sloužit než si nechat sloužit a raději být menšími než zastávat vynikající postavení. Matouš 20:17–28; Marek 3:17; 9:33–37; 10:32–45; Lukáš 18:31–34; Jan 11:16.

▪ Proč zachvátí učedníky strach?

▪ Jak připravuje Ježíš své učedníky na to, co přijde?

▪ Jaká žádost je přednesena Ježíšovi a jak to působí na ostatní apoštoly?

▪ Jak řeší Ježíš problém, který vznikl mezi jeho apoštoly?