Kapitola 125

Utrpení na kůlu

SPOLU s Ježíšem jsou vedeni na popravu dva zločinci. Nedaleko za městem se zástup zastavuje na místě zvaném Golgota, čili Místo lebky.

Vězně svlečou z oděvů. Potom je jim poskytnuto víno s tišící myrhou. Zjevně je připravily jeruzalémské ženy, a Římané neodpírají těm, kteří mají být pověšeni na kůl, nápoj mírnící bolest. Avšak když ho Ježíš ochutná, odmítne pít. Proč? Zjevně chce být během této nejvyšší zkoušky své víry plně při smyslech.

Ježíše teď položí na kůl a ruce mu natáhnou nad hlavu. Vojáci pak do jeho rukou a nohou vbíjejí velké hřeby. Trhá sebou bolestí, když hřeby prorážejí maso a vazy. Jakmile je kůl vzpřímen, je bolest mučivá, protože váha těla trhá rány od hřebů. Přesto Ježíš nevyhrožuje, ale místo toho se za římské vojáky modlí: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

Pilát nechá na kůl umístit nápis, který zní: „Ježíš Nazaretský, Král Židů.“ Zřejmě to nepíše jen proto, že má k Ježíšovi úctu, ale protože nenávidí židovské kněze za to, že ho donutili, aby Ježíše odsoudil k smrti. Aby nápis mohli číst všichni, nechal jej Pilát napsat ve třech jazycích — v hebrejštině, v úřední latině a v obecné řečtině.

Přední kněží včetně Kaifáše a Annáše se zhrozili. Toto pozitivní prohlášení je kazem na jejich triumfu. Proto protestují: „Nepiš: ‚Král Židů‘, ale že řekl: ‚Jsem Král Židů.‘ “ Podrážděn tím, že kněžím posloužil jako nedobrovolný nástroj, Pilát odpoví s rozhodným opovržením: „Co jsem napsal, napsal jsem.“

Kněží se nyní s početným zástupem shromáždí na místě popravy a pokoušejí se vyvrátit svědectví nápisu. Opakují falešné svědectví, které bylo podáno dříve při výslechu před sanhedrinem. Není tedy divu, že kolemjdoucí začínají mluvit utrhačně, potřásají hlavami a posměšně říkají: „Ty, který jsi chtěl zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe! Jestliže jsi Boží syn, sestup z mučednického kůlu!“

„Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže!“ přizvukují přední kněží a jejich náboženští druhové. „Je Král Izraele; ať nyní sestoupí z mučednického kůlu, a chceme v něj uvěřit. Vložil důvěru v Boha; ať ho nyní vyprostí, jestliže ho chce, neboť řekl: ‚Jsem Boží Syn.‘ “

Vojáci podnícení tímto duchem se také Ježíšovi vysmívají. Výsměšně mu nabízejí kyselé víno, zřejmě tak, že je drží těsně před jeho vyschlými rty. „Jestliže jsi králem Židů,“ popichují, „zachraň se.“ Dokonce i lupiči — jeden na mučednickém kůlu po jeho pravici a druhý po jeho levici — se mu posmívají. Jen si to představ! Největší člověk, který kdy žil, ano, ten, kdo se podílel s Jehovou na stvoření všech věcí, odhodlaně snáší tyto potupy!

Vojáci si berou Ježíšův svrchní oděv a dělí jej na čtyři části. Metají los, aby viděli, komu co připadne. Avšak spodní oděv je vysoce kvalitní, beze švu. A tak si vojáci říkají: „Netrhejme jej, ale rozhodněme o něm losem, čí bude.“ A tak bezděčně naplňují text Písma, který říká: „Rozdělili si mé svrchní oděvy mezi sebou a o mé roucho metali los.“

Během doby si jeden z lupičů začne uvědomovat, že Ježíš musí být opravdu král. Kárá tedy svého společníka a říká: „Vůbec se nebojíš Boha, když máš stejný rozsudek? A my vskutku podle práva, neboť plně přijímáme, co si zasloužíme za to, co jsme dělali; ale tento muž neudělal nic nepřístojného.“ Pak osloví Ježíše a prosí jej: „Vzpomeň si na mne, až se dostaneš do svého království.“

„Vpravdě ti dnes říkám,“ odpoví Ježíš, „budeš se mnou v ráji.“ Tento slib se splní, až bude Ježíš vládnout jako Král v nebesích a vzkřísí tohoto kajícného zločince k životu na zemi v ráji, o nějž budou mít přednost pečovat ti, kteří přežijí Armagedon, a jejich druhové. Matouš 27:33–44; Marek 15:22–32; Lukáš 23:27, 32–43; Jan 19:17–24.

▪ Proč Ježíš odmítne pít víno s tišící myrhou?

▪ Proč je zřejmě na Ježíšův kůl umístěn nápis a jakou výměnu názorů to vyvolá mezi Pilátem a kněžími?

▪ Jakou další potupu na kůlu Ježíš prožívá a čím je zjevně podnícena?

▪ Jak se plní proroctví v tom, co se děje s Ježíšovými oděvy?

▪ Jakou změnou prochází jeden z lupičů a jak Ježíš splní jeho prosbu?