Kapitola 117

Utrpení v zahradě

KDYŽ Ježíš skončí modlitbu, zazpívá se svými jedenácti věrnými apoštoly píseň chvály Jehovovi. Potom sestoupí z horní místnosti, ponoří se do chladné noční tmy a míří přes údolí Kidronu zpátky k Betanii. Po cestě se však zastaví na oblíbeném místě, v Getsemanské zahradě. Ta se rozkládá buď na Olivové hoře, nebo blízko ní. Ježíš se tam často scházel se svými apoštoly mezi olivami.

Nechá za sebou osm apoštolů — snad blízko vchodu do zahrady — a dá jim pokyn: „Posaďte se zde, zatímco poodejdu a budu se modlit.“ Pak vezme zbylé tři — Petra, Jakuba a Jana — a jde dále do zahrady. Začíná být zarmoucený a bolestně znepokojený. „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti,“ řekne jim. „Zůstaňte zde a zůstaňte se mnou ostražití.“

Popojde kupředu, padne na zem a s tváří skloněnou k zemi se začne úpěnlivě modlit: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať ode mne odejde tento kalich. Ale ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ Co tím myslí? Proč je ‚hluboce zarmoucen, až k smrti‘? Ustupuje snad od svého rozhodnutí zemřít a opatřit výkupné?

Vůbec ne! Ježíš neprosí, aby byl ušetřen smrti. Už jen myšlenka na to, že by se obětní smrti vyhnul, jak mu jednou navrhoval Petr, je mu odporná. Spíše ho mučí obava, že způsob, jímž brzy zemře — jako opovrženíhodný zločinec —, uvalí pohanu na jméno jeho Otce. Nyní si uvědomuje, že za několik hodin bude přibit na kůl jako člověk nejhoršího druhu — jako rouhač proti Bohu! A právě to ho bolestně trápí.

Když se dlouho modlil, vrací se a najde tři apoštoly, jak spí. Osloví Petra: „Což jste se mnou nemohli ani jednu hodinu bdít? Zůstaňte ostražití a modlete se neustále, abyste neupadli do pokušení.“ Uznává však, že jsou pod velkým tlakem a že je pozdní hodina, a řekne: „Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“

Pak Ježíš odejde podruhé a prosí, aby od něho Bůh odňal „tento kalich“, totiž Jehovův určený podíl neboli vůli vzhledem k němu. Když se vrátí, opět shledá, že ti tři spí, zatímco se měli modlit, aby nevešli do pokušení. Když na ně promluví, nevědí, jak mu odpovědět.

Nakonec, potřetí, Ježíš poodejde, asi co by kamenem dohodil, a na kolenou se modlí se silnými výkřiky a slzami: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento kalich.“ Ježíš pronikavě cítí krutou bolest kvůli pohaně, kterou jménu jeho Otce přinese to, když zemře jako zločinec. Ano, být obžalován jako rouhač — ten, kdo proklíná Boha — se nedá téměř snést!

Přesto se Ježíš modlí dále: „Ne co chci já, ale co chceš ty.“ Ježíš se poslušně podřizuje Boží vůli. Tu se objeví anděl z nebe a posílí ho povzbudivými slovy. Pravděpodobně Ježíšovi říká, že má pro něj Otec úsměv neboli schválení.

Jaká tíha však leží na Ježíšových ramenou! Na vahách je jeho vlastní věčný život a věčný život celého lidského rodu. Citový tlak je nesmírný. Ježíš se tedy dál modlí ještě usilovněji a jeho pot, když padá na zem, je jako kapky krve. „Ačkoli je to velmi vzácný jev,“ poznamenává The Journal of American Medical Association, „krvavý pot. . . se může při mimořádně silném citovém vzrušení vyskytnout.“

Potom se Ježíš potřetí vrací ke svým apoštolům a opět je najde spící. Jsou prostě vyčerpáni zármutkem. „V takové době, jako je tato, spíte a odpočíváte!“ zvolá. „To stačí! Přišla ta hodina! Pohleďte, Syn člověka je zrazen do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“

Zatímco ještě mluví, přiblíží se Jidáš Iškariotský doprovázen velkým zástupem s pochodněmi a lampami a zbraněmi. Matouš 26:30, 36–47; 16:21–23; Marek 14:26, 32–43; Lukáš 22:39–47; Jan 18:1–3; Hebrejcům 5:7.

▪ Kam vede Ježíš apoštoly, když odejdou z horní místnosti, a co tam dělá?

▪ Co dělají apoštolové, zatímco se Ježíš modlí?

▪ Proč je Ježíš v mukách a jakou prosbu vznáší k Bohu?

▪ O čem svědčí to, že se Ježíšův pot stal jakoby kapkami krve?