Kapitola 119

Veden k Annášovi, pak ke Kaifášovi

JEŽÍŠ, spoutaný jako hanebný zločinec, je veden k Annášovi, vlivnému bývalému veleknězi. Annáš byl veleknězem, když Ježíš jako dvanáctiletý chlapec udivoval rabínské učitele v chrámu. V úřadu velekněze později sloužilo několik Annášových synů a nyní zastává ten úřad Annášův zeť Kaifáš.

Ježíše nejprve vedou do domu předního kněze Annáše asi proto, že měl dlouho významné postavení v židovském náboženském životě. Tato zastávka u Annáše umožňuje veleknězi Kaifášovi svolat sanhedrin, jedenasedmdesátičlenný židovský nejvyšší soud, a také shromáždit falešné svědky.

Přední kněz Annáš se nyní vyptává Ježíše na jeho učedníky a učení. Ježíš však odpoví: „Mluvil jsem k světu veřejně. Vždy jsem vyučoval v synagóze a v chrámu, kde se scházejí všichni Židé; a nic jsem nemluvil vskrytu. Proč se vyptáváš mne? Vyptávej se těch, kteří slyšeli, o čem jsem s nimi mluvil. Podívej se, ti vědí, co jsem řekl.“

Nato jeden z úředníků, který stojí poblíž, Ježíše udeří do obličeje a řekne: „Tak odpovídáš přednímu knězi?“

„Jestliže jsem mluvil nesprávně,“ odpoví Ježíš, „vydej svědectví o nesprávném; ale jestliže správně, proč mě tlučeš?“ Po této slovní potyčce odesílá Annáš svázaného Ježíše Kaifášovi.

To už se shromažďují všichni přední kněží, starší muži a znalci Zákona, ano, celý sanhedrin. Scházejí se zřejmě v Kaifášově domě. Konat takový soud v noci pasach je jasně proti židovskému zákonu. Ale to náboženské vůdce od jejich ničemného záměru neodradí.

Již před několika týdny, když Ježíš vzkřísil Lazara, rozhodl sanhedrin, že musí zemřít. A před pouhými dvěma dny, ve středu, se náboženské autority radily, jak Ježíše úskokem zajmout a zabít. Jen si to představ! Byl odsouzen ještě před přelíčením.

Nyní se usilovně hledají svědci, kteří by podali falešné svědectví, aby bylo možné proti Ježíšovi vznést obžalobu. Nemohou se však najít žádní svědkové, jejichž svědectví by se shodovala. Nakonec vystoupí dva a tvrdí: „Slyšeli jsme ho říkat: ‚Chci zbořit tento chrám, který byl udělaný rukama, a ve třech dnech chci vystavět jiný, který není udělaný rukama.‘ “

„Neodpovíš nic?“ zeptá se Kaifáš. „O čem svědčí tito lidé proti tobě?“ Ale Ježíš mlčí. Ani v tomto falešném obvinění se svědkové nedokáží shodnout, ač je to pro sanhedrin pokořující. Proto zkouší velekněz jinou taktiku.

Kaifáš ví, jak jsou Židé citliví na to, kdyby se někdo prohlašoval za pravého Božího Syna. Již dvakrát zbrkle označili Ježíše jako rouhače, který je hoden smrti, jednou proto, že se mylně domnívali, že se prohlašuje za rovného Bohu. Kaifáš nyní lstivě žádá: „Zavazuji tě přísahou při živém Bohu, abys nám pověděl, zda jsi Kristus, Boží Syn!“

Ať si Židé myslí cokoli, Ježíš je skutečně Boží Syn. A mlčení by se dalo vyložit jako popření toho, že je Kristus. Proto Ježíš odvážně odpoví: „Jsem; a vy uvidíte Syna člověka, jak sedí na pravici moci a přichází s nebeskými oblaky.“

Nato si Kaifáš dramaticky roztrhne oděvy a zvolá: „Rouhal se! Jaké svědky ještě potřebujeme? Vizte! Nyní jste slyšeli rouhání. Jaký je váš názor?“

„Podléhá smrti,“ prohlásí sanhedrin. Pak si z něho začnou tropit žerty a říkají proti němu mnoho rouhavého. Políčkují ho a plivají mu do obličeje. Jiní mu zakryjí celý obličej, bijí ho pěstmi a posměšně říkají: „Prorokuj nám, ty Kriste. Kdo tě udeřil?“ K tomuto urážlivému, nezákonnému chování dochází během nočního přelíčení. Matouš 26:57–68; 26:3, 4; Marek 14:53–65; Lukáš 22:54, 63–65; Jan 18:13–24; 11:45–53; 10:31–39; 5:16–18.

▪ Kam odvedou Ježíše nejdříve a co se mu tam stane?

▪ Kam ho odvedou potom a proč?

▪ Jak dovede Kaifáš sanhedrin k výroku, že je Ježíš hoden smrti?

▪ K jakému urážlivému, nezákonnému chování dochází během přelíčení?