Kapitola 124

Vydán a odveden

KDYŽ se Pilát, pohnut Ježíšovou klidnou důstojností, znovu pokouší ho propustit, hněv předních kněží vzrůstá. Jsou rozhodnuti nepřipustit, aby něco zmařilo jejich ničemný plán. Znovu proto křičí: „Přibij ho na kůl! Přibij ho na kůl!“

„Vezměte si ho sami a přibijte na kůl,“ odpovídá Pilát znechuceně. (V rozporu se svým předcházejícím tvrzením měli možná Židé oprávnění popravit zločince za dostatečně závažné náboženské přestupky.) Pak Pilát nejméně už po páté prohlašuje, že je Ježíš nevinen. Říká: „Já na něm neshledávám žádnou vinu.“

Židé vidí, že jejich politická obvinění k ničemu nevedou, a proto se uchylují zpět k náboženskému obvinění z rouhání, jehož použili o několik hodin dříve, když byl Ježíš vyslýchán před sanhedrinem. „Máme zákon,“ říkají, „a podle toho zákona má zemřít, protože ze sebe dělal Božího syna.“

To je pro Piláta nové obvinění a začíná se více bát. Teď si již uvědomuje, že Ježíš není obyčejný člověk. Naznačuje to i sen Pilátovy manželky a Ježíšova pozoruhodně silná osobnost. Ale že by to byl „Boží syn“? Pilát ví, že je Ježíš z Galileje. Je však možné, že by žil ještě předtím? Pilát ho bere zpět do paláce a ptá se ho: „Odkud jsi?“

Ježíš neodpovídá. Již předtím řekl Pilátovi, že je králem, ale že jeho Království není částí tohoto světa. Žádné další vysvětlování by již nebylo k ničemu. Pilát je však dotčen ve své ješitnosti, protože nedostal odpověď. Oboří se proto na Ježíše: „Ty se mnou nemluvíš? Nevíš, že mám autoritu propustit tě a mám autoritu přibít tě na kůl?“

„Neměl bys nade mnou vůbec žádnou autoritu, kdyby ti nebyla propůjčena shora,“ odpoví Ježíš uctivě. Poukazuje na to, že je to Bůh, kdo uděluje lidským panovníkům autoritu spravovat pozemské záležitosti. A Ježíš dodá: „Proto ten, kdo ti mě vydal, má větší hřích.“ Ano, velekněz Kaifáš se svými společníky a Jidáš Iškariotský, ti všichni nesou za nespravedlivé zacházení s Ježíšem těžší odpovědnost než Pilát.

Ježíš vyvolává v Pilátovi stále hlubší dojem, a on se bojí, že by Ježíš mohl být božského původu. Proto se znovu snaží ho propustit. Židé však Piláta odmítají. Opakují svá politická obvinění a vychytrale vyhrožují: „Jestliže ho propustíš, nejsi césarův přítel. Každý, kdo se dělá králem, mluví proti césarovi.“

Přestože je to hrozivé prohlášení, Pilát ještě jednou vyvede Ježíše ven. „Podívejte se! Váš král!“ vyzve je znovu.

„Pryč s ním! Pryč s ním! Přibij ho na kůl!“ odpovídají.

„Vašeho krále mám přibít na kůl?“ zeptá se Pilát zoufale.

Židé trpce nesou, že nad nimi vládnou Římané. Římskou nadvládou dokonce pohrdají. A přece přední kněží pokrytecky tvrdí: „Nemáme krále, pouze césara.“

Pilát se bojí o své politické postavení a o svou pověst a nakonec před neúprosnými, výhružnými požadavky Židů kapituluje a vydává Ježíše. Vojáci svlečou Ježíše z purpurového pláště a oblečou mu jeho svrchní oděv. Odvádějí Ježíše, aby byl přibit na kůl, a přimějí ho, aby si mučednický kůl nesl sám.

Nyní je dopoledne, pátek 14. nisana; blíží se možná poledne. Ježíš je vzhůru již od čtvrtečního rána a prožívá jeden mučivý zážitek za druhým. Je pochopitelné, že mu pod tíhou kůlu brzy dochází síla. A tak jeden kolemjdoucí, nějaký Šimon z Kyréné v Africe, je přinucen, aby mu nesl kůl. Pokračují v cestě a za nimi jde velké množství lidí, mezi nimi mnoho žen, které se bijí v zármutku a oplakávají Ježíše.

Ježíš se obrací k ženám a říká: „Jeruzalémské dcery, přestaňte nade mnou plakat. Naopak plačte nad sebou a nad svými dětmi, protože pohleďte, přicházejí dny, ve kterých lidé řeknou: ‚Šťastné jsou neplodné ženy a lůna, která nerodila, a prsy, které nekojily!‘. . . Když totiž dělají ty věci, dokud má strom vláhu, co se stane, až uschne?“

Ježíš poukazuje na strom židovského národa, který má v sobě ještě trochu vláhy života, protože je uprostřed něho Ježíš a existuje v něm ostatek, který v Ježíše věří. Ale až budou národu odňati oni, zbude jen duchovně mrtvý strom, ano, uschlá národní organizace. Opravdu to pak bude k pláči, až římská vojska, která poslouží jako vykonavatelé Božího rozsudku, zpustoší židovský národ! Jan 19:6–17; 18:31; Lukáš 23:24–31; Matouš 27:31, 32; Marek 15:20, 21.

▪ Jaké obvinění vznášejí náboženští vůdcové proti Ježíšovi, když jsou politická obvinění bezvýsledná?

▪ Proč dostane Pilát větší strach?

▪ Kdo má větší hřích za to, co se děje s Ježíšem?

▪ Jak nakonec kněží přinutí Piláta, aby vydal Ježíše na popravu?

▪ Co říká Ježíš ženám, které pro něho pláčou, a co má na mysli, když mluví o stromu, který má „vláhu“ a potom „uschne“?