Kapitola 43

Vyučování pomocí znázornění

JEŽÍŠ je zřejmě v Kafarnaum, když přísně napomíná farizey. Později během dne odejde z domu a kráčí k blízkému Galilejskému moři, kde se shlukují zástupy lidí. Nastoupí do člunu, odrazí od břehu a začíná vyučovat lid na břehu o nebeském Království. Používá k tomu řadu podobenství neboli znázornění. Každé z nich zasazuje do prostředí, které je lidu blízké.

Nejprve vypráví Ježíš o rozsévači, který rozsévá semeno. Některá semena padají na kraj cesty a sezobou je ptáci. Jiná semena padají na půdu se skalnatým podložím. Protože kořeny nemohou proniknout do potřebné hloubky, nové rostlinky vadnou na palčivém slunci. Ještě jiná semena padají do trní, které dusí vzcházející rostliny. Konečně některá semena padají na dobrou půdu a rodí stonásobně, jiná šedesátinásobně a další třicetinásobně.

V jiném znázornění Ježíš přirovnává Boží Království k člověku, který zasévá semena. Jak dny plynou, zatímco člověk spí a bdí, semeno roste. Člověk ani neví jak. Roste samo a urodí zrno. Když zrno uzraje, člověk je sklidí.

Ježíš vypráví třetí znázornění o muži, který zasévá správné semeno, ale „zatímco lidé spali“, přijde nepřítel a mezi pšenici zaseje plevel. Mužovi sluhové se ptají, zda mají plevel vytrhat, ale on odpovídá: ‚Ne, to byste vytrhali i nějakou pšenici. Ať obojí spolu roste až do žně. Potom řeknu žencům, aby plevel vybrali a spálili a pšenici aby dali do stodoly.‘

Ježíš pokračuje v proslovu k zástupům na břehu dalšími dvěma podobenstvími. Vysvětluje, že „nebeské království“ je jako hořčičné zrnko, které člověk zaseje. Je sice nejmenší ze všech semen, říká, ale vyroste nejvíc ze všech rostlin. Stane se z něho strom, k němuž přilétají ptáci a nacházejí úkryt v jeho větvích.

Dnes někteří lidé namítají, že existují menší semena než hořčičná. Ježíš tu však nedává lekci z botaniky. Ze semen, jež byla dobře známá tehdejším Galilejcům, je hořčičné semeno skutečně nejmenší. Chápou tedy úžasný růst, který Ježíš znázorňuje.

Nakonec Ježíš přirovnává „nebeské království“ ke kvasu, který žena vezme a vmíchá do tří velkých měr mouky. Časem kvas prostoupí všechno těsto.

Po těchto pěti podobenstvích propouští Ježíš zástupy a vrací se do domu, kde zůstává. Brzy tam za ním přichází jeho dvanáct apoštolů a jiní.

Mít prospěch z Ježíšových znázornění

Po proslovu, který Ježíš pronesl k zástupům na břehu jezera, přicházejí k němu učedníci a jsou zvědaví na jeho novou vyučovací metodu. Již předtím slyšeli, jak užíval podobenství, ale nikdy v takové míře. Proto se ptají: „Proč k nim mluvíš a používáš podobenství?“

Jedním důvodem je, aby splnil prorocká slova: „Chci otevřít ústa v podobenstvích, chci zvěstovat věci utajené od založení.“ Má však k tomu ještě další důvody. Jeho podobenství pomáhají zjevit postoj srdce lidí.

Většina lidí se o Ježíše zajímá v podstatě jen proto, že umí mistrovsky vyprávět a že působí zázraky, ne proto, že by mu měli sloužit jako Pánu a nesobecky ho následovat. Nechtějí se dát ničím vyrušovat ve svém názoru na věci ani ve svém způsobu života. Nechtějí, aby jeho poselství proniklo tak hluboko.

Proto Ježíš říká: „Proto k nim mluvím a používám podobenství, protože hledí a hledí marně, slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou; a plní se na nich Izajášovo proroctví, které říká: ‚. . . Vždyť srdce těchto lidí se stalo nevnímavým.‘ “

Ježíš pokračuje: „Šťastné jsou však vaše oči, protože se dívají, a vaše uši, protože slyší. Vpravdě vám totiž říkám: Mnozí proroci a spravedliví toužili vidět věci, na které se díváte, a neviděli je, a slyšet věci, které slyšíte, a neslyšeli je.“

Ano, dvanáct apoštolů a ti, kteří jsou s nimi, mají vnímavé srdce. Ježíš proto říká: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím nebeského království, ale těm lidem to není dáno.“ Ježíšovi učedníci toužili po porozumění, a proto jim Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači.

„Semeno je Boží slovo,“ říká Ježíš, a půda je srdce. O semenu, které je zaseto na tvrdou zem podle cesty, říká: „Přichází Ďábel a odnímá slovo z jejich srdce, aby nevěřili a nebyli zachráněni.“

Semeno zaseté do půdy na skalnatém podkladu zase znázorňuje srdce lidí, kteří přijmou slovo s radostí. Protože však slovo nemůže v takovém srdci hluboko zakořenit, tito lidé odpadnou, když přijde doba zkoušek nebo pronásledování.

Dále Ježíš mluví o semeni, jež padlo mezi trní. To znázorňuje lidi, kteří slovo slyšeli, ale jsou zaneprázdněni úzkostnými starostmi a bohatstvím a radovánkami tohoto života, takže jsou úplně zadušeni a nic nedovedou k dokonalosti.

Konečně semeno zaseté do znamenité půdy jsou podle Ježíšových slov ti, kteří slyšeli slovo znamenitým a dobrým srdcem, podrží si je a vytrvale přinášejí ovoce.

Učedníci, kteří vyhledali Ježíše, aby jim vysvětlil své učení, získávají opravdu požehnání. Ježíš si přeje, aby lidé jeho podobenstvím rozuměli a mohli předávat pravdu druhým. „Je snad lampa přinášena, aby byla dána pod odměrný koš nebo pod lůžko?“ říká. Ne, je „přinášena, aby byla dána na stojan“. Proto Ježíš dodává: „Věnujte pozornost tomu, co slyšíte.“

Požehnání v podobě dalšího poučení

Ježíš právě vysvětlil svým učedníkům podobenství o rozsévači. Ti se však chtějí dovědět více. Žádají ho: „Vysvětli nám podobenství o plevelu na poli.“

Postoj učedníků se opravdu liší od postoje ostatních v zástupu, který zůstal na pobřeží. Tito lidé nemají dychtivý zájem o to, aby porozuměli významu podobenství. Stačí jim, že poznali jen hlavní rysy. Ježíš poukazuje na to, že mezi posluchači na břehu a jeho zvídavými učedníky je rozdíl:

„Mírou, kterou odměřujete, vám bude odměřeno, ano, bude vám přidáno více.“ Ježíšovi odměřují jeho učedníci upřímný zájem a pozornost; proto obdrží požehnání v podobě dalšího poučení. Ježíš tedy na otázku svých učedníků odpovídá:

„Rozsévač znamenitého semene je Syn člověka; pole je svět; znamenité semeno, to jsou synové království, ale plevel jsou synové toho ničemného a nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je závěr systému věcí a ženci jsou andělé.“

Když Ježíš vysvětlil každou jednotlivost svého podobenství, popisuje výsledek. V závěru systému věcí, jak říká, budou ženci neboli andělé oddělovat zdánlivé křesťany podobné plevelu od pravých „synů království“. „Synové toho ničemného“ pak budou označeni ke zničení, ale synové Božího Království, „spravedliví“, budou jasně zářit v Království svého Otce.

Pak Ježíš vypráví svým zvídavým učedníkům ještě další tři podobenství. Nejprve říká: „Nebeské království je podobné pokladu schovanému v poli, který nějaký člověk našel a schoval; a z radosti, kterou má, jde a prodá, co má, a koupí to pole.“

A pokračuje: „Nebeské království je dále podobné cestujícímu kupci, který hledá znamenité perly. Když nalezl jednu perlu vysoké hodnoty, odešel a okamžitě prodal všechno, co měl, a koupil ji.“

Ježíš sám je jako ten muž, který našel schovaný poklad, a jako ten kupec, který nachází perlu vysoké hodnoty. Jako by prodal všechno, vzdal se vznešeného postavení v nebi, aby se stal poníženým člověkem. Jako člověk pak na zemi snáší potupy a nenávistné pronásledování a dokazuje, že je hoden stát se Panovníkem Božího Království.

Také Ježíšovi následovníci stojí před výzvou, aby prodali všechno, a tak získali tu nádhernou odměnu — že se stanou spoluvládci s Kristem nebo pozemskými poddanými jeho Království. Budeme považovat podíl na Božím Království za něco hodnotnějšího než všechno ostatní v životě, za poklad nesmírné ceny nebo za drahocennou perlu?

Ježíš nakonec přirovnává „nebeské království“ k vlečné síti, která sbírá ryby všeho druhu. Ryby jsou pak roztříděny, nevhodné jsou odhozeny, ale dobré jsou uchovány. Ježíš říká, že tak to bude v závěru systému věcí; andělé oddělí ničemné od spravedlivých, a ničemní budou vydáni záhubě.

Toto rybářské tažení zahajuje sám Ježíš a označuje své první učedníky jako „rybáře lidí“. Pod andělským dohledem pokračuje toto rybářské dílo po celá staletí. Nakonec přichází čas, kdy má být vytažena „vlečná síť “, jež symbolizuje všechny organizace, které zde na zemi tvrdí, že jsou křesťanské.

Nepoužitelné ryby jsou sice určeny ke zničení, ale my můžeme patřit k ‚pěkným rybám‘, které budou uchovány. Budeme-li se zajímat o další poznání a porozumění stejně dychtivě jako Ježíšovi učedníci, dostane se nám požehnání nejen v podobě dalšího poučování, ale i v podobě věčného života. Matouš 13:1–52; Marek 4:1–34; Lukáš 8:4–18; Žalm 78:2; Izajáš 6:9, 10.

▪ Kdy a kde mluví Ježíš k zástupům v podobenstvích?

▪ Jakých pět podobenství teď Ježíš vypráví zástupům?

▪ Proč Ježíš říká, že hořčičné zrnko je nejmenší ze všech semen?

▪ Proč Ježíš mluví v podobenstvích?

▪ Jak Ježíšovi učedníci ukazují, že jsou jiní než zástupy?

▪ Jak Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači?

▪ Jak se liší učedníci od zástupů na břehu?

▪ Koho nebo co znázorňuje rozsévač, pole, znamenité semeno, nepřítel, žeň a ženci?

▪ Která další tři podobenství Ježíš uvádí a co se z nich můžeme naučit?