Kapitola 120

Zapírání na nádvoří

KDYŽ Petr a Jan v Getsemanské zahradě opustili Ježíše, společně s ostatními apoštoly ze strachu utekli, ale na útěku se zastavují. Snad Ježíše dohoní, zatímco je veden do Annášova domu. Když ho Annáš posílá dál k veleknězi Kaifášovi, Petr a Jan jdou vpovzdálí za Ježíšem. Zjevně se bojí o svůj život, ale na druhé straně mají také velkou starost, co se stane s jejich Pánem.

Když přicházejí do Kaifášova prostorného sídla, daří se Janovi získat přístup do nádvoří, protože ho velekněz zná. Petr však zůstane stát venku přede dveřmi. Ale Jan se brzy vrátí, mluví se služkou, která je vrátnou, a Petr smí vstoupit.

Teď už je chladno a domácí služebníci a veleknězovi úředníci rozdělali oheň z dřevěného uhlí. Petr k nim přichází, aby se zahřál, zatímco čeká na výsledek Ježíšova výslechu. Tam, v jasném světle ohně, si ho vrátná, která Petra vpustila dovnitř, pozorněji prohlíží. „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ vykřikne.

Petra rozruší, že byl poznán, a přede všemi zapírá, že vůbec kdy Ježíše znal. „Ani ho neznám ani nerozumím, co říkáš,“ odpoví.

Nato Petr vychází k průchodu. Tam si ho povšimne jiná dívka a také říká kolemstojícím: „Tento muž byl s Ježíšem Nazaretským.“ Petr to znovu zapře a přísahá: „Neznám toho člověka!“

Petr zůstává na nádvoří a snaží se být co nejnenápadnější. Snad se v tu chvíli diví, že kohout kokrhá tak brzy ráno, dokud je ještě tma. Mezitím pokračuje Ježíšův výslech, který patrně probíhá v části domu nad nádvořím. Petr s ostatními, kteří čekají dole, jistě vidí, jak přicházejí a odcházejí různí svědkové, které tam uvádějí, aby vypovídali.

Uplynula asi hodina od chvíle, kdy byl Petr naposledy označen jako společník Ježíšův. Nyní k němu přichází více lidí, kteří stáli kolem, a říkají: „Také ty jsi jistě jeden z nich, tvé nářečí tě totiž vskutku prozrazuje.“ V té skupině je jeden příbuzný Malcha, kterému Petr uťal ucho. „Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?“ říká.

„Neznám toho člověka!“ vzrušeně ujišťuje Petr. Snaží se je přesvědčit, že se všichni mýlí, zaklíná se a přísahá na to, neboli svolává na sebe zlo, jestliže neříká pravdu.

Právě když Petr zapírá potřetí, zakokrhá kohout. A Ježíš, který zřejmě vyšel na balkón nad nádvořím, se v tom okamžiku obrátí a podívá se na Petra. Petr si okamžitě vzpomene, co řekl Ježíš jen před několika hodinami v horní místnosti: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, i ty mě třikrát zapřeš.“ Zdrcen tíhou svého hříchu Petr vychází a hořce pláče.

Jak se to mohlo stát? Jak mohl Petr tak rychle třikrát za sebou zapřít svého Pána, když si byl předtím tak jistý svou duchovní silou? Okolnosti bezpochyby Petra zaskočily. Pravda je překrucována a Ježíš je líčen jako hanebný zločinec. To, co je správné, se má jevit jako nesprávné, a nevinný vypadá jako provinilec. A tak Petr pod tlakem okolností ztrácí rovnováhu. Náhle se křiví jeho správný smysl pro věrnou oddanost; ke svému vlastnímu zármutku vidí, že podléhá ochromujícímu strachu z člověka. Kéž se nám to nikdy nestane! Matouš 26:57, 58, 69–75; Marek 14:30, 53, 54, 66–72; Lukáš 22:54–62; Jan 18:15–18, 25–27.

▪ Jak se dostanou Petr a Jan na nádvoří velekněze?

▪ Co probíhá v domě, zatímco je Petr a Jan na nádvoří?

▪ Kolikrát kokrhá kohout a kolikrát Petr zapírá, že zná Krista?

▪ Co znamená to, že se Petr zaklíná a zapřísahá?

▪ Co způsobuje, že Petr zapírá Ježíše?