Kapitola 71

Zatvrzelá nevíra farizeů

KDYŽ jsou rodiče bývalého slepého žebráka předvoláni před farizey, mají strach. Vědí, že bylo rozhodnuto vyloučit ze synagógy každého, kdo uvěří v Ježíše. Takové odříznutí od společenství s jinými v obci může zejména chudé rodině způsobit veliké těžkosti. Proto jsou rodiče opatrní.

„Je to váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý?“ ptají se farizeové. „Jak to tedy, že nyní vidí?“

„Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý,“ potvrzují rodiče. „Ale jak to, že nyní vidí, nevíme, ani nevíme, kdo mu otevřel oči.“ Syn jim určitě pověděl o všem, co se stalo, ale rodiče rozvážně říkají: „Zeptejte se ho. Je plnoletý. Musí mluvit sám za sebe.“

Proto farizeové znovu zavolají toho muže. Tentokrát se ho snaží zastrašit naznačováním, že shromáždili proti Ježíšovi kompromitující důkazy. „Vzdej slávu Bohu,“ žádají. „My víme, že ten člověk je hříšník.“

Bývalý slepec jejich obvinění nevyvrací a říká: „Zda je hříšník, nevím.“ Ale dodává: „Jedno však vím, že nyní vidím, ačkoli jsem byl slepý.“

Farizeové se snaží nalézt v jeho svědectví mezeru a ptají se znovu: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“

„Již jsem vám pověděl,“ stěžuje si muž, „a přece jste nenaslouchali. Proč to chcete slyšet znovu?“ A sarkasticky se ptá: „Snad se nechcete také stát jeho učedníky?“

Tato odpověď farizey rozzuří. „Jsi učedník toho člověka,“ obviní ho, „ale my jsme Mojžíšovi učedníci. Víme, že Bůh mluvil k Mojžíšovi; ale odkud je tenhle člověk, to nevíme.“

Pokorný žebrák vyjadřuje překvapení: „To je skutečně div, že nevíte, odkud je, a přece mi otevřel oči.“ Jaký lze z toho učinit závěr? Žebrák poukazuje na obecně přijímaný předpoklad: „Víme, že Bůh nenaslouchá hříšníkům, ale jestliže je někdo bohabojný a činí jeho vůli, takovému naslouchá. Odedávna nebylo nikdy slyšet, že někdo otevřel oči od narození slepého.“ Závěr by tedy měl být jasný: „Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nemohl by učinit vůbec nic.“

Na takovou přímočarou, jasnou logiku nemají farizeové odpověď. Nedokážou přijmout pravdu, a tak se na muže oboří: „Ty ses narodil naprosto v hříších, a ještě nás poučuješ?“ Nato muže vyhodí. Zřejmě ho vyloučí ze synagógy.

Když se o tom dozví Ježíš, najde muže a říká: „Věříš v Syna člověka?“

„Kdo to je, pane,“ ptá se bývalý slepý žebrák, „abych v něj uvěřil?“

„Je to ten, kdo s tebou mluví,“ odpovídá Ježíš.

Muž se okamžitě Ježíšovi pokloní a říká: „Jistě v něj věřím, Pane.“

Potom Ježíš vysvětluje: „K takovému soudu jsem přišel na tento svět: Aby ti, kteří nevidí, uviděli, a ti, kteří vidí, aby oslepli.“

Nato se ptají farizeové, kteří naslouchají: „Nejsme snad i my slepí?“ Kdyby uznali, že jsou duševně slepí, měli by omluvu pro to, že se staví proti Ježíšovi. To jim říká Ježíš: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích.“ Oni však zatvrzele trvají na tom, že nejsou slepí a nepotřebují duchovní osvícení. A tak Ježíš poznamenává: „Ale nyní říkáte: ‚Vidíme.‘ Váš hřích zůstává.“ Jan 9:19–41.

▪ Proč se rodiče bývalého slepého žebráka bojí, když je předvolají farizeové, a jak tedy opatrně odpovídají?

▪ Jak se farizeové snaží zastrašit bývalého slepce?

▪ Jakým logickým argumentem rozzuří muž farizey?

▪ Proč farizeové nemají omluvu pro svůj odpor k Ježíšovi?