Kapitola 75

Zdroj štěstí

BĚHEM své služby v Galileji konal Ježíš zázraky a nyní je opakuje v Judeji. Vyhání například z jednoho muže démona, který mu bránil mluvit. Zástupy jsou ohromeny, ale kritikové vznášejí tutéž námitku, jaká byla vznesena v Galileji. „Vyhání démony prostřednictvím Belzebuba, panovníka démonů,“ prohlašují. Jiní chtějí, aby Ježíš podal větší důkaz, kdo je, a snaží se ho pokoušet tím, že vyžadují znamení z nebe.

Ježíš ví, co si jeho kritikové v Judeji myslí, a proto jim odpovídá stejně, jako odpověděl svým kritikům v Galileji. Poznamenává, že každé království rozdělené samo proti sobě padne. Ptá se: „Jestliže tedy je Satan také rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království?“ Na nebezpečnou situaci svých kritiků poukazuje, když říká: „Jestliže. . . vyháním démony prostřednictvím Božího prstu, Boží království vás skutečně dostihlo.“

Ti, kteří pozorují Ježíšovy zázraky, by na ně měli reagovat stejně jako lidé, kteří viděli staletí předtím, jak provedl zázrak Mojžíš. Zvolali: „Je to prst Boží!“ „Boží prst“ také vytesal na kamenné tabulky Deset přikázání. A „Boží prst“ — svatý duch neboli činná síla — umožňuje Ježíšovi vyhánět démony a uzdravovat nemocné. Boží Království tedy skutečně dostihlo tyto kritiky, protože Ježíš, ustanovený Král tohoto Království, je přímo v jejich středu.

Ježíš potom znázorňuje, že jeho schopnost vyhánět démony je důkazem jeho moci nad Satanem, stejně jako když přijde nějaký silnější muž a přemůže dobře ozbrojeného člověka, který střeží svůj palác. Opakuje také podobenství, jež řekl v Galileji, o nečistém duchu, který opouští nějakého muže. Jestliže však ten muž nevyplní prázdnotu dobrými věcmi, duch se vrátí ještě se sedmi jinými, a ten muž se dostane do horší situace, než v jaké byl na počátku.

Jedna žena ze zástupu, která naslouchá tomuto poučování, zvolá nahlas: „Šťastné lůno, které tě nosilo, a prsy, které jsi sál!“ Každá židovská žena si přeje být matkou proroka, a především Mesiáše, proto je pochopitelné, že to ta žena říká. Zřejmě myslela, že Marie může být mimořádně šťastná, protože je Ježíšovou matkou.

Ježíš však ženu rychle opraví, pokud jde o pravý zdroj štěstí. „Ne,“ odpovídá, „spíše: Šťastní jsou ti, kteří slyší Boží slovo a dodržují je!“ Ježíš nikdy nenaznačoval, že by měla být jeho matce, Marii, prokazována nějaká zvláštní čest. Ukázal naopak, že pravé štěstí nevyplývá z nějakých tělesných pout nebo výkonů, ale z toho, že je někdo Božím věrným služebníkem.

Stejně jako v Galileji, kárá Ježíš také lidi v Judeji za to, že požadují nějaké znamení z nebe. Říká jim, že jim nebude dáno žádné jiné znamení než znamení Jonášovo. Jonáš se stal znamením jak tím, že byl tři dny v rybě, tak i svým odvážným kázáním, jež vedlo k tomu, že byli obyvatelé Ninive přivedeni k pokání. Ježíš říká: „Ale pohleďte, zde je něco víc než Jonáš.“ Podobně se i královna ze Šeby podivovala Šalomounově moudrosti. „Ale pohleďte,“ říká také Ježíš, „zde je něco víc než Šalomoun.“

Ježíš vysvětluje, že když někdo rozsvítí lampu, nepostaví ji pod výklenek ani pod koš, ale na stojan, aby lidé mohli světlo vidět. Snad tím naznačoval, že vyučovat a konat zázraky před těmito tvrdošíjnými lidmi v jeho posluchačstvu je něco podobného jako schovávat světlo lampy. Oči těchto pozorovatelů nejsou prosté neboli zaostřené, takže tyto zázraky neplní svůj účel.

Ježíš právě vyhnal démona a způsobil, že němý muž začal mluvit. To by mělo podnítit lidi, kteří mají prosté neboli zaostřené oči, aby chválili tento nádherný čin a oznamovali dobrou zprávu. Ale na tyto kritiky to tak nezapůsobilo. Proto Ježíš končí slovy: „Buď tedy bdělý. Snad světlo, které je v tobě, je tma. Jestliže je tedy celé tvé tělo jasné a vůbec žádná část není temná, bude celé tak jasné, jako když ti dává lampa světlo svými paprsky.“ Lukáš 11:14–36; 2. Mojžíšova 8:18, 19; 31:18; Matouš 12:22, 28.

▪ Jak lidé reagují na to, že Ježíš uzdravil muže?

▪ Co je „prst Boží“ a jak Boží Království dostihlo Ježíšovy posluchače?

▪ Co je zdrojem pravého štěstí?

▪ Jak může někdo mít prosté oko?