Kapitola 111

Znamení posledních dnů

JE ÚTERNÍ odpoledne. Ježíš sedí na Olivové hoře a dívá se dolů na chrám, a tehdy k němu soukromě přistupují Petr, Ondřej, Jakub a Jan. Mají starost, co se stane s chrámem, protože Ježíš krátce předtím předpověděl, že v něm nezůstane kámen na kameni.

Když přistupují k Ježíšovi, leží jim však zřejmě na srdci ještě něco jiného. Před několika týdny mluvil Ježíš o své „přítomnosti“, o době, kdy „se má zjevit Syn člověka“. A při jedné dřívější příležitosti jim řekl o „závěru systému věcí“. Apoštolové jsou proto velmi zvědaví.

„Pověz nám,“ říkají, „kdy to [co povede ke zkáze Jeruzaléma a jeho chrámu] bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ Jejich otázka se týká tří věcí. Za prvé se chtějí dovědět o konci Jeruzaléma a jeho chrámu, pak o Ježíšově přítomnosti v královské moci, a potom o konci celého systému věcí.

Ježíš rozsáhle odpovídá na všechny tři části otázky. Předkládá znamení, podle něhož se pozná, kdy skončí židovský systém věcí, ale poskytuje ještě další poučení. Popisuje také znamení, které upozorní jeho budoucí učedníky, že žijí v době jeho přítomnosti a že se blíží konec celého systému věcí.

Léta plynou a jeho apoštolové pozorují, jak se Ježíšovo proroctví splňuje. Ano, v jejich době se začínají dít právě ty věci, které předpověděl. A tak křesťané, kteří žijí o 37 let později, v roce 70 n. l., nejsou zničením židovského systému věcí a jeho chrámu zaskočeni.

V roce 70 n. l. však nenastává Ježíšova přítomnost ani závěr systému věcí. K jeho přítomnosti v královské moci dojde daleko později. Ale kdy? Poznáme to z úvahy o Ježíšově proroctví.

Ježíš předpovídá, že budou ‚války a zprávy o válkách‘. „Povstane totiž národ proti národu“ a budou zemětřesení, nedostatek potravy a mory. Jeho učedníci budou nenáviděni a zabíjeni. Povstanou falešní proroci a mnohé zavedou na scestí. Vzroste bezzákonnost a ochladne láska většího množství lidí. Zároveň se bude kázat dobrá zpráva o Božím Království jako svědectví všem národům.

Ježíšovo proroctví se sice v omezené míře splnilo před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l., ale jeho větší splňování probíhá během jeho přítomnosti a závěru systému věcí. Sledujeme-li pozorně světové události od roku 1914, ukazuje se, že k velkému splňování Ježíšova významného proroctví dochází právě od toho roku.

Ke znamení, jež dává Ježíš, dále patří to, že se má objevit „ohavnost, která působí zpustošení“. V roce 66 n. l. se objeví ohavnost v podobě ‚utábořených‘ římských ‚vojsk‘, která obklíčí Jeruzalém a podkopou chrámovou zeď. „Ohavnost“ stojí tam, kde by neměla.

Ve velkém splňování tohoto znamení je ohavností Společnost národů a její nástupce Spojené národy. Křesťanstvo se dívá na tuto světovou mírovou organizaci jako na náhradu Božího Království. To je skutečně ohavné. Časem se proto politické mocnosti sdružené v OSN obrátí proti křesťanstvu (protiobraznému Jeruzalému) a zpustoší je.

Ježíš tedy předpovídá: „Tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane.“ Zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. je sice skutečně velkým soužením, protože bylo tehdy údajně pobito přes milión lidí, ale není to větší soužení než potopa světa za doby Noema. K velkému splnění této části Ježíšova proroctví má tedy teprve dojít.

Důvěra během posledních dnů

Když končí úterý 11. nisana, Ježíš pokračuje v rozhovoru se svými apoštoly o znamení své přítomnosti s mocí Království a o konci systému věcí. Varuje je, aby se nehnali za falešnými Kristy. Říká, že ti se budou snažit, „aby zavedli na scestí, pokud možno, i vyvolené“. Ale vyvolení se jako dalekozrací orli shromáždí tam, kde se nalézá pravý duchovní pokrm, totiž u pravého Krista při jeho neviditelné přítomnosti. Nebudou zavedeni na scestí a neshromáždí se k nějakému falešnému Kristu.

Falešní Kristové mohou být přítomni jen viditelně. Ježíšova přítomnost bude naproti tomu neviditelná. Nastane v hrozivém čase lidských dějin, protože Ježíš říká, že „se zatmí slunce a měsíc nedá své světlo“. Ano, bude to nejčernější období lidských dějin. Bude to, jako by se slunce za dne zatmělo a jako by měsíc v noci nesvítil.

„Nebeské moci budou otřeseny,“ pokračuje Ježíš. Tím naznačuje, že hmotná nebesa začnou vypadat hrozivě. Nebudou prostě jen říší ptáků, ale budou plné válečných letounů, raket a kosmických sond. Strach a násilí překonají všechno, co lidé dosud v dějinách zažili.

Z toho podle Ježíšových slov vyplyne „mučivá úzkost národů, které nebudou vědět kudy kam, pro řev moře a jeho rozbouření, zatímco lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí přicházejících na obydlenou zemi“. Skutečně toto nejčernější období lidských dějin povede k času, kdy se podle Ježíše „na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy se budou všechny kmeny země bít v nářku“.

Všichni však nebudou naříkat, až ‚Syn člověka přijde s mocí‘ zničit tento ničemný systém věcí. „Vyvolení“, 144 000 těch, kteří se budou s Kristem podílet na jeho nebeském Království, nebudou naříkat, a jejich druhové, které Ježíš dříve nazval svými „jinými ovcemi“, také ne. Přestože žijí v nejčernějším období lidských dějin, reagují na Ježíšovo povzbuzení: „Až se to. . . začne dít, napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“

Aby učedníci, kteří budou žít v posledních dnech, mohli určit, jak blízko je konec, dává Ježíš toto znázornění: „Povšimněte si fíkovníku a všech ostatních stromů: Když již pučí, jestliže to pozorujete, sami víte, že léto je už blízko. Také až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko. Vpravdě vám říkám: Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“

Až tedy jeho učedníci uvidí, jak se splňuje těch mnoho různých rysů znamení, měli by si uvědomit, že konec systému věcí je blízko a Boží Království brzy vyhladí všechnu ničemnost. Konec skutečně nastane za života lidí, kteří uvidí splňování všeho, co Ježíš předpovídá. Ježíš nabádá ty učedníky, kteří budou žít v závažných posledních dnech, slovy:

„Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den jako léčka. Přijde totiž na všechny, kteří bydlí na tváři celé země. Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a obstát před Synem člověka.“

Moudré a pošetilé panny

Ježíš odpověděl svým apoštolům, kteří ho žádali, aby jim řekl o znamení své přítomnosti v královské moci. Nyní poukazuje ve třech podobenstvích neboli znázorněních na další charakteristické rysy tohoto znamení.

Ti, kteří budou žít v době jeho přítomnosti, budou moci pozorovat splňování každého z těchto znázornění. První z nich uvádí slovy: „Tehdy se nebeské království stane podobným deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly vstříc ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět bylo rozvážných.“

Když Ježíš říká, že se „nebeské království stane podobným deseti pannám“, nemíní tím, že polovina z těch, kteří mají zdědit nebeské Království, jsou osoby pošetilé a polovina jsou osoby rozvážné. Chce tím říci, že ve spojitosti s nebeským Královstvím je příznačný ten či onen rys, neboli že určité záležitosti související s Královstvím se budou podobat tomu a onomu.

Deset panen symbolizuje všechny křesťany, kteří přicházejí v úvahu pro nebeské Království, nebo to o sobě tvrdí. O letnicích roku 33 n. l. byl křesťanský sbor zasnouben se vzkříšeným, oslaveným Ženichem, Ježíšem Kristem. Ale k svatbě mělo dojít v nebi v blíže neurčené budoucnosti.

V podobenství vychází deset panen, aby uvítaly ženicha a připojily se ke svatebnímu průvodu. Až ženich přijde, budou svými lampami osvěcovat cestu, po níž půjde průvod. Bude to poctou pro ženicha, který si povede nevěstu do domu připraveného pro ni. Ježíš však vysvětluje: „Ty pošetilé si. . . vzaly lampy, ale nevzaly si olej, kdežto ty rozvážné si vzaly s lampami olej v nádobkách. Zatímco se ženich pozdržel, všechny si zdřímly a usnuly.“

Velké zdržení ženicha naznačuje, že přítomnost Krista jako panujícího Krále má nastat ve vzdálené budoucnosti. Konečně nastupuje v roce 1914 na svůj trůn. Předtím byla dlouhá noc a všechny panny usnuly. Nejsou však za to odsuzovány. Pošetilé panny jsou odsouzeny proto, že nemají ve svých nádobkách žádný olej. Ježíš vysvětluje, jak se panny před ženichovým příchodem probouzejí: „Přímo uprostřed noci nastal křik: ‚Ženich je zde! Vyjděte mu vstříc.‘ Tehdy všechny ty panny vstaly a daly si do pořádku lampy. Ty pošetilé řekly rozvážným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, protože naše lampy dohasínají.‘ Rozvážné odpověděly slovy: ‚Snad by pro nás i pro vás nebylo dost. Jděte místo toho k těm, kteří jej prodávají, a kupte si.‘ “

Olej symbolizuje to, čím praví křesťané září jako ti, kteří poskytují světlo. Je to Boží inspirované Slovo, jehož se pevně drží, a také svatý duch, který pomáhá k porozumění tomuto Slovu. Duchovní olej umožňuje rozvážným pannám, aby vyzařovaly světlo, když vítají ženicha během průvodu ke svatební hostině. Ale třída pošetilých panen nemá v sobě, ve svých nádobkách, potřebný duchovní olej. Ježíš proto líčí, co se děje:

„Zatímco si [pošetilé panny] odešly nakoupit [olej], přišel ženich, a panny, které byly přichystané, vešly s ním na svatební hostinu; a dveře se zavřely. Potom přišly také ostatní panny a řekly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Odpověděl a řekl jim: ‚Povím vám pravdu, neznám vás.‘ “

Když Kristus přichází do svého nebeského Království, třída rozvážných panen, totiž pravých pomazaných křesťanů, si uvědomuje svou přednost, že mají v tomto ztemnělém světě vyzařovat světlo ke chvále Ženicha, který se vrátil. Ale ti, kteří jsou znázorněni pošetilými pannami, nejsou připraveni a nemohou ho vítat a chválit. Až tedy přijde čas, Kristus jim neotevře dveře ke svatební hostině v nebi. Ponechá je venku v temnotě nejhlubší noci, aby zahynuli se všemi ostatními činiteli bezzákonnosti. „Zůstaňte proto ostražití,“ končí Ježíš, „protože neznáte den ani hodinu.“

Znázornění o talentech

Ježíš pokračuje v rozmluvě s apoštoly na Olivové hoře tím, že jim vypráví další znázornění, druhé ze tří. Před několika dny vyprávěl v Jerichu znázornění o minách, aby ukázal, že Království je ještě daleko v budoucnosti. Znázornění, které vypráví nyní, má sice řadu podobných rysů, ale popisuje ve svém splnění to, co se bude dít během Kristovy přítomnosti v moci Království. Znázorňuje, že jeho učedníci musí, dokud jsou na zemi, pracovat na zvětšování jeho „majetku“.

Ježíš začíná: „Je to totiž [okolnosti spojené s Královstvím], právě jako když člověk, který se chystal odcestovat do ciziny, povolal své otroky a svěřil jim svůj majetek.“ Ježíš je ten muž, který před cestou do ciziny, do nebe, svěřuje svým otrokům — učedníkům s nadějí na nebeské Království — svůj majetek. Nejsou to hmotné statky, ale obrazné obdělané pole, kde připravil možnost úrody dalších učedníků.

Svým otrokům Ježíš svěřuje majetek krátce před výstupem do nebe. Jak? Tím, že jim dává pokyn, aby dál pracovali na obdělaném poli a kázali poselství o Království až do nejvzdálenějších částí země. Ježíš říká: „Jednomu dal pět talentů, jinému dva, ještě jinému jeden, každému podle jeho vlastní schopnosti, a odejel do ciziny.“

Osm talentů — Kristův majetek — je tedy rozděleno podle schopností neboli duchovních možností otroků. Otroci představují třídy učedníků. Třída, která obdržela pět talentů v prvním století, zjevně zahrnovala apoštoly. Ježíš dále vypráví, že otroci, kteří dostali pět a dva talenty, je oba zdvojnásobili svým kázáním Království a činěním učedníků. Ale otrok, který dostal jeden talent, jej schoval v zemi.

„Po dlouhé době,“ vypráví Ježíš, „pán těch otroků přišel a účtoval s nimi.“ Kristus se vrátil, aby účtoval, až ve 20. století, asi po 1 900 letech, tedy opravdu „po dlouhé době“. Potom Ježíš vysvětluje:

„Ten, který dostal pět talentů, předstoupil a přinesl dalších pět talentů a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět talentů; podívej se, získal jsem dalších pět talentů.‘ Jeho pán mu řekl: ‚Dobře jsi udělal, dobrý a věrný otroku! Byl jsi věrný nad málem. Chci tě ustanovit nad mnohým. Vstup do radosti svého pána.‘ “ Otrok, který dostal dva talenty, je rovněž zdvojnásobil, a dostal stejnou pochvalu a odměnu.

Jak ale tito věrní otroci vstupují do radosti svého pána? Radostí jejich Pána, Ježíše Krista, je to, že obdržel jako majetek Království, když odešel do ciziny, totiž ke svému Otci v nebi. A věrní otroci v nové době mají velikou radost, že jsou jim svěřeny další odpovědnosti Království, a až dokončí svůj pozemský běh, jejich radost vyvrcholí vzkříšením do nebeského Království. Ale co třetí otrok?

„Pane, věděl jsem, že jsi náročný člověk,“ stěžuje si. „Proto mě zachvátil strach a odešel jsem a schoval jsem tvůj talent v zemi. Zde máš, co je tvoje.“ Otrok úmyslně odmítl pracovat na obdělaném poli tím, že by kázal a činil učedníky. Proto mu pán říká, že je „ničemný a lenivý“, a vynáší rozsudek: „Odejměte mu proto ten talent. . . A vyhoďte toho neužitečného otroka do tmy venku. Tam bude jeho pláč a skřípání zubů.“ Členové této třídy zlého otroka jsou vyvrženi, a tak zbaveni vší duchovní radosti.

To je závažné poučení pro všechny, kteří se hlásí ke Kristu. Jestliže se chtějí těšit z jeho pochvaly a odměny a nechtějí-li být vyvrženi do tmy venku a do konečného zničení, musí pracovat na rozmnožení majetku svého nebeského Pána tím, že se plně podílejí na kazatelském díle. Využíváš v tomto ohledu pilně své schopnosti?

Až přijde Kristus v královské moci

Ježíš je stále ještě se svými apoštoly na Olivové hoře. Odpovídá jim na jejich otázku, co bude znamením jeho přítomnosti a závěru systému věcí, a nyní jim vypráví poslední z řady tří podobenství. „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním,“ začíná Ježíš, „tehdy se posadí na svůj slavný trůn.“

Lidé nemohou vidět anděly v jejich nebeské slávě. Příchod Syna člověka, Ježíše Krista, s anděly tedy musí být lidským očím neviditelný. Tento příchod nastává v roce 1914. Ale proč nastává? Ježíš vysvětluje: „A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů. A postaví ovce po své pravici, ale kozly po své levici.“

Ježíš líčí, co se stane s těmi, kteří byli odděleni na stranu přízně: „Pak král řekne těm po své pravici: ‚Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa.‘ “ Ovce z tohoto znázornění nebudou panovat s Kristem v nebi, ale dědičně se ujmou Království v tom smyslu, že budou jeho pozemskými poddanými. K „založení světa“ došlo, když měli Adam s Evou děti, které by mohly mít užitek z Božího opatření k vykoupení lidstva.

Proč však jsou ovce odděleny do příznivého postavení po Králově pravici? „Dostal jsem totiž hlad,“ odpovídá Král, „a dali jste mi něco najíst; dostal jsem žízeň, a dali jste mi něco napít. Byl jsem cizí, a přijali jste mě pohostinně; nahý, a oblékli jste mě. Onemocněl jsem, a starali jste se o mne. Byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.“

Ovce jsou na zemi, a proto chtějí vědět, jak mohly konat takové znamenité skutky pro svého nebeského Krále. „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě,“ ptají se, „nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít? Kdy jsme tě viděli jako cizího, a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a šli jsme k tobě?“

„Vpravdě vám říkám,“ odpovídá Král, „do té míry, jak jste to činili jednomu z nejmenších z těchto mých bratrů, činili jste to mně.“ Kristovi bratři jsou ti z jeho nebeských spoluvládců, ze 144 000, kteří ještě zůstávají na zemi. A kdo prokazuje dobro jim, říká Ježíš, jako by prokazoval dobro jemu.

Potom Král oslovuje kozly. „Odejděte ode mne, vy, kteří jste byli prokleti, do věčného ohně, připraveného pro Ďábla a jeho anděly. Dostal jsem totiž hlad, ale nedali jste mi nic jíst, a dostal jsem žízeň, ale nedali jste mi nic pít. Byl jsem cizí, ale nepřijali jste mě pohostinně; nahý, ale neoblékli jste mě; nemocný a ve vězení, ale nestarali jste se o mne.“

Kozli si však stěžují: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizího nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?“ Nepříznivý rozsudek nad kozly je vynesen na stejném základě jako příznivý rozsudek nad ovcemi. „Do té míry, jak jste to nečinili jednomu z těchto nejmenších [mých bratrů],“ odpovídá Ježíš, „nečinili jste to mně.“

A tak Kristova přítomnost v královské moci těsně před koncem tohoto ničemného systému věcí ve velkém soužení bude dobou soudu. Kozli „odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví [ovce] do věčného života.“ Matouš 24:2–25:46; 13:40, 49; Marek 13:3–37; Lukáš 21:7–36; 19:43, 44; 17:20–30; 2. Timoteovi 3:1–5; Jan 10:16; Zjevení 14:1–3.

▪ Co vyvolává otázku apoštolů, ale co jiného jim zřejmě ještě leží na srdci?

▪ Která část Ježíšova proroctví se splňuje v roce 70 n. l., ale co se tehdy nestane?

▪ Kdy má Ježíšovo proroctví první splnění, ale kdy se splňuje ve velkém?

▪ Co je ohavnost v prvním splnění a co v konečném?

▪ Proč nedošlo při zničení Jeruzaléma ke konečnému splnění proroctví o velkém soužení?

▪ Jakými světovými poměry se vyznačuje Kristova přítomnost?

▪ Kdy se budou ‚všechny kmeny země bít v nářku‘, ale co budou dělat Ježíšovi následovníci?

▪ Jaké znázornění předkládá Ježíš, aby svým budoucím učedníkům pomohl rozeznat, kdy je blízko konec?

▪ Jak Ježíš nabádá učedníky, kteří budou žít v posledních dnech?

▪ Koho znázorňuje deset panen?

▪ Kdy byl křesťanský sbor zasnouben s ženichem, ale kdy ženich přichází, aby si odvedl nevěstu na svatební hostinu?

▪ Co znázorňuje olej a co mohou dělat rozvážné panny, protože ho mají?

▪ Kde se koná svatební hostina?

▪ O kterou velkolepou odměnu přicházejí pošetilé panny a jaký je jejich úděl?

▪ Jaké poučení dává znázornění o talentech?

▪ Kdo jsou otroci a co je majetek, který je jim svěřen?

▪ Kdy přichází pán účtovat a co shledává?

▪ Do jaké radosti vstupují věrní otroci a co se děje třetímu, ničemnému otrokovi?

▪ Proč musí být Kristova přítomnost neviditelná a jaké dílo v té době Syn člověka vykonává?

▪ V jakém smyslu zdědí ovce Království?

▪ Kdy došlo k „založení světa“?

▪ Na základě čeho jsou lidé posouzeni buď jako ovce, nebo jako kozli?