Kapitola 118

Zrada a zatčení

JIŽ dávno minula půlnoc, když Jidáš přivádí do Getsemanské zahrady velký zástup vojáků, předních kněží, farizeů a jiných lidí. Kněží se dohodli, že za zrazení Ježíše zaplatí Jidášovi třicet stříbrňáků.

Když byl předtím Jidáš odeslán pryč od večeře pasach, šel zjevně přímo k předním kněžím. Ti ihned shromáždili své úředníky a také oddíl vojáků. Jidáš je možná vedl nejdříve na místo, kde Ježíš s apoštoly slavil pasach. Když se ukázalo, že již odešli, velký zástup se zbraněmi a lampami a pochodněmi se odebral za Jidášem z Jeruzaléma přes údolí Kidronu.

Jidáš vede zástup na Olivovou horu a je si jistý, že ví, kde Ježíše najde. Když Ježíš v předcházejícím týdnu putoval s apoštoly mezi Betanií a Jeruzalémem oběma směry, často se zastavovali v Getsemanské zahradě, aby si tam odpočinuli a mohli spolu rozmlouvat. Teď je však Ježíš zřejmě skryt v temnotě pod olivovníky. Jak ho vojáci poznají? Snad ho nikdy předtím neviděli. Jidáš sděluje, jaké dá znamení: „Je to ten, koho políbím; vezměte ho do vazby a bezpečně ho odveďte.“

Jidáš přivádí velký zástup do zahrady, vidí Ježíše s apoštoly a jde přímo k němu. „Dobrý den, Rabbi!“ řekne a velmi něžně ho líbá.

„Člověče, proč jsi zde?“ odpovídá Ježíš. Pak sám na svou otázku odpoví: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“ O zrádci však již dost! Ježíš vystupuje do světla planoucích pochodní a lamp a ptá se: „Koho hledáte?“

„Ježíše Nazaretského,“ zní odpověď.

„To jsem já,“ odpoví Ježíš a statečně stojí před nimi. Ti muži žasnou nad jeho odvahou a nevědí, co mají očekávat. Ustupují a padají k zemi.

„Pověděl jsem vám, že jsem to já,“ klidně pokračuje Ježíš. „Jestliže hledáte mne, je nechte odejít.“ Krátce předtím řekl Ježíš v horní místnosti svému Otci v modlitbě, že své věrné apoštoly hlídal a že ani jeden z nich nebyl ztracen, „kromě syna zničení“. Aby se tedy splnilo jeho slovo, žádá, aby mohli jeho následovníci odejít.

Vojáci se vzpamatují, vstávají a začínají Ježíše poutat, a v té chvíli si apoštolové uvědomují, co se chystá. „Pane, máme udeřit mečem?“ ptají se. Než Ježíš odpoví, vytasí Petr jeden ze dvou mečů, které si apoštolové přinesli, a napadne veleknězova otroka Malcha. Rána mine otrokovu hlavu, ale utne mu pravé ucho.

Ježíš zasáhne a řekne: „Už toho nechte.“ Dotkne se ucha a ránu zahojí. Pak dává důležité poučení, když Petrovi přikazuje: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou. Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů?“

Ježíš je ochoten dát se zatknout. Vysvětluje: „Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to musí takto stát?“ A dodá: „Což nemám rozhodně pít kalich, který mi dal Otec?“ Naprosto souhlasí s Boží vůlí ohledně sebe samého.

Pak Ježíš oslovuje zástup: „Vyšli jste s meči a kyji jako proti lupiči, abyste mě zatkli?“ ptá se. „Den co den jsem sedával v chrámu a vyučoval, a přece jste mě nevzali do vazby. Ale to všechno se stalo, aby se splnily texty Písma proroků.“

Nato se oddíl vojáků, vojenský velitel a židovští úředníci Ježíše zmocní a spoutají ho. Když to apoštolové vidí, opouštějí Ježíše a prchají. Ale jeden mladý muž — snad je to učedník Marek — zůstane mezi zástupem. Byl možná v domě, kde Ježíš slavil pasach, a odtud pak šel za zástupem. Nyní ho však někdo poznává a lidé se ho chtějí zmocnit. Ale on tam nechá svůj lněný oděv a unikne. Matouš 26:47–56; Marek 14:43–52; Lukáš 22:47–53; Jan 17:12; 18:3–12.

▪ Proč si je Jidáš jistý, že najde Ježíše v Getsemanské zahradě?

▪ Jak Ježíš projevuje starost o apoštoly?

▪ Co dělá Petr na obranu Ježíše, ale co mu o tom Ježíš říká?

▪ Jak Ježíš ukazuje, že naprosto souhlasí s Boží vůlí ohledně sebe?

▪ Kdo zůstane s Ježíšem, když ho apoštolové opouštějí, a co se mu stane?