Kapitola 19

Proč mi druzí nedají pokoj?

Již podle chůze je možné s naprostou jistotou poznat, že je ten chlapec nejistý a nervózní, že je v novém prostředí zřejmě zaražený. Starší žáci si hned všimnou, že je ve škole nový. Za okamžik jsou mladí kolem něho a zahrnují ho sprostými řečmi. Zrudlý v obličeji prchá do nejbližšího úkrytu — na záchod. Všude se rozléhá smích.

MEZI kruté zábavy, jimiž si mladí krátí čas, patří šikanování, dráždění a urážení druhých. I v biblických dobách se v povahových rysech některých dětí projevovala podlost. Jednou například skupina chlapců urážela proroka Elišu. Ukázali mu, jak pohrdají jeho úředním postavením, když neuctivě vykřikovali: „Vzhůru, holohlavče! Vzhůru, holohlavče!“ (2. Královská 2:23–25) I dnes mívají mladí sklon urážet druhé a zraňovat je svými poznámkami.

„Ve třídě jsem byl nejmenší,“ vzpomíná si jeden z autorů knihy Třída jako zdroj problémů (angl.). „Být nejchytřejším a nejmenším ve třídě byla pro mě v tom věku katastrofální kombinace: Ti, kteří mě nechtěli bít, protože jsem byl nejmenší, mě tloukli, protože jsem byl chytrý. Kromě toho, že mi říkali ‚čtyřoký‘, mluvili o mně jako o ‚kráčejícím slovníku‘ a dali mi ještě osm set jiných přídomků.“ Autor knihy Dětská osamělost (angl.) dodává: „Děti s tělesnými nedostatky, s vadami řeči nebo viditelnými tělesnými zvláštnostmi nebo odlišnostmi v chování se stávají okamžitě pro ostatní děti terčem posměchu.“

Někdy se mladí brání tím, že se pustí do jakýchsi závodů v hrubosti: Zahrnují se navzájem stále horšími urážkami  (často i urážkami rodičů). Mnozí mladí jsou však vůči šikanování od vrstevníků bezbranní. Jeden mládenec si vzpomíná, že míval z posměšků a šikanování od spolužáků takový strach a že byl tak nešťastný, že mu ‚z toho bylo na zvracení‘. Nemohl se soustředit na vyučování, protože si dělal starosti, co mu zase spolužáci provedou.

Není to k smíchu

Byl jsi někdy terčem takových krutostí od vrstevníků? Pak tě možná potěší, když se dovíš, že Bůh to nepovažuje za nic k smíchu. Vzpomeň si na biblickou zprávu o hostině, která se pořádala na oslavu odstavení Abrahamova syna Izáka. Abrahamův starší syn Išmael zřejmě žárlil na dědictví, které měl dostat Izák, a proto si začal z Izáka ‚tropit žerty‘. Zdaleka přitom nešlo jen o dobromyslné škádlení, ale toto jednání přerostlo v ‚pronásledování‘. (Galaťanům 4:29) Izákova matka Sára poznala, že je to projev nepřátelství. Považovala to za útok proti Jehovovu předsevzetí přivést prostřednictvím jejího syna Izáka „semeno“ neboli Mesiáše. Na Sářinu prosbu byl proto Išmael i se svou matkou propuštěn z Abrahamovy domácnosti. — 1. Mojžíšova 21:8–14.

Podobně tedy není k smíchu, když tě mladí zlomyslně šikanují — zejména když to dělají proto, že se snažíš žít podle biblických měřítek. O mladých křesťanech se například  ví, že mluví o své víře s druhými. Ale jedna skupina mladých svědků Jehovových řekla: „Naši spolužáci si z nás dělají legraci, protože kážeme dům od domu, a kritizují nás za to.“ Ano, mnozí mladí křesťané jsou „zkoušeni posměchem“ jako kdysi Boží věrní služebníci ve starých dobách. (Hebrejcům 11:36) Zaslouží si chválu za to, že s odvahou čelí takovému šikanování.

Proč to dělají

Ptáš se však možná, proč ti tvoji trapiči nedají pokoj. Nejdříve se zamysli nad tím, proč vůbec dochází k tomu, že si dělají legraci. „I při smíchu může bolet srdce,“ říká Bible v Přísloví 14:13. Když skupina mladých někoho šikanuje, dochází k výbuchům smíchu. Ale nevolají „radostně. . . pro dobrý stav srdce“. (Izajáš 65:14) Smíchem často jen zakrývají svou vnitřní nejistotu. S předstíranou odvahou sice trápí druhé, ale ve skutečnosti jsou možná nespokojení sami se sebou a myslí si, že jim bude lépe, když budou zesměšňovat někoho jiného.

Agresívní jednání je často také projevem žárlivosti. Vzpomeň si na biblickou zprávu o mladém Josefovi, kterého napadli jeho vlastní bratři, protože ho měl jeho otec zvlášť rád. Prudká žárlivost vedla bratry k tomu, že ho nejen uráželi, ale že ho dokonce chtěli zabít. (1. Mojžíšova 37:4, 11, 20) Podobně se může stát i dnes, že studentovi, který je mimořádně inteligentní nebo kterého mají učitelé rádi, jeho vrstevníci závidí. Urážkami ho chtějí ‚usadit‘.

Mladí se tedy často posmívají druhým, protože se sami cítí nejistí, méněcenní a žárlí. Proč bys měl tedy ty ztrácet  sebeúctu jen proto, že ji ztratili někteří nejistí mladí lidé?

Co dělat proti šikanování

„Šťastný je muž, který. . . nesedí na místě posměvačů,“ říká žalmista. (Žalm 1:1) Když budeš odpovídat posměchem, abys od sebe odvrátil pozornost, bude řetěz urážek nekonečný. „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . Neustále přemáhej zlo dobrem,“ radí Bůh. — Římanům 12:17–21.

Kazatel 7:9 dále říká: „Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil, protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.“ Ano, když si tě někdo dobírá, proč bys to vlastně měl brát tak vážně? Je samozřejmé, že nás to bolí, když si někdo dělá legraci z toho, jakou máme postavu, nebo když je mu k smíchu nějaká vada na našem obličeji. Ale takové poznámky nemusí být vždy zlomyslné, i když snad jsou někdy nechutné. Proč bys tedy měl být zkrušený, když se někdo nevinně — nebo snad i ne docela nevinně — dotkne některého tvého bolavého místa? Jestliže to, co se říká, není sprosté nebo opovržlivé, snaž se to brát s humorem. Je „čas se smát“ a kdybychom se urazili kvůli hravému škádlení, mohla by být naše reakce přehnaná. — Kazatel 3:4.

 Co když se nám však někdo posmívá hrubě nebo zlomyslně? Nezapomeň, že se posměvači chtějí bavit tvou reakcí, chtějí vidět, jak tě potrápili. Když se začneš bránit a vrátíš jim to, nebo když se dáš do pláče, povzbudí je to, aby tě šikanovali dál. Proč jim poskytnout takové uspokojení, aby viděli, jak se rozčiluješ? Často můžeme nejlépe čelit urážkám tím, že je nenuceně přejdeme.

Král Šalomoun řekl: „Nepřikládej také srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé [„Nevšímej si všech řečí, které se vedou“, EP], abys neslyšel, jak tvůj sluha na tebe svolává zlo. Tvé vlastní srdce totiž dobře ví, že jsi, ano ty, mnohokrát svolával zlo na jiné.“ (Kazatel 7:21, 22) Kdyby sis všímal každé kousavé poznámky od těch, kteří se ti posmívají, znamenalo by to, že ti příliš záleží na tom, co si o tobě myslí. Je snad jejich posudek hodnověrný? Když apoštola Pavla neprávem napadli jeho žárliví souvěrci, odpověděl: „Je to pro mne malichernost, že bych měl být posuzován vámi nebo lidským soudním dvorem. . . Je to Jehova, kdo mne posuzuje.“ (1. Korinťanům 4:3, 4) Pavlův vztah k Bohu byl tak silný, že mu poskytoval sebedůvěru a vnitřní sílu, takže mohl odolávat nespravedlivému osočování.

Ať září tvé světlo

Někdy se ti možná posmívají proto, že žiješ jako křesťan. Ježíš sám musel snášet takové „odporující řeči“. (Hebrejcům 12:3) Také Jeremjáš ‚se stal po celý den předmětem k smíchu‘, protože odvážně oznamoval Jehovovo poselství. Šikanovali ho tak dlouho, že Jeremjáš na čas ztratil odvahu. „Nebudu se o něm [o Jehovovi]  zmiňovat a nebudu již mluvit v jeho jménu,“ rozhodl se. Jeho láska k Bohu a k pravdě mu však nakonec pomohla překonat tento strach. — Jeremjáš 20:7–9.

Někteří mladí křesťané se dnes také cítí podobně sklíčení. Některým tak záleželo na tom, aby se jim druzí přestali posmívat, že se dokonce pokoušeli utajit, že jsou křesťané. Ale láska k Bohu nakonec často podnítí takové mladé lidi, aby překonali svůj strach a nechali jako křesťané ‚zářit své světlo‘. (Matouš 5:16) Jeden dospívající chlapec například řekl: „Můj postoj se změnil. Přestalo pro mne být břemenem, že mě považovali za křesťana, a začal jsem to považovat za něco, nač mám být hrdý.“ Také ty se můžeš ‚chlubit‘ předností, že znáš Boha a že tě on používá, abys pomáhal druhým. — 1. Korinťanům 1:31.

Ale nevyvolávej nepřátelství tím, že bys stále kritizoval jiné a že bys vyvolával dojem, že se cítíš nad nimi nadřazený. Kdykoli máš příležitost, mluv s nimi o své víře, ale dělej to „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15)  Může se stát, že pro tebe bude během školních let nejlepší ochranou tvé znamenité chování. Tvůj odvážný postoj se jim sice možná nebude líbit, ale, i když neradi, budou tě za to často respektovat.

Mladou křesťanku Vanessu obtěžoval houf děvčat. Bily ji, strkaly do ní a vyrážely jí z rukou knihy, a chtěly ji tak vyprovokovat, aby se s nimi začala prát. Dokonce jí jednou vylily kakao na hlavu a na čisté bílé šaty. Nikdy se však nedala vyprovokovat. Později potkala Vanessa vůdkyni těchto dívek na sjezdu svědků Jehovových! „Nenáviděla jsem tě. . . ,“ řekla tato dívka. „Chtěla jsem tě alespoň jednou vyvést z míry.“ Byla však zvědavá, jak je možné, že Vanessa zůstává klidná, a proto souhlasila s tím, aby s ní svědkové Jehovovi vedli biblické studium. „To, co jsem se přitom dověděla, jsem si zamilovala,“ pokračovala, „a zítra se chci dát pokřtít“.

Nepřipusť tedy, aby ‚odporující řeči‘ vrstevníků zlomily tvého ducha. Kdykoli je to vhodné, projev smysl pro humor. Na zlo reaguj laskavostí. Nedej se svést k tomu, abys udržoval oheň sváru, a ti, kteří tě trápí, přestanou mít časem chuť se ti posmívat. Vždyť „kde není dříví, hasne oheň“. — Přísloví 26:20.

Otázky k rozpravě

◻ Jak se Bůh dívá na ty, kteří se hrubě posmívají druhým?

◻ Co je často příčinou šikanování mezi mládeží?

◻ Jak můžeš udržet posměch na nejmenší míře nebo mu úplně zabránit?

◻ Proč je důležité, abys nechával ve škole ‚zářit své světlo‘, i když se ti druzí posmívají?

◻ Jaké kroky můžeš podniknout, aby ses chránil před násilím ve škole?

[Praporek na straně 155]

S předstíranou odvahou sice trápí druhé, ale ve skutečnosti jsou možná nespokojeni sami se sebou a myslí si, že jim bude lépe, když budou zesměšňovat někoho jiného

 [Rámeček na straně 152]

Co mám dělat, aby mě nebili?

„Jakmile přijdeš do školy, nemůžeš si být jist životem,“ říkají mnozí školáci. Ale nosit zbraň je nerozumné a nebezpečné. (Přísloví 11:27) Jak se tedy můžeš chránit?

Vyhýbej se nebezpečným místům. Chodby, schodišťové šachty a šatny jsou v mnohých školách nebezpečné. A záchody jsou často tak známé tím, že v nich dochází k bitkám a k zneužívání drog, že to mnozí raději vydrží a nechodí tam.

Dávej pozor, s kým se stýkáš. Mladí se často dostanou do nějaké bitky jen proto, že se stýkají s nedobrými společníky. (Viz Přísloví 22:24, 25.) Když se ovšem budeš dívat na spolužáky svrchu, může to vyvolat odcizení a mohou pak k tobě být nepřátelští. Jestliže jsi však vlídný a přátelský, pravděpodobně tě nechají na pokoji.

Vyhýbej se bitkám. Dávej pozor, abyste ‚se navzájem nenutili dokazovat, kdo je silnější‘. (Galaťanům 5:26, pozn. pod čarou) I když vyjdeš z bitky jako vítěz, tvůj soupeř nebo soupeřka může prostě čekat na svou chvíli, aby ti to oplatil. Především se snaž odvrátit bitku slovy. (Přísloví 15:1) Když to nepomůže, odejdi — nebo dokonce uteč — před násilným konfliktem. Pamatuj si, že „živý pes je na tom lépe než mrtvý lev“. (Kazatel 9:4) Když nic jiného nezbývá, a je to nutné, chraň se a braň se jakýmkoli rozumným způsobem. — Římanům 12:18.

Mluv se svými rodiči. Mladí „zřídka vyprávějí svým rodičům o teroru ve škole, protože se bojí, že je rodiče budou považovat za zbabělce nebo že jim budou vyčítat, že se nepostavili na odpor.“ (Dětská osamělost, angl.) Ale často je zákrok rodičů jedinou možností, jak skoncovat s těžkostmi.

Modli se k Bohu. Bůh nezaručuje, že se ti tělesně nic nestane. Ale může ti dát odvahu čelit konfliktům a moudrost, abys mohl zvládnout obtížnou situaci. — Jakub 1:5.

[Obrázek na straně 151]

Mnozí mladí jsou obětí šikanování od vrstevníků

[Obrázek na straně 154]

Ti, kteří se ti posmívají, se chtějí bavit tvou reakcí, chtějí vidět, jak tě potrápili. Když se začneš bránit a vrátíš jim to, nebo když se dáš do pláče, povzbudí je to, aby tě šikanovali dál

[Obrázek na straně 156]

Když se ti posmívají, snaž se projevovat smysl pro humor