Kapitola 7

Měl bych odejít z domova?

„Milá maminko a milý tatínku!

Tak teď už konečně odcházím. Jak jsem vám již řekla, neodcházím proto, abych vás urazila nebo abych se vám nějak pomstila. Nemohu být šťastná, když mne tak omezujete. Nebudu možná šťastná ani tak, ale chci to prostě zkusit.“

TAK začíná dopis, který napsala na rozloučenou svým rodičům jedna sedmnáctiletá dívka. Například ve Spolkové republice Německo dnes žije mimo rodičovský dům každá třetí dívka a každý čtvrtý chlapec ve věku mezi patnácti a dvaceti čtyřmi lety. Možná, že ses i ty někdy zabýval myšlenkou, že odejdeš z domova.

Bůh předvídal, že touha po manželství povede člověka k tomu, že „opustí svého otce a svou matku“. (1. Mojžíšova 2:23, 24) A jsou ještě jiné dobré důvody, proč někdo odejde z rodičovského domu, například když chce rozšířit svou službu Bohu. (Marek 10:29, 30) Ale pro mnohé mladé lidi je odchod z domova prostě způsob, jak vyřešit podle jejich názoru nesnesitelnou situaci. Jeden mladý muž říká: „Člověk chce jednoduše být nezávislý. Žít doma s rodiči již nepřináší uspokojení. Stále dochází ke sporům a oni nechápou naše potřeby. Cítíme se také velice omezováni, protože musíme rodičům stále říkat o každém svém kroku.“

Jsi připraven na nezávislost?

Chceš být tedy nezávislý. Znamená to ale, že jsi na nezávislost připraven? Již jen postarat se o sebe nemusí  být tak snadné, jak si myslíš. Často je nedostatek práce. Nájemné stále stoupá. A co jsou často nuceni dělat mladí lidé, kteří se ocitnou v tísnivé hospodářské situaci? Autoři knihy Vytržené kořeny (angl.) říkají: „Vracejí se domů a doufají, že je rodiče zase budou podporovat.“

A jak je to s tvou rozumovou, citovou a duchovní zralostí? Představuješ si snad, že jsi dospělý, ale tvoji rodiče na tobě možná stále ještě vidí určité „rysy nemluvněte“. (1. Korinťanům 13:11) A nemohou opravdu tvoji rodiče nejlépe posoudit, kolik svobody můžeš užívat? Když budeš jednat proti jejich úsudku a budeš si chtít jít svou vlastní cestou, přivoláváš katastrofu. — Přísloví 1:8.

„Nevycházím se svými rodiči!“

Je to tvůj případ? Jestliže ano, pak to ovšem není důvod, aby sis začal balit své věci. Jako mladý člověk stále ještě potřebuješ své rodiče, a jejich pochopení a moudrost ti pravděpodobně v budoucích letech ještě prospěje. (Přísloví 23:22) Měl bys je škrtnout ze svého života jen proto, že ses s nimi několikrát nepohodl?

Karsten, mladý muž z Německa, který odešel z domova, aby se věnoval službě plným časem, říká: „Nikdy neodcházej z domova jen proto, že nemůžeš vyjít se svými rodiči. Neumíš-li vycházet s nimi, jak potom budeš umět vycházet s jinými lidmi? Když se odstěhuješ, svůj problém tím nevyřešíš. Naopak, tím jedině dokážeš, že jsi příliš nezralý, než abys mohl stát na vlastních nohách, a ještě více se přitom svým rodičům odcizíš.“

 Mravnost a pohnutky

Mladí také snadno přehlížejí mravní nebezpečí spojené s předčasným odchodem z domova. U Lukáše 15:11–32 mluví Ježíš o mladém muži, který chtěl být nezávislý a odešel z domova. Již na něj nepůsobil dobrý vliv rodičů a on začal ‚žít prostopášným životem‘ a podlehl sexuální nemravnosti. Brzy promrhal své peníze. Bylo tak těžké dostat práci, že dokonce přijal zaměstnání, kterým Židé opovrhovali — pasení vepřů. Marnotratný, rozmařilý syn však přišel k rozumu. Potlačil svou hrdost, vrátil se domů a prosil otce o odpuštění.

Toto podobenství sice Ježíš vyprávěl proto, aby vyzdvihl Boží milosrdenství, ale obsahuje pro nás také praktické ponaučení: Kdo opustí domov z nemoudré pohnutky, může utrpět škodu v morálním i duchovním směru. Je nám líto, že se někteří mladí křesťané vydali cestou nezávislosti a přitom duchovně ztroskotali. Někteří se dostali do finančních těžkostí a uchýlili se k tomu, že se začali dělit o výdaje s jinými mladými, jejichž způsob života je v rozporu s biblickými zásadami. — 1. Korinťanům 15:33.

Jeden chlapec z Německa, Horst, si vzpomíná na stejně starého chlapce, který odešel z domova: „Nevstoupil sice do manželství, ale začal žít se svou přítelkyní. Pořádali večírky s množstvím alkoholu a často se opíjel. Dokud ještě žil doma, jeho rodiče by nic takového nedovolili.“ Horst z toho vyvodil závěr: „Je pravda, že jakmile člověk odejde z domova, má více svobody. Ale upřímně řečeno, není často užívána jako příležitost ke špatnému jednání?“

Jestliže tedy toužíš po větší svobodě, zeptej se: Proč vlastně chci větší svobodu? Snad proto, abych měl více hmotného majetku nebo abych mohl klidně dělat to, co by mi rodiče nedovolili, kdybych žil doma? Vzpomeň si,  co říká Bible u Jeremjáše 17:9: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání. Kdo je může znát?“

Jak mohu dospět, jestliže se neodstěhuji?

Kniha Dospívání (angl.) říká: „Jestliže se někdo prostě odstěhuje ze své rodiny, vůbec to nezaručuje úspěšný přechod [k dospělosti]. A jestliže někdo zůstane doma, nemusí to znamenat, že nedospěl.“ Být dospělý znamená daleko víc, než jen mít vlastní peníze, práci a byt. Život můžeme zvládnout mimo jiné tím, že odhodlaně čelíme problémům. Nic nezískáme tím, že utečeme od situací, které nám nevyhovují. „Je dobré, aby zdatný muž od svého mládí nosil jho,“ čteme v Nářcích 3:27.

Řekněme, že je někdy obtížné vycházet s rodiči nebo že jsou velmi přísní. Mac, kterému je nyní 47 let, měl otce, který mu po vyučování ukládal množství prací  doma. O letních prázdninách, kdy si ostatní mladí hráli, musel Mac pracovat. „Říkal jsem si, že to je nejhorší člověk na světě, protože nám nedovolí, abychom si hráli a abychom se bavili,“ říká Mac. „Často jsem si myslel: ‚Kdybych tak mohl odejít a mít svůj byt.‘ “ Dnes se však dívá Mac na věci docela jinak: „Ani nemohu dost ocenit, co pro mne tatínek udělal. Naučil mě tvrdě pracovat a snášet těžkosti. Musel jsem od té doby čelit daleko horším problémům, ale vím, jak se k nim postavit přímo.“

Svět iluzí

Jestliže však někdo žije doma, není to ještě žádná záruka, že dosáhne zralosti. Jeden mladý muž říká: „Když jsem žil doma s rodiči, žil jsem ve světě iluzí. Všechno za mne udělali.“ K dospívání patří i to, abychom se naučili starat se o sebe. Vynášet odpadky nebo si prát prádlo není samozřejmě tak příjemné jako přehrávat si oblíbené desky. Ale k čemu to povede, když se to nikdy nenaučíš? Může se z tebe stát bezmocný dospělý člověk, úplně závislý na rodičích nebo na jiných lidech.

Připravuješ se jako mladý muž nebo mladá žena na to, že budeš nakonec žít samostatně? Učíš se vařit, uklízet, žehlit, starat se o domácnost nebo si opravovat auto?

Hospodářská nezávislost

Mladí v bohatých zemích si často myslí, že je snadné získat peníze a ještě snadnější je utratit. Když mají zaměstnání na částečný úvazek, často utratí své peníze za stereo–zařízení nebo za módní oblečení. Ale takovou mládež čeká trpké vystřízlivění, až se odstěhují a budou žít samostatně. Horst, o němž jsme zde již mluvili, si vzpomíná: „Za měsíc (po tom, kdy jsem se odstěhoval) jsem měl prázdnou peněženku i spíž.“

Co kdyby ses naučil hospodařit s penězi, dokud jsi ještě doma? Tvoji rodiče v tom mají dlouholeté zkušenosti  a mohou ti pomoci, abys neupadl do různých léček. Kniha Vytržené kořeny naznačuje, nač bychom se jich mohli například ptát: ‚Kolik se platí měsíčně za elektřinu, topení, vodu a telefon? Jaké daně platíme? Jaké platíme nájemné?‘ Budeš možná překvapen, když zjistíš, že pracující mládež má často pro sebe více peněz než jejich rodiče. Máš-li tedy práci, nabídni, že budeš přispívat přiměřeným obnosem na udržování domácnosti.

Uč se, než odejdeš

Rozhodně nemusíš odejít z domova jen proto, abys dospěl. Ale dokud jsi doma, musíš tvrdě pracovat, abys získal dobrou soudnost a vyrovnanost. Nauč se také vycházet s druhými. Dokaž, že umíš přijímat kritiku, neúspěchy i zklamání. Pěstuj ‚laskavost, dobrotu, mírnost a sebeovládání‘. (Galaťanům 5:22, 23) To jsou pravé rysy dospělého křesťana, muže i ženy.

Dříve nebo později tě okolnosti, například manželství, stejně vyženou z rodičovského „hnízda“. Ale proč bys předtím pospíchal s odchodem? Mluv o tom se svými rodiči. Budou asi rádi, když zůstaneš doma, jestliže opravdu přispíváš k blahu rodiny. S jejich pomocí můžeš dále růst, učit se a dospívat doma.

Otázky k rozpravě

◻ Proč chtějí mnozí mladí odejít z domova?

◻ Proč nejsou mnozí mladí připraveni na takovou změnu?

◻ Proč je například nebezpečné předčasně odejít z domova?

◻ Co patří k problémům, s nimiž se setkávají ti, kteří utekli z domova?

◻ Jak je možné dosáhnout zralosti, i když budeš žít doma?

[Praporek na straně 57]

„Nikdy neodcházej z domova jen proto, že nemůžeš vyjít se svými rodiči. . . jak potom budeš umět vycházet s jinými lidmi?“

 [Rámeček na straně 60 a 61]

Je útěk řešením?

Každoročně utíká z domova asi milión dospívajících. Někteří utíkají z nesnesitelných situací, jako je špatné tělesné zacházení a sexuální zneužívání. Ale daleko častěji bývají podnětem k útěku hádky s rodiči například o tom, kdy mají být mladí doma, o známkách ve škole, o domácí práci a volbě kamarádů.

Názory a uvažování tvých rodičů jsou možná odlišné od tvých. Ale přemýšlel jsi někdy o tom, že mají tvoji rodiče před Bohem povinnost, aby tě vychovávali „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“? (Efezanům 6:4) A tak možná trvají na tom, abys s nimi chodil na náboženská shromáždění a účastnil se s nimi náboženské činnosti, nebo dokonce omezují tvé styky s jinými mladými. (1. Korinťanům 15:33) Máš snad proto utéci z domova? Také ty máš před Bohem povinnosti: „Cti svého otce a svou matku.“ — Efezanům 6:1–3.

Kromě toho se útěkem nic nevyřeší. „Útěkem si jen způsobíš další problémy,“ říká Amy, která utekla z domova ve čtrnácti letech. Margaret O. Hydeová říká ve své knize Můj přítel chce utéci (angl.): „Někteří z těch, kdo utekli, opravdu našli práci a postarali se o sebe. Ale většina žije hůře, než dokud byli doma.“ A časopis ’Teen poznamenává: „Dospívající nenajdou na ulici svobodu. Najdou tam jen jiné, kteří utekli podobně jako oni nebo byli vyhnáni z domova a žijí v opuštěných domech, kde je nikdo nechrání před násilníky a lupiči. Také nacházejí mnoho lidí, kteří se živí špinavým podnikáním, při němž využívají mladé lidi. Dospívající, kteří utekli z domova, jsou pro ně snadným cílem.“

Když Amy utekla z domova, našla si dvaadvacetiletého „přítele“, kterému musela platit za ubytování tak, že „měla pohlavní styky s ním a s jeho devíti přáteli“. Také „se opíjela a brala množství drog“. Jiná dívka, která se jmenuje Sandi, utekla z domova proto, že ji obtěžoval její nevlastní dědeček. Stala se prostitutkou, žila na ulici  a spala na lavičkách v parku nebo kde se dalo. To jsou typické příklady mladých lidí, kteří utekli z domova.

Ti, kteří utekli z domova, většinou neumějí dělat nic, čím by si mohli vydělávat peníze. Obvykle ani nemají doklady, které potřebují, aby je někdo mohl najmout k práci: rodný list, doklad o sociálním pojištění, trvalou adresu. „Musel jsem krást a žebrat,“ říká Luis, „ale hlavně krást, protože nikdo nikomu nic nedá.“ Asi 60 procent těch, kteří utekli z domova, jsou dívky. Mnohé z nich se živí prostitucí. Výrobci pornografií, překupníci s drogami a pasáci slídí na autobusových stanicích a hledají tam uprchlé mladé lidi, které by mohli využívat. Nabídnou vystrašeným mladým lidem přenocování a jídlo. Dokonce jim možná dají to, co jim doma scházelo — pocit, že jsou milováni.

Časem však začnou takoví „dobrodinci“ vyžadovat plat. A to může znamenat pracovat pro ně jako prostitutka, účastnit se s nimi sexuálních zvráceností nebo jim pózovat při výrobě pornografií. Nemůžeme se divit, že mnozí takoví uprchlíci utrpí těžké zranění nebo jsou nalezeni mrtví.

Je proto rozumné vynaložit veškeré úsilí — a to nejednou —, abyste mluvili se svými rodiči. Ať vědí, co cítíte a co se s vámi děje. (Viz kapitoly 2 a 3.) Pokud by ale šlo o tělesné nebo sexuální zneužívání, potom snad bude nutné získat pomoc mimo rodinu.

Ať se děje cokoli, mluv o tom, neutíkej z domova. I když život doma není ideální, pamatuj, že když utečeš, můžeš na tom být mnohem hůře.

[Obrázky na straně 59]

Doma se můžeš naučit domácím pracem, které budeš potřebovat, až budeš žít samostatně