Kapitola 2

Proč mi rodiče nerozumějí?

JE přirozené, že si lidé přejí, aby jim druzí rozuměli. A může tě velice skličovat, jestliže rodiče kritizují to, co máš rád nebo co považuješ za důležité, nebo se o to nezajímají.

Šestnáctiletý Robert má například pocit, že jeho otec nechápe, proč se mu líbí určitý druh hudby. „Jedině křičí a přikazuje: ‚Vypni to!‘ “ říká Robert. „A tak to vypnu a vypnu také svůj zájem o něj.“ Mnozí mladí se podobně citově stahují do svého soukromého světa, když se zdá, že jim rodiče nerozumějí. Při jednom velmi rozsáhlém průzkumu mezi mládeží připustilo 26 procent dotazovaných mladých lidí: „Zdržuji se doma co nejméně.“

V mnoha rodinách tedy vzniká ohromná trhlina nebo propast mezi mládeží a rodiči. Jak k tomu dochází?

„Síla“ proti „šedinám“

Přísloví 20:29 říká: „Krása mladíků [nebo mladých žen] je jejich síla.“ Tato „síla“ však může být příčinou nejrůznějších konfliktů mezi tebou a tvými rodiči. Přísloví pokračuje: „A nádhera starců jsou jejich šediny.“ Tvoji rodiče možná nemají doslova „šediny“, ale jsou starší a pravděpodobně se dívají na život jinak než ty. Uvědomují si, že ne všechno v životě končí dobře. Praktické životní zkušenosti možná zmírnily idealismus, který mívali v mládí. Zmoudřeli zkušenostmi —  jakoby ‚šedinami‘ — a snad právě proto nesdílejí tvé nadšení pro některé věci.

Mladík, který se jmenuje Jim, říká: „Moji rodiče (kteří vyrostli v době světové hospodářské krize) si myslí, že je nutné šetřit peníze na důležité věci. Ale já přece žiji teď . . . Chtěl bych hodně cestovat.“ Ano, mezi „sílou“ mladých lidí a „šedinami“ rodičů může vzniknout velká propast. V mnoha rodinách jsou proto roztrpčené spory ohledně takových otázek, jako je oblékání a účesy, chování k opačnému pohlaví, užívání drog a alkoholu, doba k vycházkám, okruh přátel a podíl na domácích pracech. Generační propast však může být překlenuta. Ale než budeš moci očekávat, že ti budou rodiče rozumět, musíš se pokusit rozumět ty jim.

Rodiče jsou také jen lidé

„Když jsem byl mladší, samozřejmě jsem si myslel, že je maminka ‚dokonalá‘ a že nemá žádnou ze slabostí nebo pocitů, které mám já,“ říká John. Potom se jeho rodiče rozvedli a matka se musela sama starat o sedm dětí. Johnova sestra April o tom vypráví: „Vzpomínám si, jak jsem ji vídala plakat, protože si nevěděla rady a nemohla všechno zvládnout. Tehdy jsem si uvědomila, že jsme se my, děti, nedívaly na věci správně. Nemohla vždycky udělat všechno v pravý čas a správně. Viděly jsme, že také ona má city a že je jen člověk.“

 Když si uvědomíš, že tvoji rodiče jsou jen lidé s pocity, jaké máš i ty, uděláš velký krok k tomu, abys jim porozuměl. Možná, že si například nejsou jisti, jestli se jim podaří správně tě vychovat. Nebo se může stát, že někdy reagují přehnaně, protože si uvědomují, jakému nebezpečí jsi vystaven a jakým pokušením musíš čelit v otázkách mravnosti. Sami také možná zápasí s tělesnými, finančními nebo citovými problémy. Například otec možná nemá rád svou práci, ale nikdy si nestěžuje. A tak když dítě řekne: „Ve škole se mi nelíbí,“ nereaguje možná soucitně, ale odpoví: „Co je s tebou? Vy děti to přece máte velmi lehké!“

Projevuj „osobní zájem“

Jak tedy můžeš zjistit, co cítí tvoji rodiče? Tak, že ‚nebudeš hledět s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních‘. (Filipanům 2:4) Zkus to zeptat se maminky, jaká byla, když dospívala. Jaké měla pocity a cíle? Časopis ’Teen píše: „Když si uvědomí, že se o ni zajímáš a že chápeš některé z jejích pocitů, bude se pravděpodobně i ona snažit lépe pochopit tebe.“ Totéž bude určitě platit o tvém otci.

Když vznikne nějaký problém, nesmíš si hned myslet, že jsou tvoji rodiče necitliví. Zeptej se sám sebe: ‚Necítili se snad rodiče dobře nebo neměli nějakou starost? Nezranil jsem je sám nějakým bezmyšlenkovitým jednáním nebo neuváženým slovem? Nebo mě prostě nepochopili?‘ (Přísloví 12:18) Pokusíme-li se vžít se do jejich situace, je to dobrý začátek, aby se mohla překlenout generační propast. A tak můžeš dál  pomáhat svým rodičům, aby pochopili tebe. Ale mnozí mladí jednají tak, že to je pro rodiče nesmírně těžké. Proč?

Dvojí život

Sedmnáctiletá Vickie vedla dvojí život tím, že se proti vůli rodičů tajně scházela se svým chlapcem. Byla přesvědčena, že by rodiče nepochopili, co cítí ke svému chlapci. Tak se přirozeně propast mezi nimi rozšiřovala. „Navzájem jsme si ztěžovali život,“ říká Vickie. „Nerada jsem se vracela domů.“ Rozhodla se, že se vdá, jen aby nemusela být doma.

Takový dvojí život vedou mnozí mladí — dělají věci, o nichž rodiče nevědí a které jim zakazují — a pak si naříkají, že je rodiče ‚nechápou‘! Vickii naštěstí pomohla jedna starší křesťanka, která jí řekla: „Vickie, zamysli se nad svými rodiči . . . Vychovali tě. Když nebudeš umět vycházet s nimi, jak budeš umět vycházet s někým, kdo je stejně starý jako ty a kdo ti neprokazuje lásku už celých sedmnáct let?“

Vickie se poctivě zamyslela sama nad sebou. Brzy si uvědomila, že mají její rodiče pravdu a že jsou scestné její vlastní pocity. Skončila se svou známostí a začala podnikat kroky, aby se zacelila trhlina mezi ní a rodiči. Pokud jsi skryl nějakou důležitou část svého života před svými rodiči, nebylo by načase, abys s nimi začal jednat čestně? — Viz oddíl „Jak to mám říci svým rodičům?“

Využij času a mluv s nimi

„To byla nejkrásnější doba, jakou jsem kdy strávil se svým tátou,“ řekl John po jednom výletu, který podnikl se svým otcem. „Ještě nikdy v životě jsem s ním nebyl šest hodin sám. Šest hodin tam a šest hodin zpátky. Žádné rádio v autě. Opravdu jsme si popovídali. Jako  kdybychom se navzájem objevili. Tak jsme se spřátelili.“ Co kdyby ses pokusil také si tak pěkně popovídat s tatínkem nebo s maminkou — a to pravidelně?

To ti také pomůže spřátelit se s jinými dospělými. Vickie si vzpomíná: „Vůbec jsem si s dospělými nerozuměla. Ale rozhodla jsem se být se svými rodiči, když byli oni s jinými dospělými. Během doby jsem se spřátelila s lidmi, kteří byli ve věku mých rodičů, a tak jsem získala větší rozhled. Snadněji jsem pak mohla rozmlouvat se svými rodiči. Ovzduší doma se neuvěřitelně zlepšilo.“

Když se budeš stýkat s lidmi, kteří během let získali moudrost, pomůže ti to také, abys neměl jednostranný, příliš omezený názor na život, což by se mohlo stát, kdyby ses stýkal jen se svými vrstevníky. — Přísloví 13:20.

Sděluj své pocity

„Má slova pocházejí ze srdce a mé rty upřímně vyjadřují poznání,“ řekl mladý Elihu. (Job 33:3, Svatá bible v dnešním jazyce, od Williama Becka) Mluvíš tak se svými rodiči, když se s nimi dohaduješ o takových věcech, jako je oblékání, doba vycházek nebo hudba?

Gregor měl dojem, že mu maminka vůbec nerozumí. Vyhýbal se rozhořčeným sporům tím, že byl co nejméně doma. Ale potom začal jednat podle rady některých křesťanských starších. Říká: „Začal jsem říkat mamince, jak se cítím. Řekl jsem jí, proč chci dělat určité věci, a přestal jsem předpokládat, že to ví. Často jsem si vyléval srdce a vysvětloval jsem jí, že nechci dělat nic špatně a jak špatně se cítím, když se mnou jedná jako s malým děckem. Potom začala chápat ona mě a postupně se všechno velmi zlepšilo.“

Snad také zjistíš, že když budeš ‚mluvit přímo ze srdce‘, může se vyřešit mnoho nedorozumění.

 Řešit neshody

To však neznamená, že se budou tvoji rodiče okamžitě dívat na věci tak jako ty. Musíš proto ovládat své city. „Hlupák, ten vypouští celého svého ducha, ale ten, kdo je moudrý, jej udržuje v klidu až do konce.“ (Přísloví 29:11) Klidně si pohovoř o kladných stránkách svého názoru. Drž se věci, a neargumentuj tím, že „to všichni ostatní dělají“.

Někdy ti rodiče něco zakáží. To neznamená, že tě nechápou. Chtějí prostě předejít nějakému neštěstí. „Maminka je na mě přísná,“ připouští jedna šestnáctiletá dívka. „Vadí mi, když mi říká, že něco nesmím dělat, nebo [že se musím] vrátit domů do určité hodiny. Ale někde hluboko v nitru cítím, že se o mne stará, . . . že na mne dává pozor.“

Vzájemné porozumění přináší do rodiny pocit bezpečí a vřelosti, a ten se nedá popsat slovy. Tak se domov stává útočištěm v dobách tísně. Ale všichni zúčastnění musí vynaložit skutečné úsilí.

Otázky k rozpravě

◻ Proč dochází často k rozporům mezi mladými lidmi a jejich rodiči?

◻ Jak bude ovlivněn tvůj názor na rodiče tím, že jim lépe porozumíš?

◻ Jak můžeš lépe porozumět svým rodičům?

◻ Proč se dvojím životem prohlubuje rozkol mezi tebou a tvými rodiči?

◻ Proč je lepší mluvit s rodiči, když máš nějaké vážné problémy? Jak při tom můžeš postupovat?

◻ Co můžeš dělat, aby ti rodiče lépe rozuměli?

[Praporek na straně 22]

„Když si [tvá matka] uvědomí, že se o ni zajímáš a že chápeš některé z jejích pocitů, bude se pravděpodobně i ona snažit lépe pochopit tebe.“ — Časopis ’Teen.

 [Rámeček a obrázek na straně 20 a 21]

Jak to mám říci svým rodičům?

Přiznat se rodičům k nějaké chybě není nic příjemného. Mladý Vince říká: „Vždycky jsem měl pocit, že mi rodiče velmi důvěřují, a proto mi připadalo obtížné začít s nimi o tom mluvit, protože jsem je nechtěl zranit.“

Mladí, kteří se pokoušejí zakrývat nějaké chyby, trpí často výčitkami zraněného svědomí. (Římanům 2:15) Jejich provinění se může stát „těžkým nákladem“, který je pro ně příliš závažný, a nemohou ho unést. (Žalm 38:4; 38:5, KB) Téměř nevyhnutelně jsou pak nuceni své rodiče obelhávat, a tím se dopouštějí další špatnosti. Tak se rozruší jejich vztah k Bohu.

Bible říká: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, kdo je vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.“ (Přísloví 28:13) Devatenáctiletá Betty o tom říká: „Jehova stejně všechno vidí.“

Jde-li přitom o vážné provinění, pros Jehovu o odpuštění a v modlitbě mu vyznej, čeho ses dopustil. (Žalm 62:8; 62:9, KB) Pak o tom řekni svým rodičům. (Přísloví 23:26) Mají životní zkušenosti a často ti mohou pomoci překonat chyby a už je neopakovat. „Opravdu ti může pomoci, když o tom budeš mluvit,“ říká osmnáctiletý Chris. „Pak pocítíš úlevu, že ses toho zbavil.“ Otázka je, jak to řekneš rodičům?

Bible se zmiňuje o ‚slovu proneseném v pravý čas‘. (Přísloví 25:11; srovnej Kazatele 3:1, 7.) Kdy by mohla být ta pravá chvíle? Chris pokračuje: „Čekám až do večeře a pak řeknu tatínkovi, že s ním musím mluvit.“ Syn jedné matky, která ho vychovává sama, to zkoušel v jiné době: „Obvykle jsem mluvil s maminkou, než jsme šli spát. Byla v té době klidnější. Když přišla domů z práce, byla úplně vyčerpaná.“

Snad bys mohl říci: „Maminko a tatínku, něco mě trápí.“ A co když se zdá, že na tebe rodiče nemají čas? Mohl bys říci: „Vím, že máte moc práce, ale něco mě opravdu trápí. Mohli bychom si o tom popovídat?“ Pak by ses mohl zeptat:  „Udělali jste někdy něco, o čem byste se styděli mluvit?“

Nyní přichází to nejtěžší: říci rodičům o tom, co se stalo. Buď pokorný a ‚mluv pravdu‘. Nesnaž se zlehčovat vážnost své chyby a nezatajuj také žádné nepříjemné podrobnosti. (Efezanům 4:25; srovnej Lukáše 15:21.) Mluv tak, aby ti rodiče rozuměli, a nepoužívej výrazů, jejichž význam znají jen mladí.

Je samozřejmé, že se to nejdříve rodičů dotkne a pocítí zklamání. Nesmí tě překvapit ani pobouřit, když tě zaplaví přívalem vzrušených slov. Kdybys předtím dbal jejich varování, pravděpodobně by ses do této situace nedostal. Proto zůstaň klidný. (Přísloví 17:27) Naslouchej svým rodičům a odpovídej na jejich otázky, bez ohledu na to, jak je vyjadřují.

Jistě na ně hluboce zapůsobí to, že se upřímně snažíš věci napravit. (Srovnej 2. Korinťanům 7:11.) Počítej však s tím, že budeš muset přijmout zasloužené ukázňování. „Žádné ukázňování se ovšem v přítomnosti nezdá radostné, ale zarmucující; a přece těm, kteří jím byli cvičeni, přináší potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ (Hebrejcům 12:11) Také si vzpomeň, že to nebude naposledy, kdy budeš potřebovat pomoc a zralou radu svých rodičů. Proto si zvykni svěřovat se jim s malými problémy, aby ses jim pak nebál říci, co máš na srdci, když přijdou nějaké velké problémy.

[Obrázek]

Vyber si vhodnou dobu, kdy budou rodiče přístupnější