Kapitola 6

Proč tak těžko vycházím se svým bratrem a sestrou?

SOUPEŘENÍ mezi sourozenci začíná již u Kaina a Abela. To neznamená, že svého sourozence nenávidíš. Jeden mladý člověk připouští: „Někde hluboko ve svém nitru, v podvědomí, cítím, že mám svého bratra rád. Nějakým způsobem určitě ano.“

Proč ve vztazích mezi sourozenci tak často doutná pod povrchem nepřátelství? Spisovatelka Harriet Websterová cituje rodinnou lékařku Claudii Schweitzerovou: „Každá rodina má určité množství prostředků, citových a hmotných.“ H. Websterová dodává: „Když se spolu sourozenci přou, obvykle zápasí o tyto prostředky, ať již je to láska rodičů nebo peníze nebo oblečení.“ Například Kamila a jejích pět sourozenců mají společně tři místnosti. „Chtěla bych být někdy sama,“ říká Kamila, „a nejraději bych je vyhnala, ale oni se nedají.“

Třenice často vznikají kolem výsad a rozdělení domácích povinností. Starší děti možná nechtějí, aby se od nich čekalo, že budou dělat většinu domácích prací. Mladší děti se zase vzpírají proti tomu, že jim starší sourozenci rozkazují, nebo žárlí, když starší sourozenci dostanou nějaké žádoucí přednosti. „Moje sestra smí chodit do autoškoly a já nesmím,“ naříká jedna dorůstající dívka z Anglie. „Mám jí to za zlé a snažím se jí znepříjemňovat život.“

Někdy jsou rozpory mezi sourozenci prostě následkem střetu osobností. Sedmnáctiletá Diana říká o svých sourozencích: „Když se navzájem vidíme každý den  a pořád. . . a když člověk vidí, jak jeden a tentýž člověk dělá každý den totéž, co druhého zlobí — to jde prostě na nervy.“ André k tomu dodává: „Doma člověk ukáže, jaký skutečně je.“ Je smutné, že když člověk ‚ukazuje, jaký skutečně je‘, znamená to často, že neprojevuje zdvořilost ani laskavost ani taktnost.

Když rodiče dávají jednomu z dětí přednost („Ty jsi maminčin miláček!“), je to další příčina svárů mezi sourozenci. Profesor psychologie Lee Salk vysvětluje: „Není možné, aby rodiče milovali všechny své děti naprosto stejně, protože jsou to různé lidské bytosti a nutně v nás [rodičích] vyvolávají různé reakce.“ Tak to bylo i v biblických dobách. Patriarcha Jákob (Izrael) „miloval Josefa více než všechny své ostatní syny“. (1. Mojžíšova 37:3) A bratři na Josefa rozhořčeně žárlili.

Hasit oheň

„Kde není dříví, hasne oheň.“ To je řečeno v Přísloví 26:20. Rozšíření lesního požáru se často zabrání tím, že se vytvoří lesní průseky. Když pak požár opravdu začne, obvykle se rozšíří jen k takovému místu, a pak uhasne. Stejné jsou způsoby, jak zabránit — nebo alespoň omezit — sváry. Jedna možnost je o věci mluvit a učinit ústupky, dříve než vzplane hádka.

Je například problém v tom, že máte málo soukromí? Jestliže ano, pak si někdy spolu sedněte v době, kdy je mezi vámi pokojné ovzduší, a vypracujte si plán. („Já budu mít pokoj pro sebe v těchto dnech/v této době, a ty  zase v této době.“) Ať potom při této úmluvě „vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne“. (Matouš 5:37) Když je z nějakých důvodů nutná změna, dej o tom svému sourozenci vědět předem a nestav ho bez upozornění před hotovou věc.

Máte nějaké spory o vlastnická práva? Jedna dospívající dívka si naříká: „Má nevlastní sestra stále používá moje věci, a neptá se mě o dovolení. Dokonce užívá můj make-up a ještě je tak drzá, že mi vytýká, že jsem nekoupila ten správný druh.“ Nakonec mohou mezi vámi rozhodnout vaši rodiče. Ale ještě lepší je, když se v nějaké klidné chvíli posadíš se svým bratrem nebo sestrou. Místo abyste se dohadovali o svých osobních „právech“, buďte „připraveni dělit se“. (1. Timoteovi 6:18) Snaž se souhlasit s některými pravidly ohledně půjčování, a k tomu může patřit, že se vždy předem zeptáš. Je-li to nutné, udělejte mezi sebou ústupky. Tak můžete pozorovat, jak ‚oheň zhasne‘, ještě než se rozhoří.

Ale co když má tvůj sourozenec takovou povahu, že se s ním prostě špatně snášíš? Druhého člověka sotva změníš. Naučte se proto ‚navzájem se snášet v lásce‘. (Efezanům 4:2) Nezveličuj chyby a nedostatky svého sourozence, ale místo toho uplatni křesťanskou lásku, která „přikrývá množství hříchů“. (1. Petra 4:8) Místo abyste byli drsní nebo nelaskaví, odložte „zlobu, hněv, špatnost, utrhačnou řeč“ a „ať je vaše řeč vždy líbezná“. — Kolosanům 3:8; 4:6.

„To je nespravedlivé!“

„Má sestra dostane všechno, co chce,“ naříká si jedna dívka. „Ale já vyjdu vždycky úplně naprázdno.“ Je ti to  povědomé? Ale povšimni si dvou absolutních výrazů — „všechno“ a „úplně“. Je to opravdu tak zlé? Sotva. A i kdyby to tak bylo, dá se očekávat, že se bude s dvěma různými osobami jednat úplně stejně? Jistě ne! Tvoji rodiče prostě reagují na vaše osobní potřeby a na vaši povahu.

Ale není to nespravedlivé, když dávají rodiče jednomu dítěti přednost? To nemusí být nutně nespravedlivé. Vzpomeň si, že Jákob dával přednost svému synovi Josefovi. Proč? Josef byl syn Jákobovy milované manželky Ráchel, která zemřela. Není tedy pochopitelné, že Jákob cítil mimořádně silné pouto k tomuto synovi? Ale Jákobova láska k Josefovi nevytlačila jeho náklonnost k ostatním synům. Projevoval opravdovou starost o jejich blaho. (1. Mojžíšova 37:13, 14) Žárlili na Josefa bezdůvodně.

Tvoji rodiče mohou být také přitahováni k tvému bratrovi nebo k tvé sestře snad proto, že mají společné zájmy, nějaké podobné rysy osobnosti nebo z nějakých jiných důvodů. To však neznamená, že nemilují tebe. Když se zlobíš nebo jsi  žárlivý, uvědom si, že nad tebou zvítězilo tvé nedokonalé srdce. Pracuj na tom, abys takové pocity překonal. Pokud je postaráno o tvé potřeby, proč by ses znepokojoval, jestliže se ti zdá, že je tvému sourozenci věnována větší pozornost?

Sourozenci — požehnání

Někdy se to může zdát sotva uvěřitelné — zejména když ti jdou na nervy. Ale dívka Diana nám říká: „Je to pěkné mít bratry a sestry.“ Má jich sedm. „Stále je někdo, s kým si člověk může popovídat a s kým může sdílet své zájmy.“

 Anne–Marie a její bratr André dodávají: „Sice můžeme chodit ven se svými přáteli, ale bratry a sestry máme pořád. Jsou tu stále, když si chceme hrát nějakou hru nebo sportovat nebo chceme jít do parku.“ Donna si uvědomuje ještě další praktickou výhodu: „Domácí práce si můžeme rozdělit.“ Jiní říkají, že jsou pro ně sourozenci jako „mimořádní rádci a posluchači“ a jako někdo, kdo jim „rozumí“.

Později v životě budeš mít s jinými lidmi úplně stejné problémy, jaké máš dnes se svým bratrem nebo se svou sestrou. Žárlivost, vlastnická práva, nespravedlivé jednání, nedostatek soukromí, sobectví, rozdílné osobnosti — takové problémy patří k životu. Když se naučíš vycházet se svými sourozenci, bude to dobrá průprava v oblasti lidských vztahů.

Sedmnáctiletý André vyjadřuje ve své odpovědi myšlenku, která je uvedena v 1. Jana 4:20. Říká: „Když neumíme vycházet s lidmi, které vidíme, jak můžeme vycházet s Jehovou, kterého nevidíme?“ Mezi sourozenci vzniknou čas od času neshody, ale můžeš se naučit dělit se, pěstovat výměnu myšlenek a činit ústupky. K čemu povede takové úsilí? Nakonec možná zjistíš, že vůbec není špatné mít sourozence.

Otázky k rozpravě

◻ Proč dochází často mezi sourozenci ke střetům?

◻ Jak můžeš zabránit tomu, abyste se nehádali o soukromí nebo o vlastnická práva?

◻ Proč dávají někdy rodiče přednost jednomu dítěti? Myslíš si, že to je nespravedlivé?

◻ Má jedináček nějaké nevýhody?

◻ Jaké výhody má ten, kdo má sourozence?

[Praporek na straně 52]

„Není možné, aby rodiče milovali vždy své děti naprosto stejně, protože jsou to různé lidské bytosti.“ — Profesor psychologie Lee Salk.

[Rámeček na straně 54]

‚Jsem jedináček‘

Pokud jsi v takové situaci, nemusíš to nutně cítit jako nevýhodu. Například když jiní mají často problémy jak vycházet se svými sourozenci, ty si můžeš své blízké přátele sám vyhledat (samozřejmě se souhlasem svých rodičů). Můžeš mít také více času ke studiu, uvažování nebo k tomu, abys v některých směrech prohloubil svou zručnost nebo své nadání. — Viz kapitolu 14 o osamělosti.

Tomáš poukazuje na další výhodu: „Byl jsem jedináček a rodiče mi věnovali celou svou pozornost.“ Příliš mnoho pozornosti ze strany rodičů může ovšem vést k tomu, že se dítě stane sobeckým. Jestliže jsou však rodiče vyrovnaní, může ti jejich pozornost pomoci, abys rychleji vyspěl a cítil se mezi dospělými dobře.

Protože však nemáš bratry ani sestry, s nimiž by ses dělil o věci, jsi v nebezpečí, že se staneš sobeckým. Ježíš dal radu: „Zvykněte si dávat.“ (Lukáš 6:38) Snaž se dělit se o věci s přáteli a příbuznými. Cvič se v tom, abys uměl vidět, co druzí potřebují, a abys jim uměl podle potřeby nabídnout pomoc. Lidé budou na takovou štědrost dobře reagovat. A pravděpodobně zjistíš, že vůbec nejsi osamělý, i když jsi jediným dítětem.

[Obrázek na straně 53]

Často je mi líto, že nemám žádnou sestru; ale přece jen mám nějaké výhody