Kapitola 12

Proč nejsem sám se sebou spokojen?

„VŮBEC se necítím dobře,“ naříká si Louise. Stává se ti to také někdy, že si jdeš sám na nervy?

Každý rozhodně potřebuje určitou míru sebeúcty. Říká se, že sebeúcta „dodává lidské existenci důstojnost“. Bible také říká: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 19:19) A nemáš-li rád sám sebe, nebudeš mít pravděpodobně rád ani druhé.

„Nic se mi nedaří!“

Proč asi máš takové negativní pocity sám vůči sobě? Mezi jiným tě možná skličují tvé nedostatky. Dospíváš a často nastává období nešikovnosti, kdy denně dochází k trapným okamžikům, když ti věci padají z ruky nebo do nich vrážíš. A nemáš také ještě tolik zkušeností jako dospělí, takže se neumíš rychle vzpamatovat ze zklamání. A protože tvá „vnímavost“ ještě nebyla „používáním“ dostatečně vycvičena, tvá rozhodnutí možná nejsou vždy nejmoudřejší. (Hebrejcům 5:14) Někdy máš asi pocit, že se ti vůbec nic nedaří.

Další příčinou nedostatečné sebeúcty může být to, že nesplňuješ očekávání svých rodičů. „Když dostanu ve škole ‚jedna minus‘,“ říká jeden chlapec, „vyptávají se mne doma, proč jsem nedostal ‚jedničku‘ a říkají mi, že jsem je zklamal.“ Rodiče mají samozřejmě pocit, že musejí povzbuzovat děti, aby se  snažily co nejvíce. A když nesplníš to, co od tebe rozumně očekávají, určitě ti k tomu něco řeknou. Bible radí: „Naslouchej, můj synu, kázni od svého otce a neopouštěj zákon své matky.“ (Přísloví 1:8, 9) Místo, aby ses cítil sklíčen, postav se ke kritice pozitivně a pouč se z ní.

Ale co když tě tvoji rodiče s někým nespravedlivě srovnávají? („Proč nemůžeš být jako tvůj starší bratr, Pavel? Má stále vyznamenání.“) Taková srovnávání se sice mohou v první chvíli zdát bolestná, ale často poukazují i na něco dobrého. Tvoji rodiče prostě chtějí, aby ses vynasnažil ze všech sil. A máš-li dojem, že jsou k tobě příliš přísní, prostě si s nimi o tom v klidu promluv.

Podpořit sebeúctu

Jak můžeš podpořit pokleslou sebeúctu? V první řadě se poctivě zamysli nad svými klady a zápory. Zjistíš, že mnohé z tvých „záporů“ jsou celkem bezvýznamné. A co závažnější slabosti, jako je například popudlivost nebo sobectví? Svědomitě tyto slabosti potírej a tvá sebeúcta jistě vzroste.

Nezavírej kromě toho oči před tím, že máš i kladné vlastnosti. Myslíš si možná, že když umíš vařit nebo umíš vyměnit pneumatiku, není to nic důležitého. Ale hladový člověk nebo motorista, který se nemůže hnout z místa, bude obdivovat, že to umíš. Uvědom si také, jaké máš  dobré stránky. Jsi ochoten se učit? Jsi trpělivý, soucitný, štědrý, laskavý? Tyto vlastnosti daleko vyváží tvé malé nedostatky.

Může ti také pomoci, když budeš uvažovat o těchto podnětech:

Stanov si realistické cíle: Pokud stále saháš po hvězdách, můžeš prožívat trpká zklamání. Určuj si cíle, které jsou dosažitelné. Co kdyby ses něco naučil, například psát na stroji? Nauč se hrát na nějaký hudební nástroj nebo mluvit cizím jazykem. Zlepšuj nebo rozšiřuj svou schopnost číst. Sebeúcta je užitečný vedlejší účinek toho, co jsme dosáhli.

Dělej dobrou práci: Když svou práci odbýváš, nebudeš sám se sebou spokojen. Bůh měl radost ze svého stvořitelského díla a když dokončil jednotlivé stvořitelské epochy, prohlásil, že jsou „dobré“. (1. Mojžíšova 1:3–31) Také ty můžeš mít radost z jakékoli práce, kterou děláš doma nebo ve škole, když ji děláš dobře a svědomitě. — Viz Přísloví 22:29.

Dělej něco pro druhé: Sebeúctu nezískáme, když se stále necháváme obsluhovat. Ježíš řekl, že „kdokoli se chce stát velkým. . . , bude. . . služebníkem“ neboli otrokem druhých. — Marek 10:43–45.

Například sedmnáctiletá Kim věnovala každý měsíc o letních prázdninách 60 hodin, aby pomáhala druhým poznat biblické pravdy. Říká: „Přiblížilo mě to k Jehovovi. Pomohlo mi to také získat skutečnou lásku k lidem.“ Tato šťastná mladá žena pravděpodobně netrpí nedostatkem sebeúcty.

Opatrně si vybírej přátele: „Mám velmi málo sebedůvěry,“ řekla sedmnáctiletá Barbara. „Když jsem s lidmi, kteří mi důvěřují, vykonám dobrou práci. Když jsem s těmi, kteří se mnou zacházejí jako s kouskem inventáře, nic se mi nedaří.“

 Lidé, kteří jsou domýšliví nebo urážejí druhé, mohou v někom jiném skutečně vyvolat pocit méněcennosti. Vybírej si proto přátele, kteří mají zájem o tvé blaho a kteří tě posílí. — Přísloví 13:20.

Učiň Boha svým nejdůvěrnějším přítelem: „Jehova je můj skalní útes a má pevnost,“ prohlásil žalmista David. (Žalm 18:2) Nespoléhal se na své schopnosti, ale na své důvěrné přátelství s Jehovou. Když na něj později dolehlo neštěstí, neztratil vnitřní klid, i když byl tvrdě kritizován. (2. Samuelova 16:7, 10) Také ty se můžeš ‚přiblížit k Bohu‘ a tak se ‚chlubit‘ nikoli sám sebou, ale „v Jehovovi“. — Jakub 2:21–23; 4:8; 1. Korinťanům 1:31.

Slepá ulička

Jeden autor napsal: „Mladý člověk, který má slabou osobnost a malou sebeúctu, se někdy snaží něco předstírat a působit na svět klamným dojmem.“ Různé role, které hraje, jsou dobře známé: „tvrdý chlap“, promiskuitní playboy nebo odpudivě vystrojený punk. Ale takoví mladí lidé za svou vnější fasádou zápolí s komplexem méněcennosti. — Přísloví 14:13.

Podívej se například na ty, kteří vyhledávají náhodné sexuální styky, „aby zahnali pocity deprese, aby si zvýšili sebevědomí [pocitem, že jsou žádoucí], aby získali důvěrný vztah, a když dojde k těhotenství, aby byli  milováni a bezvýhradně uznáváni jinou lidskou bytostí — děckem“. (Vyrovnat se s pubertální depresí, angl.) Jedna mladá žena, která vystřízlivěla ze svých iluzí, napsala: „Hledala jsem útěchu v intimních stycích, místo abych se pokusila vytvořit si pevný vztah ke svému stvořiteli. To jediné, čeho jsem dosáhla, byl pocit prázdnoty, osamělosti a ještě větší deprese.“ Dej proto pozor, aby ses nedostal do takové slepé uličky.

Varování

Je zajímavé, že nás Bible často varuje, abychom si o sobě nemysleli příliš mnoho. Proč? Zřejmě proto, že většinou míváme sklon své snahy o získání sebedůvěry přehánět. Mnozí se stanou sobeckými a příliš své znalosti a schopnosti zdůrazňují. Někteří se vyvyšují tím, že druhé snižují.

V prvním století bylo v křesťanském sboru v Římě silné soupeření mezi Židy a pohany (Nežidy). Apoštol Pavel proto připomněl pohanům, že byli „naroubováni“ do postavení Boží přízně jedině na základě Boží „laskavosti“. (Římanům 11:17–36) Také samospravedliví Židé museli připustit, že jsou nedokonalí. „Vždyť všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy,“ řekl Pavel. — Římanům 3:23.

 Pavel je nezbavoval sebeúcty, ale řekl: „Prostřednictvím nezasloužené laskavosti, jež mi byla dána, říkám totiž každému. . . , aby si o sobě nemyslel více, než je třeba.“ (Římanům 12:3) Je sice „třeba“, abychom měli určitou míru sebeúcty, ale neměli bychom v tom směru nic přehánět.

Dr. Allan Fromme o tom říká: „Člověk, který má vyváženou představu sám o sobě, není těžkomyslný, ale nemusí také být šíleně šťastný. . . Není pesimistický, ale není také bezmezně optimistický. Není nerozumně odvážný, ale není ani bez určitých obav. . . Uvědomuje si, že není tím nejúspěšnějším člověkem všech dob, ale že také není trvale neúspěšný.“

Buď tedy skromný: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ (Jakub 4:6) Buď si vědom svých dobrých stránek, ale nepřehlížej své chyby. Raději na nich pracuj. Přesto budeš mít čas od času sám o sobě pochybnosti. Rozhodně nemusíš pochybovat o své vlastní ceně nebo o tom, že se Bůh o tebe stará. Jestliže totiž „někdo miluje Boha, takový je mu znám“. — 1. Korinťanům 8:3.

Otázky k rozpravě

◻ Proč se někteří mladí staví sami k sobě negativně? Můžeš se vžít do jejich pocitů?

◻ Jak by ses měl stavět k požadavkům svých rodičů?

◻ Jak je možné posílit svou sebeúctu?

◻ Jak se někteří dostanou při hledání sebeúcty do slepé uličky?

◻ Proč musíš dávat pozor, aby sis o sobě nemyslel příliš mnoho?

[Praporek na straně 98]

Říká se, že sebeúcta „dodává lidské existenci důstojnost“

[Obrázek na straně 99]

Cítíš se sklíčený a méněcenný? Existuje východisko

[Obrázek na straně 101]

Chvástáním a vychloubáním není možné si zvýšit sebevědomí

[Obrázek na straně 102]

Máš někdy dojem, že se ti nic nedaří?