Kapitola 9

Jak mohu vzdorovat nátlaku party?

KAREN byla ve čtrnácti letech silně závislá na drogách a pravidelně pěstovala pohlavní styky. Jim byl v sedmnácti letech notorickým alkoholikem a žil nemravným životem. Oba připouštějí, že se jim takový život ani takové jednání ve skutečnosti nelíbí. Proč tedy dělali takové věci? Pod nátlakem party!

„Všichni, se kterými jsem se stýkala, dělali takové věci, a velmi to na mne zapůsobilo,“ vypráví Karen. Jim s tím souhlasí: „Nechtěl jsem přijít o své přátele tím, že bych jednal jinak.“

Proč se mladí lidé řídí podle svých vrstevníků

Když mladí dorůstají, slábne u některých vliv jejich rodičů a sílí u nich přání, aby byli oblíbení a aby je jejich vrstevníci uznávali. Jiní si prostě myslí, že potřebují mluvit s někým, kdo jim „rozumí“ nebo kdo jim dá pocítit, že jsou milovaní a že je někdo potřebuje. Když v rodině chybí taková výměna myšlenek — a to se stává často — hledají ji mezi svými vrstevníky. Často se také stává, že jsou někteří zranitelní a snadno podlehnou vlivu vrstevníků, protože sami mají nedostatek sebedůvěry a cítí se nejistí.

Vliv vrstevníků nemusí být vždy špatný. Jedno přísloví říká: „Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden muž obličej druhého.“ (Přísloví 27:17) Stejně jako je možné železným nožem nabrousit tupý okraj jiného nože, může styk s jinými mladými ‚vybrousit‘ tvou osobnost a může z tebe učinit lepší osobu — jestliže mají tito vrstevníci zralé, zdravé názory.

 Je však smutné, že až příliš často schází mladým zralost — rozumová i duchovní. Názory a postoje mnohých mladých jsou nezdravé, nespolehlivé a lehkomyslné. Když tedy mladý člověk bezvýhradně podlehne nadvládě vrstevníků, je to, jako když slepý vede slepého. (Srovnej Matouše 15:14.) Následky mohou být katastrofální.

I když tě snad tvoji vrstevníci nenutí k vyloženě špatnému jednání, přece může být jejich vliv tíživý. „Je pro nás hrozně důležité, aby nás ostatní mladí uznávali,“ řekla Debbie. „Děsila jsem se představy, že bych byla neoblíbená, protože bych neměla nikoho, kdo by mě pozval na nějakou zábavu. Bála jsem se, že se ocitnu v izolaci.“ A tak se Debbie ze všech sil snažila, aby ji její vrstevníci uznávali.

Jsem pod jejich vlivem?

Začal ses také oblékat, nebo jsi začal mluvit a jednat tak, abys mezi ně zapadl? Sedmnáctiletá Susie říká: „Nikdo z mladých tě vlastně nemůže přinutit, abys dělal něco, co nechceš.“ To je pravda, ale nátlak party může být tak nenápadný, že si možná ani neuvědomíš, jak to na tebe působí. Vzpomeň si například, co se stalo apoštolu Petrovi. Petr byl odvážný muž se silným přesvědčením a byl jedním ze sloupů křesťanství. Bůh mu zjevil, že Boží přízeň mohou získat lidé ze všech národů a ras. Petr tedy pomohl prvním nežidovským věřícím, aby se stali křesťany. — Skutky 10:28.

Ale uplynul nějaký čas a Petr se ocitl v Antiochii, v městě, kde se mnoho Nežidů stalo křesťany. Petr se s těmito věřícími z pohanů bez zábran stýkal. Jednoho dne přijeli do Antiochie na návštěvu někteří židovští křesťané z Jeruzaléma,  kteří ještě měli nějaké předsudky proti Nežidům. Jak se bude nyní Petr chovat mezi svými židovskými soukmenovci?

Petr se oddělil od křesťanů, kteří pocházeli z pohanů, a nechtěl s nimi ani jíst. Proč? Zřejmě se bál, aby neurazil své soukmenovce. Možná, že si řekl: ‚Jen se jim trochu přizpůsobím, dokud jsou zde, a až odejdou, budu zase jíst s křesťany z pohanů. Proč bych si měl pro takovou maličkost poškodit své vztahy s nimi?‘ Petr tedy něco předstíral — a zavrhl přitom své vlastní zásady, když dělal něco, čemu ve skutečnosti nevěřil. (Galaťanům 2:11–14) Je tedy zřejmé, že nikdo není imunní proti nátlaku nějaké skupiny.

Jak bych reagoval já?

Snadno se sice řekne, že je nám jedno, co si o nás myslí druzí, ale držet se toho, když jsme vystaveni tlaku nějaké  skupiny, není vůbec jednoduché. Jak bys například jednal v těchto situacích?

Jeden z tvých spolužáků ti nabídne v přítomnosti ostatních cigaretu. Víš, že kouření je nesprávné. Ale všichni napjatě čekají, co uděláš. . .

Děvčata se spolu ve škole baví o pohlavních stycích se svými kamarády. Jedna z dívek ti řekne: „Cožpak ty jsi stále ještě panna?“

Chtěla bys nosit podobné šaty, jako všechny ostatní dívky, ale maminka ti říká, že jsou příliš krátké. V šatech, které by na tobě chtěla vidět, se cítíš jako šestiletá. Tvoje spolužačky si z tebe dělají legraci. Jedna dívka se zeptá: „Proč si neušetříš peníze, které máš na jídlo, a nekoupíš si něco hezkého? Maminka přece o tom nemusí vědět. Školní šaty si schovej ve skříňce.“

Je lehké čelit takovým situacím? V žádném případě, ale budeš-li se bát říci „ne“ svým vrstevníkům, budeš mít nakonec negativní postoj sám k sobě, ke svým měřítkům i ke svým rodičům. Jak můžeš získat sílu, abys mohl odolávat nátlaku party?

 „Schopnost přemýšlet“

Patnáctiletá Robin začala kouřit, ne protože by chtěla, ale protože kouřili všichni. Vzpomíná si: „Později jsem si začala říkat: ‚Mně se to vlastně nelíbí. Proč to dělám?‘ A tak jsem přestala.“ Začala samostatně přemýšlet a podařilo se jí vzepřít se svým vrstevníkům.

Bible tedy správně vybízí mladé, aby rozvíjeli „poznání a schopnost přemýšlet“. (Přísloví 1:1–5) Kdo má schopnost přemýšlet, nemusí hledat vedení u nezkušených vrstevníků. Takový člověk se ovšem nestane domýšlivým a nebude přehlížet názory druhých. (Přísloví 14:16) Je ochoten ‚naslouchat radě a přijímat kázeň‘, aby „zmoudřel“. — Přísloví 19:20.

Ale nebuď překvapen, kdyby ses druhým nelíbil nebo kdyby se ti vysmívali za to, že užíváš svou schopnost přemýšlet. „Muž [nebo žena] se schopnostmi přemýšlet je nenáviděn,“ říká Přísloví 14:17. Kdo má však ve skutečnosti více síly, ti, kteří podléhají svým vášním a emocím, nebo ti, kteří umějí odmítnout nesprávné žádosti? (Srovnej Přísloví 16:32.) Kam v životě směřují ti, kteří se ti vysmívají? Chtěl bys, aby tvůj život skončil také tam? Nemohlo by se stát, že na tebe takoví lidé jen žárlí a posměchem zakrývají svou vlastní nejistotu?

 Uniknout léčce

„Chvět se před lidmi, to klade léčku,“ říká Přísloví 29:25. V biblických dobách se mohlo do léčky okamžitě chytit nic netušící zvíře, které chňaplo po návnadě. Dnes může sloužit jako návnada přání být uznáván vrstevníky. Může tě vlákat do pasti a porušíš božské zásady. Jak tedy můžeš uniknout — nebo vyhnout se — léčce v podobě strachu z lidí?

V první řadě si dobře vybírej přátele. (Přísloví 13:20) Pěstuj společenství s těmi, kteří mají křesťanské názory na hodnoty a měřítka. Je pravda, že se tím omezuje okruh tvých přátelství. Jedna mladá dívka o tom řekla: „Když si moji spolužáci všimli, že mám jiné názory na drogy a na sex než oni, brzy mě nechali. Přestal sice nátlak, abych se jim přizpůsobila, ale cítila jsem se trochu osamocená.“ Je však lépe trpět trochu osamělostí, než se nechat vlivem party vláčet duchovně i morálně. Společenství v rodinném kruhu a v křesťanském shromáždění může pomoci vyplnit vakuum osamělosti.

Budeš-li naslouchat svým rodičům, také ti to pomůže odolávat nátlaku party. (Přísloví 23:22) Rodiče se pravděpodobně usilovně snaží vštěpovat ti správné hodnoty. Jedna mladá dívka řekla: „Moji rodiče na mne byli přísní. Někdy se mi to nelíbilo, ale jsem ráda, že byli energičtí a dávali pozor na to, s kým se stýkám.“ Rodiče jí pomáhali, a ona se proto nepodvolila tlaku, aby užívala drogy a pěstovala pohlavní styky.

Beth Winshipová, která pracuje v poradně pro dospívající mládež, říká: „Dospívající, kteří v něčem vynikají, mají právem pocit větší jistoty. K tomu, aby měli sebedůvěru, nepotřebují uznání party.“ Co kdyby ses tedy snažil získat zručnost a dobré znalosti ve všem, co děláš ve škole a doma? Mladí svědkové Jehovovi se především snaží, aby byli ‚dělníky, kteří nemají čím být zahanbeni  a správně zacházejí se slovem pravdy‘ ve své křesťanské kazatelské službě. — 2. Timoteovi 2:15.

Po varování před ‚léčkou‘ v podobě strachu z lidí pokračuje Přísloví 29:25: „Kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn.“ Dobrý vztah k Bohu ti může jistě poskytnout více síly než co jiného, abys mohl odolávat svým vrstevníkům. Například Debbie, o níž byla zmínka na začátku, šla nějaký čas za partou, hodně pila a brala drogy. Ale pak začala vážně studovat Bibli a začala důvěřovat v Jehovu. K čemu to vedlo? „Rozhodla jsem se, že už nebudu dělat to, co dělá ta parta mladých,“ vypráví Debbie. Potom řekla svým bývalým přátelům: „Jděte si svou cestou a já půjdu svou cestou. Pokud si přejete mé přátelství, musíte respektovat tytéž zásady jako já. Je mi líto, ale nezáleží mi na tom, co si myslíte. Budu jednat podle toho, co uznávám já.“ Ne všichni její přátelé projevili úctu k její nové víře. Ale Debbie říká: „Když jsem se tak rozhodla, určitě jsem se sama cítila lépe.“

I ty ‚se budeš cítit lépe‘ a ušetříš si mnoho zármutku, jestliže unikneš léčce v podobě nátlaku party.

Otázky k rozpravě

◻ Proč mají mladí sklon podléhat vlivu svých vrstevníků? Je to vždy škodlivé?

◻ Jaké poučení o tlaku nějaké skupiny získáváme ze zážitků apoštola Petra?

◻ Uveď některé situace (snad i z osobní zkušenosti), které mohou být zkouškou, zda jsi schopen něco odmítnout?

◻ Nač by sis mohl vzpomenout, když jsi vyzván, abys podstoupil nějakou zkoušku odvahy?

◻ Co ti ještě může pomoci, abys unikl léčce v podobě strachu z lidí?

[Praporek na straně 74]

„Je pro nás hrozně důležité, aby nás ostatní mladí uznávali,“ řekla Debbie. „Děsila jsem se představy, že bych byla neoblíbená. . . Bála jsem se, že se ocitnu v izolaci.“

 [Rámeček na straně 75]

„Ukaž, co umíš!“

„Jen jdi,“ naléhaly na Lisu její spolužačky. „Řekni učitelce, že jí je cítit z úst!“ Ne, vůbec nešlo o ústní hygienu. Lisa měla složit zkoušku odvahy — a to dost riskantní. Ano, zdá se, že někteří mladí mají zvrácenou radost, když mohou pobízet jiné, aby prováděli vše, od malého rošťáctví až po sebevraždu.

Ale když tě někdo vyzývá, abys udělal něco hloupého, nelaskavého nebo přímo nebezpečného, musíš si všechno dvakrát rozmyslet. Jeden moudrý muž řekl: „Mrtvé mouchy jsou příčinou toho, že olej výrobce mastí zapáchá, překypuje. Tak i malá pošetilost působí na toho, kdo je drahocenný pro moudrost a slávu.“ (Kazatel 10:1) Ve starověku se mohla drahocenná mast nebo parfém znehodnotit něčím tak nepatrným, jako je mrtvá moucha. Stejně může někdo ztratit svou těžce vydobytou dobrou pověst jen ‚malou pošetilostí‘.

Dětinské nezbednosti mohou často vést k tomu, že dostaneš horší známky, že jsi vyloučen ze školy nebo že se dokonce dostaneš do vězení. Ale co když si myslíš, že tě nikdo nepřistihne? Polož si otázku, zda to, co na tobě někdo chce, je rozumné. Projevuje se tím láska? Poruší to snad Boží normy nebo normy, které mě učili rodiče? Jestliže ano, chci opravdu, aby mladí, kteří jen chtějí mít legraci, ovládali můj život? A jsou vůbec skutečnými přáteli ti, kteří ode mne chtějí, abych dal v sázku svůj život nebo svou dobrou pověst? — Přísloví 18:24.

S mladými, kteří tě chtějí popichovat k různým zkouškám odvahy, se tedy pokus diskutovat. Osmnáctiletý Terry rád ukazuje, že „v tom není žádná legrace“. Zeptá se například: „Proč bych to měl udělat? Co bych tím dokázal?“ Také dej najevo, že hodláš žít podle určitých zásad. Jedna dívka se snažila svádět jednoho chlapce k nemravnosti a říkala: „Ty ani nevíš, oč přicházíš.“ „Ale ano,“ odpověděl chlapec. „O herpes, kapavku, syfilis. . .“

Ano, máš-li odvahu neposlechnout své vrstevníky, můžeš se vyvarovat toho, čeho bys později litoval.

[Obrázek na straně 76]

Mladí se často drží pohromadě, aby se navzájem podporovali

[Obrázek na straně 77]

Stalo se ti někdy, že by tě vrstevníci nutili, abys dělal něco, o čem víš, že to je nesprávné?

[Obrázek na straně 78]

Mějte sílu, abyste odolali nátlaku party