Kapitola 36

Jak mohu ovládnout svůj návyk sledovat televizi?

SLEDOVÁNÍ televize se stalo pro mnohé lidi, mladé i staré, těžkým návykem. Při průzkumech se ukázalo, že průměrný mladý Američan stráví do svých osmnácti let u televize asi 15 000 hodin. U diváků, kteří věnují sledování televize mnoho času, vzniká návyk, který si neuvědomují, ale který se projeví, když se chtějí tohoto zvyku zbavit.

„Televize má pro mě téměř neodolatelnou přitažlivost. Když je televizor puštěný, nevydržím se nedívat. . . Nedokážu jej vypnout. . . Jakmile natáhnu ruku, abych jej vypnul, ruka mi zeslábne. A tak tam sedím celé hodiny.“ Říká to snad nějaký nezralý mladý člověk? Ne, je to výrok jednoho profesora angličtiny. Ale také mladí lidé se mohou stát náruživými diváky. Podívej se, co řekli někteří dobrovolní účastníci „Týdne bez televize“.

„Jsem v depresi. . . zblázním se z toho.“ — Dvanáctiletá Susan.

„Myslím, že se toho návyku nezbavím. Příliš televizi miluji.“ — Třináctiletá Linda.

„Hrozně mi to scházelo. Stále jsem po tom toužil. Nejhorší to bylo večer mezi osmou a desátou hodinou.“ — Jedenáctiletý Louis.

Vůbec tedy nepřekvapuje, že většina mladých lidí oslavila konec „Týdne bez televize“ tím, že se šíleně vrhli k televizoru a spustili ho. Návyk na televizi však  rozhodně není k smíchu — vyvolává celou řadu problémů. Uvažujme alespoň o některých z nich:

Zhoršuje se školní prospěch: Americký Národní ústav duševního zdraví sděluje, že nadměrné sledování televize může vést „ke snížení výkonu ve škole, a to zejména ve čtení“. Kniha Trik v podobě gramotnosti (angl.) obsahuje zjištění, které je zároveň obviněním: „Televize vyvolává v dětech představu, že učení by mělo být snadné, pasivní a zábavné.“ Učení se pak může stát pro televizní diváky mučením.

Zhoršuje se výkon ve čtení: Kdy sis naposledy přečetl nějakou knížku od začátku až do konce? Jeden mluvčí Západoněmeckého sdružení knihkupců s lítostí řekl: „Stali jsme se národem lidí, kteří po práci přijdou domů a usnou před televizí. Stále méně čteme.“ Podobná zpráva přichází z Austrálie: „Na každou jednotlivou hodinu, kdy průměrné australské dítě čte, připadá sedm hodin, které stráví u televize.“

Negativní účinek na rodinný život: Jedna křesťanka napsala: „Příliš jsem se dívala na televizi. . . a pak jsem se cítila velmi osamělá a izolovaná. Členové mé rodiny pro mě byli jako cizí.“ Zjišťuješ také, že kvůli televizi trávíš méně času se svou rodinou?

Lenost: Někteří docházejí k názoru, že pasivita, kterou vyvolává televize, „může vést [mladého člověka] k očekávání, že mu budou [jeho] potřeby splněny, aniž se musí namáhat, a tak vzniká pasivní postoj k životu“.

Divák je vystaven nezdravým vlivům: Některé programy kabelové televize přivádějí do domácnosti pornografii. A programy jiných televizních stanic přinášejí pravidelně záběry zachycující dopravní nehody, výbuchy, rvačky na nože, přestřelky a údery karate. Podle jednoho odhadu uvidí mladý Američan do svých 14 let v televizi smrt 18 000 lidí, nemluvě o rvačkách a vandalismu.

 Britský badatel William Belson zjistil, že chlapci, kteří se rádi dívají na televizní programy, při nichž se předvádí brutalita, se budou s větší pravděpodobností sami „dopouštět násilí závažného druhu“. Prohlásil také, že násilí v televizi „může podněcovat ke klení, sprostým řečem, agresivitě ve sportu a ve hrách, že si chlapci mezi sebou vyhrožují násilím, píší po zdech [a] rozbíjejí okna“. Snad si myslíš, že na tebe nemohou takové vlivy působit, ale Belsonova studie ukazuje, že násilí sledované v televizních programech nezměnilo u chlapců „jejich vědomý postoj“ k násilí. Je zřejmé, že stálé sledování násilných scén rozrušuje podvědomé zábrany proti násilí.

Návyk na sledování násilí v televizi má ještě závažnější účinek, totiž účinek na vztah člověka k Bohu, který ‚nenávidí každého, kdo miluje násilí‘. — Žalm 11:5.

Jak mohu ovládat sledování televize?

To však neznamená, že musíme považovat televizi za něco samo o sobě špatného. Spisovatel Vance Packard o tom říká: „Mnohé z televizních pořadů ve Spojených státech mohou být velice užitečné. . . K večeru bývají často programy s nádhernými záběry z přírody — například ze života netopýrů, bobrů, bizonů nebo ryb. Státní televize přináší prvotřídní balet, operní programy a komorní hudbu. Televize velmi dobře informuje  o důležitých událostech. . . Někdy přináší filmy nebo televizní hry, které stojí za vidění.“

Příliš mnoho dobrého však může také škodit. (Srovnej Přísloví 25:27.) Jakmile zjistíš, že nemáš dost sebeovládání, abys vypnul škodlivé programy, měl by sis vzpomenout na slova apoštola Pavla: „Nedám se ničím zotročit.“ (1. Korinťanům 6:12, Překlad v dnešní angličtině) Jak se tedy můžeš vymanit z otroctví televize a projevovat v tomto směru sebeovládání?

 Spisovatelka Linda Nielsenová píše: „Sebeovládání začíná tím, že se naučíme stanovit si cíle.“ Nejdříve prozkoumej své dosavadní zvyky. Celý týden si dělej záznamy o tom, na jaké programy se díváš a kolik času denně strávíš před obrazovkou. Pustíš televizi, jakmile přijdeš domů? Kdy ji vypínáš? Kolik programů jsi každý týden „prostě musel vidět“? Výsledky tě možná zděsí.

Pak důkladně prozkoumej, na jaké programy se vlastně díváš. „Nezkouší ucho slova, jako patro ochutnává  jídlo?“ ptá se Bible. (Job 12:11) Použij tedy rozlišovací schopnost (ptej se také na radu rodičů) a prozkoumej, které pořady opravdu stojí za vidění. Někteří se rozhodnou předem, na které pořady se chtějí dívat, a zapnou si televizi jen na tyto pořady. Jiní podniknou ještě drastičtější kroky a rozhodnou se, že se ve dnech, kdy chodí do školy, buď nebudou dívat na televizi vůbec, nebo že se budou dívat jen hodinu denně.

Ale co když je pro tebe příliš velkým pokušením i vypnutý televizor? Jedna rodina vyřešila tento problém zajímavým způsobem: „Máme televizor v suterénu, aby nám nepřekážel. . . Tam je menší pokušení zapnout ho, jakmile někdo přijde domů. Když se chce někdo na něco dívat, musí si tam zvlášť zajít.“ Stejně dobře může pomoci, jestliže je televizor ve skříni nebo když prostě není zapojený.

Je zajímavé, že mladí lidé, kteří se účastnili „Týdne bez televize“, měli sice své „příznaky z odnětí“, ale přišli i na to, jak si ji velmi dobře nahradit. Jedna dívka si vzpomíná: „Povídaly jsme si s maminkou. Stala se pro mne daleko zajímavějším člověkem, protože jsem jí mohla věnovat plnou pozornost a nerozptylovala jsem se televizí.“ Jiná dívka začala v té době zkoušet vaření.  Chlapec Jason dokonce zjistil, že „místo sezení u televize je zábavné jít do parku“, jít na ryby, číst nebo jít na pláž.

Zkušenost, kterou získal Wyant (viz přílohu „Sledování televize pro mě bylo jako návyková droga“), ukazuje, že dalším způsobem, jak ovládat sledování televize, je „mít hojnost práce v Pánově díle“. (1. Korinťanům 15:58) I ty zjistíš, že se ti podaří překonat návyk na televizi, jestliže se přiblížíš k Bohu, budeš studovat Bibli pomocí znamenitých publikací, které jsou k dispozici, a když budeš mít hodně práce v Pánově díle. (Jakub 4:8) Je pravda, že se budeš muset vzdát některých svých oblíbených programů, pokud budeš chtít omezit sledování televize. Ale proč bys měl využívat televizi úplně beze zbytku a otrocky sledovat naprosto každý program? (Viz 1. Korinťanům 7:29, 31.) Je výhodnější být na sebe přísný jako apoštol Pavel, který kdysi řekl: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka.“ (1. Korinťanům 9:27) Není to lepší, než být otrokem televizoru?

Otázky k rozpravě

◻ Proč je možné říci, že se u některých mladých lidí vytvořil návyk na sledování televize?

◻ Jaké škodlivé účinky může mít nadměrné sledování televize?

◻ Jak je například možné ovládat sledování televize?

◻ Co můžeš dělat místo sledování televize?

[Praporek na straně 295]

„Jsem v depresi. . . zblázním se z toho.“ — Dvanáctiletá Susan, účastnice „Týdne bez televize“

[Rámeček na straně 292 a 293]

‚Sledování televize pro mě bylo jako návyková droga‘ — Interview

Reportér: Kolik ti bylo let, když jsi začal sledovat televizi?

Wyant: Asi deset. Přišel jsem domů ze školy a pustil jsem televizi. Nejdřív jsem se díval na grotesky a na programy pro děti. Pak přišly zprávy. . . , a to jsem obvykle šel do kuchyně a něco jsem snědl. Potom jsem se vrátil k televizi, a díval jsem se, dokud jsem nešel spát.

Reportér: Ale kdy jsi měl čas na kamarády?

Wyant: Mým kamarádem byla televize.

Reportér: Nikdy jsi neměl čas jít si hrát nebo sportovat?

Wyant: [se smíchem] Nemám žádné schopnosti pro sport. Stále jsem se díval na televizi, a proto jsem je nikdy nezískal. Jako basketbalista jsem hrozný. Při tělocviku jsem byl vždy poslední. Lituji, že jsem se trochu nevěnoval sportu — ne tak, abych se měl čím chlubit, ale jen tak pro radost.

Reportér: A jaké jsi měl známky?

Wyant: V nižších třídách jsem to jakž takž zvládl. Chodil jsem pozdě spát a dělal jsem úkoly na poslední chvíli. Ale ve vyšších třídách to bylo obtížnější, protože jsem se nenaučil, jak se mám učit.

Reportér: Mělo na tebe sledování televize nějaký vliv?

Wyant: Ano. Když jsem byl někde mezi lidmi, zjistil jsem, že se na ně prostě jen dívám — jako bych se díval na nějaký rozhovor v televizi — místo abych se sám účastnil rozhovoru. Lituji, že nemám lepší kontakt s lidmi.

Reportér: Ale v tomhle rozhovoru ses účastnil dobře. Zřejmě jsi svůj návyk překonal.

Wyant: Začal jsem bojovat proti návyku na televizi, když jsem přišel na střední školu. . . Našel jsem přátele mezi mladými svědky Jehovovými a začal jsem dělat duchovní pokroky.

Reportér: Ale co to mělo společného se sledováním televize?

Wyant: Začal jsem si více vážit duchovních věcí a při tom jsem si uvědomil, že mnoho pořadů, na které jsem se kdysi díval, nebylo opravdu napsáno pro křesťany. Cítil jsem také, že potřebuji více studovat Bibli a připravovat se na křesťanská shromáždění. A tak jsem přestal sledovat většinu programů. Nebylo to však snadné. Kdysi jsem miloval sobotní ranní grotesky. Ale potom mě jeden křesťanský bratr ve sboru pozval, abych s ním šel v sobotu dopoledne do kazatelské služby dům od domu. Tak jsem si odvykl sledovat televizi v sobotu dopoledne. Nakonec jsem se naučil sledování televize regulovat.

Reportér: A jak jsi na tom dnes?

Wyant: Jakmile je televize puštěná, nemohu dělat nic jiného, ten problém mám stále. A tak ji prostě většinou nepouštím. Před několika měsíci se mi televizor porouchal a vůbec nespěchám dát ho opravit.

[Obrázek na straně 291]

Pro někoho je sledování televize těžkým návykem

[Obrázek na straně 294]

Jakmile je televize na místě, kde není po ruce, není takové pokušení ji zapnout