Kapitola 35

Záleží snad na tom, co čtu?

KRÁL Šalomoun varoval: „Knih je bez konce a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ (Kazatel 12:12) Šalomoun nás nechtěl odrazovat od čtení; jen radil, abychom si uměli dobře vybrat.

Francouzský filozof René Descartes, který žil v 17. století, řekl: „Když čteme dobré knihy, jako bychom mluvili se vzdělanými lidmi, kteří žili v dřívějších dobách. Mohli bychom to dokonce nazvat vybranou rozpravou, ve které autor vyjadřuje jedině své nejušlechtilejší myšlenky.“ Ale ne všichni autoři si zaslouží, abychom s nimi ‚rozmlouvali‘, a opravdu ne všechny jejich myšlenky jsou „ušlechtilé“.

Opět se uplatňuje často citovaná biblická zásada: „Špatná společenství kazí užitečné zvyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Ano, lidé, s nimiž pěstuješ společenství, mohou utvářet tvou osobnost. Stalo se ti někdy, že jsi strávil s některým přítelem mnoho času, a zjistil jsi, že začínáš jednat, mluvit a dokonce myslet jako on? Když  čteme nějakou knihu, je to, jako kdybychom rozmlouvali s jejím autorem.

Platí zde tedy zásada, kterou vyjádřil Ježíš u Matouše 24:15: „Ať čtenář použije rozlišovací schopnost.“ Uč se analyzovat a zvažovat, co čteš. Každý člověk má do jisté míry nějaké předsudky a lidé nelíčí vždy skutečnosti docela poctivě. Proto nepřijímej bezvýhradně všechno, co čteš nebo slyšíš. „Kterýkoli nezkušený člověk uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ — Přísloví 14:15.

Měl bys být opatrný především při čtení literatury, která vyjadřuje nějakou životní filozofii. Například časopisy pro mládež jsou plné rad o nejrůznějších věcech, od známosti až po předmanželské sexuální styky — a tyto rady nejsou vždy přijatelné pro křesťana. A co knihy, které rozebírají hluboké filozofické problémy?

Bible varuje: „Dejte pozor, aby vás snad někdo neodvedl jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného klamu podle lidského podání. . . a ne podle Krista.“ (Kolosanům 2:8) Bible a publikace založené na Bibli, jako je tato, poskytují daleko lepší rady. — 2. Timoteovi 3:16.

Zamilované romány — neškodné čtení?

Čtení zamilovaných románů se stalo jen ve Spojených státech zvykem, kterému propadlo asi 20 miliónů lidí. Je pravda, že Bůh vložil mužovi a ženě do srdce touhu zamilovat se a vstoupit do manželství. (1. Mojžíšova 1:27, 28; 2:23, 24) Proto se nemůžeme divit, že je láska ústředním námětem většiny románové literatury, a nemusí to být vždy zavrženíhodné. Některé zamilované romány se dokonce řadí do kategorie klasické literatury. Tyto starší romány jsou však podle dnešních norem velice střízlivé, a proto moderní spisovatelé zjistili, že je výnosnější vydávat jiný druh zamilovaných románů. Někteří využívají historického  nebo středověkého rámce, aby dodali příběhu dramatičnosti a nálady. Jiné romány jsou moderní, pokud jde o styl i rámec. Ale bez ohledu na menší obměny mají tyto moderní zamilované romány předem dané schéma: Hrdinové a hrdinky překonávají velké překážky, které ohrožují jejich rostoucí milostný vztah.

Hrdina je obvykle silný, dokonce vyzývavý muž, z něhož čiší sebedůvěra. Hrdinka však je pravděpodobně něžná a zranitelná, často o deset až patnáct let mladší než hrdina. Ačkoli s ní hrdina často jedná pohrdavě, je ona k němu stále neodolatelně přitahována.

Často vystupuje ještě soupeř. I když je laskavý a ohleduplný, nevyvolává zájem hrdinky. Ta využívá svého okouzlujícího půvabu a přeměňuje svého lhostejného hrdinu v jemného člověka, který jí nyní často vyznává svou  věčnou lásku. Rozptýlí se všechny předcházející pochybnosti, všichni si vzájemně odpustí, vezmou se a žijí šťastně dál. . .

Podobá se láska takovým zamilovaným románům?

Mohlo by čtení takových vymyšlených příběhů způsobit, že bys neviděl správně skutečnosti? Bonnie, která začala číst zamilované romány v 16 letech, si vzpomíná: „Stále jsem vyhlížela statného černovlasého mladého muže, který by byl vzrušující a rozhodný.“ Připouští: „Když jsem chodila s některým mládencem, a ten mě nechtěl líbat a nechtěl se mě dotýkat, byl pro mě nudný, i když snad byl ohleduplný a laskavý. Toužila jsem po vzrušení, o němž jsem četla v románech.“

Bonnie četla zamilované romány dále, i když již byla vdaná. Říká: „Měla jsem hezký domov a rodinu, ale něco mi stále scházelo. . . Chtěla jsem dobrodružství, vzrušení a napětí, které se tak často popisuje v románech. Měla jsem dojem, že něco s mým manželstvím není v pořádku.“ Bible však pomohla Bonnii, aby si uvědomila, že manžel musí poskytovat své manželce více než jen kouzlo nebo „vzrušení“. Bible říká: „Manželé [mají] milovat své manželky jako svá těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své tělo; ale živí je a něžně je chová.“ — Efezanům 5:28, 29.

A co bychom mohli říci k námětům zamilovaných románů, k utopickému závěru takových románů a k jednoduchému řešení rozporů? Rozhodně nejsou realistické. Bonnie si vzpomíná: „Když jsem měla se svým manželem nějaké nedorozumění, napodobovala jsem triky nějaké hrdinky, místo abych s ním o věci mluvila. Když můj manžel nereagoval jako románový hrdina, byla jsem mrzutá.“ Není biblická rada pro manželky daleko realističtější a praktičtější, když říká: „Vy, manželky, buďte podřízeny svým manželům“? — Kolosanům 3:18.

 Sexuální obsah

Je zajímavé, že romány s vyloženě erotickým obsahem, které je možné si v některých městech vypůjčit ve veřejných knihovnách, jsou mezi dospívající mládeží nejžádanější. Mohou ti uškodit? Osmnáctiletá Karen o tom říká: „Ty knihy ve mně skutečně vyvolávaly silné sexuální pocity a probudily mou zvědavost. Nadšení a euforie, které cítila hrdinka ve vášnivém obětí s hrdinou, ve mně vyvolávaly touhu pocítit totéž. Když jsem chodila s chlapcem,“ pokračuje, „přála jsem si mít také tyto pocity. Vedlo to ke smilstvu.“ Měla však Karen stejné zážitky jako hrdinky, o nichž četla a které si představovala? Karen došla k závěru: „Tyto pocity si vymysleli spisovatelé. Nejsou skutečné.“

Někteří spisovatelé opravdu chtějí vyvolat ve svých čtenářích sexuální představy. Povšimni si, co radí jeden vydavatel autorům zamilovaných románů: „Líčení erotických scén by se mělo soustřeďovat na vášeň a erotické pocity, vyvolané polibky a něžnostmi hrdinů.“ Spisovatelé dále dostávají radu, aby zamilované příběhy „vyvolávaly v čtenáři vzrušení, napětí a hlubokou citovou a smyslovou reakci“. Je zřejmé, že čtení takových publikací by nikomu nepomohlo řídit se biblickou radou: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost.“ — Kolosanům 3:5.

Musíš si umět vybrat

Nejlepší tedy je vyhýbat se románům, které vyvolávají nemravné city nebo vzbuzují nerealistické naděje. Proč si  raději nerozšířit svůj obzor čtením jiných knih, například historických nebo takových, které se zaměřují na vědu? Neznamená to, že by romány vůbec nepřicházely v úvahu, protože existují některé romány, které jsou nejen zábavné, ale i poučné. Ale měl bys ztrácet čas čtením románů, ve kterých se zdůrazňuje sex, nesmyslné násilí, okultní praktiky nebo jejichž hrdinové jsou v sexuálním životě nevybíraví nebo jsou brutální a chamtiví?

Buď proto opatrný. Než se pustíš do čtení, prozkoumej obal a podívej se, jestli na té knize není něco závadného. A když se i při veškeré opatrnosti ukáže, že je obsah knihy nezdravý, ukaž, že máš pevný charakter a knihu odlož.

Naproti tomu studium Bible a publikací založených na Bibli ti nikdy neublíží, ale pomůže ti. Jedna mladá Japonka například říká, že jí Bible pomohla odvrátit mysl od sexu — což je častý problém mladých lidí. „Stále jsem měla Bibli vedle postele a rozhodla jsem se, že ji budu před spaním číst,“ říká. „Když jsem sama a nemám co dělat (například před spaním), někdy se v myšlenkách obrátím k sexu. Čtení Bible mi tedy rozhodně pomáhá.“ Ano, „rozmlouvat“ s lidmi víry, o nichž se píše v Bibli, ti může poskytnout morální sílu a velmi to může přispět k tvému štěstí. — Římanům 15:4.

Otázky k rozpravě

◻ Proč si musíš četbu vybírat?

◻ Proč mají mnozí mladí lidé tak rádi zamilované romány? V čem však jsou nebezpečné?

◻ Jak si můžeš vybrat vhodnou četbu?

◻ Proč je například užitečné číst Bibli a publikace založené na Bibli?

[Praporek na straně 287]

„Měla jsem hezký domov a rodinu, ale něco mi stále scházelo . . . Chtěla jsem dobrodružství, vzrušení a napětí, které se tak často popisuje v románech. Měla jsem dojem, že něco s mým manželstvím není v pořádku.“

[Obrázek na straně 283]

Existují tisíce knih, a proto si musíš umět vybrat

[Obrázek na straně 285]

Zamilované romány mohou být napínavé. Poskytují však zdravý názor na život a na manželství?