15. studie

Dosáhnout srdce posluchačů

1–4. Proč je pro nás, Boží služebníky, srdce tak významné?

¹ Apoštol Pavel se nepřestával modlit k Jehovovi za ty, kterým kázal dobrou zprávu, aby byly ‚oči jejich srdce osvíceny‘. (Ef. 1:16–18) Povšimni si, že zde nemluvil o mysli, ale o srdci, které má být osvíceno. Co tím mínil? Abychom byli působivými řečníky a učiteli, musíme této věci porozumět.

 ² Skrze Pavla odhaloval Jehovův duch totéž, co mluvil prostřednictvím ostatních oddaných služebníků Boha, který zkoumá srdce. (Přísl. 21:2) Například svému královskému dědici dal letitý David tuto zdravou radu: „Můj synu, poznej Boha svého otce a služ mu s úplným srdcem a s duší plnou potěšení; Jehova totiž zkoumá všechna srdce a rozeznává každý sklon myšlenek. Jestliže po něm budeš pátrat, dá se ti najít; ale jestliže ho opustíš, navždy tě odvrhne.“ (1. Par. 28:9) Pravé uctívání ze srdce je to, co těší Stvořitele.

³ Větší David, Ježíš Kristus, poskytl podobnou moudrou radu, když učil: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ (Marek 12:28–30) Chceme-li se líbit Bohu, pak má prvořadou důležitost to, co je v našem srdci. Až si to uvědomíme, budou mít pro nás slova z Přísloví 4:23 ještě větší působivost: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“

⁴ Dosáhnout a ovlivnit srdce každého posluchače musí být zájmem všech, kteří káží a vyučují dobrou zprávu o Božím Království. Je to v zájmu křesťanských rodičů, když vyučují děti, a v zájmu každého Božího služebníka, jenž vede domácí biblické studium s lidmi, kteří naslouchají dobré zprávě. Zasluhuje si to pečlivou pozornost bratrů, kteří vyučují z pódia. Za všech takových okolností usilujeme předat cenné poselství pravdy do mysli lidí. Ale musíme se snažit o mnohem více. Chceme dosáhnout srdce. Chceme ostatní přimět, aby ‚dali své srdce velkému nebeskému Otci‘. — Přísl. 23:26.

5, 6. Proč musíme usilovat o víc, než pouze předat poznání do mysli jiných lidí?

⁵ Rozlišovat mezi myslí a srdcem. Schopný učitel dobré zprávy může vnášet poznání do mysli posluchačů. Brzy je studující nebo posluchač sám schopen opakovat a vysvětlit učební látku. Pochopil ji, a látka zakotvila v jeho mysli. Vyvstává však otázka: Co s ní hodlá udělat? Má zájem pouze na osvojení znalostí, nebo ho znalosti pohnou k tomu, aby jednal?

⁶ Zde se tedy uplatňuje srdce, neboť podle Bible je spojeno s pohnutkami. Pravý Boží ctitel rád prohlásí spolu s inspirovaným biblickým pisatelem: „V srdci jsem uchoval  jako poklad tvou řeč, abych proti tobě nezhřešil.“ (Žalm 119:11) Někdo může do mysli přijmout výborné poznání o Božích záměrech, může pochopit mnohé z vynikajících zásad Bible, a přesto je nemusí mít v srdci tak, aby tyto zásady a toto poznání uplatňoval ve svém osobním životě. Mnoho osob slyšelo osvěžující pravdy Božího slova, ale když přijde na to, aby je uplatnili ve svém životě nebo nabízeli tutéž příležitost jiným — nemají prostě srdce pro tuto činnost, která zachraňuje život.

7, 8. Ukaž rozdíl mezi myslí a srdcem.

⁷ Mysl musí nezbytně přijímat a stravovat informace. Je sídlem intelektu, střediskem pro zpracovávání poznání. Shromažďuje informace, a rozumovými pochody a logikou dospívá k určitým závěrům. A Písmo naznačuje, že nějakým úžasným způsobem mají tyto pochody přímý vztah k srdci. Srdce hraje zásadní úlohu, protože s ním souvisejí city a pohnutky. Sklon srdce v celoživotním běhu se stává pro okolí zřejmým. Okolní lidé možná nakonec zjistí, jaká ta osoba ve skutečnosti uvnitř je. Ale Jehova v každé chvíli zná ‚skrytého člověka srdce‘. — 1. Petra 3:3, 4.

⁸ Občas může srdce převládnout nad závěry mysli a pohnout k jednání, které vyzdvihuje a dává přednost citům nebo přáním před logickými důvody. Člověk musí nejen rozumem vědět, co je správné v Jehovových očích, ale musí mít ve svém srdci přání jednat podle toho. Tato schopnost srdce zvolit si mezi možnými směry a zaměřit se na jeden z nich vysvětluje, proč Bible říká o lidském srdci, že ‚dělá plány‘ a ‚vymýšlí cestu‘ [tím, že usměrní mysl]. (Přísl. 19:21; 16:9) Pokud lidé nejsou okolnostmi víceméně přinuceni jednat jinak, budou pokračovat tak, jak se to zamlouvá jejich srdci. To platí zvláště o věcech mravního a duchovního rázu. — Mat. 5:28.

9, 10. Co nám pomůže dosáhnout srdce studujících?

⁹ Dosáhnout srdce. Jak by mohl křesťanský učitel dosáhnout srdce lidí? Jedním způsobem je povzbuzovat poučované, aby s oceněním uvažovali o tom, co se učí. Připomeň si, jak se vypráví o Marii, tělesné matce Ježíše, která ‚pečlivě uchovávala všechna ta slova ve svém srdci‘. (Luk. 2:51) Zpráva neříká, že ‚ve své paměti‘, i když ta se také zúčastnila. Bylo to v jejím srdci, sídle náklonnosti a pohnutek, takže se později stala věrnou křesťankou. Abys dnes pomohl posluchačům dostat pravdu do srdce,  vyhraď si dost času a uspokojivým způsobem rozveď klíčové body. Nesnaž se probrat příliš mnoho látky.

¹⁰ Velkou pomocí ke zjištění, zda biblické pravdy, o kterých uvažujeme, zakořeňují v srdci zájemce, jsou otázky. Po rozhovoru o nových pravdách si snad budeš přát se zeptat: „Co si o tom myslíte nyní? Věříte tomu?“ Cvič se v takovém počínání, když máš přidělen proslov studujícího. Jedině tehdy, když zjistíme, co je v srdci člověka, můžeme mu pomoci, aby dělal pokroky ve službě Jehovovi.

11. Jak můžeme studujícím zdůraznit důležitost osobního vztahu k Jehovovi?

¹¹ Abys vtiskl Boží slovo do srdce studujících, které vyučuješ, musíš je učit způsobu myšlení, při němž vystupuje do popředí jejich osobní vztah k Jehovovi. A kdy máš lepší příležitost k rozvíjení této schopnosti, než když vypracováváš úkoly přidělené ve škole teokratické služby? Povzbuzuj ty, které vyučuješ, aby důvěřovali Jehovovi svým celým srdcem, protože jej milují a protože on miluje nás. Položením správných otázek je můžeš upozornit na skutečnost, že to, čemu se učí z Bible, pochází od našeho milujícího Stvořitele Jehovy, který ‚je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný‘. (Jak. 5:11) Když vedeš studium, pak týden po týdnu zdůrazňuj Jehovovu lásku a moudrost, která se projevuje v podivuhodných pravdách, jež společně studujete. Povzbuzuj studující, aby sledovali, jak je ovlivněn jejich vlastní život a jak bude ovlivněn v budoucích dnech. Často s nimi opakuj biblické zásady, aby se s nimi důvěrně obeznámili. Pomáhej jim vypěstovat zvyk, aby se vždy snažili poznat vůli nebeského Otce, než učiní jakékoli rozhodnutí. Postupně jim pomůžeš si uvědomit, že náš život a vše, co máme, patří Bohu, protože „sám dává všem lidem život, dech a všechno“, a že jeho uctívání, služba pro něj, má být na nejpřednějším místě jak v našem srdci, tak v naší mysli. — Skutky 17:25.

12–14. Čeho je třeba, aby se studující dověděli o pohnutkách, a jak může člověk analyzovat své pohnutky?

¹² Čas od času vyzdvihni, že z Božího hlediska není důležité pouze to, co děláme, ale spíše naše pohnutky, proč něco děláme. Chce, abychom jeho vůli konali s radostí. Jako otec v knize Přísloví, tak nás nebeský Otec zve: „Můj synu, věnuj přece pozornost mým slovům, nakloň ucho k mým řečem. Kéž ti nesejdou z očí. Uchovej je uprostřed svého srdce. Jsou totiž životem pro ty, kteří je nalézají, a zdravím pro celé jejich tělo.“ — Přísl. 4:20–22.

 ¹³ Proto ti, s kterými studuješ, mohou být vyzváni, aby uvažovali o pohnutkách svého jednání a ptali se sami sebe: Proč chci dělat to nebo ono? Co mne nutí, abych si zvolil tento způsob jednání? Vím, co říká moje mysl, ale co je skutečně v mém srdci? Snažím se zalíbit se Bohu, nebo uspokojit svá vlastní přání? Jsou mé úvahy opravdu upřímné? Nebo se snažím podvést sám sebe falešnými úvahami?

¹⁴ Můžeme také studující varovat před nebezpečími a klamem, které ohrožují neopatrného. Například se člověk ve svém srdci zaměří na nějaký cíl, který snad sám o sobě je zcela oprávněný, ale který se do určité míry kříží s naším uctíváním nebo službou Jehovovi. Inspirované přísloví k tomu výstižně říká: „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý, ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ — Přísl. 28:26.

15–17. Jak může srdci prospět příklad Ježíše a rozhovor o modlitbě?

¹⁵ Konečně je vhodné stavět před studující dokonalý příklad, který máme v Pánu Ježíši. Byl loajální ke svému nebeskému Otci. To proto, že ‚si zamiloval spravedlnost a nenáviděl ničemnost‘, a proto jej Jehova ‚pomazal olejem jásání víc než jeho společníky‘. (Žalm 45:7) Jak si uchoval tento správný stav srdce? Studoval nejen proto, aby Boha znal, ale aby se také Bohu líbil. Měl vždy na mysli vůli Otce. Ježíš pravidelně vyhledával svého Otce v modlitbě. Svými modlitbami Boha ve skutečnosti prosil, aby ‚ho prozkoumal a vyzkoušel, aby přečistil jeho ledviny i jeho srdce‘. (Žalm 26:2) Nechtěl se spoléhat pouze na své úvahy nebo na našeptávání svého srdce. „Otče,. . . ne co chci já, ale co chceš ty,“ znělo jeho zbožné rozhodnutí, když se blížila jeho předpověděná obětní smrt. — Mar. 14:36.

¹⁶ Není to snad znamenitý příklad, na který můžeme poukazovat studujícím? I oni mohou mít užitek, když budou ve svém životě hledat Boží vedení prostřednictvím modlitby — vroucí modlitby ze srdce hledajícího moudrost k následování cesty, kterou Bůh schvaluje. Přečti jim některou z Ježíšových modliteb. Když Ježíš přišel na zem, modlil se k Bohu jako Boží Syn. Učil své následovníky, jak se modlit, a začal vzorovou modlitbu slovy: „Náš Otče v nebesích.“ (Mat. 6:9) Ten, kdo se modlí, by se tedy  měl chovat jako syn přistupující k otci. Naše modlitby snad víc než cokoli jiného ukazují, jaký druh vztahu k Jehovovi máme. Je tento vztah vřelý, důvěřivý, důvěrný, jako má syn nebo dcera k otci, který je vážen a milován z celého srdce? Nebo se s ním známe jen tak jako se sousedem nebo s docela dobrým přítelem? Snaž se dosáhnout srdce těch, ke kterým mluvíš nebo s kterými studuješ, a mluv s nimi o modlitbě, o tom, jaký k ní mají postoj a oč se modlí. — Přísl. 15:8, 29.

¹⁷ Vzhledem k tomu, jakou důležitost přikládá srdci Bůh, potřebujeme i my pečlivě uvažovat o srdci, když vyučujeme Boží Slovo. Ať již máš veřejnou přednášku, proslov studujícího, nebo vedeš domácí biblické studium, nečiň svým hlavním cílem probrat co největší množství látky. Udělej si potřebný čas, abys druhým pomohl těsněji se přimknout k Jehovovi a pevně vštípit jeho Slovo do srdce.

[Studijní otázky]