Přejít k článku

Přejít na obsah

Kontakt s posluchači a používání poznámek

Kontakt s posluchači a používání poznámek

28. studie

Kontakt s posluchači a používání poznámek

1. Vysvětli, proč je důležitý kontakt s posluchači a to, jakou úlohu má v té souvislosti používání poznámek.

1 Dobrý kontakt s posluchači je při vyučování velkou pomocí. Pomůže ti získat jejich úctu a vyučovat účinněji. Měl bys mít tak úzký kontakt s posluchači, že bys jako řečník okamžitě vycítil každou jejich reakci. V otázce, zda máš takový kontakt s posluchači, nebo ne, hraje velmi důležitou úlohu používání poznámek. Podrobné poznámky mohou být překážkou, ale obratné používání poznámek nepůsobí rušivě ani tehdy, když okolnosti vyžadují, aby byly poznámky poněkud delší než obvykle. Obratný řečník totiž neztrácí kontakt s posluchači tím, že by nahlížel do poznámek buď příliš často, nebo v nevhodné době. Této věci je věnována pozornost na tvém lístku rad k proslovům, a to pod názvem „Kontakt s posluchači, používání poznámek“.

2–5. Jak je možné získat účinný zrakový kontakt s posluchači?

2 Zrakový kontakt s posluchači. Zrakový kontakt znamená vidět své posluchače. Neznamená to jen dívat se na posluchače, ale vidět jednotlivce mezi posluchači. Znamená to vidět výraz jejich tváře a podle toho reagovat.

3 Dívat se na posluchače neznamená pouze pravidelně pohybovat očima ze strany na stranu, abychom nikoho nevynechali. Podívej se na někoho z posluchačů a řekni mu jednu nebo dvě věty. Pak se podívej na jiného a řekni i jemu několik dalších vět. Nedívej se na nikoho upřeně tak dlouho, až by upadl do rozpaků, a nesoustřeď svou pozornost jen na několik osob ze všech posluchačů. Tak projdi všechny posluchače, ale když mluvíš k určité osobě, mluv skutečně k ní, všimni si její reakce a teprve pak se obrať k někomu jinému. Poznámky bys měl mít na řečnickém pultu nebo v ruce či v Bibli připravené tak, abys je mohl rychle přehlédnout jediným pohybem očí. Musíš-li pohybovat celou hlavou, abys viděl do poznámek, kontakt s posluchači tím trpí.

4 Tvůj rádce bude dávat pozor nejen na to, jak často používáš poznámek, ale bude sledovat i to, kdy se do nich díváš. Nahlížíš-li do nich ve chvíli, kdy dosahuješ vyvrcholení v řeči, neuvidíš reakci posluchačů. Jsi-li stále odkázán na poznámky, rovněž ztratíš kontakt. To bývá obvykle příznakem buď nervozity, nebo nedostatečné přípravy na přednes.

5 Někdy i zkušení řečníci mají za úkol přednést čtený proslov, což přirozeně poněkud omezuje jejich zrakový kontakt s posluchači. Jsou-li však na základě pečlivé přípravy dobře seznámeni s látkou, mohou se čas od času dívat na posluchače, aniž by ztratili spojitost, a je to pak pro ně podnětem k působivému čtení.

6–9. Pohovoř o jiných způsobech, jak získat kontakt s posluchači a jakých úskalí je nutno se vyvarovat.

6 Kontakt s posluchači přímým oslovením. Tento kontakt je stejně nezbytný jako kontakt zrakový. Týká se slov, která používáš při oslovování posluchačů.

7 Mluvíš-li soukromě k jedné osobě, oslovuješ ji přímo používáním slov „ty“, „tvůj“, „vy“, „váš“, „my“, „náš“. Kde je to vhodné, můžeš mluvit stejným způsobem i k většímu počtu posluchačů. Pokus se dívat na svou přednášku, jako kdybys v té chvíli rozmlouval s jedním nebo dvěma lidmi. Sleduj je natolik pozorně, abys jim mohl odpovídat, jako kdyby k tobě skutečně mluvili. Tvůj proslov tak získá osobní ráz.

8 Zde je však namístě opatrnost. Vyvaruj se nebezpečí přílišné důvěrnosti k svým posluchačům. Nemusíš si počínat s větší důvěrností než když vážně rozmlouváš s jednou nebo dvěma osobami u dveří ve svědecké službě, ale můžeš být a měl bys být stejně přímočarý.

9 Je tu ještě další nebezpečí. Musíš být soudný při používání osobních zájmen, abys neuváděl posluchače do nepříznivého světla. Když kupříkladu mluvíš o zločinnosti, nebudeš oslovovat posluchače tak, jako by byli zločinci. Nebo když mluvíš při služebním shromáždění o nízkém počtu hodin, můžeš do proslovu zahrnout i sám sebe a používat zájmena „my“, a ne vždy jen „ty“ a „vy“. Budeš-li pozorný a taktní, můžeš snadno překonat jakékoli nebezpečí tohoto druhu.

**********

10, 11. Co by nás mělo povzbudit k používání osnovy?

10 Řečníci–začátečníci zřídka začínají mluvit podle osnovy. Obvykle si proslov předem napíší a pak jej buď čtou, nebo přednášejí zpaměti. Rádce nebude této věci na začátku věnovat pozornost. Když však dospěješ k „Používání osnovy“ na lístku rady k proslovům, začne tě povzbuzovat, abys mluvil z poznámek. Až tuto věc zvládneš, zjistíš, že jsi udělal velký pokrok jako veřejný řečník.

11 Děti i dospělí, kteří neumějí číst, používají pro své proslovy obrázky, aby si vybavili myšlenky. Můžeš si také připravit svůj proslov s jednoduchou osnovou, jaká se používá při demonstracích na služebním shromáždění. V kazatelské službě obvykle nemluvíš z poznámek. Ve škole je možné totéž, pokud se pro to rozhodneš.

12, 13. Uveď, jak si vytvořit osnovu.

12 Zvládnutí tohoto znaku ti má pomoci, abys ani při přípravě, ani při přednesu nebyl závislý na doslova napsaném proslovu. Proto se neuč proslov zpaměti. Byl by tím zmařen účel této lekce.

13 Při používání biblických textů si můžeš klást otázky slovy: Jak? Kdo? Kdy? Kde? atd., a pak tyto otázky použij jako část svých poznámek podle toho, jak se hodí k tvé látce. Až budeš proslov přednášet, bude-li to vhodné, můžeš při tom položit tyto otázky sám sobě nebo majiteli bytu a sám je pak zodpovědět. Tak to může být jednoduché.

14, 15. Co by nás nemělo odradit?

14 Začátečníci mají často starost, že na něco zapomenou. Jestliže jsi však sestavil svůj proslov logicky, nikdo nebude nějakou myšlenku postrádat, i kdybys ji skutečně zapomněl. V tomto stadiu není nejdůležitější úplnost látky. Nyní je pro tebe důležitější, aby ses naučil mluvit podle osnovy.

15 Možná, že při tomto proslovu budeš mít pocit, že jsi ztratil mnohé znaky, kterým ses již naučil. Neznepokojuj se. Vrátí se a zjistíš, že je budeš umět používat ještě lépe, až se naučíš přednášet bez doslova napsaného proslovu.

16, 17. Nač bychom měli pamatovat, když si děláme poznámky?

16 Ještě slovo k poznámkám určeným k proslovu ve škole teokratické služby. Měly by sloužit k vybavení myšlenek, a ne k předčítání. Poznámky by měly být stručné. Měly by být také úhledné, spořádané a dobře čitelné. Jde-li o formu opětovné návštěvy, měl bys mít poznámky nenápadné, snad založené v Bibli. Jde-li o proslov na pódiu za řečnickým pultem, nejsou poznámky žádným problémem. Jestliže si však nejsi jistý, zařiď se podle toho.

17 Jinou pomocí je napsat si námět do záhlaví poznámek. Hlavní body by také měly být jasně vidět. Pokus se je všechny napsat velkými písmeny nebo je podtrhnout.

18, 19. Jak bychom se měli cvičit v používání osnovy?

18 Používáš-li při proslovu jen několika poznámek, neznamená to, že bys mohl brát přípravu na lehkou váhu. Nejprve si přednášku připrav do nejmenších podrobností a napiš si libovolně rozsáhlou osnovu. Pak si připrav druhou osnovu, daleko stručnější. Tuto osnovu pak skutečně použij při přednesu proslovu.

19 Potom si před sebe polož obě osnovy. Dívej se jen do zkrácené osnovy a řekni o prvním hlavním bodu všechno, na co si můžeš vzpomenout. Pak nahlédni do podrobnější osnovy a zjisti, co jsi vynechal. Přejdi k druhému bodu ve zkrácené osnově a postupuj jako předtím. Za nějaký čas se tak dobře seznámíš s kratší osnovou, že si okamžitě pouhým pohledem do svých několika krátkých poznámek vzpomeneš na vše, co je v podrobnější osnově. Až získáš více praxe a zkušeností, oceníš přednosti volné řeči a použiješ čteného proslovu jen v případech, kdy je to výslovně požadováno. Budeš se cítit při řeči volněji a posluchači tě budou poslouchat s větší úctou.

[Studijní otázky]