29. studie

Plynulý hovorový přednes se správnou výslovností

1–4. Vyjmenuj příčiny a příznaky nedostatečné plynulosti.

¹ Stává se ti, že často hledáš správná slova, když se postavíš před posluchače k proslovu? Nebo při hlasitém čtení klopýtáš o určité výrazy? Jestliže ano, pak máš obtíže s plynulostí. Plynule mluvící člověk používá slova  pohotově. To neznamená, že je to člověk s „mrštným“ jazykem, který zachází se slovy bezmyšlenkovitě nebo neupřímně volně. Řeč je však klidná a příjemná a plyne s lehkostí a bez překážek. Plynulost je uvedena na lístku rad k proslovům, aby jí byla věnována zvláštní pozornost.

² Nejčastějším důvodem nedostatečné plynulosti při řeči bývá ne dost jasné myšlení nebo nedostatečná příprava látky. Může to být také důsledek malé slovní zásoby nebo špatné volby slov. Při čtení bývá nedostatečná plynulost obvykle způsobena malou praxí v hlasitém čtení, ačkoli i zde nedostatečná znalost slov působí klopýtání nebo váhání. V kazatelské službě může být nedostatečná plynulost výsledkem spojení těchto činitelů, k nimž se navíc přidá plachost nebo nejistota. Zde je problém obzvlášť vážný, protože v některých případech ti posluchači doslova odejdou. V sále Království ti posluchači doslova neodejdou, ale jejich mysl bude těkat a mnohé z toho, co říkáš, se ztratí. Je to tedy vážná věc; plynulost je znak, který bychom si měli skutečně osvojit.

³ Mnozí řečníci mají rušivý zvyk vkládat výrazy jako „ehm“, „tedy“, nebo podobná „výplňková slova“. Jestliže si nejsi vědom, jak často přidáváš do své řeči tato slůvka, můžeš se pokusit to prakticky zjistit tím, že někoho požádáš, aby tě poslouchal a vždy po tobě opakoval takový výraz, jakmile ho vyslovíš. Možná budeš překvapen.

⁴ Někteří lidé se stále při řeči opakují, začnou totiž větu, pak se zarazí a začnou zase znovu. Máš-li tento špatný zvyk, snaž se jej překonat v každodenním rozhovoru. Snaž se záměrně nejprve si věc promyslet, aby ti byla myšlenka jasná. Pak řekni celou myšlenku bez toho, že by ses během řeči zastavil nebo přešel k jiné myšlence.

5–10. Jaké návrhy jsou dány řečníkovi pro zlepšení plynulosti řeči?

⁵ Další věc. Při svém vyjadřování jsme zvyklí přirozeně používat slova. Víme-li přesně, co chceme říci, měla by nás tedy slova napadat přirozeně. Nemusíš přemýšlet o slovech. Je skutečně lépe ujistit se, že je ti myšlenka jasná a že při mluvení myslíš dopředu. Je-li to tak a máš-li mysl upřenou spíše k myšlence než ke slovům, která říkáš, pak slova přijdou sama od sebe a vyjádříš myšlenky tak, jak je skutečně cítíš. Jakmile však začneš myslet spíše na slova než na myšlenky, začne být tvá řeč nesouvislá.

 ⁶ Je-li tvým problémem při plynulosti správná volba slov, pak je třeba, abys pravidelným studiem rozšiřoval svou slovní zásobu. Zvláště si všímej ve Strážné věži a v ostatních publikacích slov, která ti jsou neznámá, a zařazuj některá z nich do své každodenní slovní zásoby.

⁷ Protože nedostatečně plynulé čtení bývá obvykle zaviněno neznalostí slov, uděláš dobře, když se budeš pravidelně a systematicky cvičit v hlasitém čtení, je-li to tvůj nedostatek.

⁸ Jeden způsob, jak to dělat, je vybrat si jeden nebo dva odstavce látky a pečlivě si je potichu číst, dokud se neseznámíš s celkovým obsahem příslušné části. Odděl myšlenkové celky, případně si je označ. Pak začni číst tuto část nahlas. Čti ji znovu a znovu tak dlouho, dokud nebudeš umět přečíst jednotlivé myšlenkové celky bez zaváhání nebo pozastavení na nevhodných místech.

⁹ Neznámá nebo obtížná slova bys měl vyslovovat opakovaně, dokud pro tebe nebudou snadná. Až budeš umět vyslovovat takové jednotlivé slovo, pak čti celou větu s tímto slovem, dokud je nebudeš umět vkládat do věty tak snadno jako známější slova.

¹⁰ Pravidelně také cvič čtení bez přípravy. Například denní text a komentáře si přečti nejprve nahlas. Zvykni si na to, aby tvé oči pojímaly celé skupiny slov, vyjadřující úplné myšlenky, místo aby se vždy dívaly pouze na jedno slovo. Budeš-li tento způsob cvičit, můžeš zvládnout tento nezbytný znak účinné řeči a čtení.

**********

11–15. Jak závisí hovorový přednes na výrazech, které používáme?

¹¹ Jiný žádoucí řečnický znak, poznamenaný na lístku rad k proslovům, je „hovorový přednes“. Používáš jej v každodenním životě, ale jak je to, když máš mít proslov? Někdy se stává, že lidé, kteří snadno vedou rozhovor i s velkou skupinou, upadají do formálního a jaksi „kazatelského“ tónu, mají-li si předem připravit „přednášení“. Ano, nejúčinnější způsob veřejné řeči je hovorový způsob.

¹² Používání hovorových výrazů. Účinnost hovorové řeči velmi záleží na výrazech, kterých používáme. Připravujeme-li si volnou řeč, není obvykle dobré opakovat výrazy přesně tak, jak se vyskytují v tištěné formě. Psaný  sloh se odlišuje od mluveného slova. Proto myšlenky vyjadřuj svým vlastním osobitým způsobem. Vyvaruj se složité stavby vět.

¹³ V tvé řeči při proslovu na pódiu by se měly objevovat tvé běžné výrazy. Neměl by ses snažit mluvit „vzletně“. Je však přirozené, že v připravené přednášce budeš mluvit lépe než v každodenní řeči, protože jsi myšlenky předem lépe promyslel a budou ti přicházet plynuleji. Proto budeš také používat lepší výrazy a věty.

¹⁴ Z toho je jasně patrná nutnost každodenního cvičení. Buď v řeči sám sebou. Vyvaruj se slangu. Vyvaruj se stálého opakování týchž výrazů a vět, ať vyjadřuješ jakkoli obtížnou myšlenku. Uč se mluvit tak, aby tvá řeč měla smysl. Ať ti záleží na každodenním hovoru a až budeš na pódiu, budou tě slova napadat daleko pohotověji, budeš schopen mluvit hovorově, a přesto barvitě, snadno a přijatelně jakýmkoli posluchačům.

¹⁵ To platí zvlášť pro kazatelskou službu. Ve svých proslovech studujících, budeš-li mluvit jakoby k majiteli bytu, se snaž mluvit tak, jako bys byl v kazatelské službě, a používej stejně přirozených a jednoduchých výrazů. Tak vznikne neformální, realistický proslov, a co je ještě důležitější, bude to cvičení pro účinnější podání ve službě.

16–19. Ukaž, jak může hovorový přednes ovlivnit podání proslovu.

¹⁶ Hovorový způsob přednesu. Hovorový přednes nezávisí jen na použitých výrazech. Je také důležitý tvůj způsob podání. To zahrnuje tón a zabarvení hlasu a přirozenost výrazu. Je stejně přirozený jako každodenní hovor, i když mluvíš k více posluchačům.

¹⁷ Hovorový přednes je pravým opakem řečnictví. Postrádá všechny prvky „kazatelského“ přednesu a je bez jakékoli afektovanosti.

¹⁸ Jedním důvodem, proč řečníci–začátečníci často ztrácejí hovorový přednes, je přespříliš podrobná předběžná příprava slovního znění. Připravuješ-li se na proslov, nemysli si, že správná příprava spočívá v tom, že bys měl probírat proslov slovo za slovem tak dlouho, až bys jej uměl prakticky zpaměti. Připravuješ-li si volnou řeč, měl by ses snažit mít dobrý přehled o myšlenkách, které mají být vyjádřeny. Ty by sis měl opakovat tak dlouho, až ti  v mysli bude jedna myšlenka vyplývat z druhé. Jestliže byly rozvíjeny logicky a byly dobře promyšleny, nemělo by to být obtížné a při přednesu proslovu by měly myšlenky přicházet přirozeně a lehce. Je-li to tak a jsou-li vyjadřovány s touhou něco sdělit, pak přednes bude hovorový.

¹⁹ Jeden způsob, jak můžeš v tomto ohledu získat jistotu, je snažit se mluvit k různým jednotlivcům mezi posluchači. V určité chvíli mluv přímo k jednomu z nich. Mysli si, že právě položil otázku, a pak na ni odpověz. Představ si, že s ním mluvíš soukromě, a rozviň příslušnou myšlenku. Pak přejdi k dalšímu z posluchačů a opakuj stejný postup.

20–23. Jak můžeme dosáhnout toho, aby naše čtení znělo přirozeně?

²⁰ Zachovat hovorový přednes při čtení je jedním z nejobtížnějších, ale také nejdůležitějších řečnických znaků. Většina našeho veřejného čtení je ovšem z Bible, je to čtení textů ve spojení s volnou řečí. Z Bible bychom měli číst s citem a s jasným vědomím významu textu. Čtení by mělo být živé. Praví Boží služebníci však nebudou nikdy napodobovat zdánlivě svatý tón náboženských duchovních. Jehovovi služebníci budou číst Boží Slovo s přirozeným důrazem a nepředstíranou opravdovostí, jak si to zasluhuje živá řeč této Knihy.

²¹ Totéž platí v mnoha ohledech i pro čtení Strážné věže a odstavců při studiu knihy. Ani zde nebývají výrazy a stavba vět zamýšleny pro rozhovor; proto tvé předčítání nemůže jako rozhovor vyznít. Pochopíš-li však smysl toho, co čteš, a budeš-li to číst co nejpřirozeněji a se zdůrazněním významu, můžeš často dosáhnout toho, že přednes vyzní jako volná řeč, i když snad budeš poněkud formálnější, než jak bys obvykle mluvil. Můžeš-li se připravit předem, měl by sis proto navyknout vpisovat si jakékoli značky, které by ti pomohly, a měl bys udělat vše, co je v tvých silách, abys předložil látku realisticky a přirozeným způsobem.

²² Přirozenost a upřímnost jsou při hovorovém čtení klíčem k úspěchu.

²³ Dobrou řeč stejně jako dobré způsoby není možné si prostě přisvojit jen tehdy, kdy je právě potřebujeme. Používáš-li dobrou řeč každý den, projeví se to na pódiu  stejně, jako jsou dobré zvyky, pěstované doma, vždy patrné i na veřejnosti.

**********

24, 25. Proč je špatná výslovnost nevhodná?

²⁴ Výslovnost. Správná výslovnost je rovněž důležitá a je na lístku rad k proslovům označena samostatně. Protože ne všem křesťanům se dostalo vyššího světského vzdělání — konečně i Petr a Jan byli považováni za nevzdělané a prosté muže — je důležité zabránit tomu, aby poselství, které předkládáme, nebylo zlehčováno pro naši špatnou výslovnost. Je to věc, kterou lze snadno napravit, věnujeme-li jí náležitou pozornost.

²⁵ Má-li někdo velmi špatnou výslovnost, může se dokonce stát, že bude posluchačům sdělovat nesprávné myšlenky, což by jistě bylo nežádoucí. Slyšíš-li, jak někdo ve svém proslovu špatně vyslovuje jedno slovo, obvykle ti toto slovo vyvstává v mysli jako červené světlo. Přestaneš snad dokonce sledovat nit jeho dokazování a začneš myslet na toto špatně vyslovované slovo. Může to způsobit, že přestaneš dávat pozor na to, co se říká, a budeš si všímat, jakým způsobem se to říká.

26, 27. Jaké obtíže jsou uvedeny ve spojení s výslovností?

²⁶ Lze říci, že s výslovností jsou spojeny tři obvyklé typy těžkostí. Jedním z nich je určitá chybná výslovnost, když se přízvuk dává na špatné místo nebo se nesprávně vyslovují hlásky. Většina moderních jazyků má pravidla pro kladení přízvuku. V češtině se přízvuk běžně klade na první slabiku. Za druhé, výslovnost je sice správná, ale přehnaná, přespříliš přesná, takže působí dojmem afektovanosti nebo dokonce snobismu, a to není žádoucí. Třetí problém je ledabylá řeč, jejímž charakteristickým rysem je nepřetržité drmolení slov, vynechávání slabik a jiné podobné zvyky. Toho je nutno se vyvarovat.

²⁷ Ve své každodenní řeči obvykle používáme slova, která dobře známe; zde tedy výslovnost není velkým problémem. Největší problém vzniká při čtení. Svědkové Jehovovi však často čtou jak na veřejnosti, tak i soukromě. Čteme lidem z Bible při službě dům od domu. Někdy jsme vyzváni, abychom četli odstavce při studiu Strážné věže, při domácím biblickém studiu nebo při sborovém studiu knihy. Je důležité, aby čtení bylo přesné a výslovnost správná. Není-li to tak, vzniká dojem, že  nevíme, o čem mluvíme. To rovněž odvádí pozornost od poselství.

28–34. Jak lze studujícímu pomoci, aby zlepšil svou výslovnost?

²⁸ Rady k nesprávné výslovnosti se nesmí přehánět. Jde-li o jedno nebo dvě slova, může postačit soukromá rada. Jestliže je však při proslovu špatně vysloveno třeba jen několik slov, která pravidelně používáme v kazatelské službě nebo v každodenní mluvě, pak snad studujícímu pomůže, jestliže jej dozorce školy na tato slova upozorní, aby se je naučil správně vyslovovat.

²⁹ Jestliže studující špatně vysloví jedno nebo dvě hebrejská jména při čtení z Bible, nemělo by to být považováno za velký nedostatek. Kdyby však vyslovoval špatně mnoho jmen, bylo by to dokladem nedostatečné přípravy a měla by mu být dána rada. Studujícímu by měla být poskytnuta pomoc, aby se naučil zjišťovat správnou výslovnost a pak ji používat.

³⁰ Stejné je to s přehnanou výslovností. Jestliže skutečně škodí proslovu, protože je trvalým zvykem, měla by být studujícímu poskytnuta pomoc. Zde stojí za zmínku, že při rychlé řeči mají lidé většinou sklon k polykání slov. K tomu není nutné udílet rady, ale je-li to pravidelný zvyk a studující stále polyká slova, a jeho řeči je těžko rozumět nebo je pozornost posluchačů odváděna od poselství, pak bude nutné poskytnout mu pomoc, aby se naučil správně artikulovat.

³¹ Tvůj rádce bude ovšem pamatovat na to, že na různých místech je přijatelná různá výslovnost. I ve slovnících bývá často uvedena víc než jedna přípustná výslovnost. Rádce proto bude opatrný při udílení rad k výslovnosti. Nebude v této věci dávat přednost tomu, co se líbí jemu osobně.

³² Máš-li obtíže s výslovností, soustřeď se na ni, a nebude pro tebe obtížné ji napravit. I zkušení řečníci si vezmou slovník a vyhledávají si slova, která dobře neznají, je-li jim přiděleno čtení. Nevyslovují taková slova jen tak, jak to odhadnou. Používej proto slovník.

³³ Jiný způsob, jak můžeš zlepšit svou výslovnost, je číst někomu jinému, kdo dobře vyslovuje slova, a požádat jej, aby tě zastavil a opravil, kdykoli uděláš chybu.

³⁴ Třetí metodou je pozorně naslouchat dobrým řečníkům. Při poslechu přemýšlej; všímej si slov, která vyslovují  jinak než ty. Zapiš si je, ověř si je podle slovníku a cvič je. Brzy budeš mít správnou výslovnost i ty. Plynulý hovorový přednes spolu se správnou výslovností značně zlepší tvou mluvu.

[Studijní otázky]