Taktně, a přece pevně
14. studie
Taktně, a přece pevně
1. Proč bychom měli pěstovat takt?
1 Když Ježíš vyslal své učedníky kázat, dal jim jasně najevo, aby v tom, co říkají a dělají, byli ohleduplní. I když jim přislíbil, že bude s nimi, neměli jednat způsobem, který by působil zbytečné těžkosti. (Mat. 10:16) Křesťané mají jednat ohleduplně v řeči a vztazích i mezi sebou, aby se navzájem bezděky nezraňovali. (Přísl. 12:8, 18) Proto je třeba pěstovat takt.
2. Co je takt?
2 Takt je definován jako „rozlišovací schopnost pro to, co je vhodné říci nebo udělat při jednání s jinými“ a „schopnost jednat s jinými, aniž dáme příčinu k urážce“. Být taktní znamená být dostatečně jemný v mluvě a jednání, a tak druhé uchránit před zraněním citů. Nechceme vyvolat urážku tím, jak určité věci říkáme nebo děláme. To však neznamená, že nikdy druhého neurazíme tím, co říkáme nebo děláme, protože samotné biblické poselství některé lidi uráží. (Řím. 9:33; 2. Kor. 2:15, 16) I když tedy máme taktní způsoby, stojíme přesto pevně za Božími pravdami.
3. Vysvětli, jak je ovoce ducha základem pro takt.
3 Být taktní v každodenním životě není těžké, jestliže projevujeme ovoce Božího ducha. Toto ovoce je základem nebo podstatou taktu. (Gal. 5:22, 23) Například, podněcuje-li někoho láska, pak nechce druhé dráždit, ale má upřímné přání jim pomáhat. Kdo projevuje laskavost, bude zřejmě jednat jemně. A kdo má vypěstované sebeovládání a zůstává klidný i za náročných okolností, získá s velkou pravděpodobností i jinou osobu pro svůj náhled. Vznětlivá nebo horkokrevná osoba naproti tomu spíše mluví o věcech nevybíravě, a tak v těch, s kterými mluví, vyvolá odpor. (Přísl. 15:18) Naše řeč a naše jednání by měly být takové, aby přitahovaly, a ne odpuzovaly rozumnou mysl.
4–8. a) Jak můžeme projevit takt v naší službě dům od domu? b) Vyžaduje takt kompromisy?Co zahrnuje?
4 Používat takt v kazatelské službě. Ve službě dům od domu můžeš prokazovat takt tím, že rozhovor začneš u věcí, které majitele bytu zajímají, a když mu ukážeš, že Boží Království poskytne nápravu. Apeluj na jeho lásku ke spravedlnosti, jeho rozum a jeho touhu po lepších věcech. Posměch nebo odsouzení jeho náboženského stanoviska pouze uzavře jeho mysl. Místo abys tedy mluvil o věcech, které rozdmýchávají rozpory, odvolávej se na věci, které lidé všeobecně považují za správné. Je-li nezbytné přejít k něčemu spornějšímu, nalezni nejprve nějaký shodný bod a shodu zdůrazni. Můžeš-li do mysli majitele bytu vtisknout pravdy vzbuzující naději na Království a jeho požehnání, ostatní věci budou v pravý čas napraveny, až osoba dospěje k ocenění pro Boží nezaslouženou dobrotivost.
5 Taktní člověk nelituje žádné námahy, aby povzbudil osobu, se kterou mluví, k účasti na rozhovoru a vyjádření svých názorů. Pavel usiloval o to, aby se vžil do stanoviska lidí, kterým svědčil, a tak mohl lépe předložit pádné argumenty ve prospěch dobré zprávy. (1. Kor. 9:20–22) Musíme postupovat podobně. Chápavý pohled na poměry jiných lidí — proč jsou takoví, jací jsou, proč věří a mluví právě tak — nám pomůže jednat s nimi taktně a projevit jim náklonnost. Mohou to být odlišné životní okolnosti, různé zkušenosti, spoléhání na rozdílné autority, které odpovídají za jejich způsob myšlení. Máš-li jednou klíč k smýšlení druhé strany, můžeš předkládat dobrou zprávu pozitivním způsobem, spíše než abys zbytečně narážel, protože nevíš, jak druhá osoba smýšlí, a neznáš důvody pro její způsob myšlení.
6 Vzít v úvahu stanovisko druhé osoby neznamená udělat kompromis vzhledem k tomu, co je správné. Takt není převracením skutečnosti. Neustále se musíme pevně držet toho, co je správné. Jinak by člověk mohl shledat, že namísto taktu se dopustil kompromisu vůči pravdě. Zjistí, že je ovládnut strachem z lidí více než láskou ke spravedlnosti. Takt tedy nezahrnuje kompromisní postoj k pravdě, zahrnuje správné „načasování“, to znamená určení vhodného času pro předání určitého poučení. Někdy je taktní prostě nedbat něčeho, co bylo řečeno. Je snad nejlepší ponechat některé věci na pozdější dobu, až na ně posluchač bude připraven. Jako řekl Ježíš svým učedníkům: „Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nejste schopni snést.“ (Jan 16:12) I když snad nesouhlasíme s člověkem, s nímž mluvíme, nemusíme okamžitě vyzdvihovat každou chybnou myšlenku. Kdybychom to udělali, vedlo by to pouze k uzavření jeho mysli a zabránilo dalšímu rozhovoru.
7 Jestliže majitel bytu poukáže v průběhu rozhovoru na mnoho věcí v Bibli, které jsou podle něho nesprávné, je v krátkém čase těžké překonat taktně každou námitku. Často je nejlepší nechat jednoduše většinu z nich bez povšimnutí a rozhovořit se pouze o tom, co bezprostředně souvisí s látkou, o které uvažujeme. Nebo se tě někdo může snažit zatáhnout do světských sporů. Nezapleť se, ale taktně se tomu vyhni a dej biblickou odpověď na takové světské problémy. Tímto způsobem napodobíš příklad Ježíše. — Mat. 22:15–22.
8 Když se setkáš s hněvivým majitelem bytu, buď taktní, a přece pevný. Nedopusť se kompromisu v pravdě jenom proto, abys ho uklidnil. Spíše se snaž porozumět, proč se právě tak cítí, nebo se ho dokonce zeptej, proč zaujímá takové stanovisko. Jestliže se vysloví, můžeš říci, že nyní bys jej zase ty rád informoval, proč smýšlíš právě tak. Ale bez ohledu na to, zda jsi schopen pokračovat v rozhovoru, takt přináší nejlepší výsledky. Připomínej si radu z Přísloví 15:1: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ Jestliže se však některé osoby svým chováním prokazují jako nerozumné, pak je nejlepší je opustit. — Mat. 7:6.
9, 10. Je takt na místě při jednání s našimi křesťanskými bratry?
9 Taktně s křesťanskými bratry. Takt bychom měli pěstovat nejen v jednání s lidmi, kteří neznají Jehovu, ale také je požadován, když jednáme se svými duchovními bratry. Bratři a sestry, kteří jsou velmi taktní v kazatelské službě, mohou občas zapomenout na potřebu taktního jednání ve svých bratrských vztazích. Jemnost v řeči a skutcích je nepostradatelná uvnitř Jehovovy organizace pro budování ducha lásky a jednoty a pro každodenní dobré vztahy. Pavel řekl: „Konejme dobro všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ — Gal. 6:10.
10 Máme zájem o své duchovní bratry, zvláště o jejich duchovní potřeby, protože jsme všichni v Jehovově organizaci. (Fil. 2:2, 4) Taktní člověk si však uvědomuje, že když projevujeme zájem o své bratry, neslídíme po jejich osobních záležitostech třeba tím, že bychom se jich ptali na věci, které by je uvedly do rozpaků a po kterých nám nic není. Takt nám pomůže, abychom se nestali ‚těmi, kdo se pletou do záležitostí jiných lidí‘. — 1. Petra 4:15.
11. Jak Písmo ukazuje na nezbytnost taktu u starších ve sboru?
11 Takt je zvláště důležitý pro starší, kteří řeší sborové problémy. Když apoštol Pavel poučoval Timotea, jak jednat se svéhlavými členy křesťanského sboru, zdůraznil potřebu být jemný a laskavý. Řekl: „Pánův otrok však nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, ovládat se za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni;. . . aby vystřízlivěli z Ďáblovy léčky.“ (2. Tim. 2:24–26) Apoštol rovněž radil použít ‚ducha mírnosti‘ při přístupu k bratrovi, který udělal nesprávný krok dříve, než si to uvědomil. (Gal. 6:1) Udílení rad vyžaduje od starších takt, ale současně pevnost vzhledem ke spravedlivým zásadám.
12, 13. Proč je takt důležitý v našich domovech?
12 Náš takt při jednání s druhými by se měl projevit i v rodinném kruhu. Není žádný důvod, abychom se chovali nevybíravě a nelaskavě k osobám uvnitř rodiny jenom proto, že je dobře známe. Zasluhují si, abychom s nimi jednali taktně. Budou odpuzováni nevybíravými, sarkastickými nebo hrubými výrazy. A jestliže ostatní členové rodiny nejsou Jehovovými služebníky, znamená to, že se můžeme obejít bez taktu, když s nimi mluvíme? V žádném případě, protože takt v jednání s nevěřícími může vést k tomu, že jednoho dne přijmou pravé uctívání. — 1. Petra 3:1, 2.
13 Používání teokratického taktu plodí mnoho dobrého ovoce, ať již ve styku s veřejností, našimi duchovními bratry a sestrami, nebo našimi rodinami. Odráží se příznivě na posluchačích, jak ukazuje Přísloví 16:24: „Příjemná řeč je pláství medu, sladká pro duši a uzdravením pro kosti.“ Rozhodně tedy pěstuj takt vycházející ze silného přání být prospěšný každému, koho potkáš.
[Studijní otázky]
