36. studie

Vhodný závěr a časový rozvrh

1–3. Jak můžeš docílit, aby závěr měl spojitost s námětem proslovu?

¹ Co řekneš naposledy, na to si tvoji posluchači často nejprve vzpomenou. Proto si závěr tvého proslovu zaslouží pečlivou přípravu. Měl by se zaměřit na hlavní body, které si posluchači mají zapamatovat, a vštípit jim námět s konečnou platností do mysli. Skladba tvého proslovu  i jeho přednes by měly podnítit posluchače k jednání. Proto tě vybízíme, abys věnoval pozornost znaku „Vhodný a účinný závěr“ na lístku rad k proslovům.

² Závěr v přímém vztahu k námětu proslovu. Ve 27. studii jsou některé myšlenky, jak spojit závěr s námětem proslovu. Proto navrhujeme, aby sis tuto studii znovu zopakoval. Tvůj závěr nemusí mnoha slovy znovu uvádět námět proslovu, ačkoli někteří studující, zvlášť noví, to snad považují za pomoc, ale měl by k námětu obrátit pozornost. Potom ukaž na základě námětu, co mohou posluchači dělat.

³ Jestliže závěr není přímo spjat s námětem, pak neuzavře látku a nespojí ji dohromady. I když použiješ přímého souhrnného závěru, který podá kostru hlavních bodů, přece budeš chtít nepochybně přidat jednu nebo dvě závěrečné věty, které by vyjádřily ústřední myšlenku neboli námět proslovu.

4–9. Proč musí tvůj závěr ukázat posluchačům, co mají dělat?

⁴ Závěr ukazuje posluchačům, co mají dělat. Protože účelem tvého proslovu je obvykle podnítit k nějakému jednání nebo přesvědčit o určitém hledisku, měly by tedy závěrečné myšlenky proslovu vštípit tyto body do mysli posluchačů. Hlavním účelem závěru je tedy ukázat posluchačům, co mají dělat, a povzbudit je, aby to dělali.

⁵ Závěr by měl tudíž nejen objasnit účel tvého proslovu, ale měl by mít také vážnost, přesvědčivost a podněcující sílu. Často shledáme, že v závěru jsou výhodné krátké věty, protože mu dodávají sílu. Ale bez ohledu na stavbu vět by závěr měl podávat rozumné důvody pro určité jednání a ukázat na užitek, který z tohoto způsobu jednání vyplyne.

⁶ Závěr by měl logicky vyplývat z toho, co již bylo řečeno v proslovu. Slova tvého závěru mají tedy pohnout posluchače, aby jednali podle toho, co již bylo uvedeno v hlavní části proslovu. Tvůj závěr objasní a zdůrazní, co mají dělat, takže budou jednat na základě věcí, o kterých bylo mluveno v proslovu. A síla tvého závěru je k tomu zvlášť přiměje.

⁷ Ve službě dům od domu jsou závěry často slabé. Stává se to, jestliže majiteli bytu jasně neukážeme, jak by měl  jednat, aby souhlasil s opětovnou návštěvou nebo jiným dalším poučením.

⁸ Závěry v proslovech studujících budou tedy slabé, jestliže jsou pouhým shrnutím látky, a nepohnou posluchače k činu. Závěr by měl poukázat na nějaké uplatnění látky nebo by měl i jinak ukázat posluchačům zvláštní hodnotu látky.

⁹ Někteří řečníci považují za velmi prospěšné uzavřít biblický proslov krátkým shrnutím a jako základu shrnutí použijí klíčové texty a námět proslovu. Takovým výtahem z proslovu s několika texty, který předneseš jako u dveří, nejen objasníš pointu proslovu, ale dáš posluchačům něco, co si mohou odnést a použít při opakování hlavních myšlenek proslovu. To je prvořadý účel závěru a tato metoda je nejen vhodná, ale také velmi účinná.

**********

10–14. Uveď něco o délce závěru.

¹⁰ Správná délka závěru. Délka závěru by neměla být určována hodinkami, ačkoli se to často stává. Závěr má správnou délku, jestliže je účinný a splní svůj účel. Správnost jeho délky je tedy třeba určovat podle docílených výsledků. Tak to bude dělat tvůj rádce, až budeš pracovat na „Správné délce závěru“ na lístku rad k proslovům.

¹¹ Pro srovnání délky závěru s délkou hlavní části látky si povšimni krátkého závěru k celé knize Kazatel, jak je uveden v Kazateli 12:13, 14 a srovnej jej s Ježíšovým kázáním na hoře a jeho závěrem v Matoušovi 7:24–27. Zde jsou dva různé druhy a dvě různé délky závěrů, ale oba splňují svůj účel.

¹² Závěr řeči by neměl zastihnout posluchače nepřipraveného. Pronesená slova by měla nejen jasně ukazovat na konec řeči, ale měla by také vykazovat něco trvale platného. Obsah a způsob toho, co říkáš, by měly opravdu ukončovat tvůj hovor. Závěr by neměl být zbytečně rozvláčný. Jestliže nejsi schopen shrnout celý proslov a přitom udržet zájem po celý závěr, měl bys závěr předělat. Je příliš dlouhý.

¹³ Jestliže jsi řečník–začátečník, je často nejvhodnější, uděláš-li svůj závěr kratší, než se domníváš, že by bylo nutné. Udělej jej jednoduchý, přímý a kladný. Nepřipusť, aby pokračoval do nekonečna.

 ¹⁴ Přednášíš-li jeden proslov v sympóziu nebo mluvíš-li ve služebním shromáždění, může závěr tvého proslovu navazovat na úvod dalšího proslovu, a proto může být kratší. Nicméně každá jednotlivá část by měla mít závěr, který dovršuje účel proslovu. Jestliže je to tak, pak má správnou délku.

**********

15–18. Co se stane, jestliže nevěnujeme pečlivou pozornost časovému rozvrhu?

¹⁵ Časový rozvrh. Důležitá je nejen délka závěru, ale i časové rozvržení každé části proslovu si zaslouží pozornost. Proto je na lístku rad k proslovům zvláštní řádek pro „Časový rozvrh“.

¹⁶ Důležitost správného časového rozdělení proslovu by neměla být podceňována. Jestliže si náležitě připravuješ proslov, bereš v úvahu i časový rozvrh. Jestliže však řečník — i ve snaze natlačit do proslovu všechnu látku — překročí čas, nedosáhne ve skutečnosti svého cíle, protože posluchači se začnou neklidně vrtět, budou se dívat na hodinky a nebudou dávat pozor na to, co říká. Závěr, který by měl obsahovat uplatnění a pobídku, jež jsou nezbytné k dosažení účelu proslovu, vyzní naprázdno. I když je přednesen, posluchači si z něho v mnoha případech neodnesou žádný užitek, protože řečník překročil čas.

¹⁷ Když řečník překročí čas, nejsou nesví jen posluchači, ale i sám řečník. Když vidí, že jeho čas končí, a on má ještě mnoho látky, bude se možná snažit látku zhustit, a tím ji zbaví účinnosti. Vede to často k nedostatku vnitřní rovnováhy. Naproti tomu jestliže řečník zjistí, že nemá dost látky k vyplnění stanoveného času, může se stát, že ve snaze o roztažení látky začne ztrácet souvislost a bude mluvit bez ladu a skladu.

¹⁸ Dozorce školy sice naznačí studujícímu, kdy končí jeho čas, ale pro studujícího i pro posluchače je zklamáním, jestliže proslov musí být přerušen před svým dokončením. Řečník by měl mít tolik zájmu o svou látku, aby ji chtěl přednést. A posluchači budou mít pocit, že byli ponecháni jakoby ve vzduchu, jestliže neuslyší závěr. Kdo soustavně překračuje čas ve svých proslovech, ukazuje, že je bezohledný vůči jiným, nebo je to důkaz nedostatečné přípravy.

19, 20. Proč je časový rozvrh zvlášť důležitý při služebních shromážděních nebo při sjezdovém programu?

 ¹⁹ Jestliže se na programu podílí několik řečníků, je správné rozvržení času zvlášť důležité. Například služební shromáždění může mít pět částí. Každý řečník snad mluví jen minutu přes svůj přidělený čas, dohromady to ale prodlouží shromáždění o pět minut. A přece každý z nich překročil čas jen málo. A výsledek? Někteří snad budou muset odejít před skončením shromáždění, aby stihli autobus domů, nebo budou popuzeni nevěřící manželští druhové, kteří musí čekat. Všeobecný účinek tedy není dobrý.

²⁰ Mohou také vzniknout těžkosti, když jeden řečník z řady návazných přednášek nevyplní svůj stanovený čas. Kdyby například bratr, který má mít na sjezdovém programu půlhodinové pojednání, skončil za dvacet minut, mohlo by to způsobit trhlinu v programu, kdyby náhodou příští řečník nebyl připraven, aby začal okamžitě mluvit.

21–24. Uveď krátce některé problémy časového rozvrhu a jejich příčiny.

²¹ Jednou z hlavních příčin překračování času při proslovu je ovšem příliš mnoho látky. To mělo být napraveno při přípravě proslovu. Jestliže jsi však zvládl jiné body, a sice ty, které na lístku rad k proslovům předcházely tomuto bodu, nebude pro tebe časový rozvrh problémem. Jestliže ses již naučil oddělovat hlavní body a připravovat si správnou osnovu, shledáš, že z toho přirozeně vyplývá správný časový rozvrh. O časovém rozvrhu je uvažováno na konci lístku rad k proslovům, protože závisí do značné míry na řečnických znacích, o kterých se mluvilo již dříve.

²² Obvyklým problémem při časovém rozvrhu je překračování času. Dobře připravený řečník má obvykle mnoho poučné látky, ale musí dávat pozor, aby jí nepoužil víc, než mu dovoluje přidělený čas.

²³ Noví nebo nezkušení řečníci však mají občas sklon ke zkracování. Budou se proto chtít naučit plně využívat čas, který mají k dispozici. Zprvu jim snad bude připadat poněkud obtížné vyměřit své proslovy, aby přesně odpovídaly žádané délce, ale měli by se snažit přiblížit se co nejtěsněji k určené časové hranici. I když však proslov bude značně kratší než doba pro něj stanovená, nebude časový rozvrh považován za slabý, jestliže studující připravil a přednesl dobře ucelenou, uspokojující řeč.

 ²⁴ Zda řečníkův časový rozvrh má být považován za slabý, nebo ne, to lze nejlépe rozhodnout podle účinku přednesu na posluchače. Když dozorce školy ukáže, že čas vypršel, může studující volně dokončit větu. Jestliže může touto větou účinně ukončit svůj proslov, aby posluchači cítili, že slyšeli ucelené pojednání, neměl by být časový rozvrh považován za slabý.

25–29. Jak se můžeme ujistit, že náš proslov je časově správně rozvržen?

²⁵ Jak můžeme dosáhnout správného časového rozvrhu? V podstatě je to věc přípravy. Je důležité připravit si nejen látku, která bude do proslovu zařazena, ale také přednes proslovu. Jestliže si přiměřeně připravíme vlastní přednes, bude časový rozvrh většinou správný.

²⁶ Při vypracovávání osnovy svého proslovu si jasně vyznač hlavní body. Pod každým hlavním bodem můžeš mít několik druhořadých bodů, o kterých bys chtěl mluvit. Některé budou ovšem důležitější než jiné. Ujasni si, které jsou nezbytně nutné k přednesu a které můžeš v případě potřeby vypustit. Jestliže pak během přednesu zjistíš, že se zpožďuješ, předneseš prostě jen hlavní argumenty a druhořadé vypustíš.

²⁷ To od nás neustále vyžaduje kazatelská služba, když přistupujeme k lidem u jejich dveří. Jestliže naslouchají, budeme s nimi mluvit několik minut. Jsme však rovněž připraveni podat totéž ve zhuštěné formě v jedné nebo dvou minutách, je-li to třeba. Jak to děláme? Máme v mysli svůj klíčový bod nebo body a nejdůležitější podpůrnou látku. Máme v mysli i jiné informace druhořadého významu, které můžeme použít k delšímu rozhovoru, ale víme, že když to situace vyžaduje, můžeme se bez nich obejít. Týž postup můžeme uplatnit při přednesu proslovu na pódiu.

²⁸ Často řečníkovi pomůže, když si na okraj svého proslovu udělá znaménko, které mu ukáže, kolik látky by měl probrat do poloviny svého času, nebo je-li pojednání delší, může si proslov rozdělit do čtyř takových částí. Když potom dojde k těmto časovým znaménkům ve své osnově, měl by se podívat na hodinky, aby viděl, jak je na tom s časem. Jestliže se zpožďuje, je vhodné, aby začal vypouštět látku druhořadého významu. Nemá čekat až do poslední minuty a nahustit závěr, neboť tak oslabí jeho  účinnost. Velmi však rozptyluje, když se řečník neustále dívá na hodinky, když to dělá velmi nápadně nebo když řekne svým posluchačům, že jeho čas se chýlí ke konci, a že proto musí svou látku rychle projít. Tato věc by měla být zvládnuta přirozeně, bez rušení posluchačů.

²⁹ Chceme-li dosáhnout správného celkového časového rozvrhu, musí mít úvod vhodnou délku, každý klíčový bod musí být přiměřeně rozvinut, a je třeba ponechat dost času pro závěr. Neuvažuj tedy o tom až tehdy, když vidíš, že se tvůj čas chýlí ke konci. Jestliže dáváš pozor na svůj časový rozvrh již od samého začátku, bude tvůj přednes správně rozložen.

[Studijní otázky]