13. studie

Zlepšení hlasu, používání mikrofonu

1–3. Jaké nedostatky mohou ovlivnit jakost hlasu a co pomůže při rozboru našeho osobního problému?

¹ „Kdo ustanovil člověku ústa?“ je otázka, kterou položil Mojžíšovi Stvořitel, Jehova Bůh. (2. Mojž. 4:10, 11) A stejně dobře můžeme připojit: Kdo vytvořil celé to zázračné zařízení pro vytváření lidské řeči? Mojžíš nakonec poznal, že i když měl ‚pomalá ústa a pomalý jazyk‘, Bůh mu mohl pomoci, a také pomohl zlepšit jeho hlas. Prorok byl s to působivě mluvit k izraelskému národu.

 ² Dnes jsou si mnozí Boží služebníci dobře vědomi svých slabostí v řeči. Někteří mají hlas slabý, jiní ostrý, jiní zase chraptivý nebo drsný. Plačtivý hlas, stejně jako nosový či hrubý hlas, se neposlouchají příjemně. Nevýrazný hlas bez života nikoho nenadchne. Jestliže se tvůj hlas ve svých projevech blíží k některé z těchto slabostí, neztrácej odvahu. Není třeba se za této situace vzdávat, jako kdyby nebylo možné žádné zlepšení nebo náprava.

³ K tomu, aby byl dosažen pokrok, si musí být jednotlivec sám vědom své zvláštní slabosti, na které musí pracovat, aby se zlepšil. A právě zde může pomoci škola teokratické služby při rozboru nějaké hlasové slabosti, a to užitečnou radou dozorce školy. Je také užitečné poslechnout si magnetofonový záznam svého vlastního hlasu. Jestliže jsi to ještě neudělal, pak tě možná čeká překvapení. Když totiž mluvíš, vnímáš i chvění kostí své vlastní hlavy; toto chvění zesiluje hlavně nižší tóny, zatímco magnetofonová páska odhaluje, jak zní tvůj hlas ve skutečnosti. Chceš-li položit dobrý základ pro zlepšení svého hlasu, měl by ses zamyslit nad svým řečovým ústrojím, které obvykle používáme, aniž o tom přemýšlíme.

4–6. Jak je vytvářena řeč?

⁴ Jak vzniká řeč. Základem všech hlasových projevů je proud vzduchu vycházející z plic, které působí jako měchy. Průdušnicí vzhůru putuje vzduch do hrtanu, orgánu, kde se vytváří hlas a který je uprostřed hrdla. Uvnitř hrtanu jsou dvě jemné řasy, ovládané svaly a zvané hlasové vazy. Především zde se vytváří hlas. Tyto vazy neboli hlasivky jsou něco jako pohyblivé přepážky vystupující ze stěn hrtanu. Jejich hlavním účelem je otvírat a zavírat se, a tak umožnit vzduchu, aby proudil dovnitř a ven, a také zabránit průchodu nevhodných těles. Dech vycházející z plic pohybuje hlasivkami. Když se rozechvějí průchodem stlačeného vzduchu, vydávají zvuk. Pro znázornění: Nafoukneš-li balónek, stiskneš jeho hrdlo a necháš unikat vzduch, guma se rozechvěje a vydá zvuk. A stejně tak když mluvíš, hlasivky v hrtanu se k sobě pevně přitisknou. Štěrbina tvaru „V“ mezi nimi se uzavírá. Čím pevněji se hlasové vazy napnou, tím rychleji kmitají a tím vyšší  tóny se vytvářejí. Naproti tomu, čím více jsou povolené, tím hlubší tóny vydávají.

⁵ Po opuštění hrtanu vstupuje proud vzduchu do horní části hrdla zvaného hltan. Pak pokračuje do úst a nosních průchodů. Zde jsou k základnímu tónu připojeny tóny vyšší, harmonické, které tón upravují a zesilují. Ústní patro, jazyk, zuby, dásně, čelist a rty se podílejí na tom, že zvukové vlny jsou přerušovány, a tak vznikají samohlásky a souhlásky. Zvuk nakonec vychází v podobě srozumitelné řeči.

⁶ Lidský hlas je jistě zázrak, kterému se co do mnohostrannosti nevyrovná žádný lidmi vyrobený nástroj. Má možnost vyjádřit city a hnutí mysli od něžné, jemné lásky až po drsnou a vášnivou nenávist. Je-li hlas správně rozvíjen a cvičen, může i u nedokonalého člověka obsáhnout až tři oktávy a vydat nejen nádherné hudební zvuky, ale také takový způsob řeči, který podněcuje srdce. Jak uvidíme, jsou pro zlepšení hlasu nezbytné dvě věci.

7–10. Jak by měla být ovládána zásoba vzduchu a proč?

⁷ Ovládání zásoby vzduchu. K dobrým výsledkům potřebuje řečník dostatečnou a stálou zásobu vzduchu a také správné dýchání. Mnoho lidí nedovede při mluvení správně vdechovat a vydechovat. Následkem toho využívají jen horní části plic, a tak když mluví rychle, musí lapat po dechu. Na rozdíl od všeobecně rozšířené představy není největší část plic v horní části hrudníku; ta se zdá prostornější jen proto, že jsou tam ramenní kosti. Plíce jsou však nejširší nad bránicí. Bránice je silný, zaoblený sval, který působí jako pumpa a plícím pomáhá nasávat čerstvý vzduch a vytlačovat použitý vzduch. Bránice se upíná na dolní žebra a odděluje hrudní a břišní dutinu. Tento kopulovitě vyklenutý sval je pro dýchání velmi důležitý. Když se brániční kopule vydouvá, vytlačuje vzduch z plic. Když klesá, vzduch proudí do plic.

⁸ První věcí, na které můžeš pracovat při zlepšování svého hlasu, je ovládat svou zásoby vzduchu. Když se před mluvením nadechuješ, vědomě se snaž, abys nerozpínal horní část hrudi. Rozepni dolní část plic. Pak  kontroluj vypouštění vzduchu, nech jej postupně vycházet jemným tlakem bránice s podporou břišních svalů. Tím se zabrání náhlému uniknutí vzduchu. Jestliže to řečník nedokáže ovládat, brzy mu dojde dech a jeho řeč se stane dýchavičnou a zní přidušeně.

⁹ Mnozí se snaží ovládnout svou zásobu vzduchu napínáním hrdla, ale to vede jen k chraptění a hlasové únavě. Aby ses tomu vyhnul, snaž se mít vždy uvolněné hrdelní svalstvo.

¹⁰ Jako se běžec cvičí pro závod, tak by si řečník měl cvičením osvojit ovládání bránice. Může stát zpříma, hluboce se nadechnout, postupně vydechovat a přitom pomalu a plynule říkat co největší počet písmen abecedy nebo počítat, do kolika jen může, na jeden dech. Může rovněž cvičit hlasitým čtením.

11–15. Jak souvisí svalové napětí s ostrým pronikavým hlasem, nosovým přízvukem a tlumeným hlasem?

¹¹ Uvolnit napjaté svaly. Další nezbytnost pro překonání většiny hlasových těžkostí je zakotvena v jednoduchém pokynu — uvolni se! Jen málo je možno pomoci ke zlepšení hlasu tomu, kdo se nenaučí, jak se uvolnit. Je skutečně úžasné, jakých zlepšení lze docílit tím, že se naučíme mluvit uvolněně. Mysl musí být uvolněna stejně jako tělo, protože duševní napětí působí svalové napětí. Duševní napětí uvolníš, když získáš správný náhled na své posluchače, kterými budou ve většině případů členové Jehovova lidu. Stanou se tvoji přátelé jenom proto, že sedí před tebou, náhle tvými nepřáteli? Samozřejmě, že ne. Žádní lidé na zemi nemají tak přátelské a milující posluchače jako my.

¹² Zpočátku snad bude třeba, aby ses uvolňoval vědomě. Shledáš třeba, že právě předtím, než začneš mluvit, máš mělký a přerývaný dech, protože jsi nervózní. Můžeš to napravit záměrným, pomalým, pravidelným dýcháním a současně usilovat o uvolnění svalů hrdla.

¹³ Jak jsme již poznali, zvětšené napětí hlasivek zvyšuje hlas, a proto čím více je budeš napínat, tím vyšší zvuky budeš vytvářet. Následkem toho může vzniknout ostře pronikavý hlas, který zní napjatě a který také uvádí do napětí posluchače. Jakým způsobem by to bylo možné překonat? Připomeň si, že tvé hlasivky se rozkmitají  průchodem proudícího vzduchu. Jejich tóny se mění podle toho, jak se svaly napínají nebo uvolňují, stejně jako se mění tón houslové struny, je-li napínána nebo povolována. Když hlasivky povolíš, jimi vydávaný tón se sníží. To, co tedy máš udělat, je uvolnit svaly hrdla. Tvé napětí také může způsobit, že polykací svaly nespolupracují s těmi, které ovládají hlasivky, a tak vzniká drsný hlas. Situace se zlepší, když se vědomě uvolníš.

¹⁴ Někdy se napětím svalů hrdla a úst uzavře nosní průchod, takže jím vzduch nemůže volně proudit. To se projeví nosovým přízvukem. Abychom se tomu vyhnuli, je opět nutné se uvolnit. V některých případech však může být problém následkem ucpaného nosu.

¹⁵ I dolní čelist potřebuje být uvolněná. Je-li ztuhlá, ústa se správně neotvírají a zvuk se musí prodírat mezi zuby. Řeč je potom hrubá a utlumená, nezřetelná. Uvolnění dolní čelisti ale neznamená, že si osvojíme lenivou mluvu. Je třeba být vyrovnaný v návycích při vytváření zvuků, aby výsledkem byla dobrá výslovnost.

16, 17. Co pomáhá ke zlepšení rezonance a proč je to důležité?

¹⁶ Celkové uvolnění svalového napětí velmi napomáhá rezonanci. Jsou-li již uvolněným hrdlem jednou vytvořeny jasné tóny, musí být zesíleny rezonujícími vyššími harmonickými tóny, aby se hlas dobře nesl. Rezonance vzniká za účasti celého těla, které působí jako ozvučná deska, avšak napětí rezonanci brání. Tón, který byl vytvořen v hrtanu, rozezvučí nejen nosní dutiny, ale také kosti hrudního koše, zuby, ústní patro a vedlejší nosní dutiny. To všechno může přispět ke kvalitní rezonanci. Položíme-li závaží na ozvučnou desku houslí, je zvuk utlumen; musí mít totiž možnost chvění. Stejně je tomu i s kostrou našeho těla, která je podpírána svaly. S dobrou rezonancí se tvůj hlas snadno může donést k mnoha posluchačům, aniž by ses nějak zvlášť namáhal a přepínal svůj hlas. Bez rezonance je těžké, aby se hlas nesl, aby byl správně modulován nebo aby vyjádřil citové odstíny.

¹⁷ Rezonanci můžeme zlepšovat nácvikem výslovnosti, který bude doprovázen vědomým uvolněním těla.  Rty by se měly jen lehce dotýkat, a ne být pevně sevřené. Tak nebudou chvění zvuku bránit ztuhlé svaly a zvuk nebude muset procházet jen nosem. Bude užitečné opakovat určitá slova a přitom se snažit dobře rezonovat u zvuků představovaných písmeny m, n a l. Dalším cvičením, které pomáhá při zlepšování jakosti hlasu, je vyslovovat samohlásky, prodlužovat je při otevřeném hrdle, uvolněné čelisti a malé síle hlasu.

18–22. Jakou radu bychom měli mít na mysli vzhledem k účinnému používání mikrofonů?

¹⁸ Používat správně mikrofon. Na větších místech pro setkávání může být nutné elektronicky zesílit lidský hlas, aby se ulehčilo řečníkovi. To je příjemné i pro posluchače. Řečník se nemusí přepínat, aby dosáhl potřebné hlasitosti, a posluchači nemusí napínat uši, aby slyšeli, co říká. V mnoha sborech se mikrofony používají ne pouze na pódiu, ale také pro komentáře posluchačů, takže všechny odpovědi lze dobře slyšet. A i když se mikrofony v místním sále Království nepoužívají, obvykle se používají při programu na sjezdech. Proto potřebujeme vědět, jak je správně používat.

¹⁹ Jak daleko od mikrofonu bys měl mít ústa? Obvykle deset až patnáct centimetrů. Nejčastějším problémem je, že řečník je od mikrofonu příliš daleko. Dbej tedy na tuto vzdálenost. Mluv směrem k mikrofonu a s ohledem na jeho směrovou charakteristiku. Pokud tak neučiníš, zvukový technik stěží zajistí pro posluchače jasný a dobrý poslech. Samozřejmě je zapotřebí vyhnout se odkašlávání, kýchání či pročišťování hrdla blízko mikrofonu.

²⁰ Když mluvíš do mikrofonu, naslouchej také, jak zní tvůj hlas vycházející z reproduktoru. Tak můžeš posoudit jeho sílu a případně přizpůsobit vzdálenost. K nápravě stačí přiblížit se k mikrofonu nebo se od něj oddálit o několik centimetrů. Řečník se musí vyvarovat nadměrné hlasitosti, neboť tou si hlas pouze zhorší a pro posluchače to bude znervózňující a nepříjemné. Chceš-li svou hlasitost během proslovu místy zeslabit, měj také na mysli, že tvoji posluchači uslyší díky této moderní technice dokonce i šeptání.

²¹ Když používáme mikrofon, je třeba věnovat pozornost ještě něčemu. Všimli jste si, že při vyslovení hlásky  „p“ někdy vznikne zvukový ráz? To se stane, když mluvíme přímo do mikrofonu z příliš krátké vzdálenosti. Ostrý zvuk hlásky „s“ může také působit potíže. Sykavky je někdy zapotřebí tlumit, neboť zesílením jsou zvýrazněny a znějí jako syčení. Když víte, jak se s takovým problémem vypořádat, není těžké to udělat.

²² Naše hlasové ústrojí je podivuhodný dar od našeho Stvořitele. Elektřina a vynalézavá mysl jsou také jeho dary, a díky nim můžeme používat mikrofon. Kdykoli tedy mluvíme, se zesilovacím zařízením nebo bez něj, čiňme tak způsobem, který je ke cti Původci řeči.

[Studijní otázky]