18. studie

Zlepšit své odpovědi

1, 2. Proč bychom měli všichni usilovat o dávání dobrých odpovědí?

¹ Křesťané by měli všestranně pěstovat schopnost dávat dobré odpovědi. Apoštol Pavel napsal: „Ať je váš výrok vždy líbezný, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kol. 4:6) Je tudíž přirozené, že se snažíme o zlepšení svých odpovědí. Když dobře odpovídáme, máme z toho opravdové potěšení: „Muž se raduje z odpovědi svých úst, a jak dobré je slovo v pravý čas!“ — Přísl. 15:23.

² Cítíš ty sám potřebu zlepšit své odpovědi? Jsi zcela spokojen se svou účastí na sborových shromážděních? Nebo je možné, abys uskutečnil nějaké zlepšení, které by ti způsobilo velké potěšení? Stane se ti někdy v kazatelské službě, že si přeješ, abys byl situaci zvládl jinak? To platí o nás všech, takže je užitečné společně uvažovat, jak můžeme zlepšit své odpovědi.

3, 4. Jak může být jedna otázka při shromáždění zodpověděna rozmanitými komentáři?

³ Sborová shromáždění. Ve většině sborů svědků Jehovových lze pozorovat, že někteří jsou vždy připraveni  odpovědět na otázky kladené při studiu Strážné věže, při sborovém studiu knihy nebo při ústním opakování ve škole teokratické služby. To není žádná náhoda. Možná, že tito zvěstovatelé čerpají z mnoha let studia a společenství s Jehovovým lidem; avšak ve většině případů je průběžná příprava také určujícím činitelem. I nově připojení mohou dávat dobré odpovědi, když se zaměří na předběžné studium látky. — Přísl. 15:28.

⁴ Jsi-li první, kdo podává komentář k otázce, je obvykle dobré bez okolků vystihnout přímou odpověď. Jestliže však někdo již na otázku odpověděl, nemysli si, že zde musí rozbor skončit. Když chceš podat dodatečný komentář k téže otázce, můžeš udělat něco dalšího: rozšiř odpověď, ukaž, jaký vztah mají k odpovědi biblické texty z odstavce, nebo vyzdvihni, jak to, o čem se hovoří, ovlivňuje náš život. Jestliže se látka dotýká světových poměrů nebo zvyků falešného náboženství, můžeš se zmínit o nějaké zkušenosti nebo místní situaci, která zdůrazňuje pravdivost toho, o čem se mluví v odstavci. To obohacuje rozmluvu.

5. Proč je dobré odpovídat stručně a vlastními slovy?

⁵ Odpovědi mívají větší váhu a hlouběji zapůsobí na posluchače, když jsou stručné a k věci. Ve většině případů je vhodné dávat takové odpovědi. Když někdo těká po myšlenkách celého odstavce, nic nevynikne a na rozdíl od výstižné odpovědi nejsou posluchači obvykle o mnoho moudřejší. Také odpovědi, které jsou podány vlastními slovy, bývají obvykle nejužitečnější. Takovéto komentáře pomáhají jednak odpovídajícímu — informace si osvojí —, jednak může předložená odpověď často pomoci ostatním, aby pochopili myšlenky, které jim předtím snad unikly. Proslovy ve škole teokratické služby ti pomáhají rozvinout tuto schopnost.

6. Jak se můžeme zlepšit v pohotovosti odpovědět na kladené otázky?

⁶ Můžeš se také zlepšit v pohotových odpovědích? To vyžaduje předchozí přípravu. Nepřipravuj se v průběhu čtení odstavce nebo v době, kdy ostatní odpovídají, protože tak ztratíš mnoho užitečného ze shromáždění. Navykni si označit si své odpovědi předem. Jestliže sis podtrhl jen několik klíčových slov, a ne celé dlouhé věty, pak ti rychlý pohled na tato klíčová slova znovu  připomene celou myšlenku a budeš připraven na odpověď. Je-li otázka k odstavci rozdělena na části „a“ a „b“, pomůže ti označení na okraji, která část látky se týká „a“ a která „b“, aby ses vyhnul tomu, že bys svým komentářem předběhl vedoucího studia. I když k látce nejsou připravené otázky a posluchači se na ní budou podílet, přece je užitečné označit si, co považuješ za klíčové body. To ti umožní, abys spontánně dával komentáře, a tak přispěješ k živému rozhovoru. Když jsi při shromáždění jednou odpověděl, nedrž se stranou s myšlenkou, že další odpovědi můžeš ponechat ostatním. Buď ochoten volně dávat další komentáře.

7. Proč bychom měli všichni cítit odpovědnost podávat při shromáždění komentáře?

⁷ Někteří se možná ostýchají odpovídat; myslí si, že ostatní to dovedou lépe. Bible však na nás naléhá, abychom si v této věci uvědomili svou osobní odpovědnost. Apoštol Pavel napsal: „Držme se bez kolísání veřejného prohlašování své naděje. . . A dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme jeden druhého, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ (Hebr. 10:23–25) Tím, že odpovídáme, podněcujeme ostatní k lásce a znamenitým skutkům, rozehříváme jejich srdce a povzbuzujeme je. Máme z toho užitek i my, protože zakoušíme radost z dávání, a tak získáváme osobní povzbuzení.

8–12. Uveď nějaké návrhy, jak překonat námitky ve svědecké službě.

⁸ Odpovídat na námitky ve svědecké službě. Jestliže pravidelně studuješ a navštěvuješ shromáždění, pak shledáš, že ti nedělá potíž odpovídat na otázky ve službě dům od domu. Jestliže však neznáš odpověď na vznesenou otázku, neváhej to majiteli bytu přiznat. Nabídni potom, že do příští schůzky získáš informace. Je-li to upřímný člověk, bude s tím spokojen.

⁹ Kromě otázek se můžeš občas utkat s námitkami. Jak se s nimi vypořádáš? Dříve než odpovíš na námitku, je užitečné vědět něco o způsobu myšlení oné osoby. Můžeš se ptát, co dalo podnět k jeho námitce. Někdo může například namítat, že nevěříš v Krista, ale ve skutečnosti je sám pouze zmatený naukou o trojici. Mnoho námitek je důsledkem takových neporozumění.  Důležité je ujasnit si navzájem význam klíčových výrazů, dříve než se pustíme do diskuse. Takový postup může totiž odpovědět na námitku, takže další rozhovor o této myšlence není nutný.

¹⁰ Když jsou vzneseny námitky, je dobré spíše probrat záležitost pokud možno jako věc oboustranného zájmu než jako něco, co z nás činí protivníky. Místo abys považoval námitku za nepříjemnou nebo nechutnou, dívej se na ni jako na něco, o co má majitel bytu skutečný zájem. Máš-li to na mysli, můžeš mu říci, jak jsi rád, že se o věci zmiňuje. Považuj to za klíč pro další rozhovor, za námět, který může otevřít jeho mysl, aby přijal biblické pravdy. Proč bychom se v tom necvičili ve škole teokratické služby a do svých proslovů nezahrnuli situace vyžadující překonávání námitek?

¹¹ Někdy mluvíš se zájemcem a někdo jiný vznáší námitku, aby přerušil váš rozhovor. V takové situaci můžeš povinnost dokazování přenést zpět na namítajícího. Ježíš Kristus použil protiotázek, aby umlčel protivníky, kteří se snažili narušit jeho kázání. (Mat. 22:41–46) Je proto dobré mít na mysli, že povinnost dokazování je možné převést na osobu, která o nějaké věci vynáší určité tvrzení. Jestliže ti například majitel bytu řekne: „Vy nevěříte v trojici,“ a to tónem, který naznačuje, že taková víra je od křesťanů požadována, můžeš mu odpovědět: „Já věřím všemu, co učí Bible. Mohl byste mi laskavě v Bibli ukázat, proč bych měl věřit této nauce?“ Potom povinnost dokazování spočívá na druhém; musí doložit to, o čem tvrdí, že je to pravda.

¹² Nejsměrodatnější odpověď pro někoho, kdo tvrdí, že uznává Písma, je taková odpověď, kterou vezmeme přímo z Bible. Je daleko přesvědčivější než vše, co bychom mohli sami říci. Když ovšem odpovídáš, zachovej vždy klid a prokazuj zdvořilost bez ohledu na postoj tazatele. Tak se to sluší na Božího služebníka.

13, 14. Jak je možné se vypořádat s otázkami studujícího při domácích biblických studiích?

¹³ Při biblických studiích. Při biblických studiích vládne obvykle přátelská, uvolněná atmosféra, která přispívá k důkladnému uvažování o věcech. Když tedy zodpovíme otázku studujícího, je dobrým zvykem se zeptat, zda je spokojen. Může se stát, že některé  myšlenky mu zůstanou v mysli ještě nejasné. Nejsi-li si určitou odpovědí jist, nabídni, že si ji pro něj vyhledáš. Je-li nutná další pomoc, můžeš ji hledat u zkušenějšího zvěstovatele. Když někomu pomáháš získat hlubší pohled do biblického poselství, pamatuj si, že ho tím snad uvádíš na cestu života; evangelista Filip pomohl stejným způsobem etiopskému eunuchovi, když mu zodpověděl jeho otázky. — Sk. 8:26–39.

¹⁴ Časem snad bude lepší neodpovídat na všechny otázky vznesené při biblickém studiu, ale určité z nich, které budou zodpověděny během dalšího studia látky, ponechat otevřené. S ohledem na vlastní pokrok studujícího je také dobré ukázat mu, jak nalézat odpovědi tím, že bude otázky zkoumat sám. Můžeš ho odkázat na takové biblické pomůcky, jako jsou indexy k publikacím Společnosti nebo vhodná kapitola v knize Můžeš žít navždy v pozemském ráji. Později se jej zeptej, jaké poučení nalezl, a zajímej se také o jeho porozumění věci. Měj na mysli jeho duchovní růst, a ne pouhé odpovídání na jeho otázky.

15–18. Jaký bychom měli zaujmout postoj, když jsme vyzváni odpovídat na otázky úředníků?

¹⁵ Při styku s úředníky. Když apoštol Petr rozebíral otázku pronásledování, řekl: „Ve svém srdci však posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:14, 15) Za určitých okolností můžeme být povoláni, abychom se obhájili před soudy nebo představiteli zákona, kteří mají právo se nás ptát, v co věříme a proč věříme tímto způsobem. „Ve svém srdci však posvěcujte Krista jako Pána,“ radí apoštol. Ujisti se, že hluboko ve svém srdci projevuješ Pánu Ježíši Kristu nejvyšší úctu a dáváš mu svaté postavení, které nesmí být znesvěceno. Pak nebudeš mít žádný důvod pro úzkostlivé obavy. Jestliže se chceme líbit tomu, jehož Bůh pomazal za Krále celé země, pak není důvod znepokojovat se tím, jak budou reagovat lidé ve vysokých postaveních.

¹⁶ V souladu s napomenutím, které je vysvětleno v Římanům 13:1–7, buď nicméně uctivý k osobám v určitém postavení. I když se zdá, že ti tazatel připisuje  špatné pohnutky nebo se vyjadřuje o Jehovových svědcích nepřátelsky, neoplácej drsnou odpovědí. (Řím. 12:17, 21; 1. Petra 2:21–23) Měj na mysli, že jsi tam proto, abys vydal svědectví. Není snad možné, aby jeden z těchto úředníků i kladně zareagoval? Nebylo by alespoň možné dosáhnout příznivějšího postoje vzhledem ke kazatelskému dílu? Ať tvoje chování a tvá řeč dobře reprezentují cestu pravdy. — Mat. 10:18 až 20.

¹⁷ Někdy je také moudré říci jen velmi málo. Možná, že se rozhodneš a přeneseš břemeno dokazování na protivníky, jako to učinil apoštol Pavel, když byl souzen. (Sk. 24:10–13) Nebo budeš chtít dokonce mlčet. Je to nejlepší způsob, když se tě zlí lidé snaží úskočně polapit nebo se ti posmívají, a přitom nemají upřímný zájem, abys odpověděl na jejich otázky. (Luk. 23:8, 9) Nebo usoudíš, že je moudré mlčet, protože usilují o to, aby skrze tebe uškodili tvým spolusvědkům. Žalmista David řekl: „Jako stráž chci nasadit svým vlastním ústům náhubek, dokud mám před sebou někoho ničemného.“ (Žalm 39:1, 2) Zvláště v zemích, kde existuje prudké nepřátelství vůči pravému křesťanství, je nutné, abys uměl rozlišovat mezi ‚časem být zticha‘ a ‚časem mluvit‘. — Kaz. 3:7.

¹⁸ O schopnostech Jehovových služebníků odpovídat na otázky napsaly jedny britské noviny: „Pro všechno, co svědek dělá, si klade biblický důvod. Vskutku, jejich základní zásadou je, že Bible je pravdivá, celá, doslovně a výlučně. A v tom zřejmě tkví jejich další síla; mohou odpovědět na všechny otázky.“ Je to Boží slovo a naše důvěra v ně, které umožňují, abychom byli schopni odpovědět i na překvapující otázky lidí. Všechna čest a zásluha patří Bohu. Usilujeme-li však o zlepšení své odpovědi, přinášíme Jehovovi větší slávu, rozmnožujeme svou radost a uvádíme jiné na cestu smíru s Bohem.

[Studijní otázky]