3. kapitola

Jak dlouho potrvá přítomný svět?

1. Nač se mnozí z nás ptali ve vztahu k biblickým zaslíbením?

JE JEN přirozené chtít vědět, jak dlouho to potrvá, než se odehrají události, které jsou tak živě popisovány v Bibli a jež vyvrcholí Armageddonem. Kdy bude zničen přítomný zlý svět? Dožijeme se toho a uvidíme, jak se země stává místem, kde se lidé milující spravedlnost mohou těšit z naprostého míru a bezpečí?

2. (a) Jakou podobnou otázku položili Ježíšovi apoštolové? (b) Víme přesně, kdy skončí přítomný zlý svět? (c) Jaké velmi užitečné informace však poskytl Ježíš?

² Ježíš Kristus uvedl pozoruhodné podrobnosti, jež na tyto otázky odpovídají. Učinil to, když se jeho apoštolové ptali: „Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ S ohledem na skutečné zničení přítomného zlého světa řekl Ježíš jasně: „O tom dnu  a hodině nikdo neví, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec.“ (Matouš 24:3, 36) Přesto značně dopodrobna popsal generaci, která uvidí „závěr [řecky synteleia] systému věcí“, což je časové období vedoucí ke „konci [řecky telos]“. Přečti si to ve své Bibli u Matouše 24:3 až 25:46 a také v souběžných zprávách u Marka 13:4–37 a Lukáše 21:7–36.

3. Jak víme, že Ježíšova odpověď nepopisovala pouze události prvního století?

³ Až budeš číst tyto zprávy, uvědomíš si, že Ježíš jen zčásti popisoval události vedoucí ke zničení Jeruzaléma a jeho chrámu v roce 70 n. l. Je zjevné, že měl na mysli také něco dalekosáhlejšího. Proč? Protože u Matouše 24:21 mluví o „velkém soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude“. To mělo znamenat něco mnohem víc než jen zničení jednoho města a lidí v něm uvězněných. A u Lukáše 21:31 se říká, že popisované události poukazují na příchod dlouho očekávaného „Božího království“. Co je tím pozoruhodným „znamením“, které máme podle Ježíše vyhlížet?

SLOŽENÉ ZNAMENÍ

4. Jaké „znamení“ dal Ježíš?

⁴ Předpověděl války, nedostatek potravin, rozsáhlé morové nákazy, velká zemětřesení a ducha nelásky během doby rostoucí bezzákonnosti, ale nic z toho samo o sobě není tím „znamením“. Všechny předpověděné rysy se musí splnit během života jedné generace, má-li být obraz úplný. Patří sem rovněž „úzkost národů, které nebudou vědět kudy kam, . . . zatímco lidé budou omdlévat strachem“ pro jevy, jež se odehrávají na nebesích nahoře a v mořích okolo nich. (Lukáš 21:10, 11, 25–32; Matouš 24:12; srovnej 2. Timoteovi 3:1–5) V protikladu k tomu všemu, ale jako součást znamení, předpověděl Ježíš celosvětové kázání dobré zprávy o Božím království navzdory mezinárodnímu pronásledování svých následovníků. (Marek 13:9–13) Odpovídá tento složený popis času, v němž právě žijeme?

5. V čem jsou tyto události něčím víc než jen opakováním historie?

⁵ Posměvači to mohou zlehčovat. Mohou říkat, že války, hladomory, zemětřesení a tak dále se opakovaly v lidské historii vždy znovu a znovu. Takové události  však nabývají zvláštního významu, když se vyskytnou všechny společně, nejen na několika izolovaných místech, ale v celosvětovém měřítku a po delší časové období, jež začíná rokem předpověděným dlouho napřed.

6, 7. Jaké události a podmínky ve 20. století rozhodně odpovídají složenému znamení? (Při odpovědi použij Bibli a ukaž, které části Ježíšova proroctví rozebíráš.)

⁶ Uvažuj: Válka, jež propukla v roce 1914, měla takový rozsah, že se později stala známou jako první světová válka, a od té doby se vlastně mír nikdy na zemi nevrátil. Po 1. světové válce přišel jeden z největších hladomorů, jaký kdy lidstvo zakusilo, a dokonce i dnes asi 40 miliónů lidí ročně umírá na nedostatek potravy. Španělská chřipka z roku 1918 si vyžádala životy v míře, jež v dějinách chorob neměla obdoby, a navzdory vědeckému výzkumu jsou i dnes desítky miliónů lidí souženy rakovinou, srdečními chorobami, odpornými pohlavními nemocemi, malárií, hlemýždí horečkou a říční slepotou. Velká zemětřesení jsou asi dvacetkrát častější, než byla v průměru během dvou tisíc let před rokem 1914. Strach a úzkost trápí lidi každého věku a na celém světě. Mezi příčiny strachu a úzkosti patří hospodářský zmatek, násilné zločiny a hrozba vyhlazení v jaderné válce střelami vypalovanými z ponorek nebo řítícími se z nebes — tedy něčím, co bylo nemožné až do 20. století.

⁷ Uprostřed toho všeho se koná neobyčejné světaširé zvěstování dobré zprávy o Božím království, jak Ježíš také předpověděl. Ve více než 200 zemích a na mořských ostrovech věnují svědkové Jehovovi každoročně zdarma stamilióny hodin tomu, aby pomohli lidem všech životních cest porozumět významu těchto světových událostí ve světle Božího slova. Svědkové Jehovovi lidem s vážností ukazují, jak mohou přežít „velké soužení“ jako poddaní Božího království. A svědkové to dělají navzdory tomu, jak poznamenala jedna kanadská novinová zpráva, že „pravděpodobně snášejí více pronásledování za menší přestupek než kterákoli jiná náboženská skupina na světě“.

8. Jaké časové období bylo také zahrnuto v tomto proroctví?

⁸ Musíme vzít také v úvahu, že jako součást svého proroctví poukázal Ježíš na ukončení zvláštního časového období, když řekl: „Jeruzalém bude pošlapáván  národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ (Lukáš 21:24) Skončily už tyto „ustanovené časy“?

„USTANOVENÉ ČASY NÁRODŮ“

9. (a) Co je „Jeruzalém“, který byl „pošlapáván“ národy? (b) Kdy toto ‚pošlapávání‘ začalo?

⁹ Máme-li pochopit odpověď, musíme porozumět významu samotného Jeruzaléma. O městě s jeho královskou rezidencí na hoře Sionu se mluvilo jako o „městě vznešeného Krále . . . městě Jehovy“. (Žalm 48:2, 8; Žalm 48:3, 9, „KB“; Matouš 5:34, 35) O králích z královského domu Davidova se říkalo, že sedí „na Jehovově trůnu“. Proto byl Jeruzalém viditelným symbolem toho, že Jehova vykonává vládu na zemi. (1. Paralipomenon 29:23) Když Bůh připustil, aby babylonská vojska zničila Jeruzalém, vzala jeho krále do vyhnanství a nechala zemi zpustošenou, pošlapávala vlastně Boží království, jež bylo představováno královským potomkem krále Davida. To se stalo v roce 607 př. n. l. a označilo to počátek „ustanovených časů [pohanských] národů“. Od té doby už v Jeruzalémě nikdy nevládl jako král potomek Davidův.

10. (a) Co bude znamenat konec ‚pošlapávání‘? (b) Z jakého „Jeruzaléma“ pak bude Ježíš vládnout a proč?

¹⁰ Co má tedy znamenat konec onoho ‚pošlapávání Jeruzaléma‘? Že Jehova opět dosadil na trůn krále podle vlastní volby, potomka Davidova, aby nyní uplatňoval autoritu nejen mezi Židy, ale nad celým lidstvem. Je jím Pán Ježíš Kristus. (Lukáš 1:30–33) Odkud bude vládnout? Z pozemského města Jeruzaléma? Ježíš jasně prohlásil, že přednosti Božího království budou tělesnému Izraeli odňaty. (Matouš 21:43; viz také 23:37, 38.) Od té doby vzhlíželi ctitelé pravého Boha k „Jeruzalému nahoře“, Boží nebeské organizaci věrně oddaných duchovních tvorů, jako ke své matce. (Galaťanům 4:26) Právě v tomto nebeském Jeruzalému bude Ježíš dosazen na trůn, aby uplatňoval vládní autoritu vůči zemi. (Žalm 110:1, 2) To se odehraje na konci „ustanovených časů národů“. Kdy to bude?

11. a tabulka na str. 20 (a) Jak se vypočítává konec „ustanovených časů“? (b) Co tedy začalo, když ony „ustanovené časy“ skončily? (c) Jak pohlížejí historikové na rok 1914? (Viz str. 23.)

¹¹ Desítky let předem bylo známo, že se to stane  v roce 1914 na konci velkého splnění „sedmi časů“ z Daniela 4:10–17 (4:7–14, „KB“). * Avšak plné porozumění této věci přicházelo postupně až během následujících let. Badatelé Bible viděli stále jasněji, jak se před jejich očima rozvíjejí podrobnosti složeného znamení, o němž Ježíš řekl, že označí jeho nebeskou přítomnost v královské moci. Stalo se zjevným, že opravdu vstoupili do „závěru systému věcí“, že Kristus začal vládnout jako král v roce 1914 a že konec tohoto zlého světa přijde v generaci, která viděla počátek těchto věcí.

OČEKÁVÁŠ ROZUMNĚ?

12. Co někteří nesprávně očekávají a proč těžko přijímají závěr, k němuž poukazují skutečnosti? (Matouš 24:26, 27; Jan 14:3, 19)

¹² Mnohým, kteří si uvědomují splňování Ježíšova proroctví, je zatěžko přijmout závěr, k němuž skutečnosti poukazují. Proč? Protože očekávají něco jiného. V minulosti se učili, že Kristův druhý příchod bude viditelný a že povede k hromadnému obrácení lidstva. Židé v prvním století také očekávali to, co se nesplnilo. Doufali, že Mesiáš přijde s mocí, která je osvobodí od Říma. Lpěli na svém nesprávném očekávání a zavrhli Božího vlastního Syna. Jak nemoudré by bylo opakovat tuto chybu, když je Kristus přítomen ve své královské moci! Oč lepší je podívat se, co skutečně říká Písmo!

13. Jaké události spojuje Bible s Kristovou přítomností?

¹³ Bible ukazuje, že Kristus začne vládnout uprostřed svých nepřátel. (Žalm 110:1, 2) Vypráví o vypuzení satana a jeho démonů z nebe do blízkosti země poté, co bude Kristovi dána autorita; bude to tedy období, které přinese zemi velké problémy. (Zjevení 12:7–12) Během toho času se zesílí kázání poselství o království, aby lidé dostali příležitost jednat s vyhlídkou na přežití. (Matouš 24:14; Zjevení 12:17) Povede to však k obrácení světa? Naopak, Bible ukazuje, že bude následovat zničení, jaké nemá v lidské historii obdoby. Přestože lidé nikdy neuvidí oslaveného Ježíše  Krista svýma doslovnýma očima, všichni, kteří ochotně nepřijali fakta ohledně Kristovy královské přítomnosti, budou nuceni „vidět“, že je to on, kdo jim podle předpovědi přináší zničení. — Zjevení 1:7; Matouš 24:30; srovnej 1. Timoteovi 6:15, 16; Jana 14:19.

14, 15. Proč nejsou léta, která uplynula od roku 1914, důvodem k pochybám, zda skutečně žijeme v „posledních dnech“?

¹⁴ Není ale ta okolnost, že od roku 1914 uplynulo už sedmdesát let, důvodem k pochybnostem, zda žijeme skutečně od onoho roku v „posledních dnech“ a zda je příchod Krista jako vykonavatele rozsudku blízko? Vůbec ne! Ohledně těch, kteří mají vidět splněné „znamení“ od onoho počátečního roku 1914, Ježíš prohlásil: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Marek 13:30) Příslušníci této generace jsou stále zde, přestože jejich počet rychle klesá.

¹⁵ Statistiky sice ukazují, že celosvětová průměrná délka života je nyní pouze 60 let, ale milióny osob se dožijí vyššího věku. Podle dostupných statistik žilo v roce 1980 přibližně ještě 250 miliónů těch, kteří žili v roce 1914. Tato generace tedy ještě nevymizela. Je však zajímavé, že z těch, kteří se narodili v roce 1900 nebo dříve, žilo v roce 1980 podle údajů zveřejněných Spojenými národy jen asi 35 316 000. Počet tedy rychle klesá, když jednotlivci dosahují sedmdesátky a osmdesátky. Vezmeme-li to v úvahu spolu s podrobnostmi Ježíšova prorockého znamení, potom tyto skutečnosti důrazně naznačují, že konec je blízko. — Lukáš 21:28.

16. Jaký by tedy měl být náš postoj?

¹⁶ Teď není čas být lhostejný. Je čas naléhavě jednat! Ježíš varoval své učedníky: „Ukažte, že jste připraveni, neboť Syn člověka [Ježíš Kristus] přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ — Matouš 24:44.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

 [Rámeček na straně 20]

1914 — Rok označený biblickou chronologií a světovými událostmi

Chronologie

→ Bible předpověděla období „sedmi časů“, po nichž dá Bůh panství nad světem tomu, koho vyvolil (Daniel 4:3–17; 4:1–14, „KB“)

→ „Sedm časů“ = 2520 let (Srovnej Zjevení 11:2, 3; 12:6, 14; Ezekiela 4:6.)

→ Začátek „sedmi časů“: 607 př. n. l. (Ezekiel 21:25–27; Lukáš 21:24)

→ Konec „sedmi časů“: 1914 n. l. Ježíš Kristus byl tehdy dosazen na trůn v nebi, začal panovat uprostřed svých nepřátel (Žalm 110:1, 2) Satan byl vypuzen z nebe; běda lidstvu (Zjevení 12:7–12) Začaly poslední dny (2. Timoteovi 3:1–5)

Předpověděné události, jimiž se mají vyznačovat poslední dny

→ Válka (první světová válka začala v roce 1914; mír se už nikdy doopravdy nevrátil)

→ Hladomor (nyní si ročně žádá asi 40 miliónů životů)

→ Epidemie chorob (navzdory pokročilému vědeckému výzkumu)

→ Zemětřesení (v průměru asi dvacetinásobek velkých zemětřesení ročně od roku 1914)

→ Strach (ze zločinu, hospodářského zhroucení, jaderného vyhlazení)

Přítomný zlý svět má být zničen Bohem, než pomine generace, jež viděla rok 1914 (Matouš 24:3–34; Lukáš 21:7–32)

 [Rámeček na straně 23]

Jak pohlížejí historikové na rok 1914

Válka, jež začala v roce 1914, byla z dobrých důvodů nazvána Velká válka a 1. světová válka. Nikdy předtím nebyla vybojována tak zničující válka. Války od té doby jen pokračují v tom, co začalo roku 1914. Uvažuj o těchto poznámkách ohledně účinků oné obrovské války:

● „Nejenže válka změnila mapu Evropy a zažehla revoluce, jež zničily tři říše, ale její přímé a nepřímé účinky šly téměř na každém poli mnohem dál. Po válce se politikové a jiní snažili zpomalit nebo zastavit vývoj a vrátit věci zpátky k ‚normálu‘, do světa, který existoval před rokem 1914. To však bylo nemožné. Zemětřesení bylo tak prudké a tak dlouhé, že starý svět byl stržen až do základu. Nikdo jej nemohl znovu vystavět tak, jak byl, s jeho společenskými systémy, světem jeho idejí a jeho mravními zásadami.

. . .Nikoli nejméně důležitá byla změna hodnot, k níž došlo a jež vytvořila zcela nový žebříček hodnot v mnoha oblastech . . . Nebyli to jen vojáci na frontě, kteří zesurověli a neohlíželi se na cizí vlastnictví. Nerozpadlo se jen mnoho iluzí, mnoho předsudků a mnoho falešných hodnot, ale také mnoho tradičních norem života a společenského chování. Hodnoty se měnily, všechno jako by uplývalo, jako by věci už neměly žádné hluboké kořeny — bylo tomu tak ve finančním systému stejně jako v sexuální morálce, v politických zásadách stejně jako v zákonech umění . . .

Základní nejistota, jež charakterizovala dobu, byla zvláště patrná na poli ekonomiky. Zde válka surově zničila složitý, pružný a vyvážený systém s přísnými zákony a stálými hodnotami . . . ani na tomto poli nebylo možné vrátit se k ‚normálu‘.“ — „Världshistoria-Folkens liv och Kultur“ (Stockholm, 1958), sv. 7, str. 421, 422.

● „Uplynulo půl století, a přece stopa, kterou tragédie Velké války zanechala na těle a duši národů, nevymizela . . . Hmotný i mravní rozsah této zkoušky byl takový, že nic nezůstalo stejné jako předtím. Celá společnost: vládní systémy, národní hranice, zákony, ozbrojené síly, mezistátní vztahy, ale také ideologie, rodinný život, majetek, postavení, osobní vztahy — všechno se odshora dolů změnilo. . . Lidství nakonec ztratilo svou rovnováhu a dodnes ji nenašlo.“ — Generál Charles de Gaulle, z proslovu v roce 1968 (Le Monde, 12. listopadu 1968).

● „Od roku 1914 je každý, kdo si uvědomuje světové trendy, hluboce znepokojen tím, co se podobá osudovému a předurčenému pochodu k stále větší pohromě. Mnoho seriózních lidí dospělo k názoru, že se nedá nic dělat, čím by se odvrátil pád do záhuby. Vidí lidský rod jako hrdinu řecké tragédie, který je hnán rozhněvanými bohy a již není pánem svého osudu.“ — Bertrand Russel, newyorský „Times Magazine“, 27. září 1953.

● „Když se dnes ohlédneme zpět, jasně vidíme, že vypuknutí 1. světové války zahájilo ‚čas nepokojů‘ dvacátého století — máme-li použít výstižného termínu britského historika Arnolda Toynbeeho — z něhož se naše civilizace ještě nedostala. Všechny křeče uplynulého půlstoletí se přímo nebo nepřímo táhnou zpět k roku 1914.“ — „Pád dynastií: Zhroucení starého řádu“ (New York, 1963) od Edmonda Taylora, str. 16, angl.

Čím však vysvětlit takový zvrat událostí, který otřásl světem? Uspokojivé vysvětlení podává jen Bible.