Jednej moudře tváří v tvář neštěstí
7. kapitola
Jednej moudře tváří v tvář neštěstí
1. Proč lidé zbytečně zahynuli (a) když se potopil Titanik? (b) když vybuchla hora Pelée?
KDYŽ jsou moudré osoby ze spolehlivého zdroje varovány, že přichází pohroma, jednají pro ochranu svého života. (Přísloví 22:3) Nespočetné tisíce však zbytečně zahynuly, protože nerozumně důvěřovaly. Navzdory varování, že mají nastoupit do záchranných člunů, utonuly stovky cestujících v roce 1912 se zaoceánským parníkem Titanikem, protože věřili tvrzení, že je nepotopitelný. Když v roce 1902 začala hora Pelée na Martiniku chrlit sopečný popel a balvany, měli obyvatelé nedalekého Saint-Pierre obavy, ale protože šlo o sobecké zájmy předních členů obce, snažili se místní politikové a redaktor místního časopisu strach lidí uklidnit a vybízeli je, aby neodcházeli. Náhle hora vybuchla a zahynulo 30 000 osob.
2. (a) Jaké naléhavé varování se rozléhá za našich dnů? (b) Proč je situace vážná?
2 Za našich dnů se rozléhá ještě naléhavější varování — ne před nějakou místní pohromou, ale před blízkostí Boží univerzální bitvy v Armageddonu. (Izajáš 34:1, 2; Jeremjáš 25:32, 33) Svědkové Jehovovi vždy znovu navštěvují domovy lidí po celém světě a naléhají na ně, aby jednali moudře vzhledem k záchraně svých životů. Miluješ život natolik, abys učinil, co je třeba, a udělal to pohotově, bez otálení?
„SVĚT POMÍJÍ“
3. Proč náš postoj ke světu ovlivní naši vyhlídku na přežití?
3 V této vyhlídce na přežití je kritickým činitelem tvůj postoj ke světu. Dokud žiješ jako člověk, jsi ve světě. Nemusíš se však podílet na jeho nesprávných touhách a napodobovat jeho bezbožné skutky. Nemusíš se s ním ztotožňovat tím, že bys vkládal důvěru v lidi a jejich plány místo v Boha a jeho předsevzetí. Musíš si však vybrat; nemůžeš stát na obou stranách. „Kdokoli chce . . . být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ Proč? Protože, jak nám říká Boží slovo, „celý svět leží v moci toho ničemného“. — Jakub 4:4; 1. Jana 5:19; Žalm 146:3–5.
4. (a) S použitím Bible vysvětli, jaké jednání a postoje znemožní lidem, aby žili pod Božím královstvím? (b) Proč by tyto věci měl rychle opustit každý, kdo si v nich liboval?
4 Jehova pochopitelně nezachová do svého spravedlivého nového světa osoby, jejichž způsob života dokládá, že lpějí na tom, co Bůh odsuzuje. Co to je? Jsou to mnohé činnosti a postoje, které svět pokládá za samozřejmé. Chceme-li však přežít konec tohoto zlého světa, pak budeme bez ohledu na to, co dělají a co si myslí jiní lidé, dbát na biblické varování, že smilníci, cizoložníci, homosexuálové a ti, kteří si libují v nemravné nečistotě a volném chování, nebudou mezi přežijícími. Bez ohledu na to, jak často se jiní uchylují ke lži nebo krádeži, my takový způsob života zavrhneme. Navzdory popularitě okultních praktik se jim budeme vyhýbat. Jiní sice mohou žárlit, rozněcovat sváry, podléhat záchvatům hněvu nebo se snaží uniknout pocitu marnosti používáním drog nebo přehnaným pitím alkoholických nápojů, ale my je napodobovat nebudeme. A jestliže jsme si v takových věcech libovali, budeme usilovat o potřebnou změnu. I kdyby se nám byly některé z těchto věcí v minulosti zdály „normální“, zanecháme jich. Proč? Protože opravdově milujeme Boha, milujeme život, a Boží slovo nás varuje, že „ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. — Galaťanům 5:19–21; Efezanům 5:3–7; 1. Korinťanům 6:9, 10; 2. Korinťanům 7:1; Zjevení 22:15.
5. (a) Co musíme učinit, jestliže si ceníme svého života? (b) O jakých znamenitých vlastnostech se zmiňují texty na konci tohoto odstavce? Jak důležité jsou? Jak je můžeme rozvíjet?
5 Jestliže považujeme příležitost žít šťastně a navždy za důležitou, je nutné zalíbit se Dárci života, Jehovovi Bohu. (Skutky 17:24–28; Zjevení 4:11) Musíme postupně uplatňovat jeho Slovo ve svém životě, a to v každém ohledu. Přitom se brzy vážně zamyslíme nad svým postojem k sobě a k jiným lidem, k osobnímu majetku a cílům a zvážíme, jak to vše ovlivňuje naše postavení před Bohem. Lidé kolem nás mohou mít přehnané mínění o sobě, svém kmeni, rase nebo národu, ale my se vážně zamyslíme nad textem, který říká: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost.“ — Jakub 4:6; Sefanjáš 2:2, 3; Žalm 149:4.
6, 7. Proč bychom měli zkoumat svůj život ve světle 1. Jana 2:15–17?
6 Přestože se jiní nechávají zotročit žádostmi, jež rozněcuje hmotařská společnost, nebo jsou bičováni touhou po osobním vyniknutí, my prozkoumáme svůj život ve světle 1. Jana 2:15–17, kde je řečeno: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ Jestliže je třeba, abychom učinili nějaké změny, teď je pro to pravý čas.
7 Tento svět a jeho způsob života nepotrvá navždy. Není „nepotopitelný“. Světští lidé se mohou snažit udržet si své přívržence a budit v nich domněnku, že jejich snahy mohou svět zlepšit. Ale jediný způsob, jak být ušetřen nadcházejícího neštěstí, je dbát na Boží varovné poselství. V tom dávají Ninivští za dnů proroka Jonáše příklad, který bychom si měli vzít k srdci.
„ČINILI POKÁNÍ PO TOM, CO JONÁŠ KÁZAL“
8. Jak projevili Ninivští moudrost, když jim Jonáš přednesl Boží varování, a k čemu to vedlo?
8 V devátém století před naším letopočtem pověřil Jehova Jonáše, aby šel k lidu Ninive, hlavního města Asýrie, a zvěstoval, že pro jejich špatnost má být Ninive rozvráceno. Když je Jonáš varoval, že za pouhých čtyřicet dnů zahynou, jak reagovali? Místo aby se posmívali, „uvěřili Bohu a vyhlásili půst a oblékli se do pytloviny“. Připojil se k nim i král a vybízel všechny, aby vážně volali k Bohu a odvrátili se od své špatné cesty a od svého násilí. Uvažoval: „Kdo ví, zda se snad pravý Bůh neobrátí . . . a odvrátí se od svého hořícího hněvu, takže nezahyneme?“ Protože opustili svou špatnou cestu, projevil jim Jehova milosrdenství. Jejich životy byly ušetřeny. — Jonáš 3:2–10.
9, 10. (a) V jakém ohledu byli Ninivští podle Ježíše příkladem k následování? (b) Kdo je dnes jako Ninivští?
9 Ježíš na onu historickou příhodu upozornil, aby pokáral nevěřící Židy v prvním století našeho letopočtu. Řekl: „Ninivští muži povstanou v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože činili pokání po tom, co Jonáš kázal, ale pohleďte, zde je více než Jonáš.“ — Matouš 12:41.
10 A co dnes? Dává někdo najevo takové pokání? Ano, mnoho tisíc lidí po celém světě snad nikdy, stejně jako Ninivští, neuctívalo Boha Bible, ale nyní dávají pozor na Jehovovo varovné poselství. Když se dozvídají, že na tento svět přichází zničení, hledají Boží milosrdenství. Procházejí opravdovou změnou mysli a srdce ve vztahu ke svému dřívějšímu způsobu života a snaží se činit „skutky, které odpovídají pokání“. (Skutky 26:20; viz také Římanům 2:4.) Toužíš být jedním z nich? Jestliže ano, neotálej.
NALÉHAVĚ USILUJ O MÍR
11. (a) Co víme o Gibeonitech? (b) Proč jednali o mír s Izraelem?
11 Gibeonité za Jozuových dnů také jednali moudře, aby byly jejich životy ušetřeny. Byli to Kananejci, jejichž způsob života byl nemravný a hmotařský, modlářský a démonský. Jehova určil, že budou zničeni. Viděli, jak Jehova před čtyřiceti lety osvobodil Izrael z Egypta a že před ním neobstáli mocní amorejští králové východně od řeky Jordánu. Každý věděl, že bez použití beranidel před nimi padly mohutné zdi Jericha a že město Aj bylo obráceno v hromadu rozvalin. (Jozue 9:3, 9, 10) Obyvatelé města Gibeonu chtěli žít, ale uvědomovali si, že nikdy nemohou vyhrát válku proti Bohu Izraele. Bylo třeba rychle něco udělat. Co? Nemohli trvat na smlouvě s Izraelem, ale domnívali se, že by se mohli alespoň pokusit jí dosáhnout. Jak?
12. (a) Proč byli Gibeonité ušetřeni i navzdory tomu, jakou metodu použili? (b) Jaké změny museli učinit a jakou práci dostali?
12 Jednali chytře. Poslali k Jozuovi muže, kteří vypadali, jako by vykonali dalekou cestu. Ti přistoupili k Jozuovi, řekli, že jsou ze vzdálené země, že slyšeli o velkých věcech, které Jehova vykonal, a jako zástupci svého lidu se přišli nabídnout za služebníky a požádat, aby s nimi byla uzavřena smlouva. Jozue a izraelští náčelníci souhlasili. Později, když byl podvod odhalen, Gibeonité pokorně přiznali, že měli strach o život, a projevili ochotu dělat, cokoli od nich bude žádáno. (Jozue 9:4–25) Jehova celou věc sledoval. Nebyl oklamán. Viděl, že Gibeonité se nesnaží zkazit jeho lid jako předtím Moabité, a oceňoval jejich opravdovou touhu po životě. Dovolil tedy, aby jim byla přidělena práce pod vedením levitů při svatostánku, takže sbírali dříví a čerpali vodu, a tak podporovali Jehovovo uctívání. Aby byli pro takovou službu přijatelní, museli samozřejmě zanechat svých dřívějších nečistých zvyklostí. — Jozue 9:27; 3. Mojžíšova 18:26–30.
13. (a) Jaký užitek můžeme mít z prorockého dramatu, jež se týkalo Gibeonitů? (b) Co je dnes vyžadováno od lidí, má-li je větší Jozue ušetřit?
13 Vzhledem k tomu, že žijeme v blízkosti konce „posledních dnů“, je životně důležité, aby všichni ti, kteří chtějí přežít, bez otálení a s naprostou upřímností jednali. Ježíš Kristus, který je dnes vykonavatelem Jehovova rozsudku, nemůže být obelstěn jako kdysi Jozue. Jediný způsob, jak s ním mohou takové osoby vejít v dohodu, že ušetří jejich život, je veřejně oznamovat svou víru v Jehovu jako pravého Boha. (Srovnej Skutky 2:17–21.) Musejí také přijmout Ježíše Krista v úlohách, které mu Bůh přidělil, a nadále žít jako ti, kteří nemilují způsob života tohoto odsouzeného světa. Potom se musejí stát pokornými Božími služebníky a přinášet Bohu svatou službu ve spojení se sborem jeho lidu. — Jan 17:16; Zjevení 7:14, 15.
14. Proč je dnes pro nás významné, že Jehova osvobodil Gibeonity od nepřátelských sil?
14 Brzy potom, co se Gibeonité postavili po bok Jehovova lidu, dostali se pod velký tlak. Pět amorejských králů oblehlo Gibeon, aby přinutili jeho obyvatele vrátit se na jejich stranu v odporu proti Izraeli. Gibeonité poslali k Jozuovi naléhavou prosbu o pomoc, a osvobození, jehož se jim dostalo, bylo jedno z nejokázalejších v dějinách. Jehova uvrhl nepřítele ve zmatek, nechal na něj padat z nebe kroupy a způsobil, aby se zázračně prodloužila doba denního světla, dokud Izrael úplně nepotřel nepřítele. (Jozue 10:1–14) Toto vyproštění Gibeonitů bylo prorocké. Znázornilo ještě podivuhodnější osvobození velkého zástupu ctitelů pravého Boha v Armageddonu. Příležitost těžit z toho osvobození mají lidé z každého národa, jestliže budou nyní jednat moudře. Využíváš této příležitosti? — Zjevení 7:9, 10.
[Studijní otázky]
