17. kapitola

Jiný postoj k poslušnosti

1. Proč dovolil Jehova Babyloňanům, aby zničili Jeruzalém?

MNOHO let před zničením Jeruzaléma Babyloňany varoval Jehova Židy před tím, co přichází, a řekl jim proč. Řídili se sklony vlastního zatvrzelého srdce, místo aby poslouchali Boha. — Jeremjáš 25:8, 9; 7:24–28.

2. (a) Jaká dobrodiní jsou pochopitelně závislá na poslušnosti vůči Bohu? (b) Jak se Izrael dostal do smluvního vztahu k Jehovovi?

² Jehova nikoho nenutí, aby mu sloužil, ale pochopitelně vyžaduje poslušnost ode všech, kteří si přejí jeho schválení a požehnání života, jež s tím souvisí. Když Jehova osvobodil Izraelity z Egypta, řekl jim: „Budete-li přísně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním vlastnictvím ze všech ostatních národů, protože mně patří celá země. A vy sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Poté, co jim Bůh oznámil své požadavky a oni slyšeli čtení „knihy smlouvy“, z vlastní svobodné vůle přijali odpovědnost, která vyplývala z takového vztahu k Bohu. — 2. Mojžíšova 24:7.

3. (a) Jak potom Izrael dával najevo vzpurného ducha vůči Jehovovi? (b) Proč jsou tyto události zaznamenány v Bibli?

³ Zakrátko se však začal projevovat vzpurný duch. Izraelští synové se otevřeně nezřekli své víry v Jehovu; porušovali však jeho zákon tím, že se snažili s Jehovovým uctíváním smísit egyptské zvyklosti. (2. Mojžíšova 32:1–8) Později někteří vznášeli výtky vůči mužům, které  Jehova používal jako své viditelné zástupce. (4. Mojžíšova 12:1–10; 16:1–3, 31–35) Jako národ projevil Izrael nedostatek víry, než aby jednal podle Božího slova, a pohnutkou mu byl strach z člověka. (4. Mojžíšova 13:2, 31–33; 14:1–4; Židům 3:17–19) Když šlo o neúmyslná provinění, mohli dosáhnout odpuštění pokorně se kající lidé. Po dobu devíti století však národ úmyslně přehlížel nejdříve jeden božský požadavek, pak jiný a často mnohé. To, co v důsledku toho činili, je zaznamenáno v Bibli jako výstražný příklad pro nás. — 2. Paralipomenon 36:15–17; 1. Korinťanům 10:6–11.

4. (a) Kdo byli Rechabité? (b) Jaké závazky jim uložil Jonadab?

⁴ Za dnů Jeremjášových, když byly dány opětovné výstrahy před žalostnými následky jejich chování, postavil Jehova Židům před oči příklad — Rechabity. Byli to Neizraelité, potomci toho Jonadaba, který dokázal, že plně souhlasí s tím, že Jehu nesnáší žádné soupeření s Jehovou. Tento Jonadab jako patriarchální hlava kmene Rechabitů jim přikázal, aby se na neurčitý čas zdržovali vína, nežili v domech a nezabývali se zemědělstvím, ale aby bydleli ve stanech jako kočovníci. Tak budou vést střízlivý, jednoduchý život bez povolnosti k neřestem městského života, zatímco budou uctívat Jehovu s Izraelity, mezi nimiž žijí.

5. Jak byli Rechabité příkladní v poslušnosti?

⁵ Protože Židé odmítali naslouchat Jehovovi, univerzálnímu svrchovanému vládci, dalo se očekávat, že Rechabité budou poslouchat svého lidského předka? Poslouchali, a to příkladně. Ačkoli Rechabité hledali útočiště v Jeruzalémě, když do Judy vpadly babylonské a syrské armády, nadále bydleli ve stanech. Jak pevné však bylo jejich odhodlání ani se nedotknout vína, třebaže lidem, kteří žili okolo nich, bylo dovoleno je pít? Jehova přiměl Jeremjáše, aby Rechabity přivedl do chrámové jídelny, postavil na stůl poháry vína a vyzval je, aby se napili. Odmítli. Proč? Zjevně si vážili oddanosti svého předka Jehovovi, rozpoznávali jeho láskyplný zájem o jejich blaho, a tak poslouchali jeho příkaz. Jehovovi se líbil tento znamenitý příklad poslušnosti, který odhaloval nedostatek poslušnosti vůči Jehovovi, jenž se zračil u Židů. — Jeremjáš 35:1–11.

6. (a) Kdo je dnes jako Rechabité? (b) Kdo se prokázal jako protiobraz neposlušného Izraele?

 ⁶ Dnes jsou lidé, kteří jsou podobní Rechabitům. Jsou to Pánovy „jiné ovce“. Dnes ovšem není spornou otázkou, zda pijí víno. (Srovnej 1. Timoteovi 5:23.) To je jejich osobní věc, pokud se z nich nestanou těžcí pijani nebo i opilci. (Přísloví 23:20; 1. Korinťanům 6:9, 10) Životně důležitá je však zbožná poslušnost. Na rozdíl od křesťanstva, které je protiobrazem odpadlého Izraele, ukazuje novodobá třída Rechabitů svým jednáním, že zná hodnotu zbožné poslušnosti. Jak jim to prospěje?

7. (a) Jaký povzbudivý slib dal Jehova Rechabitům? (b) Jakou naději to dává novodobé třídě Rechabitů?

⁷ Za jejich oddanost dal Jehova Rechabitům slib, který má mocný prorocký význam pro naše dny. Řekl: „Protože jste poslouchali přikázání svého předka Jonadaba a stále dodržujete všechna jeho přikázání a činíte podle všeho, co vám přikázal, proto tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele: ‚Od Jonadaba, syna Rechabova, nebude odříznut muž, který by vždy nestál přede mnou.‘ “ (Jeremjáš 35:18, 19) Byli mezi těmi, kdo přežili zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. A třída, kterou předstínili, přežije přicházející zničení křesťanstva a celého ostatního světa, který si jde nezávisle svou cestou a odmítá uznat Jehovovu svrchovanost.

PROČ NEMUSÍ BÝT POSLUŠNOST SNADNÁ

8. Proč je mnoha lidem poslušnost na obtíž?

⁸ Mnoha lidem je obtížné naučit se poslušnosti. Vyrostli ve světě, kde si každý ‚dělá, co chce‘. Líbí se jim snad, co slyší o životě pod Božím královstvím. Jestliže však jejich myšlení zatemní pýcha, mohou se vzepřít některým Božím požadavkům nebo mít výhrady vůči způsobu, jímž jsou předávány. (Přísloví 8:13; 16:18) Tento problém měl Naaman, velitel syrského vojska v době proroka Eliši.

9. (a) Jak se stalo, že se Naaman vydal k Elišovi? (b) Co očekával, ale co se skutečně stalo?

⁹ Naaman byl raněn malomocenstvím. Protože však mladá izraelská zajatkyně směle vyjádřila svou víru, že Naaman bude uzdraven, jestliže jen půjde k Jehovovu  proroku Elišovi, vydal se Naaman do Izraele. S koňmi a válečnými vozy přijel před Elišův dům. Naaman byl přece významný muž a očekával, že mu Eliša vyjde vstříc a pak provede nějaký obřad, bude vzývat Jehovovo jméno a pohybovat rukou sem tam nad postiženým masem, dokud se neuzdraví. Místo toho Eliša prostě poslal posla, aby mu řekl, že má jít k řece Jordánu a sedmkrát se vykoupat. — 2. Královská 5:1–12.

10. (a) Jak reagoval Naaman? (b) Co ho nakonec přimělo k poslušnosti? (c) K čemu to vedlo?

¹⁰ Naamanova pýcha byla uražena. Vztekle odešel. Ale když mu jeho sloužící domluvili, ve víře se pokořil. „A tak sešel a začal se sedmkrát ponořovat do Jordánu podle slova muže pravého Boha; načež se mu jeho maso vrátilo jako maso malého chlapce a stal se čistým.“ Naaman dospěl k přesvědčení, že Jehova je jediný pravý Bůh, a uvědomil si, že navzdory své počáteční reakci byly Elišovy pokyny ve skutečnosti od Boha. — 2. Královská 5:13–15.

11. (a) V čem jsou „jiné ovce“ znázorněny Naamanem? (b) Jaké důležité poučení si z toho musíme všichni vzít?

¹¹ Pozoruješ snad nějaké Naamanovy rysy na sobě? Jako to platí i o jiných Neizraelitech, kteří projevovali víru, je Naaman v Písmech použit k znázornění „jiných ovcí“, které se připojují k pravému uctívání. Ti všichni, zrození v hříchu, bývali kdysi duchovně nemocní. Všichni museli hledat pomoc třídy Jehovova pomazaného služebníka a pak poslušně jednat podle toho, čemu je tento „otrok“ učil z Božího slova. (Matouš 24:45) Někteří si svého času nevážili všech rad z Písem, které jim byly dávány — jako potřebu pravidelné návštěvy shromáždění, důležitost oddělení se od světa nebo křesťanského křtu vodou. Možná, že se zdráhali oddat se Bohu a dát se pokřtít ve vodě, protože jejich srdce se bránilo nutnosti ‚zříci se sebe‘, aby se stali Kristovými následovníky. V některých případech kritizovali způsob, jímž jim byly dávány rady odpovědnými osobami ve sboru. Časem se ale všichni, kteří opravdu chtějí být Pánovými „jinými ovcemi“, musí naučit, jak důležitá je pokora a milující poslušnost. — Jakub 4:6; Matouš 16:24.

 PŘÍKAZY K NAŠEMU UŽITKU

12, 13. (a) Proč je nám k užitku poslušnost Jehovových příkazů? (b) Jak se to dá znázornit?

¹² Když poznáváme Jehovu a jeho cesty, učíme se oceňovat, jak pravdivá jsou slova, která mluvil v minulosti ke svým sluhům: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, ten, který tě vyučuje k tvému prospěchu, který působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním!“ (Izajáš 48:17, 18) Jehova opravdově touží, aby se jeho lid vyhýbal neštěstí a těšil se ze života tím, že bude věnovat pozornost Božím přikázáním. Ví, jak jsme utvořeni a co nám přinese skutečné štěstí. Varuje nás před chováním, které by nás mohlo snížit nebo poškodit naše vztahy k druhým.

¹³ Ti, kteří dali na jeho varování před smilstvem a cizoložstvím, si ušetřili citový zmatek, choroby a starost o nemanželské děti. (1. Korinťanům 6:18; Židům 13:4) Když uplatňují rady jako 2. Korinťanům 7:1, nebyli zotročeni návykem na tabák a jiné drogy, které škodí zdraví a mohou vést k předčasnému úmrtí. Boží příkaz ‚zdržovat se krve‘ pomohl jeho služebníkům, aby posílili své spoléhání na Jehovu jako na toho, na němž závisejí všechny jejich vyhlídky na budoucí život, a zároveň byli uchráněni od strašných chorob, které se mohou šířit transfúzí krve. — Skutky 15:28, 29.

14. Jak nám prospěje, když budeme nejprve hledat království, místo abychom se zbytečně zaplétali se světem?

¹⁴ Dokud jsme ve světě, musíme se s ním do jisté míry stýkat. Jehova nás varuje, abychom k němu neupínali své naděje, abychom se nestali jeho částí. Ví, jaká je budoucnost světa. Jak pošetilé by bylo strávit život budováním toho, co se Bůh chystá zbořit! A co je ještě horší, ti, kteří tak jednají, shledají, že sdílejí osud světa, jemuž zasvětili své životy. Jak blahodárná je tedy rada Božího Syna: Hledejte Boží království! Postavte je ve svém životě na první místo! — 1. Jana 2:17; Matouš 6:33.

15. (a) Co se musíme naučit dělat, abychom patřili k těm, kteří znovu získají, co Adam ztratil? (b) Jak k nám bude Jehova mluvit během milénia?

¹⁵ S plným vědomím toho, co potřebujeme, připravuje  Jehova svůj lid na život ve svém spravedlivém novém světě. Adamova neposlušnost vedla k lidské nedokonalosti, ztrátě života a k vyhnání z ráje. Jestliže máme být mezi těmi, jimž bude požehnáno tím, co Adam ztratil, musíme dokazovat, že dáváme pozor, když Bůh mluví. A jak k nám bude mluvit během milénia, jež nadchází, zatímco bude lidstvo vedeno k dokonalosti? Skrze mesiášské království. Bude mít toto panství také viditelné pozemské představitele? Ano. Král bude mít ve svých službách „knížata po celé zemi“. (Žalm 45:16; 45:17, „KB“; srovnej Izajáše 32:1, 2.) Milující poslušností vůči těmto knížatům bude lidstvo dokazovat poddanost svému nebeskému králi.

16. Proč je dnes poslušnost vůči starším ochranou a jak je to dobrou přípravou pro život v Božím novém pořádku?

¹⁶ V přípravě na ten čas nás Jehova nyní školí prostřednictvím své viditelné teokratické organizace. Ve sborech vzbudil duchovně starší muže neboli starší. Opatřují potřebný dozor při sborových shromážděních a ujímají se vedení v kázání poselství o království. Pomáhají všem, kteří chtějí sloužit Jehovovi, aby se naučili uplatňovat v životě biblické zásady, a láskyplně varují před léčkami, které by mohly poškodit něčí vztah k Bohu. Svědkové Jehovovi po celém světě si také uvědomili, že dbát na pokyny starších často vedlo k záchraně života během bouří, zemětřesení a výbuchů ozbrojeného násilí. Sbor nepatří starším; je Boží. Starší netvrdí, že jsou inspirovaní. Ale jak ukazuje Písmo, používá je Bůh, aby se ujímali vedení, a poslušnost vůči nim dokazuje úctu pro uspořádání, které Jehova používá při přípravě svých služebníků na přežití do svého nového světa. — Skutky 20:28; Židům 13:17.

17. Co by nám mělo být pohnutkou k poslušnosti?

¹⁷ Pohnutkou takové poslušnosti ovšem není jen touha přežít nadcházející světové zničení. Je tu něco mnohem víc. Co? Úcta k životu a ocenění pro všechny kroky, které Jehova učinil pro jeho zachování. Vděčnost za Boží dary, které obohacují náš život — schopnost používat rozum, oceňovat krásu a duchovní hodnoty, schopnost znát a uctívat našeho stvořitele. Také vědomí velké lásky, která pohnula Boha k tomu, že dal  svého vlastního Syna jako oběť, abychom tak mohli získat příležitost žít navždy.

18. Jak pohlížíme na poslušnost vůči Bohu a jeho organizaci, když se naučíme dobře ho znát?

¹⁸ Pro ty, kteří se naučili dobře znát Boha, není poslušnost nepříjemnou povinností. Přesné porozumění Jehovových předsevzetí a požadavků, dobré výsledky, když tyto požadavky uplatňují, to vše nenechává v jejich mysli žádné pochybnosti, že činit věci Božím způsobem je jediný rozumný a uvážlivý postup. Uznávají, že je to pro ně ochrana. Je to i způsob, jak projevit svou lásku k Bohu. Nalézají velké potěšení v tom, že ho poslouchají. — 1. Jana 5:3; Žalm 119:129.

[Studijní otázky]