9. kapitola

Kdo nás vede na cestě k osvobození?

1. (a) Čemu se musíme podřídit, abychom byli bezpečně provedeni „velkým soužením“? (b) Jak to bylo zobrazeno způsobem, jímž Bůh použil Mojžíše?

JEDINĚ když přijmeme vedení Ježíše Krista a poskytneme přesvědčující důkazy, že mu skutečně nasloucháme a chodíme v jeho stopách, můžeme být zachráněni z tohoto zlého světa a být zachováni naživu přes nadcházející „velké soužení“. (Skutky 4:12) Dobře to bylo znázorněno událostmi, které doprovázely osvobození přirozených Izraelitů z Egypta roku 1513 př. n. l. Jehova zázračně provedl Izrael do bezpečí Rudým mořem a zničil pronásledující egyptskou armádu. V tom všem používal Bůh Mojžíše, aby vedl jeho lid. — Jozue 24:5–7; 2. Mojžíšova 3:10.

2. (a) Kdo byla „ohromná smíšená společnost“, která opustila Egypt s Izraelem? (b) Co bezpochyby mnohé přitáhlo? (c) V čem byli brzy vyzkoušeni?

 ² Když Izraelité vycházeli z Egypta s vyhlídkou, že vstoupí do Zaslíbené země, připojili se k jejich řadám jiní. Jak později napsal Mojžíš: „Vyšla též s nimi ohromná smíšená společnost.“ (2. Mojžíšova 12:38) Kdo to byl? Byli to Egypťané nebo jiní cizinci, kteří spojili svůj osud s Izraelem. Viděli rány vzbuzující bázeň, jež Jehova uvedl na utlačující egyptský národ, aby dokázal, že je jediným pravým Bohem a že bohové Egypta jsou falešní a nemohou osvobodit ty, kteří je uctívají. Bezpochyby také lahodilo jejich uším, když slyšeli od Izraelitů o vyhlídce na život v „zemi, kde teče mléko a med“. (2. Mojžíšova 3:7, 8; 12:12) Uznávali však také plně Mojžíše jako toho, koho Bůh vzbudil, aby byl vládcem a osvoboditelem jeho lidu? Brzy v tom byli vyzkoušeni. — Skutky 7:34, 35.

3. (a) Proč bylo životně důležité držet se Mojžíšových nařízení? (b) Co znamenal ‚křest v Mojžíše‘? (c) Proč je to důležité pro duchovní izraelity?

³ Když se Izrael spolu s „ohromnou smíšenou společností“ blížil k břehům Rudého moře, egyptský král a jeho vojenské síly se za nimi hnali, aby je odvlekli zpět do otroctví. Mají-li být osvobozeni, musejí zůstat pohromadě a držet se Mojžíšových nařízení, protože Jehova používal k vedení Mojžíše. Pomocí nadpřirozeného oblaku zadržel Jehova nepřítele, zatímco rozdělil mořské vody a vysušil mořské dno. V zarážejícím protikladu k tomu, co se později stalo Egypťanům, všechen Izrael a „ohromná smíšená společnost“ unikli s Mojžíšem přes suché mořské dno. (2. Mojžíšova 14:9, 19–31) Když pochodovali, se stěnami vod napravo i nalevo a s oblakem Boží přítomnosti nad hlavou, odehrálo se něco významného. Bible o tom mluví jako o křtu — ne o doslovném křtu ve vodě, ale o symbolickém křtu v Mojžíše, Jehovova proroka, jehož Bůh poslal jako osvoboditele. (1. Korinťanům 10:1, 2) Podobně musejí všichni duchovní izraelité, kteří chtějí přežít zničení tohoto zlého světa, podstoupit podobný křest v Krista jako osvoboditele a poskytnout přesvědčivé důkazy, že pevně lnou k jeho vedení. Novodobá „smíšená společnost“ je musí doprovázet.

4. Jak velkou autoritu dal Jehova Kristu?

 ⁴ Jehova udělil velkou autoritu svému Synovi Ježíši Kristu. Jeho prostřednictvím Bůh umožnil, abychom byli ‚osvobozeni z nynějšího zlého světa‘, takže se nebudeme muset podílet na jeho smutném osudu. (Galaťanům 1:3–5; 1. Tesaloničanům 1:9, 10) Skrze Mojžíše dal Jehova Izraeli zákony, které ovlivňovaly bezprostřední vyhlídky lidí na život. Když byli poslušni těchto zákonů, velmi jim to prospívalo. Některé zákony však určovaly smrt jako trest za neposlušnost. Později se stal Ježíš prorokem větším než Mojžíš. To, co učil, byly „řeči věčného života“, a svévolné neuposlechnutí těchto řečí vede k smrti, z níž není osvobození. Jak důležité tedy je, abychom si brali k srdci, co říká! — Jan 6:66–69; 3:36; Skutky 3:19–23.

5. V čem je podřízenost Ježíšovi velmi přitažlivá?

⁵ Některé lidi neláká pomyšlení, že by se měli podřizovat nějakému vůdci. Viděli již příliš často, jak se zneužívá autorita. Ale Ježíšova vlastní slova zrcadlí ducha, který uklidňuje. Vřele nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:28–30) Jak přitažlivá vyhlídka! Ti, kteří berou v úvahu toto vřelé pozvání a vkládají v Ježíše veškerou svou důvěru, nebudou zklamáni. (Římanům 10:11) Poznají bezpečí, jaké mají ovce ve stádě milujícího pastýře.

PRAVÝ ZNAMENITÝ PASTÝŘ

6. (a) Jak se izraelský národ podobal ovcím v ovčinci? (b) Jaký slib učinil Jehova ohledně pastýře pro tyto „ovce“ a jak se slib splnil?

⁶ Izraelský národ byl jako stádo ovcí, jež patřilo Jehovovi. Bůh opatřil smlouvu Zákona, která sloužila jako ochranná zeď ovčince a oddělovala Izrael od způsobu života bezbožných pohanských národů. Vedla také vnímavé osoby k Mesiášovi. (Efezanům 2:14–16; Galaťanům 3:24) Ohledně toho mesiášského pastýře a krále předpověděl Jehova: „Chci nad nimi [svými ovcemi] vzbudit jednoho pastýře a bude je pást, ano svého sluhu Davida.“ (Ezekiel 34:23, 31) To neznamenalo, že David,  který byl tehdy již mrtvý, bude opět osobně vládnout jako král nad Božím lidem. Spíše vzbudí Jehova pastýře a krále z Davidovy královské linie, skrze něhož Bůh zajistí bezpečí. (Jeremjáš 23:5, 6) V různých dobách lidé falešně tvrdili, že jsou mesiášskými osvoboditeli, ale v roce 29 n. l. použil Jehova Jana Křtitele, aby představil Ježíše Krista izraelským „ovcím“ jako toho, koho opravdu poslal Bůh, Mesiáše s pravými pověřovacími doklady. Byl to nebeský Boží Syn, jehož životní princip byl přenesen do lůna židovské panny, aby se narodil v Davidově královské linii. Jméno David znamená „milovaný“, takže po Ježíšově křtu ve vodě Jehova právem slyšitelně oznámil z nebe: „Ty jsi můj milovaný Syn; schválil jsem tě.“ — Marek 1:11.

7. (a) Jak projevil Ježíš jako „znamenitý pastýř“ hloubku svého milujícího zájmu o „ovce“? (b) Jak se to lišilo od chování dřívějších, falešných mesiášů?

⁷ Necelé čtyři měsíce před svou smrtí řekl Ježíš: „Já jsem znamenitý pastýř; znamenitý pastýř se vzdává své duše ve prospěch ovcí.“ (Jan 10:11) Svou úlohu postavil do protikladu k falešným mesiášům, kteří přišli dříve, a řekl: „Ten, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vlézá někudy jinudy, je zloděj a lupič. Ale ten, kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Tomu vrátný otevírá a ovce naslouchají jeho hlasu a on volá své ovce jménem a vyvádí je ven. Když všechny své vlastní vypustí, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Někoho cizího rozhodně nebudou následovat, ale utečou od něho, protože neznají hlas cizích.“ — Jan 10:1–5, 8.

8. (a) Do jakého nového „ovčince“ uvedl Ježíš Židy, kteří ho následovali? (b) Kolik jich přivedl do tohoto ovčince?

⁸ Ti, kteří v židovském ovčinci reagovali na vedení smlouvy Zákona, přijali Ježíše jako Mesiáše, když jim ho Jan Křtitel jako „vrátný“ představil. Prokázali se jako Ježíšovy „vlastní ovce“ a on je převedl do nového obrazného ovčince neboli ohrady patřící Jehovovi. Tento ovčinec představoval schválený vztah k Jehovovi na základě nové smlouvy, jež byla uzavřena s duchovním izraelem a stvrzena Ježíšovou vlastní krví. Prostřednictvím této smlouvy bylo umožněno, aby získali nebeský život s Kristem jako Abrahamovo „semeno“, skrze něž má přijít požehnání lidem ze všech národů. (Židům 8:6; 9:24; 10:19–22; 1. Mojžíšova 22:18) Ježíš Kristus,  kterého Bůh vzbudil z mrtvých a navrátil k nebeskému životu, je „dveřmi“ tohoto ovčince nové smlouvy. V souladu s předsevzetím svého Otce uvedl do tohoto ovčince jen omezený počet — přesně 144 000 — nejprve ze Židů a později ze Samaritánů a pohanů. Jako Znamenitý pastýř zná Ježíš každou svou ovci jménem a věnuje jí milující osobní péči a pozornost. — Jan 10:7, 9; Zjevení 14:1–3.

9. Kdo jsou „jiné ovce“, o nichž hovoří Ježíš, a kdy jsou shromažďovány?

⁹ Ježíš však svůj pastýřský úkol neomezuje na toto „malé stádo“, které získává nebeské království. (Lukáš 12:32) Řekl také: „Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ (Jan 10:16) Kdo to je? Jsou to osoby, které nejsou v nové smlouvě; nejsou to duchovní izraelité. Jsou však uvedeni do těsného společenství s členy duchovního izraele, zatímco ti jsou ještě na zemi, a potřebují pasení, jaké Ježíš popisuje. „Jiné ovce“ jsou osoby, které jsou shromažďovány během těchto posledních dnů v rámci Jehovova opatření pro věčný život na zemi. Musí ovšem projevit víru v obětní hodnotu Ježíšovy krve. Jsou totožní s „velkým zástupem“ ze Zjevení 7:9, 10, 14, a tak mají vyhlídku na přežití velkého soužení, jež přichází.

10. Co je zapotřebí, abys byl jednou z těchto „jiných ovcí“?

¹⁰ Má-li někdo odpovídat biblickému popisu „jiných ovcí“, které jsou bedlivě střeženy a ochraňovány Znamenitým pastýřem, musí „naslouchat“ Ježíšovu hlasu a dokazovat, že je opravdu součástí „jednoho stáda“, které zahrnuje i pravé dědice nebeského království. Děláš to? Jak bedlivě nasloucháš Ježíšovu hlasu?

11. Co dokáže, že opravdu ‚nasloucháme‘ tomu, co řekl Ježíš u Jana 15:12?

¹¹ Nepochybně víš, že Ježíš řekl: „To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.“ (Jan 15:12) Jak toto přikázání ovlivňuje tvůj život? Je láska, kterou projevuješ, taková, jakou měl Ježíš? Je skutečně obětavá? Dokazují tvé činy a pocity, že miluješ všechny v křesťanském sboru i členy své domácnosti?

12. (a) Jestliže jsme skutečně ‚jím vyučováni‘, jak velkou změnu to v nás vyvolá? (b) Co bychom tedy měli dělat s tím, co se naučíme z Bible?

 ¹² Apoštol Pavel prohlašuje, že se celá naše osobnost změní, jestliže opravdu ‚slyšíme‘ Ježíše a ‚jsme jím vyučováni‘. Odložíme osobnost, která odpovídá našemu dřívějšímu způsobu života, a oblékneme „novou osobnost“, jež zrcadlí Jehovovy znamenité vlastnosti. (Efezanům 4:17–24; Kolosanům 3:8–14) Když studuješ Bibli, přemýšlíš vážně o oblastech, v nichž ty sám potřebuješ učinit změny, aby ses líbil Bohu? Činíš takové změny svědomitě? Uvědomuješ si životně důležité dílo, které Ježíš přikázal pro naše dny — kázání dobré zprávy o Božím zřízeném království — a hledáš cesty, jak se na něm podílet? Vzbuzuje v tobě ocenění pro Boží nezaslouženou laskavost srdečnou touhu to činit? — Matouš 24:14.

13. (a) Jak nás může srdce svést, jestliže nebudeme opatrní? (b) Do jaké míry tedy musíme následovat Ježíšovy stopy?

¹³ Musíme dávat pozor, abychom se nedali svést svým srdcem. Milióny lidí prohlašují, že věří v Ježíše Krista, a dovedou snad citovat některé výroky, jež učil, ale uplatňují jen to, co se jim hodí. Někteří se snad vyhýbají chování, které považují za hrubě nesprávné. Vyhlídka na život na rajské zemi pod Božím královstvím jim snad zní lákavě a možná, že se nyní rádi scházejí s těmi, kteří se upřímně snaží uplatňovat ve svém životě křesťanské zásady. Chceme-li však být mezi těmi, kteří přežijí do „nové země“, musíme pozorně naslouchat všemu, co Ježíš říká. Je životně důležité, abychom si uvědomili, že nejsme schopni úspěšně řídit své kroky. Musíme naslouchat Božímu Synovi, tomu, kterého Jehova pověřil jako osvoboditele svého lidu, a musíme bedlivě chodit v jeho stopách. — Jeremjáš 10:23; Matouš 7:21–27; 1. Petra 2:21.

[Studijní otázky]