Neteskni po tom, co jsi nechal za sebou!
22. kapitola
Neteskni po tom, co jsi nechal za sebou!
1. (a) Jaká požehnání mají věrní Boží služebníci bezprostředně před sebou? (b) Co však někteří lidé udělali?
SPLŇOVÁNÍ biblického proroctví neklamně ukazuje, že jsme dnes přímo na prahu Božího slavného nového světa. Brzy bude pryč zlý svět a s ním bolest srdce, pocity marnosti a hoře, které působil. Země bude proměněna v ráj, ve kterém se budou moci ctitelé pravého Boha navždy těšit z dokonalého lidského života. O jistém splnění všech svých slibů řekl Jehova apoštolu Janovi: „Piš, protože tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ (Zjevení 21:1–5) Třebaže se to může zdát divné, obracejí se některé osoby, které znají tyto pravdy, zpět ke způsobu života tohoto světa, o němž Bůh říká, že jej zničí. Je to smutné. Proč to dělají?
2. (a) Co by měl dělat člověk, který pozná pravdu, aby se vyhnul takovému výsledku? (b) Co může opanovat jeho myšlení, jestliže to neudělá, a k čemu to povede?
2 Když prvně slyšeli dobré poselství o Božím království a o tom, co toto království způsobí, radostně se tohoto poselství chopili. Je ale rovněž důležité postupovat ke křesťanské zralosti, prohlubovat své porozumění Božího slova a hledat způsoby, jak je plně uplatňovat ve svém životě. (Židům 6:1, 11, 12) Jestliže to někdo z nedostatku ocenění zanedbá, pak již nebude pohlížet na přednost sloužit Bohu jako na něco drahocenného. Takový člověk možná příliš netrpělivě touží po tělesných požehnáních, která Bůh zaslíbil, ale přitom neoceňuje svou potřebu duchovního růstu a důležitost toho, aby se co nejplněji podílel na díle kázání a činění učedníků, jímž nás Bůh pověřil. Stále více času mu začne zabírat hromadění hmotného vlastnictví a to, co se mu jeví jako zábava. Klade duchovní zájmy na druhé místo. Ne najednou, ale postupně ho to táhne zpět do světa. — 1. Timoteovi 6:9, 10.
3. (a) Proč je nebezpečné vybírat si za přátele osoby, které neuctívají Jehovu? (b) Kdy by se mohl člověk snadno octnout v uvolněném styku s takovými osobami?
3 Někdo možná říká, že chce přežít do „nové země“, žít ve světě, kde přebývá spravedlnost. Ale podporuje jeho slova například volba společníků? Jistě, nemůžeme se vyhnout každodennímu styku s lidmi, kteří neslouží Jehovovi — v práci, ve škole, na nákupu, ba dokonce i doma. Ale jakou společnost si vybíráme během přestávek v práci, před školou a po škole, při telefonování a návštěvách přátel či během rekreace? Záleží na tom skutečně? Bible varuje: „Nedejte se svést. Špatná společenství kazí užitečné zvyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Co jsou ale „špatná společenství“? Záleží na tom, jestliže někteří lidé neuctívají Jehovu a prostě dělají, co je správné v jejich vlastních očích? Na základě toho, co jsme se již naučili, víme, že takoví lidé nepřežijí do „nové země“. Každý, kdo zlehčuje Jehovovy normy, když si vybírá přátele, octne se opět brzy ve světě, o němž si kdysi myslel, že jej nechal za sebou. V Písmech jsou však zaznamenány výstražné příklady, které nás proti takovému postupu mohou ochránit, jestliže si je vezmeme k srdci. — 1. Korinťanům 10:11.
„ZAPSANÉ JAKO VÝSTRAHA PRO NÁS“
4. (a) Jakým životem žil Izrael v Egyptě po Josefově smrti? (b) Proč se k Izraeli připojila „ohromná smíšená společnost“, když byl osvobozen z Egypta? (c) Jak se toto prorocké drama vyplnilo za našich dnů?
4 Když Jehova osvobodil Izraelity z otroctví v Egyptě, jaká to pro ně musela být úleva! Krutý útlak, který po Josefově smrti zakoušeli, musel pro ně udělat z Egypta něco jako rozpálenou pec, do které byli uvrženi. (2. Mojžíšova 1:13, 14; 5. Mojžíšova 4:20) Pak ale Jehova uvedl na Egypt deset ran neboli pohrom. Rozdíl mezi pravým Bohem a bohy Egypta začal být zřejmý. Když tedy Izrael opustil zemi, šla s ním „ohromná smíšená společnost“ Neizraelitů, podobně jako se dnes odděluje od světa „velký zástup“ a připojuje se k ostatku duchovního izraele. (2. Mojžíšova 12:38) Co se však stalo v táboře brzy po vyjití?
5. (a) Jak se krátce po svém osvobození ‚obrátili zpět k Egyptu‘? (b) Kdy se to stalo?
5 Křesťanský učedník Štěpán vysvětlil: „Ve svém srdci se vrátili do Egypta.“ Bylo to sotva několik měsíců po jejich osvobození. (Skutky 7:39, 40) Jak se to projevilo? Udělali zlaté tele — věc, na jakou byli zvyklí v Egyptě — a ohlásili, že slaví „svátek Jehovovi“. Napodobovali však Egypťany. (2. Mojžíšova 32:1–6) Jehova k nim pocítil silnou nelibost. Jejich chování bylo v příkrém rozporu se Zákonem, který jim dal na hoře Sinaj. Tisíce přišly o život. Proč se to stalo? Ačkoli znali Jehovova přikázání, zjevně si nevybudovali srdečné ocenění pro ně a pro to, že je ve skutečnosti vede pravý Bůh.
6. (a) Jaká opatření pro ně učinil Jehova v pustině? (1. Korinťanům 10:3, 4) (b) Proč začali někteří toužit po tom, co měli v Egyptě?
6 Když odcházeli z Egypta, věděli Izrael i „smíšená společnost“, která šla s ním, že jednají správně. Uplynul však rok a oni ještě nebyli v Zaslíbené zemi; ještě neměli domov v „zemi, kde teče mléko a med“. Všichni měli dostatek tělesného pokrmu a zejména duchovně panovala hojnost. Sloupy z oblaku a ohně byly stále dokladem toho, že Jehova je vede. U Rudého moře a u hory Sinaj viděli bázeň vzbuzující projevy Jehovovy moci. Smlouva Zákona jim poskytla duchovní výživu a občerstvení. Dala jim také jako jednotlivcům mnoho práce, ukázala jim, kde potřebují přizpůsobit své chování, své myšlení, své pohnutky, aby se líbili Jehovovi. Místo aby oceňovali všechno, co pro ně Jehova dělal, začali toužit po fyzických věcech, které měli v Egyptě. Sobecké touhy vedly u mnohých ke zkáze. — 4. Mojžíšova 11:4–6, 31–34.
7. (a) Proč mluvil lid o návratu do Egypta, když se zvědové vrátili se zprávami? (b) K čemu to vedlo? (Židům 3:17, 19)
7 Krátce poté vyslal Mojžíš muže, aby prozkoumali Zaslíbenou zemi. Když se vrátili, všichni se shodli, že tam vskutku ‚teče mléko a med‘. Deset ze zvědů se však bálo tamního lidu a zalekli se jejich opevněných měst. Nedůvěřovali v Jehovu celým srdcem a způsobili, že se strachem roztřásla srdce jiných. Opět se jejich myšlenky vrátily k Egyptu a plánovali, jak se tam vrátí. Pro svůj nedostatek víry celá ta generace od 20 let výše nakonec zemřela v pustině a nikdy nevešla do Zaslíbené země. — 4. Mojžíšova 13:27–33; 14:1–4, 29.
8. (a) Co musel dělat Lot a jeho rodina, aby byli ušetřeni, když byla zničena Sodoma? (b) Proč se Lotova manželka proměnila v solný sloup? (c) Jaké je v tom výstražné poselství pro nás?
8 O více než 400 let dříve bylo podobné poučení dáno v jiném prostředí. Abrahamův synovec Lot se usídlil v Sodomě, mravně zkaženém, ale hmotně blahobytném městě. Nemravnost v Sodomě a v celé té oblasti byla tak velká, že se Jehova rozhodl město zničit, aby už nikdy nebylo obnoveno. Byli posláni andělé, aby osvobodili Lota a jeho domácnost. Když Lot varoval své budoucí zetě, vypadal v jejich očích „jako ten, kdo žertuje“. Ale nebyl to žert. Za svítání andělé spěšně vyvedli Lota a jeho rodinu ven z města a řekli jim, ať prchají a neohlížejí se. Na poslušnosti závisely jejich životy. Lotova manželka se však zřejmě nerada loučila s hmotnými věcmi, jež nechali za sebou. Obrátila se, aby se ohlédla, a ztratila život; stala se solným sloupem. Vzali jsme si my osobně k srdci, co to znamená? Abychom to nepřehlédli, zahrnul to Ježíš do varování o tom, jak naléhavé je za našich dnů prchnout ze starého světa. Když varoval před nadměrnou starostlivostí o hmotné statky, řekl stručně: „Pamatujte na Lotovu manželku.“ (1. Mojžíšova 19:12–26; Lukáš 17:31, 32) Co nás může ochránit před nástrahami, do nichž upadli Izraelité a Lotova manželka?
„USILUJÍ O LEPŠÍ MÍSTO“
9. Co je víra a jak ji můžeme pěstovat?
9 Nemáme-li podlehnout vlivu, který vede k ohlédnutí, musíme pěstovat rostoucí víru v to, co je před námi. Židům 11:1 definuje víru jako „jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze vidět“. Je to ujištění neboli záruka, jako listina o držbě, že získáme do vlastnictví to, co Bůh slíbil. Víra je založena na mocných dokladech, a proto máme silné důvody věřit tomu, co nemůžeme vidět svýma tělesnýma očima. Není to lehkověrnost ani ochota věřit jen proto, že něco dobře zní. Jestliže máme mít skutečnou víru, musíme se dostatečně zajímat o to, abychom se osobně seznámili s doklady, na nichž je založena. Je také zapotřebí pečlivě uvažovat, jak se to, čemu se učíme, vztahuje k našemu vlastnímu životu, a pěstovat pro to ocenění, které vychází ze srdce.
10. (a) Jak dokazoval Abraham svou víru a jak dlouho? (b) Jak víme, že to, co dělal, bylo správné?
10 Abraham takovou víru měl. Proto na Jehovův pokyn opustil blahobytné město Ur v Kaldeji a přestěhoval se do vzdáleného Kanaanu, do země, kterou nikdy předtím neviděl. Tam žil jako cizí usedlík; nepřimkl se pro svou vlastní bezpečnost k žádnému z městských království. „Očekával totiž město, které má skutečné základy [Jehovovo mesiášské království] a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ Kdyby byl stále toužil po životě v Kaldeji, bezpochyby by se byl vrátil. On však byl z těch, kteří „usilují o lepší místo, totiž o to, jež patří k nebi“. (Židům 11:8–16) Nejen pár let, ani deset či dvacet let, usiloval Abraham o to „lepší místo“. Činil to až do smrti, sto či více let od té doby, co opustil Ur. Neříkal prostě, že má víru; ukazoval ji svými skutky. Díky tomu má zaručenou odměnu. Vyhlídka na jeho vzkříšení je tak jistá, že Ježíš řekl: ‚Bohu je Abraham živý.‘ — Lukáš 20:37, 38; Jakub 2:18.
11. Jak ukázali Izák a Jákob, že i oni měli víru?
11 Ale co Abrahamův syn Izák a Izákův syn Jákob? Nikdy neokusili kaldejský způsob života. Neviděli v tom však důvod, aby se přesvědčili sami, jaký tento je. Když se od rodičů poučili o Jehovových slibech, vzali si je k srdci. Pěstovali víru jako byla Abrahamova. I oni ‚usilovali o lepší místo‘. Bůh se za ně nestyděl. — Židům 11:9, 16, 20, 21; 1. Mojžíšova 26:24, 25; 28:20–22.
12. Co přivedlo Ezaua a Dinu do vážných nepříjemností?
12 Na druhé straně Jákobův bratr Ezau duchovní věci neoceňoval. Oženil se s ženami, které neuctívaly Jehovu. Místo aby choval posvátné věci jako poklad, prodal své prvorozenecké právo za jedno jídlo. (1. Mojžíšova 25:29–34; 26:34, 35; Židům 12:14–17) Byl to člověk, který toužil po tom, aby okamžitě uspokojil své fyzické potřeby. Jákobova dcera Dina se také dostala do vážných nepříjemností. Proč? Protože se ráda stýkala s pohanskými „dcerami země“. — 1. Mojžíšova 34:1, 2.
13. (a) Jaký je ve skutečnosti život lidí, kteří jsou dnes částí světa? (b) Co nás ochrání, abychom do něho nebyli zataženi zpět?
13 Jestliže skutečně jako Abraham, Izák a Jákob usiluješ „o lepší místo“, o život pod Jehovovým mesiášským královstvím, nenech se zatáhnout zpět do světa. Pamatuj, svět nenabízí žádnou trvalou budoucnost. „Ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ A jak plně uspokojivý život to bude! — 1. Jana 2:17.
[Studijní otázky]
