Přežijící ze všech národů
8. kapitola
Přežijící ze všech národů
1. Jaký slib Abrahamovi ukazuje, že Boží schválení je možné pro „všechny rodiny“ z lidstva?
JEHOVA má milující zájem o lidi ze všech národů a kmenů. Učinil opatření, aby se všechny rodiny země mohly těšit z jeho schválení a požehnání. Potomku Noemova syna Sema Abramovi (Abrahamovi) řekl Jehova: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu; a učiním z tebe velký národ a požehnám ti a učiním tvé jméno veliké; a prokaž se jako požehnání. A požehnám těm, kteří ti žehnají, a toho, který na tebe svolává zlo, prokleji, a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ (1. Mojžíšova 12:1–3; Skutky 7:2–4) „Všechny rodiny zemské půdy“ — to zahrnuje i nás dnes, bez ohledu na to, v jakém národě jsme se narodili nebo jakým jazykem mluvíme. — Žalm 65:2; 65:3, „KB“.
2. (a) Jakou vlastnost potřebujeme jako Abraham? (b) Jak ukázal Abraham podle Židům 11:8–10, že má tuto vlastnost?
2 Ten, komu Jehova ohlásil tento slib, byl mužem víry, jako i my musíme mít víru, jestliže se chceme podílet na požehnání od Boha, které je tu slíbeno. (Jakub 2:23; Židům 11:6) Abrahamova víra nebyla pasivní, ale byla provázena činností. Vedla ho k tomu, že se vystěhoval z Mezopotámie do vzdálené země, kterou nikdy předtím neviděl. „Vírou přebýval jako cizinec v zemi zaslíbení jako v zemi cizí“ a nepřipojil se k žádnému tamnímu městskému království. „Očekával totiž město [Boží království], které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ — Židům 11:8–10.
3. Jakou závažnou zkoušku víry podstoupil Abraham?
3 Když dosáhl Abraham věku sta let a jeho manželce Sáře bylo devadesát, požehnal jim Jehova zázračně synem Izákem. Ve spojitosti s tímto synem podstoupil Abraham závažnou zkoušku víry a poslušnosti vůči Bohu. Jehova nařídil Abrahamovi, aby vzal Izáka, nyní mladého muže, do země Moria a tam ho předložil jako zápalnou oběť. S vírou, že Bůh je schopen vrátit jeho synovi život vzkříšením, Abraham uposlechl. (Židům 11:17–19) Izák se podřídil svému otci, již byl svázán na oltáři a Abraham měl v ruce nůž, jímž by ho zabil, když zasáhl Jehovův anděl. Zkouška došla dost daleko, aby prokázala, že Abraham Bohu nic neodepře. Proto Bůh potvrdil svou smlouvu s Abrahamem, jak stojí v Bibli:
4. Jaký další důležitý slib vzhledem k lidem ze všech národů tehdy učinil Bůh?
4 „ ‚Já přísahám při sobě,‘ je Jehovův výrok, ‚že pro tu skutečnost, že jsi udělal tuto věc a neodepřel jsi svého syna, svého jediného, jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu; a tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.‘ “ — 1. Mojžíšova 22:15–18.
5. (a) Co předstínil Abrahamův pokus obětovat Izáka? (b) Jak lidé ve splnění 1. Mojžíšovy 12:3 ‚svolávají zlé‘ na většího Abrahama a k čemu to vede? (c) Jak mu můžeme „žehnat“?
5 Když rozpoznáme, že větším Abrahamem je Jehova a že Izák předstínil Ježíše Krista, můžeme začít oceňovat, jak jsou tyto události pro nás osobně důležité. O naší budoucnosti ve skutečnosti rozhoduje to, jak jednáme vůči Jehovovi Bohu. Vyhlídka na věčný život je pro nás možná, protože Bůh dal svého jednozplozeného Syna jako oběť za naše hříchy, jak to znázorňuje Abrahamův pokus obětovat Izáka. (Jan 3:16) Kdokoli vytrvale ‚svolává zlé‘ na Jehovu, pohrdá jím nebo zlehčuje jeho milující předsevzetí, propadne kletbě, která bude znamenat jeho věčné zničení. (Srovnej 1. Samuelovu 3:12–14; 2:12.) Jestliže však máme ocenění, budeme většímu Abrahamovi „žehnat“. Jak? Tím, že svobodně uznáme, že od Jehovy pocházejí všechny dobré věci včetně nezaslouženého daru života skrze jeho Syna. Budeme také vyprávět jiným o Jehovově dobrotě a o skvělých rysech jeho kralování. (Jakub 1:17; Žalm 145:7–13) Tak si otvíráme cestu k tomu, abychom od něho navždy přijímali požehnání.
ZASLÍBENÉ ABRAHAMOVO „SEMENO“
6. (a) Kdo je prvotním „semenem“ Abrahamovým? (b) Jak můžeme obdržet požehnání, které přichází jeho prostřednictvím?
6 Jako součást svého opatření pro požehnání lidstva pojal Jehova předsevzetí vytvořit spravedlivé nebeské panství. Ježíš Kristus se narodil jako potomek Abrahama, jako jeho nejdůležitější potomstvo neboli „semeno“, a jemu Jehova svěřil kralování. (Galaťanům 3:16; Matouš 1:1) Jak tedy naznačuje Boží přísaha Abrahamovi, prostřednictvím Ježíše Krista bude požehnáno lidem ze všech národů země. Děláš, co se požaduje, abys tohoto požehnání dosáhl? Dokazuje například tvůj způsob života, že uznáváš, jak důležitá je pro tebe oběť Ježíšova života? Opravdu se podřizuješ jeho královské autoritě? — Jan 3:36; Skutky 4:12.
7. (a) Kdo ještě patří do „Abrahamova semene“? (b) Jak víme, že ne všichni, kteří věrně slouží Bohu, půjdou do nebe?
7 Apoštolu Janovi bylo dáno prorocké vidění nebeských událostí, v němž předem viděl, že s Ježíšem Kristem jsou na nebeské hoře Sionu spojeni ještě jiní. Jsou také součástí „Abrahamova semene“. Jak je řečeno ve Zjevení 14:1–5, jsou „koupeni z lidstva“ a je jich 144 000. (Galaťanům 3:26–29) Kdo mezi ně patří? Bible velmi jasně ukazuje, že nikdy nebylo Božím předsevzetím vzít všechny spravedlivě smýšlející osoby do nebe. (Matouš 11:11; Skutky 2:34; Žalm 37:29) Vznešená přednost podílet se s Kristem na království je omezena na „malé stádo“ osob, které se s ním stanou králi a knězi na tisíc let. — Lukáš 12:32; Zjevení 5:9, 10; 20:6.
8. Kdy začalo vybírání „malého stáda“ a jak dlouho trvá?
8 Jak postupoval výběr onoho „malého stáda“? Milostivé pozvání podílet se na nebeském království bylo nejprve předloženo přirozeným Židům. Pro svůj nedostatek víry však plných 144 000 nevytvořili. Byli tedy pozváni Samaritáni a později lidé ze všech národů. (Skutky 1:8) První z Kristových spoludědiců byli pomazáni svatým duchem o letnicích roku 33 n. l. Vybírání této skupiny pokračuje, dokud není Bohem zapečetěno 144 000 jako schválených. Pak se pozornost obrací k shromažďování osob, jež budou žít na zemi jako poddaní, kteří mají ocenění pro nebeské panství.
9. (a) Jaké výrazy používá Bible pro tuto nebeskou třídu? (b) Koho předstiňovali přirození Izraelité?
9 Ti, kteří zdědili nebeské království s Kristem, jsou v Písmu označováni jako „vyvolení“, „svatí“ ‚pomazaní od Boha‘. (2. Timoteovi 2:10; 1. Korinťanům 6:1, 2; 2. Korinťanům 1:21) Jsou také kolektivně popsáni jako Kristova „nevěsta“. (Zjevení 21:2, 9; Efezanům 5:22–32) Jinak jsou nazýváni Kristovými „bratry“, „spoludědici s Kristem“ a „synové“ Boží. (Židům 2:10, 11; Římanům 8:15–17; Efezanům 1:5) Bez ohledu na svou národnost jsou duchovně řečeno „izrael Boží“. (Galaťanům 6:16; Římanům 2:28, 29; 9:6–8) Když Jehova ukončil svou smlouvu Zákona s tělesným Izraelem, uvedl do nové smlouvy se sebou duchovní izrael. Jeho jednání s tělesným Izraelem, dokud byl pod Zákonem, však bylo předobrazem budoucích věcí. (Židům 10:1) Kdo byl tedy předstíněn národem tělesného Izraele, který byl Bohem vyvolen jako jeho „zvláštní vlastnictví“? Skutečnosti poukazují na duchovní izrael, na ty, které Bůh vyvolil, aby panovali s Kristem v nebi. (Srovnej 2. Mojžíšovu 19:5, 6 s 1. Petra 1:3, 4 a 2:9.) Spolu s Kristem představují činitele, prostřednictvím kterého bude přineseno požehnání všem ostatním poslušným lidem. Ocenění pro to je klíčem k porozumění Bible.
TI, KTERÝM JE POŽEHNÁNO PROSTŘEDNICTVÍM „SEMENE“
10. Koho zobrazují neizraelští ctitelé Jehovy?
10 Během času, kdy Bůh jednal zvláštním způsobem s izraelským národem, učinil také milující opatření pro osoby, které nebyly z tohoto národa, ale jejichž srdce je vedlo, aby se podílely na pravém uctívání ve spojení s Izraelity. Jsou o nich v Bibli důležité zmínky. Mají také dnešní protějšek? Ano, opravdu. V mnoha ohledech zobrazují ty, kteří nejsou duchovními izraelity, ale kteří si cení podivuhodné vyhlídky na věčný život pozemských poddaných Božího království. To jsou ti, o nichž mluvil Bůh k Abrahamovi, když řekl, že lidé ze „všech národů země“ si budou žehnat prostřednictvím jeho „semene“. — 1. Mojžíšova 22:18; 5. Mojžíšova 32:43.
11. (a) Jaká zmínka byla o této skupině učiněna při zasvěcení Šalomounova chrámu? (b) Jak se dnes podle předpovědi u Izajáše 56:6, 7 připojují k Jehovovi „cizinci“?
11 Vždy bylo Božím předsevzetím, aby bylo celé lidstvo sjednoceno v pravém uctívání. Při zasvěcení chrámu postaveného Šalomounem v Jeruzalémě se král vhodně modlil, aby Jehova vyslýchal modlitbu cizinců, kteří se snaží o přijatelné uctívání společně s Izraelem. (2. Paralipomenon 6:32, 33) A u Izajáše 56:6, 7 Bůh slíbil: „Cizince, kteří se připojili k Jehovovi, aby mu sloužili a milovali Jehovovo jméno, aby se stali jeho sluhy, . . . ty chci také přivést ke své svaté hoře a dám, aby se radovali uvnitř mého domu modlitby . . . Můj dům se totiž bude nazývat dokonce domem modlitby pro všechny národy.“ V souladu s duchem těchto slov se novodobí „cizinci“ nyní shromažďují ze všech národů nejen jako letmí pozorovatelé, ale jako osoby, které se ‚připojují k Jehovovi‘. Činí to tak, že mu zasvěcují svůj život, symbolizují to křtem ve vodě a pak slouží způsobem, který dokazuje jejich lásku k „Jehovovu jménu“ a ke všemu, co toto jméno představuje. — Matouš 28:19, 20
12. Jak naznačuje mojžíšský Zákon, zda se ti, kteří doufají, že budou pozemskými poddanými Božího království, musejí podřizovat vysokým měřítkům, jež platí pro duchovní izrael?
12 Nevyžaduje se od nich o nic menší věrnost než od duchem pomazaných křesťanů. Pod mojžíšským Zákonem vyžadoval Jehova, aby se „cizí usedlík“, který se ujal pravého uctívání, podřizoval témuž zákonu, jenž byl závazný pro Izrael. (4. Mojžíšova 15:15, 16) Vztah mezi nimi neměl být pouhou snášenlivostí, ale opravdovou láskou. (3. Mojžíšova 19:34) Podobně se snaží ti, kteří byli předstíněni cizími usedlíky, uvést svůj život do úplného souladu s Jehovovými požadavky a sloužit v milující jednotě se zbývajícími z duchovního izraele. — Izajáš 61:5.
13. Jaké podrobnosti Izajáše 2:1–4 bychom si měli vzít k srdci, chceme-li přežít do „nové země“?
13 Prostřednictvím svého proroka Izajáše popsal Jehova dychtivý zástup osob ze „všech národů“, kteří se dnes ubírají k Jehovovu univerzálnímu domu uctívání. Předpověděl: „Mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďme a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a bude nás poučovat o svých cestách a budeme chodit po jeho stezkách.‘ “ Proto ‚překovali své meče v radlice‘, a dokonce ani v tomto světě rozervaném sváry se ‚již neučí válce‘. (Izajáš 2:1–4) Vidíš se v tomto šťastném zástupu? Sdílíš jeho touhu poučit se o Jehovových požadavcích, uplatňovat je ve svém životě a přestat se spoléhat na válečné zbraně? Bůh slíbil, že velký zástup těch, kteří se ubírají touto cestou, ‚vyjde z velkého soužení‘ a přežije do jeho pokojné „nové země“. — Zjevení 7:9, 10, 14; Žalm 46:8, 9; 46:9, 10, „KB“.
[Studijní otázky]
