9. kapitola

Dědici království zachovávají ryzost

1. a) Proč zdědil Ježíš význačnější jméno? b) Kdo může mít užitek z jeho příkladu a jak?

JEŽÍŠ zůstal věrný až do smrti, a proto zdědil jméno, které je významnější než jméno andělů. Ze všech Božích inteligentních tvorů byl to on, kdo měl dokázat, že Boží Syn může zachovat dokonalou ryzost Bohu a tak prokázat, že satan je lhář. Apoštol Pavel proto píše: „Když způsobil očištění za naše hříchy [tím, že opatřil výkupné], posadil se po pravici majestátu ve výšinách.“ Dal znamenitý příklad všem, kteří očekávají ‚příchod‘ království — jak členům „malého stáda“, kteří zdědí nebeské království, tak i těm, kteří budou pozemskými poddanými tohoto království. Týž apoštol o tom říká dále: „S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, když při tom upřeně hledíme na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ — Židům 1:3, 4; 12:1, 2

2–4. a) Jak cvičil a organizoval Ježíš postupně své učedníky pro kazatelskou činnost? b) Jak víme, že přinášeli „dobré poselství“ do domovů lidí? c) Jaký znamenitý příklad poskytuje tato činnost Božím služebníkům v dnešní době?

² Ježíš dal svým následovníkům nejen vynikající příklad, ale také je učil a cvičil, aby mohli pokračovat v Božím díle, až on odejde.

„Cestoval od města k městu, a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království. A dvanáct bylo s ním.“ — Lukáš 8:1.

³ Později vyslal Ježíš dvanáct apoštolů, aby šli sami a „kázali Boží království a uzdravovali“. „Procházeli území od vesnice k vesnici, oznamovali dobré poselství a všude léčili.“ (Lukáš 9:2, 6) Ve městech a vesnicích měli vyhledávat ty, kteří si to zasloužili, a činili to tím, že přicházeli do domovů lidí. K tomu bylo zapotřebí, aby statečně zachovávali ryzost. Stejně musejí jednat svědkové Jehovovi v mnoha územích dnes, protože poselství se setkává s odporem. Ježíš řekl: „Jestliže si to dům zasluhuje, ať na něj přijde pokoj, který mu přejete: jestliže si to však nezasluhuje, ať se váš pokoj navrátí k vám. Kdekoli vás někdo nepřijme ani nevyslechne vaše slova, až  budete vycházet z toho domu nebo z toho města, setřeste prach se svých nohou.“ — Matouš 10:7, 11–14.

⁴ Když Ježíš později určil sedmdesát dalších učedníků, řekl jim: „Podívejte se, vysílám vás jako beránky mezi vlky.“ Také oni měli navštěvovat lidi v jejich domovech. Ježíš totiž dále řekl: „Kdekoli vstoupíte do domu, nejprve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ A jestliže je tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm. A jestliže tam není, navrátí se k vám.“ I když lidé nenaslouchali „dobrému poselství“, měli být varováni, že Boží království se přiblížilo. (Lukáš 10:3–11) To je znamenitý příklad pro dílo dnešních svědků Jehovových, protože ti chodí mezi lidi s Božím poselstvím útěchy a výstrahy. — Izaiáš 61:1, 2.

KÁZÁNÍ TVÁŘÍ V TVÁŘ PRONÁSLEDOVÁNÍ

5. Jakými způsoby zdůraznil vzkříšený Ježíš, jaká práce očekává jeho následovníky?

⁵ Když Ježíš zemřel, byli jeho učedníci rozptýleni. Ale po svém vzkříšení v duchu se jim Ježíš mnohokrát objevil v zhmotněných tělech, aby je potěšil a posílil. (1. Korintským 15:3–8) Při jedné z těchto příležitostí se Ježíš třikrát zeptal Petra, zda jej opravdu miluje a má k němu náklonnost. Petr tím byl zarmoucen, ale Ježíš třikrát zdůraznil, že na důkaz lásky a náklonnosti musí Petr sytit a pást jeho „beránky“, jeho „ovečky“. (Jan 21:15–17) Když se Ježíš při jiné příležitosti objevil svým jedenácti věrným učedníkům, řekl jim:

„Byla mi dána všechna moc v nebi i na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20)

Čekalo je mnoho práce.

6. Proč měli Ježíšovi učedníci konat ‚větší skutky‘?

⁶ Ježíš předtím řekl svým učedníkům: „Vpravdě vám říkám: Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také konat skutky, které já konám; a bude konat skutky větší než tyto, protože já odcházím k Otci.“ (Jan 14:12) Měli propracovat větší území než on a dílo kázání o Božím království měli vykonávat daleko delší dobu.

7. Jaká podivuhodná událost způsobila, že v den letnic bylo vydáno důkladné svědectví? K jakému úžasnému výsledku to vedlo?

⁷ Když Ježíš vstoupil do nebe a ocitl se po pravici svého Otce, učinil něco zázračného. V den letnic roku 33 n. l. vylil na své čekající učedníky svatého ducha,  a tak je pomazal, aby s ním byli dědici Božího nebeského království. Nakonec mělo být vybráno z lidstva 144 000 osob, jež mají být v nebi s Kristem jako králové a kněží. Důkladné svědectví, jež bylo vydáno právě v tom jediném dnu, vedlo k tomu, že 3 000 Židů a proselytů ze srdce přijali slovo a byli pokřtěni. — Jan 14:2, 3; Zjevení 14:1–5; 20:4, 6; Skutky 2:1–4, 14, 40, 41.

8–11. a) Jaký konflikt nyní vznikl mezi židovskými vůdci a apoštoly? b) Jak dokázali apoštolové, že zachovávají ryzost? c) Jaký znamenitý příklad zanechali tito apoštolové dnešním Božím služebníkům, jak o tom čteme ve Skutcích 5:40–42?

⁸ Kázání „dobrého poselství“ se rozšířilo po celém území Jeruzaléma jako požár. Stejně vzrostl i odpor proti Božímu království. Zakrátko byli apoštolové předvedeni před židovský soud, sanhedrin, a bylo jim zakázáno mluvit v Ježíšově jménu. Zachovají svou ryzost? Petr a Jan odpověděli: „Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu. My však nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Při této příležitosti byli apoštolové propuštěni a oni i jejich druhové okamžitě děkovali Bohu a prosili jej: „Nyní, Jehovo, . . . dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí.“ A s pomocí Jehovova ducha kázali dále. — Skutky 4:19, 20, 29, 31.

⁹ Náboženští vůdci opět zatkli apoštoly a uvěznili je. Nebylo však Boží vůlí, aby zůstali ve vězení. Jehovův anděl je v noci vysvobodil, takže na úsvitu již opět učili v jeruzalémském chrámu. — Skutky 5:17–21.

¹⁰ Co mohl sanhedrin dělat, aby zabránil rozšiřování „dobrého poselství“? Znovu byli apoštolové předvedeni před soudní dvůr a velekněz je obvinil: „Výslovně jsme vám přikázali, abyste dále nevyučovali na základě [Ježíšova] jména, a přece, podívejme se, naplnili jste Jeruzalém svým učením a jste rozhodnuti přivést na nás krev toho muže.“ Nekompromisní odpověď těchto apoštolů k nám zaznívá i po devatenácti stoletích:

„Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi!“

Co mohli Židé dělat s těmito muži, kteří zachovávají ryzost? Gamaliel, učitel zákona, dal moudrou radu: „Nezaplétejte se s těmito lidmi, ale nechte je jít (protože je-li tento plán nebo toto dílo od lidí, bude rozvráceno, ale je-li od Boha, nebudete je moci rozvrátit). Jinak byste snad mohli být považováni za bojovníky ve skutečnosti proti Bohu.“ — Skutky 5:27–39.

 ¹¹ A tak byli apoštolové zbičováni, bylo jim přikázáno, aby přestali mluvit, a pak byli propuštěni. Jak na to reagovali? Radovali se, že byli uznáni za hodné trpět na základě Ježíšova jména.

„A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíši.“ (Skutky 5:40–42)

Tito dědici království byli rozhodnuti snést všechno, co bude nutné, jen aby pokračovali v Božím díle, Tak dali znamenitý příklad všem svědkům pravého Boha, kteří dále oznamují království veřejně a v domovech lidí až dodnes. — Skutky 20:20, 21

„DOBRÉ POSELSTVÍ“ O KRÁLOVSTVÍ SE ŠÍŘÍ

12. Jak podle Skutků 8:1–4 vede pronásledování často k dalšímu šíření „dobrého poselství“?

¹² Pronásledování opět zesílilo, takže všichni kromě apoštolů byli rozptýleni do sousední provincie Judeje a Samařska. To však sloužilo jedině k rozšíření svědectví, protože „ti, kteří byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova“. (Skutky 8:1–4) Je zajímavé, že v dnešní době se děje totéž. Když se nepřátelští lidé snaží zastavit svědky Jehovovy a rozptýlí je proto do odlehlých míst, svědkové tam káží dále a „dobré poselství“ se šíří.

13, 14. a) Kdy skončil Boží zvláštní týden přízně vůči Židům? Kdo tehdy směl být přijat mezi dědice království? b) Jak to ukazují Pavlova slova ve Skutcích 13 a Římanům 11?

¹³ Může však být tehdy v prvním století poselství o království přinášeno pouze Židům a sousedním Samaritánům? Měl být plný počet členů nebeského království vybrán jen z nich? Nemělo to tak být, i když bylo vydáváno podivuhodné svědectví. V roce 36 n. l. zřejmě skončil Boží zvláštní „týden“ přízně vůči Židům a Jehova vedl Petra, aby navštívil jednoho italského důstojníka, Kornélia, v jeho domě v Cesareji. Když Petr kázal tomuto Nežidu a jeho domácnosti, padl na ně svatý duch a byli tak pomazáni, aby se stali dědici království. Byli pokřtěni jako první neobřezaní pohané, kteří se obrátili ke křesťanství. — Skutky 10:1–48.

¹⁴ Později, když se apoštol Pavel a jeho druhové setkali s násilným odporem ze strany Židů v Antiochii (v Pisidii), řekl Pavel těmto Židům: „Bylo nezbytné, abychom Boží slovo nejprve pověděli vám. Poněvadž je od sebe odstrkujete a nepovažujete se za hodné věčného života, podívejte se, obracíme se k národům. Jehova nám to vskutku  přikázal těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě jako světlo národům, abys byl k záchraně až do končiny země.‘ “ (Skutky 13:46, 47) Jak Pavel později ukázal v jednom podobenství, byli tito nevěřící Židé jako přirozené ratolesti olivovníku vylomeni. Plný počet dědiců království mohl být tudíž ze Židů. Ale na jejich místo byli naroubováni „lidé z národů“ jako ratolesti divokého olivovníku, a tak má být „celý [duchovní] izrael“, s plným počtem členů království, „zachráněn“. — Římanům 11:13–26; Galatským 6:16.

RYZOST V „SOUŽENÍ“

15, 16. a) Co činil a říkal Pavel ohledně „soužení“ a jaký znamenitý příklad nám to poskytuje? b) Jaký bychom měli mít postoj k odporu ze strany světa a členů rodin? Jaký výsledek můžeme podle slibu očekávat?

¹⁵ Vzdor dalšímu pronásledování se tento věrný cestující dozorce, apoštol Pavel, vrátil do Antiochie, aby tam posílil a povzbudil učedníky a vybudoval organizaci sboru. Tehdy Pavel řekl:

„Do Božího království musíme vejít mnoha souženími.“ — Skutky 14:21–23.

¹⁶ Pavel dále prodělával mnohé těžkosti a zkoušky. Příkladně však zachovával ryzost. Poskytl znamenitý vzor mnohým křesťanům v dnešní době, kteří musí vést tvrdý boj za víru. Někteří z nich musí snášet bití, věznění, a dokonce i jejich život se dostává do nebezpečí. Odpor přichází ze strany světa nebo dokonce i ze strany drahých a milovaných příbuzných. Některých křesťanů se dokonce zříkají členové jejich rodin, protože tito křesťané přijímají „dobré poselství o království“ a jednají v souladu s ním. (Matouš 24:14) Takoví křesťané však získají velkou útěchu z Ježíšových slov: „Nikdo neopustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mne a pro dobré poselství, aby v tomto časovém období nedostal stonásobně domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováním a v přicházejícím systému věcí věčný život.“ (Marek 10:29, 30) Skutečně sklízejí „stonásobně“ ve svém důvěrném vztahu k Jehovovi a k jeho Synu a v radostném společenství s Jehovovou celosvětovou rodinou.

17. a) S jakými pokušeními museli také zápasit první křesťané? b) Jaký vynikající příklad a jakou radu nám dal Pavel?

¹⁷ Apoštol Pavel a jeho druhové museli také bojovat proti světským pokušením v podobě nemravnosti a hmotařství. Byli to pouze lidé, jako jsme my. Když se setkáváme s takovými lákadly, měli bychom jednat stejně jako Pavel, který řekl: „Buším do svého těla a vedu je jako otroka,  abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ A stejně jako Pavel bychom i my měli nacházet ochranu v tom, že mluvíme s lidmi ve svém okolí o Božím království. Pavel o této svaté službě řekl: „Skutečně běda mi, kdybych neoznamoval dobré poselství!“ — 1. Korintským 9:16, 27

„NAPROSTO VÍTĚZNĚ“

18. Jaké povzbuzení zanechal Pavel všem věrným křesťanům? Jak na ně reaguješ?

¹⁸ Apoštol Pavel, také řekl pomazaným spolukřesťanům: „Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové, vskutku dědicové Boží, ale spoludědicové s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ Ale jeho slova platí stejně i pro „velký zástup“ „jiných ovcí“, pro ty, kteří dnes usilují o nádhernou odměnu věčného života na rajské zemi. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Pavel povzbuzuje všechny pravé křesťany:

„Kdo nás oddělí od lásky Kristovy? Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč? . . . Naopak, z toho všeho vycházíme naprosto vítězně prostřednictvím toho, který nás miloval. Jsem totiž přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani věci nynější ani věci budoucí ani moci ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 8:17, 35–39; viz též 2. Korintským 11:22–28)

Pěstuješ takovou důvěru v Boží lásku a v ‚příchod‘ království Pána Ježíše? Měl bys to činit!

19. Před jakým jiným smrtelným nebezpečím Pavel varoval?

¹⁹ Jiné nebezpečí, proti němuž se musíš v „posledních dnech“ vyzbrojit, je falešné učení. Pavel varoval i před tím. (Skutky 20:29, 30; 2. Timoteovi 3:1, 13) Odkud přicházejí falešní učitelé a jak se před nimi můžeme chránit?

[Studijní otázky]