Dodatek ke 14. kapitole

Historikové zastávají názor, že Babylón padl do rukou Cyrovu vojsku v říjnu roku 539 př. n. l. Tehdy byl králem Nabonidus, ale jeho syn Balsazar byl spoluvládcem v Babylónu. Někteří odborníci vypracovali seznam novobabylónských králů a podchytili délku jejich vlády od posledního roku Nabonidova až zpět k Nabuchodonozorovu otci Nabopolasarovi.

Podle této novobabylónské chronologie porazil korunní princ Nabuchodonozor Egypťany v bitvě u Karchemis v roce 605 př. n. l. (Jeremiáš 46:1, 2). Když Nabopolasar zemřel, vrátil se Nabuchodonozor do Babylónu, aby se ujal trůnu. První rok jeho vlády začal následujícího jara (roku 604 př. n. l.).

Bible uvádí, že Babylóňané pod Nabuchodonozorem zničili Jeruzalém v osmnáctém roce jeho panování (v 19. , počítáme-li také rok nastoupení na trůn). (Jeremiáš 52:5, 12, 13, 29). Podle výše uvedené novobabylónské chronologie by tedy byl Jeruzalém zničen v roce 587/586 př. n. l. Na čem však je založena tato světská chronologie a v čem se liší od chronologie biblické?

Dále uvádíme některé z nejdůležitějších důkazů pro světskou chronologii:

„Ptolemaiův kánon“: Claudius Ptolemaius byl řecký astronom, který žil ve druhém století n. l. Jeho kánon neboli seznam králů souvisel s jeho prací o astronomii. Většina moderních historiků přijímá Ptolemaiovu informaci o novobabylónských králích a o délce jejich panování (ačkoli Ptolemaius vynechává vládu Labaši–Marduka). Ptolemaius zřejmě zakládal své historické informace na pramenech, jež pocházely ze seleukovského období, které začalo více než 250 let po tom, kdy Cyrus dobyl Babylón. Proto nás nepřekvapuje, že Ptolemaiovy údaje odpovídají údajům Berossa, babylónského kněze ze seleukovského období.

„Nabonidova stéla z Háran (NABON H 1, B)“: Tato současná stéla, neboli sloup s nápisem, byla objevena v roce 1956. Zmiňuje se o vládě novobabylónských králů Nabuchodonozora, Evil Merodacha a Neriglissara. Časové údaje týkající se těchto tří králů odpovídají údajům z Ptolemaiova kánonu.

„VAT 4956“: To je tabulka popsaná klínovým písmem, jež poskytuje astronomické údaje, které mohou být datovány k roku 568 př. n. l. Říká, že pozorování pocházejí ze 37. roku Nabuchodonozorova. To by odpovídalo chronologii, podle které jeho 18. rok panování byl v roce 587/6 př. n. l. Uznává se však, že tato tabulka je duplikát vyrobený ve 3. století př. n. l. , takže je možné, že jeho historické informace prostě odpovídají názorům, které byly přijímány v seleukovském období.

„Obchodní tabulky“: Byly nalezeny tisíce soudobých novobabylónských  tabulek popsaných klínovým písmem, na nichž jsou zaznamenány jednoduché obchodní transakce a uveden rok babylónského krále, kdy byla transakce provedena. Nalezené tabulky tohoto druhu pocházejí ze všech vládních let známých novobabylónských králů v uznávané chronologii této doby.

Ze světského stanoviska se zdá, že podle těchto důkazů je novobabylónská chronologie správná a osmnáctý rok Nabuchodonozorův (a rok zničení Jeruzaléma) připadá na rok 587/6 př. n. l. Žádný historik však nemůže popřít možnost, že dnešní obraz babylónské historie je mylný nebo klamný. Je například známo, že starověcí kněží a králové někdy měnili záznamy podle svých vlastních záměrů. Nebo i kdyby objevené důkazy byly přesné, mohou je dnešní učenci nesprávně vykládat nebo mohou být nekompletní, takže dosud neobjevené materiály mohou zásadně změnit chronologii tohoto období.

Profesor Edward F. Campbell ml. , si zřejmě uvědomoval tyto skutečnosti a uveřejnil tabulku, která obsahuje novobabylónskou chronologii s upozorněním: „Rozumí se samo sebou, že tyto seznamy jsou jen provizorní. Čím více člověk studuje složité podrobnosti chronologických problémů na starověkém Blízkém východě, tím méně považuje nějaký výklad za konečný. Proto výraz cirka (asi) může být použít ještě velkoryseji, než se to dosud dělo.“ — „Bible a starověký Blízký východ“ (1965, str. 281, angl.)

Křesťané, kteří věří v Bibli, se vždy znovu přesvědčují, že její slova obstojí před kritikou a prokázala se přesná a hodnověrná. Uvědomují si, že je inspirovaným Božím slovem a tak může být použita jako měřítko, jímž lze měřit světské historické zprávy a názory. (2. Timoteovi 3:16, 17) Bible například mluvila o Balsazarovi jako o babylónském vládci, ale vědci byli vzhledem k němu po staletí na pochybách, protože ohledně jeho existence, totožnosti a postavení nebyly k dispozici žádné světské dokumenty. Nakonec však archelogové objevili světské záznamy, které potvrdily Bibli. Ano, vnitřní soulad Bible a péče, kterou vynakládali její pisatelé i ve věcech chronologie, mluví tak dalece v její prospěch, že křesťan uznává spíše její autoritu, než autoritu světských historiků, jejichž názory se stále mění.

Ale jak nám Bible pomáhá určit, kdy byl zničen Jeruzalém, a v čem se její údaje liší od údajů světské chronologie?

Prorok Jeremiáš předpověděl, že Babylóňané zničí Jeruzalém a že zpustoší město i zemi. (Jeremiáš 25:8, 9) Dodal: „A celá tato země se musí stát pustinou, předmětem údivu a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“ (Jeremiáš 25:11) Těchto 70 let uplynulo, když Cyrus Veliký ve svém prvním roce vlády propustil Židy a ti se vrátili do své vlasti. (2. Paralipomenon 36:17–23) Jsme  přesvědčeni o tom, že podle nejjednoznačnějšího znění Jeremiáše 25:11 a jiných textů se musí 70 let datovat od chvíle, kdy Babylóňané zničili Jeruzalém a ponechali judskou zemi pustou. — Jeremiáš 52:12–15, 24–27; 36:29–31.

Ale ti, kteří se v první řadě spoléhají na světské informace ohledně chronologie onoho období, uznávají, že pokud byl Jeruzalém zničen v roce 587/6 př. n. l. , jistě neuplynulo 70 let do chvíle, než byl Babylón poražen a Cyrus propustil Židy do jejich vlasti. Snaží se uvést tyto údaje do souladu a tvrdí proto, že se Jeremiášovo proroctví začalo splňovat v roce 605 př. n. l. Pozdější pisatelé citují Berossa, který říká, že po bitvě u Karchemis rozšířil Nabuchodonozor babylónský vliv po celé Sýrii a Palestině, a když se vrátil do Babylónu (v roce, kdy nastoupil, 605 př. n. l), že vzal židovské zajatce do vyhnanství. Tak vypočítávají, že 70 let je období služby v Babylónu, které začalo v roce 605 př. n. l. To by znamenalo, že by sedmdesátileté období skončilo v roce 535 př. n. l.

Tento výklad však přináší celou řadu větších obtíží:

Ačkoli Berossus tvrdí, že Nabuchodonozor zajal Židy v roce, kdy nastoupil na trůn, žádné dokumenty v klínovém písmu to nepodporují. Ještě důležitější je, že Nabuchodonozor zajal Židy ve svém sedmém roce, ve svém osmnáctém roce a v 23. roce, nikoli v roce, kdy nastoupil na trůn. Také židovský historik Josephus prohlašuje, že v roce bitvy u Karchemis dobyl Nabuchodonozor celou Sýrii a Palestinu „kromě Judeje“, čímž odporuje Berossovi i spornému tvrzení, že 70 let židovského zajetí začalo v roce, kdy Nabuchodonozor nastoupil na trůn. — „Židovské starožitnosti“, X, vi, 1.

Josephus dále na jiném místě popisuje zničení Jeruzaléma od Babylóňanů a potom říká, že „celá Judea a Jeruzalém a chrám byly dále pusté po sedmdesát let“. („Židovské starožitnosti“, X, ix, 7) Výslovně říká, že „naše město bylo pusté po sedmdesát let, až do dnů Cyrových“. („Proti Apionovi“, I, 19) To odpovídá výrokům ve 2. Paralipomenon 36:21 a u Daniela 9:2, že předpověděných 70 let je sedmdesát let úplného zpustošení země. Pisatel Teofilus z Antiochie, který působil ve 2. století (n. l.), také ukazuje, že oněch 70 let začalo zničením chrámu, když předtím Sedechiáš vládl jedenáct let. — Viz též 2. Královskou 24:18 až 25:21.

Bible sama však poskytuje ještě zřetelnější důkaz proti tvrzení, že 70 let začalo v roce 605 př. n. l. a že Jeruzalém byl zničen v roce 587/6 př. n. l. Jak již bylo uvedeno, kdybychom počítali od roku 605 př. n. l. , sahalo by 70 let do roku 535 př. n. l. Inspirovaný biblický pisatel Ezdráš však podal zprávu, že 70 let trvalo až do prvního roku Cyra, krále perského“, který vydal výnos, jímž se Židům povoloval návrat do vlasti. (Ezdráš 1:1–4; 2. Paralipomenon  36:21–23). Historikové uznávají, že Cyrus dobyl Babylón v říjnu 539 př. n. l. a že Cyrův první rok vlády začal na jaře roku 538 př. n. l. Jestliže Cyrův výnos byl vydán v druhé polovině jeho prvního vládního roku, mohli Židé být snadno zpět ve své vlasti v sedmém měsíci (tišri), jak říká Ezdráš 3:1; to by bylo v říjnu roku 537 př. n. l.

Není však žádný rozumný důvod pro to, že by Cyrův první rok sahal od roku 538 až do roku 535 př. n. l. Někteří se snaží tento problém odstranit a křečovitě tvrdí, že Ezdráš a Daniel mluví o „prvním roce Cyrově“ z nějakého zvláštního židovského stanoviska, které se liší od oficiálního počítání Cyrovy vlády. To však není možno potvrdit, protože i nežidovský místodržitel a jeden dokument z perských archívů souhlasí s tím, že výnos byl vydán v prvním roce Cyrovy vlády, jak to také pečlivě a výslovně zaznamenali bibličtí pisatelé. — Ezdráš 5:6, 13; 6:1–3; Daniel 1:21; 9:1–3.

Jehovovo „dobré slovo“ souvisí s předpověděným sedmdesátiletým obdobím. Bůh totiž řekl:

„Tak totiž řekl Jehova: „Ve shodě s vyplněním sedmdesáti let na Babylónu obrátím k vám svou pozornost a potvrdím své dobré slovo k vám tím, že vás přivedu zpět na toto místo.“ (Jeremiáš 29:10).

Daniel se spolehl na toto slovo a důvěřoval, že 70 let není ‚zaokrouhlený počet‘, ale přesné číslo, na něž je možné se spolehnout. (Daniel 9:1, 2) A to se také potvrdilo.

Podobně jsme i my ochotni dát se vést v první řadě Božím slovem, a ne chronologií, jež je založena v podstatě na světských údajích, které odporují Bibli. Nejsnadnější a nejzřetelnější porozumění různých biblických výroků je, že těchto 70 let začalo, když byla po zničení Jeruzaléma úplně zpustošena Judea. (Jeremiáš 25:8–11; 2. Paralipomenon 36:20–23; Daniel 9:2) Počítáme-li proto od roku 537 př. n. l. , kdy se Židé vrátili do své vlasti, zpět sedmdesát let, docházíme k roku 607 př. n. l. V tomto roce musel Nabuchodonozor (v osmnáctém roce svého panování) zničit Jeruzalém, Sedechiáš musel být sesazen jako král a musela skončit dynastie judských králů, kteří seděli na trůně v pozemském Jeruzalémě. — Ezechiel 21:19–27.