Král panuje!
14. kapitola
Král panuje!
1, 2. a) Jaký větší význam měl rok 1914? b) Jak poukázal časopis „Siónská Strážná věž“ mnoho let předem na rok 1914?
ROK 1914 byl bezpochyby důležitým mezníkem v záležitostech národů a celého lidstva. Byl však daleko důležitější, než si většina historiků uvědomuje. V té době se odehrály vzrušující události, jež souvisejí s ‚příchodem‘ Božího království. O řadu let dříve vzhlíželi pečliví badatelé Bible s dychtivým očekáváním k tomuto roku. Proč?
2 Čtyřiatřicet let před rokem 1914 poukázal časopis „Siónská Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti“ ve vydání z prosince 1879 a z března 1880 na rok 1914 jako na dobu, jež je vyznačena v biblickém proroctví. Článek ve vydání z června 1880 upozornil na to, že se blíží konec „časů pohanů (Lukáš 21:24)“. Ačkoli pisatel tehdy nerozuměl plně významu nadcházejících událostí, ukázal na základě biblické chronologie, že v „roce 1914 n. l.“ má skončit období „sedmi časů“ neboli 2 520 let, kdy počínaje zpustošením starověkého Jeruzaléma panovaly vlády bezbožných národů. Napsal: „Dlouhé období 2 520 let a . . . trpké zkušenosti [Božího lidu] pod panstvím divokých zvířat (lidských vlád, Daniel 7) jsou zřetelně ukázány v Danielovi 4, kde se mluví o ‚sedmi časech‘ Nabuchodonozorových a o jeho trpkých zkušenostech mezi divokými zvířaty.“ Co je tedy těchto „sedm časů“?
VÝKLAD SNU
3. Která základní pravda je uvedena u Daniela 4:25 (4:22, „KB“)
3 Čtvrtá kapitola biblické knihy Danielovy popisuje pozoruhodný prorocký sen. Líčí, že „Nejvyšší je Panovníkem v království lidstva a že je dává, komu chce“. (Daniel 4:25; 4:22, „KB“) Babylónský král Nabuchodonozor měl sen a vyprávěl jej proroku Danielovi, aby mu jej Daniel vysvětil.
4–6. a) Jaký sen měl Nabuchodonozor? b) Jak jej Daniel vysvětlil? c) Jak se splnil? d) Co uznal Nabuchodonozor, když byl opět uveden do svého postavení?
4 Nabuchodonozor viděl ve vidění ohromný strom, který byl viditelný až do končin země. Poskytoval všem potravu i přístřeší. Ale nějaký „svatý“ z nebe vydal výnos, že strom má být podťat a jeho pařez má být svázán železem a mědí — což byly tehdy dva nejtvrdší kovy. Mělo uplynout „sedm časů“, během nichž měl být strom svázán.
5 Když Daniel vysvětloval toto prorocké vidění, prohlásil, že strom ve své nádheře znázorňoval Nabuchodonozora. Měl být ‚podťat‘ neboli snížen. Mělo uplynout „sedm časů“, v nichž měl být Nabuchodonozor jako polní zvířata. Ale stejně jako „strom“ nebyl úplně zničen, tak měl být i král po „sedmi časech“ opět uveden do původního stavu. — Daniel 4:19–27; 4:16–24, „KB“.
6 Nabuchodonozorovi se to přesně tak stalo. Byl snížen a stal se podobným zvířeti. Odehnali jej od lidských příbytků a živil se rostlinami. Těchto „sedm časů“ bylo zřejmě sedm let, kdy Nabuchodonozor prožíval svou ‚trpkou zkušenost mezi divokými zvířaty‘. Vlasy mu narostly dlouhé jako orlí peří a nehty mu vyrostly jako ptačí drápy. Nakonec však opět získal zdravý rozum a bylo mu vráceno jeho královské postavení. Když se to stalo, chválil a oslavoval „nebeského krále“ jako toho, který skutečně vykonává panství a jehož „království je pro generaci za generací“. — Daniel 4:28–37; 4:25–34, „KB“.
7–9. a) Ve kterém proroctví se Ježíš zmínil o konci časů pohanů? b) Která otázka by nás tedy měla mimořádně zajímat?
7 Ale jakou má to všechno souvislost s rokem 1914 našeho letopočtu?
„USTANOVENÉ ČASY NÁRODŮ“
8 Když Ježíš Kristus popisoval ‚znamení závěru systému věcí‘, řekl:
„Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se neplní ustanovené časy národů.“ (Lukáš 21:24)
„Národy“, o nichž se zde zmínil Ježíš, byly nežidovské národy neboli „pohané“. Mnozí lidé si kladli otázku: „Co jsou to časy pohanů? Jaké časové období měl Ježíš na mysli? Kdy začalo a kdy mělo skončit?“
9 Jak jsme již viděli, má Ježíšovo velké proroctví o „znamení“ pro nás dnes velmi důležitý význam. Proto také musíme znát odpovědi na tyto otázky.
CO ZNAMENÁ „JERUZALÉM“?
10–12. a) Čeho příkladem byly podle výroku jednoho odborníka události z let 29 až 70 n. l.? b) Jaký větší význam však mohlo mít označení „Jeruzalém“ u Lukáše 21:24? c) Jak nám v tomto názoru pomáhá známá encyklopedie? d) Co tedy znázorňuje „Jeruzalém“?
10 Profesor A. T. Robertson * napsal v komentáři o Ježíšově proroctví: „Ježíš použil zničení jeruzalémského chrámu, k němuž došlo v oné generaci roku 70 n. l. , také jako symbolu svého druhého příchodu a konce světa neboli úplného skončení věku.“ Proto se můžeme zeptat: Jaký větší nebo rozsáhlejší význam mohl Ježíš u Lukáše 21:24 připsat „Jeruzalému“?
11 Ježíš považoval Jeruzalém za hlavní město Izraele, kde „na Jehovově trůně“ seděli králové z Davidova rodu pomazaní Jehovou. Vládli jako králové za Jehovu Boha. Také jeruzalémský chrám byl střediskem pravého uctívání pro celou zemi. (1. Paralipomenon 28:5; 29:23; 2. Paralipomenon 9:8) V M’Clintockově a Strongově „Cyclopaedii“ je řečeno: „Jeruzalém se stal sídlem krále celého Izraele; a chrám, často označovaný jako ‚dům Jehovův‘, byl zároveň sídlem Krále králů, nejvyšší hlavy teokratického státu . . . Jeruzalém ve skutečnosti nebyl důležitý z politického hlediska; nebyl hlavním městem nějaké mocné říše, která by usměrňovala záležitosti jiných států, měl však vznešenou úlohu ve spojení s vyhlídkou, kterou předpověděl David, když prohlásil, že věří v příchod Mesiáše [Žalm 2:6; 110:2].“ — Svazek IV, strana 838.
12 Králové z Davidova rodu seděli na „trůnu Jehovova kralování“, což potvrzovalo pravdu, že království ve skutečnosti bylo Boží. Izraelské království soustředěné v Jeruzalémě bylo předobrazným královstvím Božím. „Jeruzalém“ tedy zastupoval Boží království.
13, 14. Kdy a jak začalo ‚pošlapávání‘, o němž se mluví u Lukáše 21:24?
13 Nyní si vzpomeň na Ježíšova slova: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ (Lukáš 21:24) Kdy začalo toto ‚pošlapávání‘? Zřejmě začalo mnohem dříve, než se v Betlémě narodil Ježíš, protože lidští králové z Davidova rodu již v Jeruzalémě dávno nevládli. Davidovská dynastie králů skončila, když Babylóňané, kteří pod vedením Nabuchodonozorovým vpadli do země, sesadili z trůnu krále Sedechiáše.
14 Z přesné biblické zprávy se dovídáme, co se stalo, protože lid i král Sedechiáš jednali špatně. Čteme: „Jehovova zloba vzplanula proti jeho lidu, až nebylo uzdravení. Přivedl tedy proti nim chaldejského [babylónského] krále, který začal mečem pobíjet jejich mladé muže . . . Všechno mu [Nabuchodonozorovi] vydal do ruky. A všechno náčiní, velké i malé, z domu pravého Boha a poklady z domu Jehovova a poklady krále a jeho knížat, vše odnesl do Babylónu. A přistoupil k tomu, aby zapálil dům pravého Boha a strhl hradbu Jeruzaléma.“ (2. Paralipomenon 36:11, 12, 16–20) Tehdy začalo ‚pošlapávání‘.
JAK DLOUHO MĚL BÝT „POŠLAPÁVÁN“?
15–17. a) Kdo ztratil „zákonné právo“ na Davidovo království a jak? b) Kdo měl opět získat toto právo a na jak dlouho? c) Jaká vhodná otázka tedy vzniká? d) Proč bylo vhodné, aby na tuto otázku odpověděl Daniel?
15 Prorok Ezechiel předpověděl, že Sedechiáš, poslední král z Davidova rodu, který panoval z pozemského Jeruzaléma, bude sesazen. Prohlásil:
„Tak řekl svrchovaný Pán Jehova: ‚Odstraň ten turban a sejmi tu korunu. Nebude stejná . . . Zničím, zničím, zničím ji. A ta také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.‘ “ — Ezechiel 21:26, 27.
16 Ačkoli král Sedechiáš tehdy ztratil „zákonné právo“ na davidovské království, zaslíbený Mesiáš měl opět získat toto „právo“ a měl panovat v Božím království „navždy“. (Lukáš 1:32, 33) Ale jak dlouho to mělo trvat, než mesiášské království — předstíněné pozemským izraelským královstvím a jeho hlavním městem Jeruzalémem — se mělo ujmout svého panství?
17 Jehova Bůh to věděl a mohl ve svém Slově naznačit časové období, stejně jako předtím předpověděl mnoho jiných budoucích věcí. Když Ježíš mluvil o „závěru systému věcí“, několikrát se zmínil o Danielově proroctví, v němž Bůh přesně předpověděl mnoho budoucích událostí, k nimž mělo dojít v nebi i na zemi. (Srovnej Matouše 24:3, 15, 21, 30 s Danielem 9:27; 11:31; 12:1; 7:13.) Neposkytlo také proroctví o „sedmdesáti týdnech“ u Daniela 9:24–27 přesný časový rozvrh pro první příchod Mesiáše? Nebylo by tedy vhodné, aby tentýž prorok poskytl také časové údaje pro Mesiášův druhý příchod? Ve čtvrté kapitole Danielově nacházíme tuto prorockou informaci, která se nás přímo týká.
VĚTŠÍ SPLNĚNÍ
18. a) Proč asi světské dějiny nemluví o Nabuchodonozorově šílenství? b) Proč bychom měli dbát na to, co v této věci říká Boží slovo?
18 Již jsme prozkoumali původní, předobrazné uplatnění Danielova proroctví o „sedmi časech“ a všimli jsme si, že se vztahuje na sedm doslovných let, kdy byl Nabuchodonozor šílený. Nemělo by nás překvapovat, že světské dějiny neposkytují podrobnou zprávu o tom, že Nabuchodonozor nebyl sedm let na trůnu. Starověké zprávy egyptské, asyrské i babylónské jsou známé tím, že vynechávaly všechno, co by mohlo uvádět panovníka do trapného světla. To je jeden z důvodů, proč nejsou tak spolehlivé jako Boží inspirované slovo. Boží slovo nás ujišťuje o tom, že se vidění, jež bylo dáno ve snu, splnilo. Jazyk proroctví také naznačuje, že mělo nastat ještě daleko rozsáhlejší splnění; a k tomu také došlo. Jak?
19 Proč nám tedy toto vidění pomáhá určit, jak dlouho trvaly časy pohanů?
19 Povšimněme si, že sen byl dán babylónskému králi, tedy právě tomu světovládci, který se stal nástrojem ke svržení předobrazného Božího království na zemi, čímž byla zavedena světovláda pohanských národů. Vidění bylo také zřejmě dáno nemnoho let po této významné změně — kdy již neexistovalo předobrazné království, jehož prostřednictvím Jehova uplatňoval svou svrchovanost. Čtvrtá kapitola Danielova také opětovně zdůrazňuje námět, že „Nejvyšší je vládcem v království lidstva a že je dává, komu chce“. (Daniel 4:17, 26, 34, 35; 4:14, 23, 31, 32, „KB“) Máme tedy dobrý důvod, abychom v tomto vidění hledali informaci o tom, jak dlouho má trvat nadvláda pohanů nad zemí.
20. Jakou otázku si klademe a kde můžeme hledat odpověď.?
20 Kolik času mělo uplynout od pádu Božího předobrazného království s davidovským králem, než Bůh opět začne projevovat svou svrchovanost prostřednictvím království, jež má spojitost s královským rodem Davidovým a v němž má být panujícím králem Mesiáš? Čtvrtá kapitola Daniela nám poskytuje základ, podle něhož můžeme určit, jak dlouho mají trvat časy pohanů neboli „ustanovené časy národů“, v nichž mají tyto národy pošlapávat „Jeruzalém“ neboli Boží království. — Lukáš 21:24.
21. Co neznačuje Daniel 4:15–17 (4:12–14, „KB“) a Job 14:7 ohledně situace, k níž došlo po sesazení Sedechiáše?
21 Toto pošlapávání začalo v roce, kdy Nabuchodonozor sesadil krále Sedechiáše z jeho trůnu v Jeruzalémě. Od té doby bylo ‚podťato‘ uplatňování Jehovovy svrchovanosti, jež byla zastoupena v dynastii judských králů. Bylo omezeno podobně jako spoutaný pařez v Nabuchodonozorově snu. Na celé zemi panovaly jedině pohanské, to znamená nežidovské národy podobající se zvířatům. Byla však naděje, že „strom“ „zase vzejde“. A lidé, kteří budou v té době žít, „poznají, že Nejvyšší je vládcem v království lidstva“. — Daniel 4:15–17; 4:12–14, „KB“; Job 14:7; srovnej Izaiáše 11:1, 2; 53:2.
22. Kdy a jak měl „strom“ království začít opět růst?
22 V tomto obnoveném království panuje Nejvyšší prostřednictvím svého Mesiáše. To nebylo v době, kdy se tento Mesiáš poprvé objevil na zemi jako dokonalý člověk. Tehdy jím Židé opovrhli a napadli jej jako krále. Ale pouta pařezu měla být uvolněna a „strom“ království měl opět vzejít, až tento ‚nejpokornější z lidí‘ přijde ve své slávě jako nebeský král lidí ze všech národů. Tehdy, až skončí časy pohanů, stane se království světa „královstvím našeho Pána a jeho Krista“. — Zjevení 11:15; Daniel 4:17, 25; 4:14, 22, „KB“.
„SEDM ČASŮ“ — JAK DLOUHO TRVAJÍ?
23. Proč musí časy pohanů sahat až do naší doby?
23 Je tedy zřejmé, že „sedm časů“, jež se vztahují na časy pohanů, musí být delší než sedm doslovných let. Vzpomeň si, že Ježíš mluvil o ‚naplnění‘ neboli skončení těchto pohanských časů ve spojitosti se „závěrem systému věcí“. (Lukáš 21:7, 24; Matouš 24:3) Musí tedy sahat až do naší doby. Ale jak dlouho trvají?
24. Jak můžeme zjistit délku „sedmi časů“?
24 Obracíme-li se ke 12. kapitole Zjevení, povšimneme si, že ve verši 6 a 14 se mluví o období 1 260 dnů jako o „času a časech a půl času“ neboli 1+2+1⁄2, což je celkem 3 1⁄2 času. „Jeden čas“ by tedy odpovídal 360 dnům, neboli 12 lunárním měsícům, jež mají průměrně po 30 dnech. „Sedm časů“ by tedy znamenalo 2 520 dnů. Prorocké počítání „den za rok“ potom naznačuje, že jde ve skutečnosti o období 2 520 kalendářních let. (4. Mojžíšova 14:34; Ezechiel 4:6) Tak dlouho tedy trvá „sedm časů“ — časů pohanů.
25. Jakou úlohu hraje „sedmdesát let“ u Jeremiáše 25:11 při určení, kdy začaly časy pohanů?
25 Boží slovo nám zhruba pomáhá určit datum, kdy začaly tyto časy pohanů. Jak jsme již uvedli, Jehova dovolil, aby Babylóňané zvítězili nad jeho lidem, zničili Jeruzalém a jeho chrám, sesadili Sedechiáše z „trůnu Jehovova kralování“ a aby odvedli Židy do babylónského zajetí. (1. Paralipomenon 28:5) Události, které následovaly v „sedmém měsíci“, vedly k tomu, že malý počet Židů, kteří zůstali v zemi, uprchl do Egypta, takže Judea pak zůstala úplně pustá. (2. Královská 25:1–26; Jeremiáš 39:1–10; 41:1 až 43:7) Jehovův prorok Jeremiáš předpověděl, že zpustošení bude trvat sedmdesát let. (Jeremiáš 25:8–11) Jehova potom ‚povolá k účtování babylónského krále za jeho provinění‘ a uvede svůj lid „zpět na toto místo“, do jejich vlasti. — Jeremiáš 25:12; 29:10.
26. a) Očitým svědkem čeho byl Daniel a co rozeznal? b) Jak víme, ve kterém měsíci a kterého roku se začalo splňovat Danielovo proroctví o obnově? c) Čemu to odpovídá podle našich kalendářů?
26 Daniel sám žil mnoho let v babylónském vyhnanství. V noci, kdy Babylón padl do rukou Médů a Peršanů, byl očitým svědkem toho, jak se splnilo jeho vlastní proroctví i jiná proroctví proti tomuto městu. (Daniel 5:17, 25–30; Izaiáš 45:1, 2) Historikové vypočítali, že Babylón padl začátkem října roku 539 př. n. l. Krátce nato Daniel rozeznal z Jeremiášova proroctví, že se blíží konec sedmdesátiletého zajetí a zpustošení Jeruzaléma. (Daniel 9:2) A měl pravdu. V prvním roce vlády perského krále Cyra, což bylo podle názoru většiny historiků na jaře roku 538 př. n. l. , vydal Cyrus výnos, jímž dovolil Židům, aby se vrátili do své vlasti, aby ji znovu osídlili, a aby tam obnovili Jehovův chrám. (2. Paralipomenon 36:20–23; Ezdráš 3:1) Podle našich kalendářů by to byl říjen roku 537 př. n. l. V té době tedy skončilo předpověděných sedmdesát let zpustošení.
27. a) Kdy tedy muselo začít 70 let a kterou událostí? b) Jak dlouho trvalo „sedm časů“, a kdy proto musely skončit? c) Které jiné velké proroctví se právě v onom roce začalo splňovat? d) Jaký závěr zastává „Strážná věž“ již déle než 100 let?
27 Tato historická informace nám pomůže zjistit začátek „ustanovených časů národů“. Sedmdesátileté zpustošení Judy a Jeruzaléma skončilo v roce 537 př. n. l. , a proto začalo v roce 607 př. n. l. To musel být rok, kdy byl Sedechiáš sesazen z „trůnu Jehovova kralování“ v Jeruzalémě. V onom roce tedy začaly časy pohanů. Počítáme-li od října 607 př. n. l. , pak „sedm časů“ (2 520 let) sahá až do začátku října roku 1914 n. l. Jak jsme již viděli, začalo se v tomto roce splňovat Ježíšovo velké proroctví o „závěru systému věcí“. Spolehlivé údaje z Božího slova tvoří základ pro tento závěr, který časopis „Strážná věž“ zastává již déle než 100 let.
28, 29. a) Čím se vyznačují světské záznamy, a proč bychom tedy měli být vděčni za podrobnosti, které byly zachovány v Božím slovu? b) Proč máme pádné důvody, abychom za konec časů pohanů považovali říjen 1914, a ne jiná data?
28 Můžeme být skutečně vděčni, že Jehova ve svém inspirovaném Slovu zachoval tak přesný obraz o potřebných podrobnostech, které se týkaly Židů, Babylóňanů a Médů a Peršanů v 6. století př. n. l. Jinak by bylo obtížné rekonstruovat přesně chronologický postup tehdejších událostí, protože světské zprávy v této době jsou neúplné.
29 Někteří lidé se však opírali v prvé řadě o tyto světské záznamy a vypočítali, že Jeruzalém byl zničen v letech 587/6 př. n. l. a že Židé se dostali pod babylónskou nadvládu v roce, kdy Nabuchodonozor nastoupil na trůn, což vypočítávají na rok 605 př. n. l. * Podle jejich názoru se tedy v roce 605 př. n. l. začal splňovat Jeremiáš 25:11: „Celá země se stane pustinou; a mají sloužit pod pohany sedmdesát let.“ („Septuaginta“) Kdyby to bylo správné a časy pohanů by se počítaly od té doby, pak by prorockých „sedm časů“ skončilo v roce 1916, uprostřed první světové války. Ale jak již bylo řečeno, věříme, že existují daleko pádnější důvody pro přijetí informace z Božího inspirovaného slova, jež poukazuje na to, že časy pohanů začaly v říjnu roku 607 př. n. l. a skončily v říjnu roku 1914 n. l.
30. Které události společně ukazují, že období od roku 1914 jsou „poslední dny“?
30 Můžeme být šťastni, že Bůh zaznamenal dlouho předem ve svém Slovu proroctví, která tak zřetelně poukazují na dobu, kdy Ježíš přišel jako Mesiáš (v roce 29 n. l.), a také na dobu jeho „přítomnosti“ v postavení slavného nebeského krále (od roku 1914 n. l.). Zatímco probíhá „závěr systému věcí“, vidíme kolem sebe stále zřetelněji poměry, které bychom měli podle Ježíšových slov očekávat. Světové války, nedostatek potravin, nákazy, zemětřesení, bezzákonnost, nedostatek lásky, pocity nenávisti a pronásledování těch, kteří se zastávají biblických zásad — to vše dohromady nám dokazuje, že žijeme v „posledních dnech“. — 2. Timoteovi 3:1; Matouš 24:3–12; Marek 13:7–13.
KDY ZAČNE TISÍCILETÉ PANSTVÍ?
31. a) Jakou radu dává Ježíš pro naši dobu a proč? b) Na co bychom se možná chtěli zeptat a jak Jehova odpovídá?
31 Jak dlouho bude trvat tato hrozná situace? Kristus Ježíš je nyní dosazen na trůn jako vojevůdce a král, a proto máme dobrý důvod věřit, že již zakrátko vykoná soud nad Božími nepřáteli. „O tom dnu nebo hodině neví nikdo“, takže spekulací nic nezískáme. Měli bychom však dbát Ježíšovy rady: „Zůstaňte proto ostražití.“ (Marek 13:32; Matouš 24:42) Když vidíme, jak se poměry na světě zhoršují, a poznáváme, jak lidé všeobecně nereagují na dobré poselství o království, mohli bychom mít sklon ptát se ohledně našeho kázání podobně, jako kdysi Boží prorok: „Jak dlouho, Jehovo?“ Jehova na to odpovídá:
„Dokud se města skutečně nezhroutí v sutiny, aby byla bez obyvatele a domy byly bez pozemského člověka, a samotná zemská půda nebude zničena až do zpustošení.“ (Izaiáš 6:10–12)
Jehova ve svém ustanoveném čase vykoná tento rozsudek, nejprve na křesťanstvu a pak na všech ostatních složkách satanova světa. Bezprostředně potom začne Kristovo tisícileté panství pokoje. — Zjevení 20:1–3,6.
KTERÁ „GENERACE“?
32. Jaká otázka vzniká ohledně Matouše 24:34?
32 Ježíš nás ve svém velkém proroctví o „znamení“ ujišťuje: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Matouš 24:34). Co máme rozumět výrazem „tato generace“, jestliže nám přesně neudává, jak dlouho generace trvá?
33. a) Co byla „generace“ Ježíšovy doby? b) Co tedy můžeme říci o „generaci“, která prožívala první světovou válku?
33 V tehdejší době byli někteří Ježíšovi učedníci, kteří slyšeli jeho slova, a někteří jiní jeho současníci ještě naživu, když na židovský systém věcí přišlo závěrečné „soužení“. Oni byli tou „generací“ Ježíšovy doby. V dnešní době je pouze ve Spojených státech ještě naživu přes 10 000 000 osob, jež byly dost staré, aby mohly pozorovat „počátek tísnivých bolestí“ v letech 1914–1918. Někteří z nich budou možná ještě řadu let naživu. Ale Ježíš nás ujišťuje, že dříve než pomine „tato generace“, přijde jako „Syn člověka“ a vykoná rozsudek nad satanovým světem. (Matouš 24:8, 21, 37–39) Měli bychom zůstat bdělí a očekávat tento ‚příchod království‘. — Lukáš 21:31–36.
[Poznámky pod čarou]
^ 10. odst. „Word Pictures in the New Testament“, sv. I, str. 188.
^ 29. odst. Viz dodatek, strana 120.
[Studijní otázky]
[Rámeček na straně 88]
VÝPOČET „SEDMI ČASŮ“
7 „časů“ = 7 x 360 = 2 520 let
(Jeden „čas“ neboli jeden rok je v Bibli středním obdobím mezi lunárním rokem o 354 dnech a slunečním rokem o 365 a 1⁄4 dnech.)
607 př. n. l. až 1 př. n. l. = 606 let
1 př. n. l. až do 1 n. l. = 1 rok
1 n. l. až 1914 n. l. = 1 913 let
607 př. n. l. až 1914 n. l. = 2 520 let
[Rámeček na straně 91]
„GENERACE ROKU 1914“
V knize, která má výše uvedený titul, poukazuje Robert Wohl na to, že „generace se nedají matematicky definovat podle určitého počtu let, ale že jsou v určité spojitosti s většími historickými krizemi, pro něž je nejlepším příkladem první světová válka“. — „The Economist“, 15. března 1980.
